Nejprve chyby:

Nevím, jestli by jim prospěla „ponifikace“. Spíš o tom pochybuji. -> mělo by být spíš ponyfikace ne?

V chaloupce totiž pobývaly dvě bytosti, které se tu scházeli každý z jiného a již úplně dostvořeného světa. -> scházely, (dostvořeného zní divně - co třeba úplného, kompletního, dokončeného, hotového)

Sklonila hlavu a s očima zavřenýma políbila zemi. -> se zavřenýma očima (někde je ten špatný pořádek slov ve větě až příliš do očí bijící)

ostny pokrytýma rukama smísil plameny s -> věcná, mají draci ruce?

Tématicky se mi to líbilo. Přiznám se, že mě k přečtení vyprovokoval Rwakkův komentář. Říkal jsem si, že to už musí být nějaké velké dílo, když k tomu dal tak pěkný komentář.

U delších celků si naplánujte začátek, důležité scény, ke kterým chcete dojít a cíl. Neplánujte, co napíšete v které kapitole, to celé dílo akorát poničí. Dejme tomu, pokud máme jedno dílo, rozdělme si ho třeba na čtyři pět částí. Na začátku to posouváme k cíli jedna, pak k cíli dvě, a to všechno nějak do sebe zapadne a dojde se do finále. Autor se tak vyhne zodpovědnosti uhnat celé dílo ke konečnému cíli, zároveň bude mít dílo svůj spád a bude čitelné (což teda nezáleží jen na výběru cílů, ale i na schopnosti autora a tématu) a bude to dostatečně plné s minimem hluchých míst.

Tu a tam je dobré příběh ozvláštnit a přiblížit čtenářům. Ukázat jim, že to jsou lidé (tvorové), kteří mají vlastní myšlenky a názory a ne ti, kteří se chovají jak ve videohře. Přijď sem, dones tohle, zastřel tamto, postav tohle. Mám v kapse přesně 329 zlatých, osmnáct stříbrných a dvacet jedna a měďáků a jednu zlámanou grešli. Já k tomu používám erotiku a nějaké hlášky. Tu a tam vložím nějakou peprnou poznámku, nebo něco jako - pomyslel jsem si něco o tom, jaký je *píp* a podobně.

No, tl.dr. verze, povídka dobrá, chci další . Ale raději bych chtěl častější vydávání Ponygrothu, stvoření světa bych vzal za ukončené.

Díky, Frolíku   Gramatické chyby opraveny   Mnohdy podivný pořádek slov je stejně jako zvláštní slovní přetvořeniny ("dostvořeného") prostě moje oblíbená hra s jazykem, kterou si vymluvit nenechám, páč mě baví   Ale pokus o zkrocení to byl dobrý   Draci a ruce..To mi vrtalo hlavou taky, ale zase výrazy "končetiny" nebo "tlapy" mi přišli divné   Ha! Teď mě napadlo to nahradit "pažemi"   Je to lepší? 

Já si právě taky ty kapitoly úplně neplánuji a z toho právě vzniká to natahování, páč mě myšlenky při psaní utečou jinam a jdu ke svému cíli dlouhou vyhlídkovou trasou  
To s tou videohrou jsi napsal božsky!   
Další Ponygroth už mám přepsaný v compu, ale ještě musí proběhnout kontrola proti blbosti a případné dopucování divných pasáží 

aaa, neříkej mi Frolíku prosíím, ono je to tak nějak moje příjmení a já si pak připadám strašně formální a to se mi nechce. Já vím, že to myslíš dobře, ale nemá to ten správný efekt

Draci mají tlapy, spáry, pařáty, změkčile i packy . Paže by se asi dali použít, ale třeba k tomu Rwakk něco řekne, ten má s draky lepší zkušenosti než já.

Hra s jazykem je v pořádku, ale je třeba se zastavit i na té faktické stránce textu. Když má trochu horší pořádek, může to mít úplně jiný efekt, než jaký autor zamýšlel a to by byla škoda. Tím nechci naznačit, že je tvůj text nepochopitelný, to ani v nejmenším. Orientovalo se v něm dobře, nebylo tam nějaké přeskakování a všechno tam mělo svou důležitost. Jen nějaké malinkaté drobnůstky.

