(08.06.2012, 10:34)Pajzl Napsal(a): všechny opravdové přátele jsem nechal na Slovensku a mám je možnost vídat max. jednou do roka a ani to se mně někdy nepovede
Leč problém je v tom, že za celých 8 let co jsem v Praze, znám 3 lidi, které mohu hrdě prohlásit za blízké kamarády.

(08.06.2012, 13:42)Martin Napsal(a): Tak já mám jen jednoho opravdového kamaráda, který se před pár lety odstěhoval na druhý konec republiky a vídám ho tak 1x za 1-2 roky....
Kromě výčtu viz. výše je kolonka přátelé/kamarádi prázdná

Když o tom přemýšlím, často dojdu k podobným závěrům... jen mi nedá spát, proč tomu tak je. Obzvlášť ve chvílích, kdy si povídám s někým, koho považuji za bližšího než většinu ostatních lidí a dozvím se totéž - zvláštní na vlastní uši tohle slyšet.

Pevná přátelství v mém životě vznikla buď spontánně v nečekaných/mezních situacích nebo po delším čase stráveném společně při činnosti, kde jeden závisí na druhém: výstup do hor, sjíždění řeky, plavba po moři (moje oblíbené)... prostě prostředí, která odnášejí make up nejen z táří, ale i lidských povah.

Dos možná je to tím, že situací

AJ:"Let go!"
TW: "Are you crazy????"
AJ: "Let go and you'll by safe!"
(víte jak to pokračuje...)

se od klávesnice a zpoza monitoru moc zažít nedá. A nebo je to jednoduše strach někomu věřit - taky máte po shlédnutí denních zpráv pocit, že na téhle planetě se nikomu věřit nedá a že důvěra je jen morální slabost? Ale no tak....

A proto máme poníky a kouzlo přátelství věřim, že tady na špatné zkušenosti (viz zprávy) spíše nenarazíme. Taky mě ale trápí, že mam pocit že člověka, kterýmu bych mohl říct všechno a s kterým bych si úplně rozumím, nemám. Holt místo kvality musim mít kvantitu

(10.06.2012, 14:33)Antošík Napsal(a): A proto máme poníky a kouzlo přátelství věřim, že tady na špatné zkušenosti (viz zprávy) spíše nenarazíme. Taky mě ale trápí, že mam pocit že člověka, kterýmu bych mohl říct všechno a s kterým bych si úplně rozumím, nemám. Holt místo kvality musim mít kvantitu

Nevím, ale blízký kamarád se nedá nahradit. To vím z vlastní zkušenosti. Není to zrovna extra dlouho, co jednoho takového mám, ale jsme skoro jako dva bratři. Kvantita != kvalita. Tak to bylo vždy a vždy to tak bude. A pro mě to vždycky bude, že kvantita < kvalita.
Už jenom to, že vím, že za ním můžu přijít s naprosto čímkoliv je něco nenahraditelného.

FlamingMane: to je fakt, ale já nikoho takovýho nemam ...o různých věcech můžu mluvit s různejma lidma, neni to nic moc ale alespoň slabá náhrada

(10.06.2012, 14:48)FlamingMane Napsal(a):

(10.06.2012, 14:33)Antošík Napsal(a): A proto máme poníky a kouzlo přátelství věřim, že tady na špatné zkušenosti (viz zprávy) spíše nenarazíme. Taky mě ale trápí, že mam pocit že člověka, kterýmu bych mohl říct všechno a s kterým bych si úplně rozumím, nemám. Holt místo kvality musim mít kvantitu

Nevím, ale blízký kamarád se nedá nahradit. To vím z vlastní zkušenosti. Není to zrovna extra dlouho, co jednoho takového mám, ale jsme skoro jako dva bratři. Kvantita != kvalita. Tak to bylo vždy a vždy to tak bude. A pro mě to vždycky bude, že kvantita < kvalita.
Už jenom to, že vím, že za ním můžu přijít s naprosto čímkoliv je něco nenahraditelného.

Máš pravdu - blízký přítel se nahradit nedá a najít takového je skutečně štěstí. U spousty blízkých lidí se chtě nechtě projevuje strach "co tomu řeknou, když se jim svěřím". A kdo se spálil vícekrát, znovu otevírat své srdce komukoliv bude chtít o to méně. V tomhle mám kliku: jsem od přírody v některých věcech nepoučitelný, a tak se zrovna tímhle tolik netrápím samozřejmě: někdy dostávám od života jednu za druhou, jenže ten (případný) úspěch mi za to prostě stojí

(10.06.2012, 16:57)Antošík Napsal(a): FlamingMane: to je fakt, ale já nikoho takovýho nemam ...o různých věcech můžu mluvit s různejma lidma, neni to nic moc ale alespoň slabá náhrada

Myslím, že mít více velmí blízkých lidí, kteří obecně nejsou "na všechno" je více než dobrá "náhrada" (nenapadá mě vhodnější slovo) - není to sice "all-in-one", ale (z vlastní zkušenosti) dokáží vnímat sobě blízké věci s daleko větším pochopením - tahle komunita kolem FiM budiž příkladem. A kde jinde začít hledat, když ne tady, kde se na přátelství odkazuje de facto pořád?

