02.12.2013, 04:29
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 02.12.2013, 04:37 uživatelem Ebženka. Edited 2 times in total.)
Když se fórum obnovovalo ze zálohy, bez návratu zmizelo taky vlákno "Equestrie v pravěku - jak si ji představujete?"
No, jenže já jsem v tom vlákně napsala, jata okamžitou inspirací, krátkou povídku. A trochu mě mrzelo, že tou obnovou zmizela. Naštěstí zálohuju. A tak jsem se rozhodla, že svoje poníkovské psaní dám i sem. (Ne, nejsou to mí první poníci, a už vůbec ne můj první na internetu zavěšený výtvor. Možná sem časem dám i ty poníky, které jsem napsala dřív.)
Na počátku bylo seno. To seno bylo svět a svět byl seno.
Ajéje, to je moc metafyziky...
tak to trochu přeskočíme a podíváme se kousek dál, aby už bylo na čem stavět.
Zprvu byla země pustá a nudná, a nebe nad ní bylo stále šeré, protože nebylo slunce ani měsíc, jen stálé přítmí. Všude byla jen šedohnědá vlhká hlína pokrytá vrstvou sena a nuda. Jenže ta nuda byla tak strašlivá, že to ani seno nemohlo vydržet, a ožilo. Jednoho dne uprostřed té pusté pláně z hromádky sena vyrazilo křehké zelené stéblo. A opodál se zvedla hromádka hlíny, a do šedého nebe zvedl hlavu a zaržál První poník. Jeho zaržání rozrazilo šeré nebe vejpůl, tma se smotala do velkých modročerných stínů a všechno světlo z okolí zavířilo a pak se spojilo nalevo v měsíc a napravo ve slunce. Každé těleso zamířilo na svou polovinu oblohy. Tak vznikly Slunce a Měsíc, Noc a Den, ale tehdy ještě byly oba dva na obloze zároveň. První poník hrábl kopytem do země, až vytryskly pramínky vody a začaly téci a zurčet krajinou. Tak vznikl zvuk a pohyb a Vzrušení.
První poník pak ukousl Prvotní stéblo, a na jeho místě vyrazily stovky dalších stébel. A na místě Prvotního stébla vykvetl květ a pod ním se probudil motýl.
Dlouhé dny se První poník toulal krajinou, objevoval a probouzel k životu nové tvory a věci a okusoval trávu a seno, pil z potůčků a jezírek pod září Slunce a Měsíce, a nemohl se toho nabažit. Ale pak mu začalo být smutno a cítil se sám. Jednoho dne silně zatoužil mít někoho, s kým by se mohl honit, stejně jako se motýli honí nad loukou plnou květů.
Hluboce se zamyslel a kopyta zaryl do země, až z ní vyryl hrudky hlíny. V nich se probudili poníci a začali vesele skotačit kolem Prvního poníka a poznávat svět.
Každý z nich byl jiný, a všichni hledali své místo na světě.
Někteří z nich se ze všeho nejdříve sklonili zpět k zemi, z níž vzešli, a zkoumali, k čemu je dobrá a jak jí mohou prospět oni.
To Prvního poníka potěšilo, a rozhodl se, že i on bude zemi prospěšný.
Jiní pohleděli nejprve ke slunci, spatřili motýly a ptáky bezstarostně se vznášející vzduchem, a zatoužili také vzlétnout do mraků a poznat celý svět. A na jejich zádech se rozepjala křídla.
A stejně jako oni zatoužil vzlétnout i První poník, a rozepjal křídla větší a nádhernější než všichni ostatní.
Ti poslední poníci se rozhlédli všude kolem sebe a zatoužili učinit zemi ještě čarovnější. Mysleli na to tak usilovně, že na jejich čelech vyrostl kouzelný roh.
I První poník chtěl, aby jeho země dál vzkvétala a rozvíjela se, a aby všichni poníci, kteří na ní budou žít, společně radostně užívali jejích darů. A na jeho čele se objevil roh ještě větší a zářivější.
