Frolda: To s tou postavou chápu, tak snad nebude do budoucna tak marná, abys přestal číst. Ano, má hromadu povinností, jenže se nacházíme takových deset let před začátkem prvního dílu seriálu určitě (nemám teď u sebe poznámky, hlava děravá, nepamatuji si přesně). Vem si, že mohla hlídat malou Twilight, takže si umím dost dobře představit, že by se v paláci prostě a jednoduše... nudila.
Mám detaily ráda a ještě raději si s nimi hraji, ať už v textu nebo grafickém znázornění. Taky mi nějakou dobu trvalo, než jsem přišla na tenhle konkrétní. Do budoucna mám krásnou představu o tom, jak by mohla vypadat obálka či úvodní obrázek (kvůli Wattpadu a dalším), ale momentálně nemám sílu ani prostor něco takového dělat.
A prý za půl roku... Ty s Aurorou máš co mluvit!

Eresiel: S tím přirovnáním ses nádherně trefila. Akorát si nejsem jistá, zda jsem dobře pochopila tu věc s postavami. Jestli chceš, můžeme si o tom popovídat v SZ, tady bych se moc nerozepisovala. A něco bych si nechala ráda pro sebe.

Rwakk: Jsem ráda, že pobavilo. Možná to v textu není nikterak zvýrazněno, ale snažila jsem se ji napsat tak, aby tam byl alespoň náznak husté atmosféry. A ano, taky bych je docela ráda viděla živě.
Původně tam ta poslední část být neměla, stejně jako písně. Vznikla čirou náhodou na táboře a líbila se mi natolik, že jsem ji přidala už teď. Postava, která se tam objevuje, je mi velice sympatická a především mírně... mno, nebudu moc spoilerovat.
A kdy bude další? Ale houby za půl roku, brzy bude. A jsem ráda, že se zalíbilo.

Ten čas hrozně moc letí. Člověk se ani nestačí pořádně nadechnout a už chodí po prvním sněhovém poprašku.
Pro dnešek tu mám jednu kratší záležitost z konce léta, kterou jsem včera večer objevila na disku a bylo mi líto jí ponechávat pouze tam.

V Křišťálové říši se otevírá Umělecká akademie!

Mno, určitě vím, že se do budoucna nechci živit žurnalistikou.
Přeji příjemné čtení a víkend.

Tak to jsme dva také bych raději nedělal žurnalistiku, ale hodně se mi to líbí. Ty jména jsou skvostná.
Redakce se mi fakt nepodařila kvůli složité životní situaci a teď když je to lepší (částečně) tak zase chybí ten elán co jsem měl když jsem ji chtěl založit. Za to se omlouvám, snad se k tomu vrátím a fakt všechno co mi přišlo zveřejním.
Rád jsem si zase od tebe něco přečetl. Díky.

Děkuji moc. Co se týče jmen, tak minimálně se dvěma z nich se ještě určitě potkáš v budoucích pracích. A možná i (poměrně, na mé obvyklé tempo) fakt brzy.
Myslím, že nikdo Ti nemůže mít za zlé, že to nakonec nevyšlo.

Každopádně, pokud by přece jenom někoho lákala i četba něčeho jiného, než poníkovské tvorby, tak ho ráda odkážu na svůj BLOG. Ať už jsou to povídky, prupovídky ze života nebo jen malé zápisky, možná by si tam někdo mohl najít něco, do čeho se případně rád začte a bude se i vracet. [spoiler: Nééé, vůbec se nejedná o reklamu. ]

Snad si můžu dovolit malý povánoční dáreček, ale nejdřív...

Vám chci popřát krásné svátky plné klidu, lásky, radosti, času s rodinou a především pohody a zdraví. Doufám, že jste si Štědrý večer řádně užili a alespoň na chvíli stejně jako já (dneska téměř po celý den) odložili moderní technologii a věnovali se svým nejbližších. Ono třeba jenom se projít, smažit kapra, připravovat štědrovečerní stůl a být přitom s těmi, které máte rádi, je to nejlepší, co vás může potkat... ale to určitě víte také.

Vzhledem k nejdřív zdravotním a potom technickým problémům smíchanou se školními povinnostmi jsem bohužel nestihla doopravit/doplnit povídku, kterou jsem vám sem chtěla podstrčit právě jako takový malý dáreček. Až při procházení chyb a doplňování částí jsem si uvědomila, že by vlastně nemuselo být špatné ji rozporcovat a do Nového roku vám sem každý večer podstrčit další část. Nebudu zastírat, povídka je na můj vkus celkem dlouhá a sama nemám ráda víc jak desetistránkové dokumenty. (Kdo to pak má v tom počítači furt číst, že?)Tudíž první část máte slavnostně tady a já se jdu trochu vyspat.
Zítra o stejném času na stejném místě.
Příjemné čtení a krásný svátek přeji.

Jazyk květů: část první

Když jsem zveřejňovala první část téhle povídky, říkala jsem si, že všechno stihnu. Už asi sté opravy, udělat potřebnou sazbu kamarádce, věnovat se rodině, jezdit po rodině (i na Slovensko), věnovat se příteli, který za mnou přijel… a ono houby. Ještě v kombinaci s častým zapíjením svátků opojným vínem, lektvarem života, to prostě zkombinovat nešlo. Takže druhá část o tom, kterak se Sweetie žije v Křišťálové říši, je konečně tady.

Jazyk květů ~ část druhá (nebo na blogu)

p.s.: Nějak jsem si všimla, že většina názvů příběhů, co zveřejním, se motá kolem květinek a kvítků... ehm. Asi se budu muset začít orientovat na jiný žánr.

Stýskalo se Vám?

Fajn, ponechám si referencí na Sherlocka. Budu upřímná, nemohla jsem se přes tuhle kapitolu dostat. Nejspíš to bude tím, že původně měla být celá psána z pohledu chlapce a nebudu zastírat... nejsem chlap, moc dobře mi tohle psaní z pohledu druhého pohlaví nikdy nešlo, i když se tím v poslední době zabývám stále víc. Druhou polovinu jsem zvládla napsat za jediné dopoledne a její psaní si fakt užila. Čím to bude? Mám tušení, ale nepotvrdím. I tak doufám, že se bude další kapitola líbit.

Když láska vzkvétá ~ Kapitola třetí

Příjemné čtení přeji.

Píšeš zábavný dialogy; přečetl jsem to jednim dechem. Protichůdný zájmy, ale ještě nedošlo ke střetu přímo na scéně, jen ve vzpomínkách. Doufám že v příštím díle se někdo dostane do problémů, který bude muset řešit, dřív, než přeskočíš na další postavu v další části. Postavy jsou sympatický a jsem zvědavej, co budou vyvádět.

Klišé a další klišé. Ale těžko říct, jestli to je postavením postav (to je fráze *facepalm* ) nebo tím,že všichni víme, že Shining skončí s Cadence.

Jsem zvědavý, co bude dál a jak moc jsem se ve svém odhadu trefil.

Na druhou stranu, tyhle slice of life jsou tak nacucaný tématy, že si každý najde něco oblíbeného. A tady musím souhlasit se Zmokem, neboť mě na tom taky nejvíc uchvátily ony dialogy

Jak říkal Frolda, jedno klišé za druhým....a já klišé rád, když jsou zvláště takhle živě a čtivě napsaná
Jde vidět co za styl povídek ti sedí Katrinko. Těším se na další pokračování.