Jé, to je krásné, že to píšeš na papír. To je skvělé

A krotit by tě měl spíš Marmouset ne? Já si klisničku na krocení musím teprve najít

Jaj, tak to mě nějako minulo, že je to tvé skutečné příjmení, sorry   Ale formální oslovování je někdy hrozná sranda - s manžílkem se tak někdy provokujeme   
S těmi dračími končetinami je to vážně složité   Tlapy mají z mého pohledu savčí predátoři, spáry ptákodravci a pařáty nějaká děsně temná a strašidelná monstra   Já draky miluji, takže raději zůstanu u těch paží   
Jo, na jiné významy slovních spojení po přeházení slovosledu si snažím dávat bacha, ale taky se ne vždy podaří   Inu nejsem Yoda ani Zecora 
Já se u tvorby musím komfortně rozvalit na gauči, aby vůbec něco bylo   Nehledě na to, že vlastní písmo je mému oku přívětivější než strojový vzhled stvořený někým, koho neznám    A taky ráda plním své deníky a zakládám nové po dokončení starých  Zrovna teď už mi zbývá necelých 10 stránek a půjdu do nového yay! 

Pche! Já se nenechám krotit nikým a v ničem, když nechci   A v tvorbě zejména! Do té mi může úspěšně kecat akorát můj astrální spoluautor 

Tak to musíš mít moc krásný rukopis.Já když vidím tu svojí hrůzu, tak budu psát klidně radši na psacím stroji, než rukou

Mě u tvorby rozptyluje hromada věcí a gauč by mi moc nepomohl. Ale rozvaluju se na židli, počítá se to?

Mecheché!  No krasopis to není určitě, ale i tak je mi to milejší než strojová písmenka, která jsou prostě příliš dokonalá na to, abych k nim chovala větší sympatie   Ono je v podstatě jedno, kde se tvoří. Mnohdy autor cítí potřebu něco tvořit i na jindy nepředstavitelných místech (na posedu, v čekárně u zubaře, na stromě...  ). 

Konečně vypouštím do éteru 7.část Ponygrothu s pracovním názvem Démoni a andělé   Byl to teda neskutečný porod  (*zamyslí se v uvědomění si, že Rwakkovo drabblové téma vlastně pro ni není tak nezpracovatelné, jak zprvu myslela*  )
Jestli brzy neopustím nynější vážný nádech příběhu, asi se zblázním   Sakra, nějako to zase musím vrátit na humornou cestu, tohle procvičování i jiných náladových literárních poloh než jen úsměvných mě příliš nebaví *zííív* Psaní mi pak jde jak drakovi pastva.. *zííííív* 

A konečně tu máme první pokus o pony-příběh přímo ze seriálového MLP světa, který vznikl původně pro Rwakkovu pohádkovou challange    Čekejte romantiku, kouzla a nějaké ty humorné patálie, bez kterých psát prostě neumím (minimálně by mě to nebavilo ) .

A máme tu druhou část Životu broníka vyprovokovanou druhou kapitolou konkurenčního výtvoru Život s broníkem ( Škrabalovo doupě ) jednoho začínajícího autora brzy končícího svůj krátký život (pánev ti budiž lehká, prevíte! ). Tak tedy, zde je moje verze aneb Jak to bylo doopravdy 
Život broníka - 2.část

Jelikož jsem měla včera poprvé tuto zimu příležitost odklízet sníh z našeho dvorku, vzpomněla jsem si na jednu básničku ze svého archivu  Je tomu už bez 20ti dní 10 let, co vznikla  To to letí   

Sníh
Padá, padá potvora bílá,
už abych u Elfíčka byla!
V kamnech pěkně zatopíme,
tři svíce zas zapálíme.
Budeme se dobře mít.
 
Sněží, sněží, zima pálí,
Elf v pelíšku zas se válí!
Ničí ho ty vánice,
je unaven velice.
Ten spánkový deficit!
 
Není…není potěšení,
je to vážně k zešílení!
Kousíček se odhrábne
a zas tuna připadne.
Kurňa, já už chcu mít klid!

Je to až k nevíře, ale konečně jsem se dokopala přepsat již několik měsíců dopsanou další kapitolu Ponygrothu ze sešitu do počítače   Pravda, byl to těžký boj, protože naše klávesnice už má nejlepší léta za sebou a zvláště písmenka "R" a "O" měla pod mými prsty tendenci ignorovat, takže jsem je musela dosazovat až dodatečně (pokud mi něco uteklo, prosím hlašte ). Takže tady je 8.kapitolka Ponygrothu s názvem