Rozběhli a rozletěli se poníci po celém světě a hledali, čím by měli naplnit svůj čas. Našli zajímavý úkol, chvíli ho vykonávali, ale pak objevili jiného poníka vykonávat jiný a připadal jim zajímavější, a začali pracovat s ním.
Vznikaly z toho hádky a třenice, všichni dělali všechno a nikdo nic, země pustla a divočela, až poníci přišli za Prvním poníkem, aby jejich potíže vyřešil.
První poník se zamyslel. Chtěl, aby každý poník měl svůj úkol, ale nechtěl, aby se jím cítili spoutáni, měli jej vykonávat rádi; a tak učinil Velké značkové kouzlo.
Namířil jej na seno, které bylo prvopočátkem všeho, a obsahovalo všechny myšlenky, formy a možnosti světa. Každý poník se svým senem vezdejším přijímal do sebe možnosti tohoto světa, a přesně v tu chvíli, kdy objevil úkol,
při jehož vykonávání se cítil dokonale šťastný, objevila se na jeho bocích magická značka, která určila jeho místo v tomto světě.
Pak se První poník rozletěl po světě a všude viděl poníky, jak pracují a odpočívají, baví se a někdy hádají, usmiřují a navazují přátelství. Celá země voněla senem, květinami a hlínou, zvučela a kvetla a nikde nebyla nuda.
První poník si našel krásné místečko uprostřed toho všeho tetelení, ulehl do trávy, blaženě vzdychnul a usnul. A tam vznikla Equestria.
Poznámka:
Text sem kopíruju přesně tak, jak jsem ho asi za půl hodinky napsala jako živelnou reakci na téma. Jsem si vědoma toho, že by potřeboval mírné stylistické zásahy, ale takhle už to je venku, a měnit se mi to moc nechce.
P.S. Ne že bych si stěžovala... ale tím, jak se obnovila ta záloha, zmizelo mi hodnocení, které mi někdo velmi milý za tenhle text dal. A já z toho jednoho bodíku měla takovou radost... tak jestli se vám to líbí, prosím, dejte mi karmu! Nebo seno. Whatever. Potěší.
No, jenže já jsem v tom vlákně napsala, jata okamžitou inspirací, krátkou povídku. A trochu mě mrzelo, že tou obnovou zmizela. Naštěstí zálohuju. A tak jsem se rozhodla, že svoje poníkovské psaní dám i sem. (Ne, nejsou to mí první poníci, a už vůbec ne můj první na internetu zavěšený výtvor. Možná sem časem dám i ty poníky, které jsem napsala dřív.)
Na počátku bylo seno. To seno bylo svět a svět byl seno.
Ajéje, to je moc metafyziky...
tak to trochu přeskočíme a podíváme se kousek dál, aby už bylo na čem stavět.
Zprvu byla země pustá a nudná, a nebe nad ní bylo stále šeré, protože nebylo slunce ani měsíc, jen stálé přítmí. Všude byla jen šedohnědá vlhká hlína pokrytá vrstvou sena a nuda. Jenže ta nuda byla tak strašlivá, že to ani seno nemohlo vydržet, a ožilo. Jednoho dne uprostřed té pusté pláně z hromádky sena vyrazilo křehké zelené stéblo. A opodál se zvedla hromádka hlíny, a do šedého nebe zvedl hlavu a zaržál První poník. Jeho zaržání rozrazilo šeré nebe vejpůl, tma se smotala do velkých modročerných stínů a všechno světlo z okolí zavířilo a pak se spojilo nalevo v měsíc a napravo ve slunce. Každé těleso zamířilo na svou polovinu oblohy. Tak vznikly Slunce a Měsíc, Noc a Den, ale tehdy ještě byly oba dva na obloze zároveň. První poník hrábl kopytem do země, až vytryskly pramínky vody a začaly téci a zurčet krajinou. Tak vznikl zvuk a pohyb a Vzrušení.
