30.01.2017, 22:50 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 30.01.2017, 22:52 uživatelem Katrinka. Edited 1 time in total.)
Zmok: Jsem ráda, děkuji. Zamotávání a konflikty už brzy započnou, akorát se držím pravidla, že kapitoly nesmí být moc dlouhé [spoiler: (a potom dlouho nic nevychází )] a proto se to zdá i takové pomalejší a ideální, bezproblémové. Takový klidný letní vánek. Uvidíme, snad potěším.
Frolda: Bohužel (nebo bohudík), u linky Cadance a Armor asi moc překvapení nebude. O to víc se snažím zpracovat a nějak zajímavě vymyslet osudy ostatních postav, které se zde objeví. Třeba linku Rainie či linku jedné z budoucích postav mám fakt ráda a hodně nad nimi i přemýšlím. Ale jsem ráda, že alespoň dialogy nějak zapůsobily. Ono slice of life je mi přece jen nejblíž.
Rwakk: No nevím, ale psát příběh o dospívání bez nějakého toho alespoň malého klišé snad ani nejde. A ano, máš pravdu - tenhle styl povídek a psaní mi hodně sedí. Ráda si hraji s dialogy, to nezakrývám. A upozornil na to vlastně každý z vás. Mám v příběhu ráda živé konverzace, ale taky dumání v hloubi sebe (které se tu zatím moc neprojevilo, ale do budoucna...). Neumím si představit, že bych psala několikastránkový popis něčeho. Jako proč ne, ale nejspíš bych se s tím patlala hodně dlouho. A pokračování? Neboj, do půl roku bude...
"Ať se děje cokoli, nikdy se nevzdávej sebe, svých přátel a snů."
Jsem si řekl, že než půjdu do práce, přečtu si nějaký příjemný romanticky laděný příběh. Navíc po našem psaní na literárním sraze jsem věděl, že nejlepší bude hledat ve tvých vodách. Přečti si nadpis příběhu, tagy a říkám si: "Jo, to bude to pravé." Začnu číst po chvilce mě napadé: "Oh, well, někdo měl rušnou noc. To k tomu taky patří." O odstaveček dále se zhrozím: "Někdo měl hodně rušnou noc!" O další odstaveček začnu kontrolvoat, jestli jsem nevlezl do vlákna k někomu jinému, nebo zdali orpavdu čtu správné dílo: "Co to sakra tu noc vyváděli?"
Čtu dál a dál. Narazím na jméno Ember. Vzpomenu si na Rwakovu dračici Amber, která má obdobné mravné chování. Čtu dál až dojedu na konec. Jdu do vlákna a píšu své pocity. Teď píšu o tom, jak píšu své pocity. Závěrem řeknu, že takovýhle začátek příběhu, bych do tebe neřekl
"You want dubbing quallity? Bah! It´s the quantity what earns money!"
22.02.2017, 21:31 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 22.02.2017, 21:51 uživatelem Katrinka. Edited 3 times in total.)
Tak jsem se konečně dostala k zveřejnění posledních částí.
Přeji příjemnou zábavu. Za každou nalezenou chybu nabízím zlatého bludišťáka [spoiler: (když ho nejdřív naleznete někde v horách)].
[spoiler: p.s.: Na jakékoli opravy jsem teď příliš líná, takže alespoň takhle. ]
A jelikož se mě na to už někdo ptal, přidám řádku o tom, proč je tam klisna stejné hřívy jako mám já vlasy.
Nebudu zastírat, občas mi narážky a poznámky na mou přírodní barvu přijdou až nemístné. Svým způsobem je až neskutečně iritující neustále slyšet nějakou větu o tom, jaké zrzky jsou. Postavami Blue Dream (KLV) a Ruby Wind (JK) chci ukázat, že ne všechny předsudky jsou správné a taky si tím chci tak trochu udělat srandu sama ze sebe. A že chlapi se na nás prostě lepí? Jop, Bandie je toho krásný příklad. Možná se o tom někdy později rozpovídám v jiných povídkách.
"Ať se děje cokoli, nikdy se nevzdávej sebe, svých přátel a snů."
03.05.2017, 22:17 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 03.05.2017, 22:48 uživatelem Katrinka. Edited 2 times in total.)
V klášteře jsem oproti původnímu předpokladu nakonec nezůstala, takže Vám sem přece jen něco hodím. Další Lásku taky, ale na tu si ještě chvilinku počkejte (pokud je tu vlastně někdo, kdo ty povídky čte ).
