Hodnocení tématu:
  • 3 Hlas(ů) - 4 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Literární okénko do Hvězdošovy duše
#1
Thumbs Down 
Drazí narkomani a narkomanky! Vítám vás ve velkém výblitku mojí duše, která si ráda hraje na prokletého básníka. Zde můžete nalézt všehochuť, počínaje od depresivních básní o smrti a nicotě, přes tvorbu kritizující současnou společnost, díla sepsaná o šílených drogových zážitcích a konče erotickými porno výtvory. Žánrově (a též stylově) jsem prostě různorodý, stejně jako je různorodá má povaha a nálady. Píšu zhruba od r. 2010-2011. Hlásím se k odkazu dekadence v poezii, nechávám se inspirovat takovými jmény jako např. Baudelaire, Rimbaud, Krchovský či Jandl. Flutterryay
Tož neváhejte a začtěte se. Nebudete toho litovat! AJ lie A pokud ano, můžete mě kdykoliv zastihnout na adrese: Pod Mostem 420, Poníkov, na které si to můžeme vyříkat osobně.

Ať už jste kýmkoli, mějte na paměti, že datum u jednotlivých děl je datem první publikace (nikoli datem sepsání). A taky jsou k dispozici tagy pro lepší přehlednost. Poprosíl bych vás o kritiku, jelikož kritika mě posouvá dále jakožto autora! Ale nebojte se jakkoli vyjádřit, i když nejste kritiky, ale jen pouhými čtenáři. Přeju příjemné čtení! Pinkiecrazy

Pony básně:

Kapkejky
(listopad 2016) [18+, na vyžádáníhororová/gore] - Lyrické převyprávění slavné fanfikce.
V představách cloppera (17. leden 2017) [18+, na vyžádání/porno] – Poníkovské fantazírování o sexuálním zážitku.
Pojď a buď taky ponytrop! (24. března 2017) [18+, na vyžádání/porno] – Co je zapotřebí k tomu být ponytropem? To zjistíte v této básni!
Ty, Twilight
(10. ledna 2017) [depresivní/melancholická]
byly jsme přítelkyně
mladé, naivní
ale přesto se měly rády
tys byla mi zcela vším
a nyní? jsem pouhý stín

bylo tomu pár let, na mém prvním večírku
se svou stydlivější srstí mezi jinými poníky
čekala jsem věrně, leč o tobě žádné novinky
nikdys nepřišla, jakoby se po tobě slehla zem...

ty, Twilight
tys mé city srazila
ty, Twilight
tys mne zhanbila

vztek vsáknut v smutku
pokořená, zostuzená, ponížená
vybrečela jsem slzy žalu
nedočkala se žádného vysvětlení
jediného důvodu, natožpak omluvy

ty, Twilight
tys mé city skolila
ty, Twilight
tys mne odbyla

kvůli tobě zanevřela jsem na ostatní
můj život je teď nekonečnou depresí
bez naděje, bez pomoci, bez sil
tu zírám do tmy nicotného tunelu

tak naříkám a pláču ještě více
můj strašný smutek sílí bez hranice

nevidím úniku ze stezky truchlení
žiletka je ostrá, kožich můj červený

v krutém světě hořekování a zármutku
v tyranické nadvládě bolesti – děsivého prázdna
skomírám pohřebním tempem
a tak zde musím čekat spíš
až potkám svého hrobu kříž

ty, Twilight
tys mé city zranila
ty, Twilight
tys mne zabila
Příběh vzpoury (7. září 2017) [láska/shipping/společnost]
domeček na okraji Poníkova
mladá klisna v předletí dospělosti
zírá z okna s hlavou plnou ideálů

svou červenou stužku v hřívě
dávno vyměnila za černou
její tyrkysové srdce
bije egoisticky
pro jiné poníky

...hlavně pro ni

„kampak
můj kvítečku, má lásko
kampak?

ani
jeden
polibek
na rozloučenou?“

„ach, omlouvám se, práci mám
chcu rozdat jídlo chudým
jsou v očích druhých zrůdy
snad z toho všeho nezsinám!“

s tiárou pro štěstí od její nejdražší
hrdě doráží do klubovny:
„ahoj, Applebloom!“
její kamarádky, věrná Scoot a milosrdná Sweetie
připravují už večeři
poníkům bez domova, bez práce,
kterým je hlad jedinou jistotou...

