09.07.2014, 01:33
(08.07.2014, 16:44)Jamis Napsal(a): Mi celý koncept MS připadne postavený na hlavu... tak nějak nechápu, proč by výjimečná fiktivní postava, která nemá žádný výrazný nedostatek, musela být apriori špatná?
Co je špatného na tom mít charakter, který není ne dokonalý, ale bez výraznějších vad?
Tak nějak mi patrně uniká pointa toho konceptu, že postavy v příběhu musí být "vyvážené" - trochu mi to připomíná princip politické korektnosti. Proč? Dokáže mi to někdo přiblížit?
Já s dovolením odpovím trochu zeširoka.
Předně je třeba si uvědomit, že z termínu "Mary Sue" se poslední dobou naneštěstí stal buzzword, který se nadužívá i v kontextech, kam původně nepatří a patřit by neměl. Jde původně o pojem terminologie žánru fanfikce. V originální tvorbě je jeho použití/identifikace podstatně komplikovanější, protože hlavní hrdinové prostě musí být nějakým způsobem zajímaví, jinak by nestálo za to o nich psát (přiznejme si to, největší Mařena byl Old Shatterhand, a stejně ho všichni milujeme).
Co se týče fanfikcí, termín Mary Sue nemusí nutně označovat pouze postavu absolutně dokonalou (mladší velitel hvězdné lodi než Kirk, logičtější než Spock, zná víc jazyků než Uhura a s bat'lethem porazí i toho nejzkušenějšího Klingona do patnácti vteřin...), ale třeba i postavu, která "krade" roli některé z hlavních postav původního příběhu (jde se Společenstvem a nese Prsten místo Froda, začne chodit s Harrym místo Ginny apod.), nebo postavu, která je naprosto k ničemu, zneužívaná, týraná, nepochopená, opovrhovaná... dokud se nedostane do nového prostředí, kde ji najednou všichni naprosto bezdůvodně milují (typicky mudlovská dívčina, kterou rodiče týrají tím, že ji nutí skládat nádobí do myčky a nechtějí jí koupit iPod, načež se zjistí, že je čarodějka, odjede do Bradavic a tam ji najednou všichni milují, ačkoli není ani tak krásná jako Cho, ani tak chytrá jako Hermiona, ani tak zábavná jako Ginny)... jinými slovy Mary Sue je postava, která je v nějakém smyslu přehnaná, a tudíž není uvěřitelná, a navíc svou přítomností a činností narušuje příběh a obvykle i charaktery postav kolem sebe (Thorin najednou sbírá sedmikrásky při měsíčku).
K otázce, proč by postavy měly být vyvážené asi jenom tolik: postavy nemusí být vyvážené, postavy musí být pokud možno pochopitelné a "lidské" v tom smyslu, že se s nimi čtenář dokáže ztotožnit, nebo je alespoň pochopit. Vady/špatné vlastnosti/chyby kladných postav dodávají pocit realističnosti a přispívají k uvěřitelnosti postavy a tím pádem k lepšímu prožitku příběhu. To samé na druhou stranu může například fungovat s nějakou "pozitivní" motivací záporáka.
Celé je to na delší diskuzi a já osobně doporučuji některou z Tessiných přednášek na téma Mary Sue.
