Mraky bleskem nebe kříží.
Světa konec již se blíží.
Nebe padá na hlavu.
Strach si žádá potravu.

V útěše jediné tlívám.
Jen Rarity v mysli mívám.
V noci temné sám a sám
jenom na ni myslívám.

V ušáku však sedím těžce.
Spát se mi dnes vůbec nechce.
Zvuky těžké, zakvílení,
daleko je kuropění.

Strach obchází, křídu svírám,
brány pekel uzavírám.
Cítím, jak je těžký vzduch.
Kolem křesla kreslím kruh.

Sotva ruka kresbu končí,
stínu oči hledí zvenčí,
žluté jako pohled můj
a pak řekly: "V kruhu stůj!"

Co ty duchu, proč tu dlíváš?
Proč se na mě takto díváš?
Proč mě svírá pohled tvůj?
Řekl však jen: "V kruhu stůj!"

Drápy ryjí v křeslo staré.
Ušák vrže, dává vale.
V třískách hledá osud svůj.
A stín mrknul: "V kruhu stůj!"

Zahrabán jsem v troskách křesla,
když v tom Twilight svíci snesla.
Ozářila temnot sluj.
Sova mrkla: "Hu, hu, hůj."