Nadechla jsem se a zabušila na dveře.
"Misty? Misty Sunset, jsi tam?"
Bez reakce.
"Tady Northern Cross z Canterlotu!"
Zaslechla jsem kroky. Otevřela mi vyčerpaná klisnička s kruhy pod očima a rozcuchanou hřívou.
"Jak jsi mě našla?" zašeptala.
"Potkala jsem, úplně náhodou, tvoje kolegyně z továrny. Šuškaly si, že nechodíš do práce. Daly mi adresu, to víš, vyděsilo mě to."
Její kalné oči zvlhly slzami.
"Pojď dál, Cross. Pomoz mi."
Vešla jsem dovnitř. Moji pozornost upoutaly plakáty Wonderboltů na všech zdech.
"Pořád ji...?"
"Pořád," přerušila mne. "Vrátila jsem se, abych jí byla nablízku."

The tang of metal and blood mixed in her mouth. She was no longer chained, but she wouldn’t move an inch anyway. Breathing heavily she spotted the shapes of curled-up ponies around. The rusty iron walls were stained red and the air was barely breathable.
Turning around she barely held a scream of terror: Sweetie was there, her coat scraped, a little shaking bundle on the ground. Widening her eyes she wanted to cry, but no voice escaped. Her throat went dry. There were steps approaching, and the familiar voice whispering her name…
…”Rainbow, NOOO!!” The nightmare was finally over.

Nocni sichta ve Smogrove mela co nevidet zacit. Holky z fabriky na kovove odlitky ale riskovaly ze prosvihnou sirenu, a porad trpelive cekaly na Prusvitnem Namesti. Dnes se ma vratit jejich kamaradka Jade, ktera spustila Stavku a za to byla za trest poslana na pretvoreni. Ulickou se neco blizilo, bafalo to a rachotilo. Byla to Jade, v puli tela useknuta a nasazena na zelezny parni pasovy podvozek jako panenka. "Ahoj holky! Tohle mi dali, pry abych porad musela hledat palivo a mela co na praci. No, ja mam lepsi napad. Vite co jsou to odbory? V Tesi je pry maji."

Vzhlížel na svého otce, v očích se mu zračil strach „Jestli máš jednou převzít vedení týhle továrny tak, se musíš chovat s respektem.” křičel jeho otec.
Často na něj řval, ale on s tím nemohl nic dělat, byl to jeho otec.
Nechtěl být majitelem té továrny, nikdy ne. Ale podle rodokmenu musel.
Jednou se podíval z okna u svého továrního pokoje a zahlédl tam dvě malé holčičky jak si hrají, toužil po tom se k ním přidat.
Jeho touha byla tak silná že jednou v noci opustil svůj pokoj a potkal se s nimi.
Odvedli ho a už se nevrátil.

Kopyta pomalu klapou po mřížovaném kovovém můstku napříč nad káděmi s kouřícími barvami. Je jich sedm. Jako barev duhy. Zlověstný úsměv.
HyperSeed se narovnala od kontrolního pultu. Setřela si pot z čela a slzy z očí. Jak nerada to dělá! Za ní se ozvaly kroky.
"Vše běží?" ozval se hlas klisny, která tuto operaci s krycím jménem Duha vede.
"A-ano, slečno Dash," zakoktala Hyperseed.
"Seed, zase? Ty pořád nechápeš proč, že?"
"Já jen- Ne, nechápu," přiznala se Seed. Věděla, že to nezapře. Moc dobře také viděla nůž v kapse červeně flekatého pracovního obleku.
"Pojď do barvírny, já ti to vysvětlím..."

Celá ta věc se jmény je zvláštní. Jakto, že poník se narodí, dostane jméno a jeho Znaménko se týká toho jména? Vyjímám tedy princeznu Celestii, ale kdo ví? Třeba si tak jen nechá říkat a ve skutečnosti se jmenuje Sunny Day nebo tak.
A já výjimkou nejsem. Lyra Heartstrings. Zajímalo by mě, jak na to rodiče přicházejí. Možná, že ve skutečnosti jsme otroky svých Znamének a je dopředu jasné, jaký je náš osud! Můj osud je předurčený a mé Znaménko to jasně potvrdí! A navíc-

Učitelka Cheerilee slohovou práci položila, usrkla kávu a pak si povzdechla. Její žačka je divná.