V Belgii se toho moc nestalo. Resp. v Bruggách jsme si vynahradili zapršený Amsterdam, a pak jsme se stavili na pláži, kde jsme zažili příliv. Koupat se možná dalo, ale až tak uvědomělí jsme nebyli

Ve městečku jsme si udělali nákup "chleba za dvě eura padesát" a pak se vydali směr Calais.

Krátce jsme přespali a povečeřeli na odpočívadle ve Francii, ale ačkoliv nás čekalo dalších 36 hodin ježdění a chození, stejně jsem neusnul ani na chvíli.

Když už nebylo na co čumět, tak jsme vyrazili k Tunelu. Tudíž jsme čuměli pro změnu tam..

Ona poznámka na začátku o tlačítku (auto má automatické rozsvěčení světel) je důležitá v kontextu tunelu, což uvidíte později..




"Nejlepší" hláška navigace? "Jedete špatným směrem!" No tak se otočíte a jedete zpátky (to klidně udělá na dálnici).. za chvíli hláška: "jedete opačným směrem!"

První setkání blbých čechů s bezobslužnou čerpací stanicí. Na displayi: Vyberte jazyk. Tak zvolíte angličtinu. Napíše se anglicky: "řiďte se pokyny na spodním displayi". A tam.. němčina

Nejčastější slova o dovolené: Hmmm. Asi. Já nevím.


Za tento díl bych cenu "nejlepší kameraman a střihač" určitě nezískal.

Máme tu pátý díl.. Tentokrát se jen pojede, pojede, pojede a pro změnu pojede

Tento den, nebo spíše noc, by se dala situace charakterizovat, že když se něco může pokazit, tak se to pokazí! Začalo to už u Eurotunelu, kde jsem přehlédl ceduli jak kráva "zhasnout světla". Stejně si ale vemte, máte nové auto rok, a den před tím, než to potřebujete, najdete způsob, jak vypnout světla. To mě asi někdo měl rád.. jinak bych asi musel přelepit světla

Pak jsme poprvé dojeli do Anglie. Což obnáší nejen zvyknout si na nové dopravní značení, nový čas, jízdu vlevo, ale i přepočet míle-km.

Nebojte se, o Londýn nepřijdete, dostaneme se tam později. Zatím jsme jeli jinam. A jelo se celou noc, takže s postupem času je víc a víc znát, že už byl člověk jaksi mimo. Začíná to pauzami mezi větami, a končí totálním blábolením Ten rozmazaný záběr na dálnici krásně ilustruje stav mysli (ty vypadáš přesně tak, jak já se cítím!).

V Anglii u dálnice se dalo spát jen 2 hodiny, tak jsme spali asi na dvou až třech odpočívadlech s nastaveným budíkem.

Ráno jsme skončili v nějaké Bohem opuštěné vesničce. Dřevěný kostel, mlha, vedle hřbitov, už chyběl jen Pes Baskervillský.. škoda, že jsem byl totálně mimo a nenatočil si to. To jsme totiž hledali Stonehedge, a pořád jsem ještě neuměl používat navigaci. Takže jsem spíš SMSkoval kolegyni do práce, aby mi vyjela GPS souřadnice

Šutry jsme sice nakonec našli, ale bylo to docela zklamání. Navíc do toho zase začalo pršet (na střídačku, jeden den krásně, druhý leje, a v Anglii se to někdy měnilo i 3x denně).

Tak jsme se vydali do Oxfordu a doufali, že se to zlepší.. Omyl! Ale o tom až příště..

Pokračování prvního dne ve Velké Británii.

Naše kroky neomylně míří do Oxfordu. Když vezmu v potaz, že bylo relativně slušné počasí (jen občas zamrholilo), tak to byla docela hezká návštěva.

Nepočítám teda ten začátek, kdy jsem běhal jako idiot po parkovišti, a sháněl někoho, kdo mi rozmění papírovku, abych jí mohl hodit do automatu. Nakonec nám jedna paní věnovala kovovou libru. Si asi myslela, že jsme nějaké socky.. Poučení: Než někam vlezete, sežeňte si dostatek drobných!

Večer na mne už šla docela únava, tak jsme udělali pro jednou výjimku, a chtěli se ubytovat v kempu. Až na to, že jsme stále nacházeli jen samé soukromé. Po několikátém pokusu se nám podařilo vrthnout do jednoho po zavíračce, a to díky tomu, že jsme byli v přesile (spolu s námi se snažili ubytovat na 1 noc ještě nějací američané).

