Zdálo se mi, jak jsem jeden večer strávil s Rarity v posteli. Nedělali jsme žádné nechutnosti. Jenom jsme se mazlili, hladili a líbali. Bylo to překrásné, jen si to sami představte. Trávíte čas s osobou, kterou máte opravdu rádi (i když je jen vymyšlená, ale iluze je mnohdy příjemnější než skutečnost). Vnímáte její vůni, dotyky, slyšíte jak dýchá. Srdce vám silně buší a cítíte příval elektrických impulzů. Jste opiti endorfinem a připadáte si jak v nebi. Tudíž se není divit, když své štěstí začnete opětovat.

Pak dojde k probuzení a vy si uvědomíte, že to vše byl jen sen. Jste zklamaní, jelikož kdo by si chtěl upřít něco tak úžasného. Samotné probuzení by nebylo tak hrozné, kdybyste následně nezjistili, že na jazyce cítite chlupy. Třešničkou toho všeho je zjíštění, že váš polštář je celý poslintaný a vy si pak uvědomíte, že ten sen byl opravdu až moc podezřele skutečný.

Co pak? Cítíte se trapně. Nejhorší na tom je, že o tom začnete přemýšlet a připadáte si jak blázen, který se silně zamiloval do neexistující postavy a k tomu do kresleného poníka (ano zamiloval je to správné slovo). Myšlenky mi v hlavě natolik šrotily, že jsem je musel dostat z hlavy a tak jsem sepsal tento příběh - příjemná iluze, hnusná realita. Když o tom znova přemýšlím, asi bych měl radši vyhledat odbornou pomoc.