Není to tak dávno, co jsem se (kvůli škole) ze dne na den musela zúčastnit některé z četných literárních soutěží. I když jsem o tom nechtěla mluvit, byla jsem tehdy v hodně špatném duševním stavu. Kvůli zjištěné alergii se mi protočil svět a i když už to dneska beru s nadsázkou a jako normální věc, ty dva měsíce zpátky jsem fakt nemohla. Navíc se do toho začala montovat rodina a přítel, kteří si zjišťovali informace o tom, odkud by se mohla vzít a jaké jsou její případné příznaky. A jedním z nich bylo i hlavní téma této kratičké povídečky, se kterou jsem získala cenu poroty v jedné miniaturní soutěži (to se člověk až po ocenění dozví, že vlastně v soutěži nemá co dělat, poněvadž není místní, jinak by na tom byl lépe)...
A dodatek k tématu, který doporučuji přečíst si až po přečtení povídky.
Celiakie je jeden z možných příznaků neplodnosti a naopak. Moc lidí to nevědělo, nevěděla to dokonce i má profesorka, která touto nemocí trpí taky a byla značně překvapena. U mě se to řešilo kvůli jiným zdravotním problémům a poukazovalo se právě i na alergii na lepek. Naštěstí musím zaklepat, že zatím se mě zrovna tento příznak netýká a děti mít můžu.
Konec hlášení, dobrou noc a zase někdy příště.
"Ať se děje cokoli, nikdy se nevzdávej sebe, svých přátel a snů."
14.05.2017, 15:25 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 14.05.2017, 15:25 uživatelem EresielRanwa. Edited 1 time in total.)
Yay, tady někdo taky rád ulítává na rýmovačkách starých lidových "pecek"! Parádně zachycená atmoška v tak nemilé situaci Jen to "dostaj" je mému mozku cizí a nahradila bych ho třeba "srazej", ale tuším, že je to asi nějaký slezský výraz, který středočech neovládá a nejde mu přes jazyk
- Nevytvářej si domněnky - Nezraňuj slovem - Buď sám sebou - Uč se milovat život i sebe sama - Reklamááá! Moje písmotvorba zde: Eresielin svět A malůvkotvorba tu:Eresielina čmrkárna
Díky moc, Eresiel. Nejsem zrovna někdo, kdo by si rád pohrával s rýmy, natož dětskými písničkami, ale že byla v práci dlouhá chvíle (a migréna se skutečně dostavila, změny tlaku jsou příšerná věc), tak vzniklo tohle.
"Dostaj" jsem před nedávnem viděla v jedné knížce poněkud staršího data, tudíž to klidně může být zastaralý výraz.
A jinak na vysvětlení téhle malé rýmovačky - brigádně pracuji jako pokladní v elektru, o víkendu dvanáctky a chodí k nám promotéři kvůli kávě a nabízení tohoto výrobku zákazníkům, tudíž si od nich "občas" (tedy každý den) vyžebráme alespoň jeden kelímek kafe. A že je to velice nápomocné.
"Ať se děje cokoli, nikdy se nevzdávej sebe, svých přátel a snů."
Zdravím a krásný večer přeji.
Dovolim si dneska sdílet zase jednu non-pony povídku, snad dokonce krátkou scénku ze života jendoho manželského páru. Odehrává se v mém vlastním světě, ve kterém pokud vše dobře vyjde, bych se ráda pohrabala během letních prázdnin.
Tam venku
všechno jasné světlo se vytratilo.
Listí ožehlé krví
se postupně ze stromů ztrácí.
Chlad se šíří krajem,
velmi krutý jest,
však sníh ještě nedotáh.
Děvočka ve svetru
na svého milého čeká
u hradeb vedoucích
do věčných fantazií.
A hle,
osudová píseň
tiše pobrukuje
takty melancholie.
"Ať se děje cokoli, nikdy se nevzdávej sebe, svých přátel a snů."
Zamotávání a konflikty už brzy započnou, akorát se držím pravidla, že kapitoly nesmí být moc dlouhé [spoiler: (a potom dlouho nic nevychází 
)] a proto se to zdá i takové pomalejší a ideální, bezproblémové. Takový klidný letní vánek. Uvidíme, snad potěším.
Parádně zachycená atmoška v tak nemilé situaci 