Po shlédnutí poslední epizody sedmé série jsem čekal, že se objeví epizody o Pillars of Equestria, jak se starý svět prolne s novým, jak budou vypadat někdejší legendy v novém... jenže začátek osmé sezóny udělal všem těm očekáváním konec. Nechápejte mě špatně, young6 je skvělá parta, jejich epizody mám rád, jen mi odsunutí "pilířů" v seriálu na vedlejší kolej přišlo jako obrovská škoda. Takže komixy, fanfikce... a čekat na epizody, zda se objeví.

Nevím jak ostatní, na podobnou epizodu jsem čekal dlouho. Nestává se v poslední době tak často, že bych mohl s nějakou postavou (nejen) v seriálu solně rezonovat - zatímco dřív byly příběhy plné toho, co jsem sám zažil, dnes se tyhle epizody objevují podstatně méně často. Až doteď...

Asi se ze mě stává taky taková archiválie, jako z Rockhoofa takže tahle epizoda mě docela vzala. "Po čase nezapadá" bych si mohl dát jako cutiemark, no ale k věci. Dokážu si živě představit, jak mu asi bylo - po takové době není pro každého jednoduché zapadnout v nové době. V našem světě si nedovedu pořádně představit sto let podobný rozdíl, natož tisíc. Ve "Star Trek TNG 06x04 - Relics" byla velmi podobná situace a upřímně... chudák Scotty. Taky jsem ho moc dobře chápal.

Tím chci říct: odejít z jednoho světa a přijít do jiného není ani trochu jednoduché, obzvláště pokud jste měli v tom předchozím něco, co neradi opouštíte. Jak asi muselo Rockhoofovi být, když viděl svoji vesnici jako archeologické naleziště "to be preserverd, in museum, untouched" - zdálo se, že ho to moc nežere, ale když zapadnout bylo těžší, než čekal, no asi to bylo dost hrrrr. Zkoušel všechno možné - možná by mu dokázali CMC poradit, leč nestalo se.

Výuka ve škole - jo, taky bych takového učitele ocenil i když jako ředitelka Twi bych byl šoknutý asi ještě víc.

Návštěva starých kamarádů fungovala podobně jako to funguje v realitě (osobní zkušenost, mnohanásobná) - přesně opačně, než by měla.

Na moři už už to vypadalo, že to klapne.... a zase nic. Když rezignovaně odešel, byl jsem vážně zvědavý, jak s tím naloží. Nechat se proměnit v kámen jako Discord... ufff, to bylo docela silné kafe. Připomnělo mi to místní "Ban na vlastní žádost" a zamrznout v čase. Twilight a její dilema jsem jí v tu chvíli vážně nezáviděl.

Ten konec... no řeknu to takhle: docela dlouho jsem v době po skončení 4. sezóny (když se směřování seriálu z mého pohledu rapidně proměnilo) hledal v seriálu novou postavu, se kterou bych se dokázal ztotožnit. Tak jsem se tedy dočkal patrně jsem Rockhoofovi podobný víc, než se zdá.

Ostatně... i to vyprávění příběhů docela sedí, ne?

Pro mě osobně jedna z nejsrdcehřejivějších epizod za velmi dlouhou dobu

(MLP Wiki: http://mlp.wikia.com/wiki/A_Rockhoof_and_a_Hard_Place )

Jsem rád, že někdo toto vlákno založil. Epizodu jsem viděl včera, a vůbce jsem nevěděl, co s ní počít.


Jediná paralala, která mne napadala, se týkalo setkání starších lidí s novým světem, totiž technikou. Ti často mají pocit, že ničemu rozumí, nic nechápou, bojí se, mají problémy se začlenit (že by podobnost se začleňováním malých dětí do kolektivu?).


Když už se nakousl ten Star Trek, byla zde ještě jedna podobná epizoda (pokud pomineme Marka Twaina, protože ten neměl moc problémy se přizpůsobit nové době, ale spíš jí zpočátku opovrhoval, a snažil se jí hodnotit podle měřítek jeho doby):

http://memory-alpha.wikia.com/wiki/The_N..._(episode)

kde se lidé z 20.století měli adaptovat na dobu zcela jinou (skoro by se až nabízela podobnost s českým filmem Muž z prvního století). Byť tady to byla trochu jiná rovina - Offenhouse spíš nechápal svět, kde jeho bývalá moc nebo peníze nic neznamenají, a teprve ke konci se dostal k fázi: Co já ale tady tedy budu dělat? Jaké výzvy tu vůbec jsou?

