Zrakem téměř hypnotizovala své přední pravé kopýtko a hadičku, která do něj byla napíchnuta. „Už mě to tu nebaví.“
„Ani trochu se ti nedivím.“
„Já tu prostě NECHCI být.“
„Neboj. Těch pár dní na kapačkách ještě vydržíš. A potom… tě snad propustí.“
„Snad.“
„Přinejhorším tu nějakou dobu pobudeš.“
„Ani. S tím. Nestraš.“
„Stejně jsi náš borok,“ neodpustila si Blue. S povzbudivým rozloučením zavřela dveře. Ember za ní jen tupě zírala.
„Chudáček malej, už ani neví, co kecá za blbosti,“ odfrkla si nakonec povýšeně. „Prej borok…“
Chystala se lehnout zpátky na postel, když jí opět přepadla krutá bolest v bříšku.
„SESTŘI!“