Kvůli sprchám jsem ještě jednou běžel rozměnit peníze na desetipence. Ale to byla fakt slast po tolika dnech Protože máme vždycky štěstí na lokace (i parlament v Hágu jsme nehledali, ale našli), byla vedle naučná stezka. Tu jsme si večer prošli, a pak šli spát okolo deváté. Ráno, což bylo asi v 10 hodin, jsme vyrazili. Spal jsem jako dudek. Jak poznamenala máma - se na mne podívala, "hele, on už spí" a to další, co si pamatuje, je ráno

Poučení: než ráno vyjedeš, zjisti si, v jakém jsi státě! (levo/pravo)

Hehe Oxford, tam jsem stravil 5 let sveho zivota, koukam stale neco neustale v rekonstrukci a Westgate stale vypada tak sesle

Koupili jste si Cornish Pasties na hlavni tride (3:51-2)? Fakt vyborny snack v lahodnem listovem teste, at uz je to steak s cibuli ci sasauge roll!

Tak ono v závislosti na tom, kdy jsi tam pobýval, to jsou třeba i relativně "čerstvé" záběry (konec konců, je to už skoro 9 let a od té doby to mohli trochu zvelebit).

Na hlavní třídě myslím, že ne. Popravdě, my jsme do těch měst šli většinou tak trochu "na slepo". Snad kromě Londýna, kde jsme alespoň tušili, co všechno chceme vidět. V Oxfordu jsme nakupovali jen základní suroviny (pečivo, mléko, suši).

Popravdě jsem doteď ani nevěděl, že jsme v nějaké Westgate vůbec byli

Neměli jsme ani "fish&chips"...

Cornish Pasties mi připomíná závin.. jen teda je s masem. Nezkusil jsem, tak nevím, zda by mi to chutnalo, ale většinou červené maso nemusím (jím ho, ale až na výjimky nevyhledávám). U mě je to tak na půl.. spoustu cizích pro mne do té doby neznámých věcí jsem si oblíbil (kdysi např. obyčejné rizito a kyselé okurky), jiné propadly (kuskus).

Dorazili jsme do Londýna.

Kromě toho, že jsme měli teplejší oblečení a udělalo se samozřejmě vedro, což jsme nečekali, ten den nebyl až tak špatný.

Sice jsme neviděli Downing Street (zapomnělo se), a do Hyde Parku jsme také dorazili až hodinku před půlnocí, ale jinak jsme stihli prakticky všechno, co jsme chtěli.

Maminka perlila. V nacpaném autobuse provolávala na ostatní česky "postupujte, postupujte" a měla děsnou srandu z toho, že nikdo nerozumí. Nepočítám to její "hide" park

Ve Westminsterském opactví jsme narazili na skupinku českých turistů s průvodcem. Očividně se všichni děsně "bavili" podle toho, jak usínali. Ani jsme se k nim tedy nepřipojovali a šli vlastní trasou. Znovu jsme na ně narazili až v nějaké "hrobce" nebo co to bylo, kde jsme byli první a ukořistili jeden ze dvou na stroji psaných překladů. Hned jak dorazila oficiální skupinka, se začali přetahovat o ten druhý výtisk, načež jedna dívčina prohlásila "no, typický, pro Čechy tu mají jen jednu kopii!". Na to se k ní přitočila máma, a s kamenným výrazem ve tváři jí podala ten druhý, a pronesla: "Tak tady máte teda ten druhý". No, ten výraz stál za to. Poučení: dávejte si pozor, kde jste. Češi jsou dneska nalezlí všude!

Večer (spíš v noci) jsme si ještě nakoupili nějaké ty potraviny (ty jejich koblihy s cukrem se nedají jíst, hrozně sladké), a pak se snažili dobývat do garáží obchodního domu po zavíračce, kde jsme stáli (protože jsme nenašli P+R - jestli Londýn nějaké má, tak dobře schovaná) přes strážného. Ale povedlo se..

Hlavně jsme se celou dobu báli té zelené zóny (low emission), o které jsme věděli velké kulové, a teprve při cestě domů jsme si přečetli, že se to našeho auta vůbec netýká..

V noci jsme vyjeli z Londýna, a protože jsme už byli docela unavení, zapluli jsme někam na venkov, zastavili na nějaké mítince v lese u nějakého statku, a šli ve 3 ráno spát.

Teda ale jako ti Angličani umí stavět rychleji než Japonci! Ráno jsme se vzbudili, a houby "nikde nic". Spali jsme na proudové dálnici a hned vedle ní vlaková trať! Naštěstí jsme se trefili do odpočívadla.