První poník pak ukousl Prvotní stéblo, a na jeho místě vyrazily stovky dalších stébel. A na místě Prvotního stébla vykvetl květ a pod ním se probudil motýl.
Dlouhé dny se První poník toulal krajinou, objevoval a probouzel k životu nové tvory a věci a okusoval trávu a seno, pil z potůčků a jezírek pod září Slunce a Měsíce, a nemohl se toho nabažit. Ale pak mu začalo být smutno a cítil se sám. Jednoho dne silně zatoužil mít někoho, s kým by se mohl honit, stejně jako se motýli honí nad loukou plnou květů.
Hluboce se zamyslel a kopyta zaryl do země, až z ní vyryl hrudky hlíny. V nich se probudili poníci a začali vesele skotačit kolem Prvního poníka a poznávat svět.
Každý z nich byl jiný, a všichni hledali své místo na světě.
Někteří z nich se ze všeho nejdříve sklonili zpět k zemi, z níž vzešli, a zkoumali, k čemu je dobrá a jak jí mohou prospět oni.
To Prvního poníka potěšilo, a rozhodl se, že i on bude zemi prospěšný.
Jiní pohleděli nejprve ke slunci, spatřili motýly a ptáky bezstarostně se vznášející vzduchem, a zatoužili také vzlétnout do mraků a poznat celý svět. A na jejich zádech se rozepjala křídla.
A stejně jako oni zatoužil vzlétnout i První poník, a rozepjal křídla větší a nádhernější než všichni ostatní.
Ti poslední poníci se rozhlédli všude kolem sebe a zatoužili učinit zemi ještě čarovnější. Mysleli na to tak usilovně, že na jejich čelech vyrostl kouzelný roh.
I První poník chtěl, aby jeho země dál vzkvétala a rozvíjela se, a aby všichni poníci, kteří na ní budou žít, společně radostně užívali jejích darů. A na jeho čele se objevil roh ještě větší a zářivější.
Rozběhli a rozletěli se poníci po celém světě a hledali, čím by měli naplnit svůj čas. Našli zajímavý úkol, chvíli ho vykonávali, ale pak objevili jiného poníka vykonávat jiný a připadal jim zajímavější, a začali pracovat s ním.
Vznikaly z toho hádky a třenice, všichni dělali všechno a nikdo nic, země pustla a divočela, až poníci přišli za Prvním poníkem, aby jejich potíže vyřešil.
První poník se zamyslel. Chtěl, aby každý poník měl svůj úkol, ale nechtěl, aby se jím cítili spoutáni, měli jej vykonávat rádi; a tak učinil Velké značkové kouzlo.
Namířil jej na seno, které bylo prvopočátkem všeho, a obsahovalo všechny myšlenky, formy a možnosti světa. Každý poník se svým senem vezdejším přijímal do sebe možnosti tohoto světa, a přesně v tu chvíli, kdy objevil úkol,
při jehož vykonávání se cítil dokonale šťastný, objevila se na jeho bocích magická značka, která určila jeho místo v tomto světě.
Pak se První poník rozletěl po světě a všude viděl poníky, jak pracují a odpočívají, baví se a někdy hádají, usmiřují a navazují přátelství. Celá země voněla senem, květinami a hlínou, zvučela a kvetla a nikde nebyla nuda.
První poník si našel krásné místečko uprostřed toho všeho tetelení, ulehl do trávy, blaženě vzdychnul a usnul. A tam vznikla Equestria.
Poznámka:
Text sem kopíruju přesně tak, jak jsem ho asi za půl hodinky napsala jako živelnou reakci na téma. Jsem si vědoma toho, že by potřeboval mírné stylistické zásahy, ale takhle už to je venku, a měnit se mi to moc nechce.
P.S. Ne že bych si stěžovala... ale tím, jak se obnovila ta záloha, zmizelo mi hodnocení, které mi někdo velmi milý za tenhle text dal. A já z toho jednoho bodíku měla takovou radost... tak jestli se vám to líbí, prosím, dejte mi karmu! Nebo seno. Whatever. Potěší.
