Co je to realita? Jedná se o svět, který vnímáme svými smysly, nebo se čistě odehrává jen v naší hlavě? Jak můžeme vědět, že denní události nejsou jen klamem? V Blázinci je pojem realita čistě idividuální.

Jde o spontánní úvahy, které se točí kolem mé životní filosofie.

Vypravěčem je jeden ze zatracenců, jenž musí nuceně vykonávat práci kata. Je znechucen společností, která povýšila násilí na formu největší zábavy. Jeho vyrávění je prostoupeno zlobou a rozhodně nešetří ostřejšími výrazy. Ačkoliv je toto dílo GORE, staví se proti nespravedlnostem a krvavým zálibám.

Kvůli násilnému obsahu jsem se ostýchal o tomto díle vůbec zmiňovat a dostat se k němu mohlo jen pár jedinců. Ovšem v momentě kdy se o tomto textu zmínil Frolda ve své přednášce na Pragofestu, jsem se zamyslel, jestli by nebylo spravedlivé toto dílo přidat do svého vlákna, kde by ho mohli možní zájemci najít. Po delší době jsem se k tomu nakonec odhodlal.

Odbočení od původní linie mě trochu překvapilo. Doufám, že se později k sestřičkám vrátíš.

Nová postava se mi líbí, ale myslím, že by potřebovala trochu více hloubky. Více vnitřních i vnějších dialogů.

Četlo se mi to dobře, ale zarazil jsem se jen u jedné věci.

„Uvidím? Uvidím co? Jak se ta červovitá věc zavrtá do mého oka a pozře ho? Jak budu kopat a křičet v agónii? Jak se budu plazit po podlaze, naprosto slepá a čekat, až ta zubatá bestie zatouží po krvi tekoucí z mých očnic? Čekat dokud se nevrátí a nerozdrásá mé tělo?“

No já ti nevím, ale takhle by někdo, kdo se právě vyděsil k smrti, nechoval. Vystrašení mluví zkratkovitě, používají jednoduché výrazy a souvětí, a -v tomto kontextu- by se takhle opakovaně neptali na otázky. Vyděšená osoba by spíše křičela 'Ne', aby vzdorovala zdroji strachu. A určitě by prosila o smilovaní a soucit.
Je to tvoje postava, takže pravděpodobně víš, co s ní děláš, říkám jenom, co si o tom myslím já, a jak to na mě působí.

(05.03.2014, 00:13)RadlanJay Napsal(a): No já ti nevím, ale takhle by někdo, kdo se právě vyděsil k smrti, nechoval. Vystrašení mluví zkratkovitě, používají jednoduché výrazy a souvětí, a -v tomto kontextu- by se takhle opakovaně neptali na otázky. Vyděšená osoba by spíše křičela 'Ne', aby vzdorovala zdroji strachu. A určitě by prosila o smilovaní a soucit.
Je to tvoje postava, takže pravděpodobně víš, co s ní děláš, říkám jenom, co si o tom myslím já, a jak to na mě působí.

Jsem velice rád za tento příspěvěk. Popisuješ chování osoby vyděšené k smrti a zmiňuješ, že se Seeker nechová podle tohohle vzorce. Ano, je to tak, nechová, tudíž otázka zní: "Byla Seeker opravdu vyděšená k smrti?" Pokud ne, co tě vedlo k tomu, že jsi o tom začal být přesvědčený? Bylo to z přesvědčení, že Seeker by v této situaci měla být k smrti vyděšená, a nebo protože ty bys na jejím místě byl? Lze vůbec věřit našim smyslům a myšlenkám? Nešálí nás náhodou? Jak můžeme vědět, že to co držíme, opravdu držíme; hlasy, které slyšíme, opravdu slyšíme a přířery, jež vidíme, opravdu vidíme? S tímhle si Blázinec hraje - s realitou - a zřejmě jsi ty sám podledl dojmu, který vznikl na základě něčeho neexistujícího a nebo taky ne.

Snažil jsem se vžít do postavy.
A kdybych zažil to co ona, tak bych se strachy počůral.

Lolly Whitecream nemá své jméno jen tak pro zábavu. Má ráda "smetánku" a svět lidí má velice zvláštní zdroje.