Rozečtené knížky? Jelikož mám absurdní averzi k otevíráním knih (Knihy zbožňuji, ráda se jimi obklopuji a když je čtu, tak mě to baví -tedy jak co-, ale než se donutím nějakou tu knihu otevřít? To uteče hodně vody. Může mě bavit sebevíc, ale jakmile ji jednou zavřu, tak už si nedokážu udělat čas, abych ji znovu otevřela.), mám proto spousty knih, které jsem jednou otevřela, rozečetla, zaklapla a u toho to skončilo.
Třeba:
G. R. R. Martin: Píseň ledu a ohně, a to kniha první,
Hra o trůny
Skončila jsem okolo 130-60 strany. Pokračovat hodlám o prázdninách. Nutně!
J. R. R. Tolkien: Silmarillion
Asi okolo desáté strany, odložila jsem na prázdniny.
Opět
Tolkien: Hobbit
Jsem někde za polovinou, cílem je přečíst si to dříve, než vyjde další film. Abych mohla porovnávat.
Koushun Takami: Battle Royale [AJ]
Něco po dvousté stránce, kdy jsem si ze zvědavosti vyspoilerovala přesně to, co jsem nechtěla, aby se stalo (=death of my favourite character). Stále jsem se přes to nepřenesla, tudíž jsem to ještě neměla koule dočíst.
Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye
Tipovala bych tak 20 stran. Nějak mi nesedlo, jak to bylo celé takové "closeted homosexual"-y. Až to příště budu číst, budu se muset rychle prokousat přes ten začátek.
William Styron: Sophiina volba
Opět jsem skončila asi po prvních dvaceti stranách. A opět kamenem úrazu byl začátek. Kniha je plná Sophie, dokonce je i v názvu, až na začátek. Rawr. Opětovná aplikace poslední věty u mých myšlenek na Obraz D. Graye.
Marquez Garcia: Sto roků samoty
Asi prvních deset stran.
Haruki Murakami: Norské dřevo
Prvních 50 stran. Musím dočíst ASAP.
J. K. Rowling: The Tales of Beedle the Bard [AJ]
J. K. Rowling: Casual Vacancy [AJ]
Sir Arthur Conan Doyle: The Sign of four [AJ]
Víc si momentálně nevybavuji, ale určitě ještě Eragon, Síla pětice a jiné mládežnické věci, které mám rozečtené už pěknou řádku let. A 50 shades, do čehož jsem byla navezena a skončila jsem po jejich 'poprvé'... až na tuto knížku (kterou už si nikdy znovu nepřeji otevřít), hodlám snad všechny z jmenovaných dočíst.
A asi bych se k tomu neměla tak otevřeně hlásit, ale ve skutečnosti není den, kdy bych nečetla, ovšem ale ne v knižní formě. Občas v pdfkové podobě, častěji však online. V 99.9% případů v angličtině. Mnohokrát velmi nekvalitní kusy, občas perly házené sviním. Řeč je o
slashi.
Čímž končím svůj srdceryvný příběh o tom, jak nedovedu aktivně číst knihy, ale nedělá mi sebemenší problém číst o neexistujících vztazích mezi neexistujícími (občas i reálnými) postavami.
Hell yeah, corrupted and (not so) proud.