Říše pádišáha imperátora  byla podivným místem. Před válkou nepředstavitelným, během ní nemyslitelným. Je to přímým následkem sociálního experimentu, který proběhl ve Stáji 76. Ten spočíval v tom, že polovina jejich obyvatel byli poníci, druhá zebry, ty pocházely z blízkého tábora, kam byly přesídleny jako civilisté na čas války. S ohledem k tomu, jak experimenty Stable-Teku obyčejně probíhaly, tento byl naprostý úspěch. Ze stáje po osmdesáti letech vyšel zástup kříženců, kteří necítili zášť vůči ani jedné polovině svého původu a sami říkali, že zdědili „pouze to nejlepší“.
První jejich město zvané Bedrock prosperovalo, rozšířilo se a časem s ním navázal kontakt i zbytek zničeného světa. Spolu s kontaktem brzy přišli i přistěhovalci, mezi kterými bylo nevídaně mnoho zeber. Stali se tak prvním městem a uskupením, kterému se povedlo zapomenout na staré neshody, přestože na ně čekaly nové.
Na sever se zformovalo něco jiného. Nová Lunární republika, stát postavený na základech Equestrie a hrdě se hlásící k jejím tradicím a pokračování jejího odkazu.
Oba spolky stály na opačných stranách pomyslné bariéry a pokud to jenom šlo, snažily se jeden druhému vyhýbat. Nebylo to ale možné natahovat navěky a tak konečně vypukla první válka o teritorium po více než sto dvaceti letech od Konce. Největší ztráty v jedné bitvě byly sotva třicet obětí na každé straně, ale hlavní boje probíhaly mezi malými skupinami skautů, které se lovily navzájem.
Hlavně jejich přičiněním se větší část Mohoofské pouště stala smrtelnější než minové pole.
***

Idaho Graystring byl přesný míšenec. Jeho prarodiče byli jedni z posledních „čistokrevných“ a sešlo se to tak, že jeho rodiče byli takzvaně 50 na 50. Napůl zebra, napůl poník. Nezdědil roh ani křídla, jak se občas stávalo, ale mohl se chlubit svým mechanickým uvažováním a hbitostí se sečnou zbraní, což mu zajistilo postavení specialisty. Nejspíš byl přesně tím, v co Stable-Tek doufal.
V boji proti NLR se ukázal jako vynikající bojovník, partyzán, zálesák, ale jako mizerný taktik, když velel jednotce větší než tři. Byl tedy vybírán na sólo mise, hluboký průzkum a likvidaci a nikoli jako člen týmu. Měl v povaze nedržet se rozkazy ve stylu „zůstaň tady“, ale přesouvat se po bojišti, jenom aby zlepšil vlastní šance na útok a přežití, bez ohledu na spolubojovníky.
Přesto brzy prokázal své kvality a za jeho úspěchy ho sám padišáh imperátor vyznamenal symbolem rudého jestřába, který Idaho hrdě nosil na hrudi. Také si vysloužil propustku z armády, do které povinně nastupoval jeden ze tří potomků v každé rodině. Ve svých osmadvaceti letech se stal nejmladším veteránem, který se z armády dostal bez vážnějšího zranění.
Nebylo to ovšem tak jednoduché a ve výsledku musel spíše, uzavřít dohodu se svými veliteli. Za své skautské vybavení, sumu zátek a zajištění dobré práce pro své sourozence se vydá na východ, směrem k „centru“ Equestrie a za pár let se vrátí se zprávou a pokud možno i spojenci, kteří by padišáhovu impériu pomohli v boji proti Republice.
***