Každopádně jeho arogance měla často na okolí (posádku) podobně "destruktivní" efekt jako u Rockhoofa.

I když, pravda, Scotty se snažil od začátku být nějak užitečný, ale "outdated" znalosti se prostě ne vždy dají dohnat snaživostí. Inženýr z roku 1900 by v roce 2000 byl ve většině případů také "na nic" To se ale hodí docela na konflikt generací, kdy se prarodiče snaží dobře radit dětem. Některé věci se němění, ale jiné ano.



Rockhoofovu reakci na vesnici celkem chápu. Opustil jsem několik míst, kde jsem žil a která jsem trochu pomáhal utvářet. Nyní, když se tam vracím, noví majitelé si je pochopitelně upravili podle sebe. Byť jsem někdy zklamán, že se (dle mého názoru) nevyužívá potenciál místa tak, jak by měl (nebo vůbec), nějak kvůli tomu nevyšiluji. Nemůžete kontrolovat, jak se budou chovat ostatní, byť se jedná o místo (nebo věc), ke které máte nějakou citovou vazbu*

*) Mistři zastavárny: Sto dolarů je málo, víte, mám k tomu silnou citovou vazbu. Myslel jsem tak tisíc

Při stěhování nakonec zjistíte, že na čem jste tak lpěli ve starém místě, není najednou moc důležité a v novém "světě" to nepotřebujete (protože tam najdete zcela logicky spoustu nových příležitostí).



Návštěva starých kamarádů mi připomíná třídní sraz po pár letech. Tam zjistíte, kdo co dělá, jakou udělal kariéru a tak dále. Na druhou stranu, často znáte ti lidi ze školy (minulého života), takže je to spíš očekávané. Chyba je právě propadat "depresi" po zjištění, že všem ostatním se vede dobře, zatímco vám ne.


Kdo by takového učitele neocenil. Ostatně, nebyl by to přiroznější způsob výuky? Nezkoušet, nepsat žádné testy, nedělat žádné povinné domácí úkoly a učit se pozorováním, posloucháním..?



Rockohovo procházení zdmi (a nebo dveřmi, to je fuk): https://youtu.be/aDflsUaeX20?t=44

Áno Martin, to zistenie, že ostatným bývalým spolužiakom sa darí lepšie môže byť dosť nepríjemné. Ale vďaka, že si to napísal. Snáď to už nebudú až také depresie

Vniesť do vyučovania aj niečo takéto by bol dobrý nápad. Trošku mi to dokonca pripomenulo aj film Obecná škola. Len Rockhoof nebol ani tak prísny (na takých zlatúšikov [a hlavne Young Six] ani niet dôvod ), ale proste nechtiac zničil všetko, čoho sa dotkol.

Mám však podobný názor ako Jamis. Tiež som čakal, že každý z pilierov bude mať svoju epku (na tú so Somnambulou som sa najviac tešil, hlavne pri predstave, že ju stretne Daring Do). Ale napokon jeden z pilierov sa dočkal samostatnej a to očakávane Starswirl. Aj keď tam skôr vyšiel až nečakane naivne, ale čo už No táto bola v podstate o Rockhoofovi, zvyšné 4 sa tu len mihli. Ale možno budú mať svoje samostatné epky v S9. Každopádne epizóda veľmi potešila

(02.10.2018, 10:23)Martin Napsal(a): Jsem rád, že někdo toto vlákno založil. Epizodu jsem viděl včera, a vůbce jsem nevěděl, co s ní počít.

Rádo se stalo zakládám i pro další epizody, protože zcela upřímně mě ty poslední opět uchvátily.

Citace:Jediná paralala, která mne napadala, se týkalo setkání starších lidí s novým světem, totiž technikou. Ti často mají pocit, že ničemu rozumí, nic nechápou, bojí se, mají problémy se začlenit (že by podobnost se začleňováním malých dětí do kolektivu?).

Taky možnost. Vnímal jsem to spíše jako přechod od jedné společnosti k jiné - ať už jde o čas, místo, nebo kulturu. V rámci i našeho světa jsou "časové" rozdíly ve smyslu kulturního vývoje taky hodně velké, ať už se na to díváme z kterékoliv stránky.