(12.06.2012, 08:21)Jamis Napsal(a): Máš pravdu - blízký přítel se nahradit nedá a najít takového je skutečně štěstí. U spousty blízkých lidí se chtě nechtě projevuje strach "co tomu řeknou, když se jim svěřím". A kdo se spálil vícekrát, znovu otevírat své srdce komukoliv bude chtít o to méně. V tomhle mám kliku: jsem od přírody v některých věcech nepoučitelný, a tak se zrovna tímhle tolik netrápím samozřejmě: někdy dostávám od života jednu za druhou, jenže ten (případný) úspěch mi za to prostě stojí

Mě to chvíli trvalo, než jsem to pochopil. Dost nás naše přátelství poznamenalo a taky chvíli trvalo, než jsem mu začal věřit, ale prostě potom, co máme za sebou jsme se naučili věřit jeden druhýmu. Nevím, jestli jsem měl štěstí, ale jsem rád.
Mimochodem já býval daleko víc uzavřenější. Je to až s podivem, že se mi povedlo se dostat do takovéhoto přátelství...
Když tak nad tím přemýšlím...budovali jsme tohle přátelství cca 2 roky do podoby v jake priblizne je.

Včera jsem shlédl S2E05 Sisterhooves Social a zas ve mě zahřmelo... jestli budou další díly pokračovat stejným způsobem, radši trochu zvolním tempo sledování, neb to všechno nestihnu pobrat.

Fajn, ty největší životní výzvy neleží tam venku, ale jsou zahrabány v zaprášených vzpomínkách. Myslím, že po všech těch letech moje mladší sestra i já zasloužíme další šanci...

Takže to máme:
- The Return of Harmony ... in progress
- Sisterhooves Social ... ready to go

... a to jsem si myslel, že hlouběji už to nejde. No, spletl jsem se - epizodu "The Last Roundup" z druhé série jsem si dneska pouštěl nadvakrát, neb když Twilight přečetla psaní od Applejack... radši jsem to vypnul a šel se na hodinu projít ven.

Od začátku epizody jsem si říkal "Ne, nebude to o tomhle... nebude se to podobat tomu, co jsi udělal ty..." hm...

Pravda, moje psaní bylo delší a trvalo déle, než jsem si našel cestu zpátky, ale i tak bych na tuhle temnou životní kapitolu radši zapomenul, což ale z principu nejde... Bylo to jedno z nejpitomějších rozhodnutí, která jsem kdy za svůj život udělal (njn... stane se). A tahle epizoda zas prosvítila některá temná zaprášená zákoutí a krom zamyšlení se nad životními rozhodnutími vedla i k zamyšlení nad tím, jak tahle rozhodnutí hodnotit, když uplyne čas nezbytný pro odstup od tehdejších emocí a souvisejících událostí.

Trochu lituju, že FiM nevyšlo dřív - vidět tohle pár let zpátky, mohl být život mnohem jednodušší. Doufám jenom, že na ostatní tohle působí jako očkování a připomenutí, aby podobné pitomosti nezkoušeli, byť se to v dané chvílí zdá být rozumné řešení. Věřte, není to rozumné ani trochu. O to je pak těžší se otočit nazpátek a říct si, že tenhle úlet byla pitomost největšího kalibru. Dost možná proto, že připustit si, jak snadné bylo všechny ty lepší mezilidské vztahy hodit za hlavu kvůli vlastní hrdosti a ješitnosti, je životní lekce hořká víc než pelyněk.

Tohle by se mělo tesat do kamene:
It's a tad easier to be proud when you come in first than it is when you finish further back. But there's no reason to hide when you don't do as well as you'd hoped.You can't run away from your problems. Better to run to your friends.

Anyway... one more reason to live the life as it is... we have only one.

"Fine, now you know..."

Včera večer jsem se setkal s podobnou situací, je zajímavé jak se dost lidí změní pokud jim někdo ... "nevyhovuje"

Já se to snažím brát jako "stalo se, poučili jsme se, příště to uděláme jinak, tečka", ale hlava se pořád motá ve smyčce a nálada klesá až na bod mrazu, dokud se z toho nevyspim (jedna noc často opravdu nestačí) nebo mi nehrábne