Hodnocení tématu:
  • 1 Hlas(ů) - 5 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Epizoda 22: Growing Up is Hard To Do
#1
[Obrázek: MV5BMGI3ZWJhYWUtZjYzOS00YTE1LTk1MDctMjQ2...w._V1_.jpg]
"When the Cutie Mark Crusaders are magically transformed into grown ups, they discover that growing up the right way means gaining experience and wisdom that simply can't be rushed."
Odkaz (v holandštině): https://vault.mle.party/videos/watch/771...e1091cead9
Odpovědět
#2

Věk je jen číslo

Toto pořekadlo je myslím trefný popis dané epizody.

Neplatí jen pro ono známé "člověk je tak starý, jak se cítí", protože to už v seriálu bylo (Granny Smith), ale i opačně.

Osobnost člověka je formovaná spoustou faktorů, a dá se vlastně říci, že jsme tím, co jsme za život prožili, naučili se, viděli, slyšeli.. zkrátka fyzické zapojení našeho mozku a jeho obsah. Proto také třeba lidé, kteří prodělají mrtvici, mohou mít pak zcela jinou osobnost. Nejen ztrátu hybnosti nebo paměti.

Téma "chci být už dospělý, abych.." je dost často ohrané. Z toho co znám, bych mohl například jmenovat Tailse nebo Amy Rose ze Sonica nebo Toma Hanske ve filmu Velký..

Byť ten druhý film je zase dobrý příklad, že tím, že je někdo dospělý, nemusí být automaticky lepší nebo znalejší. Děti jsou mnohdy upřímnější, hravější, přímější, víc sdílejí, případně jsou méně xenofobní a stydlivé, dokud je společnost nevzdělá jiným směrem Twilightoops Ti, kteří na své dětské já nezapomenou a dokáží ho doplnit zkušenostmi z dospělosti jsou pak mnohem lepší, úspěsnější a často i šťastnější.

Když se ale vrátíme k poníkům, obvykle nějaký problém nemívá jen jednu jedinou příčinu. A minimálně spoluviníkem je až přehnaná starostlivost dospělých vůči dětem, která se pak zhmotňuje v podobě vnucené autority, v příkazech a zakázech.

CMC navíc asi nikdy neslyšely o Progerii, která z vás ale ani tak odpovědnější osoby neudělá Twilightoops

Navíc, u běžných či neznámých dětí bych to pochopil, ale CMC, byť měly za seriál o dost slabých chvilek, se docela už prokázaly být hodně samostatné. Tím spíš, že tady šlo o blbou cestu vlakem a pouť. Obojí si navíc už prožily (cesta omylem do Crystal Empire; průchod přes bažiny) v mladším věku.. Nebo že by to bylo právě proto? Pinkiesmile

Nabízí se příměr s Hlavou 22 (nebo získáváním praxe): Jak se má člověk naučit být samostatnější a odpovědňější, když ho nikdo nenechá a snaží se mu neustále dělat chůvu? Ajsmug

Právě ta chůva nám tu přitom dost selhala, protože to hlavní, co by se měl každý asi v životě naučit (kromě gramotnosti získávat si informace a komunikace), je odhadnout míru své způsobilosti. Děcka možná nevěděla, jak správně přestoupit, ale měla vědět, že tím spíš by se o to neměla pokoušet, zvlášť na truc ostatním.

Vůbec někomu něco zakazovat a nedat mu spíš vlastní motivaci, proč to nedělat, je takový sebenaplňující se proroctví či předpověď Pinkiesmile Znáte to, bojíte se, že rupnete u maturity, z toho jste pak nervózní, tím pádem se nedokážete učit a.. rupnete.

Přitom, jak vidíme v reálném světě, děti jsou schopné odpovědnosti, jen záleží na podmínkách (na straně jedné máte moderní matku, která se bojí, že její 13 leté dítě netrefí samo domů, a na straně druhé máte 5 leté dítě, co samo doma vedle jedovatého hada hlídá své mladší sourozence).

Epizoda má dle mé šťouravé povahy jen dve menší vady na kráse (které ale jinak ničemu nevadí): kouzelná květina má čirou náhodou zrovna 2 poslední kouzla (hádám, být to film, měla by jen jeden lístek), a udělat omyl nemusí nutně pokaždé vést k destrukci o perimetru 1 km Pinkiesmile Jsou mnohem menší škody, které ale člověka zasáhnou citelněji, protože jsou často osobního rázu a jako takové jsou i reálnější.

Zkrátka, Whirling Mungtooth byl IMHO spíš jen overkill a jen mě ujišťuje v názoru, že Equestrie rozhodně není místo, kde by průměrný Homo Sapiens Sapiens, byť proměněný na poníka zdrhající od své odpovědnosti vůči Zemi, chtěl žít Ajsmug

Bylo hezké vidět CMC dospělé (a slyšet jejich dabérky mluvit přirozenějším hlasem), byť je hádám asi možná ještě uvidím v díle 26 (a nejspíš se potvrdí ještě víc postižení Scootaloo).

Zvláštní.. když je člověk malý, chce dospět. A když je dospělý, přeje si často být dítětem. Možná ne fyzicky, ale třeba jen tou bezprostředností a nebo aby mohl znovu zažít třeba "první lásky" (v mém případě setkání se hrou Doom, která mě teda už nebere tak extra jako ve třinácti Pinkiesmile ), ale všechno je holt poprvé jen jednou Twilightoops

Tráva je vždycky zelenější na druhé straně plotu, jak se říká. Chceme to, co nemáme, a když to dostaneme, často o to ztratíme zájem.. [spoiler: (teda teď jsem si uvědomil, že to mohou např. holky brát trochu jako dvojsmysl.. vlastně dva.. nebo i tři)]

DeviantArt & Home, Bronies galerie. Ask me.
Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející tohle téma: