Za svou dlouhou kariéru žokeje si Rainbow stihla vysloužit mnoho lichotivých titulů. Dnes si hlasatelé a novináři zvolili její oblíbené přízvisko: Žena na křídlech. Tohle je poslední dostih její poslední sezóny, po více než tŕiceti letech závodění.
Pohladila po hřbetě Tanka, koně, který se pod jejím sedlem stal legendou. Bylo hodně možných favoritů, ale nakonec se se Spitfire shodly, že Tank by měl mít tu čest jet s Rainbow poslední závod.
Nasedla. Dav okolo tichne, všichni ji vidí, a všichni vidí, že ve tváři má, tak jako posledních patnáct let závodění, jen odhodlání a soustředění na dráhu. Kdysi její oči těkaly k divákům, když hledala své přátele, ale nemůže hledat, co není.
Tank pod ní nadšeně zafrkal. Poplácala ho po krku: "Já vím, kamaráde, jsem připravená. Připravená vyhrát!"
Kůň souhlasně zařehtal.

Start.

Patnáct koní vystřelilo na oblouk, dusot kopyt je překrývaný nadšeným ječením davu, Rainbow vidí jen pruh trávy před sebou, JEĎ!

Její pozornost na vteřinu odpoutal křik. Támhle v davu – známá tvář!
Na chvíli se zpomalil svět, stáli tam všichni, Scootaloo a Soarin a všechny její kamarádky... V jejich očích hrdost, radost, napětí, řvali z plných plic, aby přidala, že je skvělá.
Přišli.

Potom ztratila rovnováhu v sedle.

"Za svou dlouhou kariéru žokeje si Rainbow stihla vysloužit mnoho lichotivých titulů"

treba Rainbouračka že? pekna povidecka

„Na Stááááréééé Móóhelněéééé, na stááááátní hráááánicííííí! Gilééé, přidej séé!“
Oslovený si odkašlal a chtěl přidat do druhý hlas, leč byl zpražen vražedným pohledem svého přítele, který se pokoušel korigovat vrávoravé kroky své družky při návratu z výpravy na novoroční oslavy.
„Otevři zobák a nacpu ti do něj šišku! Vás dva už nikdy nenechám ani chvíli bez dozoru! Vůbec jsi jí ten svůj dryák neměl nalívat, dal jsem to snad najevo jasně!“
„Řekl jsi, ať ho ani nezkouší, že by jí to rozhodně nechutnalo, ale to nebyla pravda, moje výrobky chutnají všem,“ zazubil se Glangil a taktak se vyhnul letící šišce.

„Kolik je hodin?“ ozval se zmučený hlas z peřin.
„Něco po poledni, hříšnice,“ přišla přehrávaně vyčítavá odpověď ze sófa.
Zaskučení.
„Valar! Žaludek mám jak na vodě a hlava se motá, jako bych lítala výš, než zvládnu…“
„To je, myslím, celkem trefné přirovnání vzhledem k tvým nočním výkonům.“
„Co tím myslíš??“
„Ty si toho z noci asi moc nepamatuješ, co?“
Uvědomila si, že ji všechno bolí a je samá modřina. „CO se dělo?!“
„To bych taky rád věděl, já u toho nebyl.“
Vytřeštila oči.
„Já viděl až tvůj výskok z verandy hostince, po kterém jsi propadla vrbou a skončila v řece.“

"Ahoj Marcusi! Tak co, jak se máš? Doufám, že holub doletěl v pořádku.
Neuvěříš, jak nádherné sídlo Spring Lock má. Pozlacené stropy, hromada služebnictva, a naprosto miluju celou tu jeho zoologickou, haha. Moc ho nevídám, protože pořád řeší obchody, ale to je v pořádku! Vidím ho vždycky večer. Jsou to tiché večery. Nevím, kam zmizela moje loutna.
Pozdravuj celou loď!
S láskou ~ Secret."

Marcus odložil dopis. "Perry?"
"Ano, kapitáne?" ozvala se zebra, Marcusův první důstojník.
"Secret je nešťastná."
"Jak to víte? Její psaní zní celkem spokojeně."
"Musíš umět číst mezi řádky. Ať napnou plachty, Perforare! Jedeme si pro kapitánku!"