P+R: Londýn: http://en.parkopedia.co.uk/parking/carpa...1612221400

Náš poslední den v Anglii.

Na chvíli jsme se ještě vrátili do Londýna, kde jsme prakticky nic už nezvorali (jen ten vlak nebyl zrovna levný).

Pak jsme se vydali směr Dover, kde jsme taky neudělali ostudu škoda...

K hradu jsme se sice vydali, ale bylo zavříno a nějak jsem si ho zapomněl natočit (máma ho myslím fotila).

V noci jsme se odebrali do tunelu na vlak a ve Francii to zakápli na nejbližším odpočívadle.

To zachycené nemám, ale byla tam "hezká" morálka (či spíše úcta k autoritám) řidičů kamiónů. Kousek vedle nás to zaparkoval jeden už nevím odkud, ačkoliv byl ve špatném sektoru (pro osobáky). Za půl hodinky přijela policie. Řidič vystoupil z kabiny, chvíli klábosili, pak nastoupil, nastartoval, zapl si pásy a ... počkal, až policie odjede, zhasnul motor a šel spát

V dalším nudném pokračování jsme dodělali Belgii.

Stavili jsme se v Atomiu, kde jediná zajímavá věc bylo, když si nedůvěřivě prohlíželi naši stoeurovku a raději jí několikrát projížděli pod detektorem.
Na dálnici člověk potkal borce kamioňáky, kteří se předjížděli s rozdílem rychlostí asi 3 km/h, což ale není pro řidiče z ČR nic nového.


V minieurope, což je takový chudší bráška Madurodamu, se zase nic nepokazilo, tak jsme vyrazili do Bruselu.

Zaparkovat nebyl až takový problém, ale najít Čůrajícího panáčka, když někdo děsně chytrý otočil tyč s okazatelemi bylo horší Ale povedlo se.

Na náměstí zrovna žádné květy nebyly, tak jsme se šli projít a v uličce nás odchytil nějaký místní číšník (jak zaváháte, jste ztracení). Ale nebylo to zase až tak drahé. Pro dva lidi (porce spíš pro slona) i s nápojem něco přes 10 EUR.

Otud náme asi jediný vtipný zážitek: maminka si prohlížela menu, a za přítomnosti číšníka pronesla "a zase tu nemají nic česky". Ten zbystřil, projel asi všechny jazyky, co znal, a pronesl: "Nápojovat budete?"

Pan provozní, který se pak přišel zeptat, jak nám chutnalo, už tak světový nebyl, ale společně jsme to přes francouzskou angličtinu dali taky dohromady.

Desátá kapitola bude velmi krátká. Ostatně jako stát, přes který jsme projížděli.

Lucemburk vypadá jako Hradec Králové, takže jsme ani nezastavovali. A samotný stát? Asi jako cesta do Prahy.

Pokud mne paměť neklame, až na malé zaškobrtnutí u pumpy jsme to zvládli jako profíci




Příště nás už čeká jen Legoland, Zoo Plzeň a konečně budeme doma!

Předposlední díl se odehrává v Legolandu.

Pro člověka, který byl předtím v Disneylandu je to takový dost chudý příbuzný.

Je tu ale pár zajímavý atrakcí, jako třeba vláček, modely miniměst, 4D kino či továrna s ukázou výrobního postupu.

Jinam tam ale nebylo prakticky co dělat. Alespoň jsme se najedli.

A pak následoval směr Česká republika...




Poslední díl jsme strávili v ZOO Plzeň, kde je i Dinopark. Kvůli němu jsme tam vlastně zastavovali.

Jediný zajímavý zážitek na cestě zpět bylo snad jedině to, že jsme zastavili asi ve 4 městech a NIKDE neměli guláš. Jako člověk přijede do Čech, chce se najíst a co je mu nabídnuto? Pizza, krevety, kuře.. Neřeknu v Praze. Ale v malých vesničkách jim většinou došly knedlíky, a v Benešově bylo zavřeno, kromě jedné pizzérie.



Na konci videa je tabulka spotřeby našeho auta na jednotlivých etapách, včetně ceny benzínu v roce 2008. Rekord byl 5.0 l/100 km.


Ještě mám v rukávu (na VHS) dva "výlety", ale ty uveřejním bůh ví kdy, protože musím zase trochu změnit pole působnosti.


Doufám, že se Vám cesta líbila a pokud někdo nabyl dojmu, že to dovede lépe, tím jedině dobře