Citace:Když už se nakousl ten Star Trek, byla zde ještě jedna podobná epizoda (pokud pomineme Marka Twaina, protože ten neměl moc problémy se přizpůsobit nové době, ale spíš jí zpočátku opovrhoval, a snažil se jí hodnotit podle měřítek jeho doby):

http://memory-alpha.wikia.com/wiki/The_N..._(episode)

kde se lidé z 20.století měli adaptovat na dobu zcela jinou (skoro by se až nabízela podobnost s českým filmem Muž z prvního století). Byť tady to byla trochu jiná rovina - Offenhouse spíš nechápal svět, kde jeho bývalá moc nebo peníze nic neznamenají, a teprve ke konci se dostal k fázi: Co já ale tady tedy budu dělat? Jaké výzvy tu vůbec jsou?

Každopádně jeho arogance měla často na okolí (posádku) podobně "destruktivní" efekt jako u Rockhoofa.

Yup, tuhle si taky pamatuju. Docela jsem si kladl otázku, jak by vypadala moje reakce, kdybych se ocitl o pár set let později na palubě Enterprise

Citace:I když, pravda, Scotty se snažil od začátku být nějak užitečný, ale "outdated" znalosti se prostě ne vždy dají dohnat snaživostí. Inženýr z roku 1900 by v roce 2000 byl ve většině případů také "na nic" To se ale hodí docela na konflikt generací, kdy se prarodiče snaží dobře radit dětem. Některé věci se němění, ale jiné ano.

Ano přímo se tam zmínil při scéně v simulátoru - že už je mu tolik, kolik mu je a nemůže začít znova jako kadet. A poté když Picard žádá Geordiho, aby Scottyho vzal na zchrannou misi - že jednou z nejdůležitějších věcí je pocit potřebnosti. Podobná úvaha zazněla i od Rockhoofa. Nešlo ani tak o znalosti (i když i ty hrály svoji roli), jako o mindset z jiné doby.

Citace:Rockhoofovu reakci na vesnici celkem chápu. Opustil jsem několik míst, kde jsem žil a která jsem trochu pomáhal utvářet. Nyní, když se tam vracím, noví majitelé si je pochopitelně upravili podle sebe. Byť jsem někdy zklamán, že se (dle mého názoru) nevyužívá potenciál místa tak, jak by měl (nebo vůbec), nějak kvůli tomu nevyšiluji. Nemůžete kontrolovat, jak se budou chovat ostatní, byť se jedná o místo (nebo věc), ke které máte nějakou citovou vazbu*

jj - když nad tím přemýšlím, nechal jsem za sebou stovky blízkých lidí a kamarádů, spoustu vybudovaných věcí, ale všechny ty věci jsou dál bezemě, jinak než bych se do nich pustil sám... no ale asi to tak má být. Když se na ta místa dneska vracím, dotknu se rukou stromu, který jsem zasadil jako malý kluk, posadím se na skálu, kde jsme sedávali s celou partou, zajdu na koleje ("... už tam tolik známých není") a říkám si, že to je už všechno nenávratně pryč. Byly to skvělé časy, ale jen v té době, dneska je to... prázdné. Jako zajít do hospody, kde jsem si dal první legální pivo ten zážitek už se nedá vyvolat, zůstal jen ve vzpomínce a pocitu. Dá se o něm vyprávět, ale jinak nic.

Citace:Návštěva starých kamarádů mi připomíná třídní sraz po pár letech. Tam zjistíte, kdo co dělá, jakou udělal kariéru a tak dále. Na druhou stranu, často znáte ti lidi ze školy (minulého života), takže je to spíš očekávané. Chyba je právě propadat "depresi" po zjištění, že všem ostatním se vede dobře, zatímco vám ne.

Tohle je hodně o tom, co kdo považuje za úspěch. Peníze, dům, auto, kariéra, manželka, dítě... ? Tak to má spousta mých spolužáků ze střední. Neberu jim to - je to směr, který si zvolili. Asi bych tak taky žil, nebýt bronies. Ale natrefil jsem na další obzory, takže kromě zmíněných věcí mám i jiné priority. Protože teď to jde - zítra už to nemusí být možné (tenhle přístup jsem zvolil po jednom velkém zklamání před lety a dodnes nelituju, že se toho držím - byť to má i svá negativa).

