No moje představa poníků v IRL neni tak docela IRL. Teda myslim tim, že si nedokažu představit podobu pony v realnem světě s našim "realnym" vzhledem. A tak to řešim stylem "copy&pasta" že maji vzhled vicemeně kresleny popř. použiju nějakou podobu z stinovanych '3D' fanartu. Nicmeně fakt že pony a RL nedokažu splacat dokupy, respektive že to moc nejde dokupy mi malinko vypaluje diru do mozku .

Když ale opominu omezeni Einsteinovského universa, tak si lze představit co je libo. Já třeba ujiždim na Twilight, taky s ní někdy vedu rozhovory, občas mam i trochu méně-čestné myšlenky [If-you-know-what-I-mean] . A nebo pozoruju RD jak se prohani po obloze když jedu autobusem do školy, a mnoho dalšího...

No trochu to zni zmatečně ale kdybych měl shrnout co vím: Samozřejmě sem si vědom že MLP:FiM je kreslenej seriál, má své tvůrce, své dubéry, někým předem vymyšlený scénář apod. Kolem seriálu je spousta materilálů, figurky, plakáty, plyšáci, videa, remixy atd. Tyto věci jsou všechny skutečné, nutno pododtknout že skutečné v té podobě jak jsem je zde popsal. ...No toliko k rozumnym poznatkum, to co v tom dělá bordel je fakt že přesto že vim [viz výše] tak sleduju příběh a cítím něco, co 1) je silný a 2) odporuje to tomu co sem tu zminil, resp. přesahuje to hranice "obyčejnyho serialu". Puvodně jsem si myslel že jde o poruchu osobnosti nebo jinou chybičku, pak mi psycholožka řekla že to je OK, protože kdyby v nas přběihy neprobouzely emoce tak pro nas nemaj vyznam. ... chvili jsem z toho byl uplně v haji , ale pak dodala že duležity je abych si fiktivnimi zažitky nenahrazoval zcela zažitky realne, takže dokud chodim mezi lidi, mam kamarady a tak nějak existuju IRL, tak je poblazněni z přiběhu OK.

Jinak podle mně míra blaznovstvi neni v tom kolik mate doma, plyšáků, figurek, plakátů a podobně, ale podle toho co se vám honí hlavou... a hlavně... jak moc vážně to myslíte.

Já sice mám složku plnou obrázků, denně posloucham WoodenToastera, (sám sice nic netvořím) ale zabývám se tím, jestli by filozofie založená na upřednostňování lidských ctnostní (vlídnost atd - ať s poníkama nebo myslím teď spíš obecně v lidech) mohla nějak pohnout s tim jak lidi uvažují, eventuelně změnit směr jakym funguje společnost.
A tyhle úvahy myslim smrtelně vážně, i když to zní jako utopie.