Citace:Kdo by takového učitele neocenil. Ostatně, nebyl by to přiroznější způsob výuky? Nezkoušet, nepsat žádné testy, nedělat žádné povinné domácí úkoly a učit se pozorováním, posloucháním..?

jojo, taky jsem měl takové nejradši

@Legion_1:

Spolužáci:

Tak důležité si ujasnit, zda jsem v životě šťastný. Když budu toužit po něčem, co mají ti ostatní, místo toho, abych chtěl to, co chci já a udělá mě šťastným, nebudu šťastný nikdy Kromě toho, to, že někdo pracuje v anglii a vydělává tam 2x tolik než já není až takový problém, protože ten člověk byl už na střední génius, tak by bylo divné, kdyby tomu tak nebylo.


Rockhoof je taková CMC v jednom. Největší problém je najít, v čem je vlastně dobrý, pak už to půjde "samo". Trochu mu ale rozumím. Není lehké si uvědomit, že jste k ničemu. A pak je vhodné každé stéblo, kterého se můžete chytit, a pokusit se dokázat, že zrovna tady budete ostatním užitečný. Od příchodu Young Six se Mane6 dost často ukazují jako ty méně vnímavější - zde to byli právě oni, kdo našel Rockhoofovi jeho místo v životě. Ale co už, to se od nové generace dá trochu očekávat. Mladí vpřed, staří na svá místa


My jsme měli podobnou výuku na střední, byť teda hodně vzdálenou tomutu "ideálu". Proti základce to byl ale pokrok, protože se alespoň učitelé obtěžovali nám vysvětlit, k čemu je vlastně to, co nás učí, vůbec dobré..


Souhlasím, šance, že se s Pilíři potkáme víc v 9. sezóně, tu je. Jen teda nemůžu říct, že by mi nějak chyběly.

@Jamis:

Mě teprve ty další čekají. U následující hádám, že to bude asi něco jako film Koule


Kulturní rozdíly (místní i časové) mají často jednu zajímavou možnost: šanci se naučit něco nového - ať už se přesouváte z primitivnější do vyspělejší nebo obráceně (mnoho znalostí (nebo i jen přístupů k různým problémům) jsme během vývoje ztratili). Ostatně, toto téma je mezi filmaři dost populární, hlavně pokud jde o nechtěné cestování časem (jestli mne paměť neklame, tak převažující žánr je často komedie).


Já si také často představuji, co bych dělal na místě někoho jiného, ale tuším, že reakce ve skutečnosti by asi byla dost odlišná od mých očekávávání (čekal bych "žádnou" reakci ve smyslu "pokývání hlavou", ale co si pamatuji, tak u mnoha divů, ke kterým jsem kdy přišel, jsem skákal radostí jako malé děcko - vnitřně, ovšem ).

Budu si ten díl muset na DailyMotion připomenout.
UPDATE: tak máš pravdu, ten díl sedí na tuto epizodu naprosto přesně. Včetně závěru (stačí dát/najít příležitost a užitečnost se najde)

Přenášení "mindsetů" je často problém i jen u technických oborů. Je to sice jen TV zdroj, ale podle seriálu Letetecké katastrofy bylo příčinou několika nehod, kdy se pilot snažil řídit moderní stroj podle toho, co znal a uměl (vyznělo to pak tak, že nejlepší, co mohl v té situaci udělat, je "nakrmit prase a na nic nesahat"). A co teprve v sociální oblasti, kdy si svůj starý způsob myšlení přenášíte mezi nové lidi (což konflikty rozhodně "nevyvolává", jak jsem měl tu čest mnohokrát zjistit nejen tady na fóru).


Bohužel, minulost se vrátit nedá. Všechno je jednou poprvé Poprvé je vždycky jen jednou Například nemá cenu se snažit prožít něco (třeba první hraní Dooma) znovu jako tehdy, jen abych něco "oživil". Je třeba jít dál. Z šedi (stereotypu) se dostaneme jedině pomocí nových věcí (lidská mysl bohužel není počítač, co se vymaže a může totéž prožít znovu s nadšením z nových věcí - s výjimkou mojí maminky: ta když hraje nějakou hru, tak druhý den zapomene, jak vypadala, takže: 50x a stále poprvé ).

Pokud jde ale o ty vzpomínky, a hlavně vyprávění, je to někdy paradoxně způsob, jak ze staré slámy vymlátit nové zrno. Sejít se jednou za rok s kamarády nebo příbuznými, a vzpomínat, jak jsme něco kdysi dělali, je to možná větší sranda než tehdy (už to sice není takové jako tehdy, ale zase je to "jiné" - min. vás to už tolik nebolí ).