„nejsme žádná podělaná charita
pro nás nejste jenom klienti
nerovnost je v této době vyryta
trpí všichni, nejen ty
naše heslo — Jídlo Místo Zbraní
k společnému pokrmu jste zváni!“

Applebloom se zardí tváře
takový úspěch nečekala
— její dávný sen
pomoct sobě i druhým
se naplňuje

vzdor vznikal v dalších městech
od Las Pegas, Manehattanu
do Fillydelphie...
myšlenka volnosti se řítila
silou laviny, silou vichřice
přes celý svět

„Luno, roste nám tady odboj v týlu“
zuří hněvem Celestie
„ohrožují naši moc a sílu,
zašlapem je jako zmije!“

prvního máje
policejní kordony se táhnou
ulicemi buší davy
dýmovnice krájí vzduch

princezny sebejisté
jako na přehlídkovém molu
„osvobozují“ Poníkov
od svobody vzdoru

„feťáci, ubozí koně a bezďáci
oslové, zebry, k tomu tři rebelky
v totálním obklíčení těžkooděnců
...tomu vy říkáte odpor?“

„chcete jenom bít a věznit,
ale jednu věc vám povím:
v Ekvestrii zlo si hoví,
jemuž nejsme vůbec věrni...
myšlenky své neprodáme
tento systém brzo zlámem!“

změnit svět
zničit řád
chceme hned
si jen hrát

není úniku
ze zátaras proradných utlačovatelů
hektická hejblata
fízláky vyňatá
stvářejí stezku ponížení

„do vězení s nimi!
bijte je, mučte je,
ať poznaj naši moc!“

bývalé bojiště v centru Poníkova
mladá klisna v rozkvětu lásky
se prochází ruinami pouličního pekla

nachází tiáru, diamant jejich vztahu
pohozený na zemi
v naprosté bezmoci uprostřed špíny světa

moře slz na tváři
prohlubuje panickou nejistotu
a jí...
zbyly jen bezmezné nářky
nad její milou
Neponíkovské básně:
Oranžové peklo (prosinec 2013) [18+, na vyžádání/společnost] – Sprostší báseň o světelném znečištění
Fapping to Lolis (rok 2014) [18+, na vyžádání/porno] Název vypovídá sám za sebe....co víc chtít?! Snad jen sníh!
Ze života (rok 2015) [18+, na vyžádání/porno] – Báseň, kterou napsal sám život.
Výlet na Havaj (březen 2016) [18+, na vyžádání/drogy] – Psychotrip do hlubin lesa plného havajských růží.
O vášnivém sexu (duben 2016) [18+ na vyžádání/porno] – Kterak jsem se zchlastal a pomiloval se s jednou krásnou slečnou.
¿ł? (rok 2012) [dada]
a mluvím
jsem z jasmínu
JARVÍM
Bědování nad zármutkem mého života (březen 2013) [smutek/deprese]
srdce již začlo tlouci
těžkopádný rytmus mollové tercie
při kopání vlastního hrobu

v žalu se utápím dennodenně
nemám ani jeden důvod proč žít
                                      či umřít

stává se ze mne živoucí mrtvola

tlející, páchnoucí naděje
                                      kterou
                                      jsem
                                      každým
                                      momentem
                                      krmen
je už pouhé vanutí dechu

vždyť je to tak lehké otevřít si na balkón
a vzlétnout jako pták! a pak
se osvobodit navěky

proč se vůbec obtěžuju...
Tří-Hodinová-Cesta (srpen 2013) [dada]
Baudelaire byl kripl s námi
i masožraví tvoři: tchoři z hory tvoří tvory
JUPITER MÁ PLANTÁŽ
A TY CHCEŠ NA MARŠ KROUŽIT OBLAČNEM NIČEHO PO ORBITĚ KAPITALIZMU
přičemž rozvrátí společnost ten
který udělal třicet kliků

jak ti pozorují dalekohledy? stříkají dobře?

Přečetl jsem se,
neumím psát a prostě                                pítšu
(březen 2016) [nicota/smutek]
násilné ticho
tiché násílí
(průčelí pravdivé prázdnoty provází mne)
ubíjí k smrti
a párá mi břicho

jako prázdná existence
mám existenční prázdno
hledám v něm své dno

kde jednou stál chrám
a já v něm
stojí chladný kámen
neživý, nemrtvý, nehmotný
rovnou v prach zdrcen

zdá se mi sen
Opravdu sen...?

o momentální přítomnosti
o minulosti, která nenastala
o neexistující budoucnosti
o lásce, kterou jsem necítíl
o nicotném světě

O světe nicoty!
Zarmoucený marš (14. květen 2016) [smutek/deprese]
zarmoucený marš pochoduje pomalu
ptáci přitom pějí pochmurnou píseň
zarmoucený marš pochoduje zdlouhavě
do míst, kde hárá smrt beznaděje

vzrostlé duby jsou jedinými svědky
této smuteční sešlosti
mdlé sluneční paprsky osvětlují
truchlící tváře

funebráci s rakvemi
kopou pro mě díru
tělo své vracím zemi
svého ducha Všemíru

sbohem, má nejlepší přítelkyně
vyplň mé poslední přání
nestůj u mého hrobu a neplakej
věz, že měl jsem tě rád
nebudu tě již více srát

zarmoucený marš pochoduje zvolna
stromy šustí slabým šepotem
zarmoucený marš pochoduje loudavě
do míst, kde všichni jednou skončíme
Nářek osamělé duše (květen 2016) [deprese/smrt]
jednoho dne, bezvládný, bez sil, bez pomoci
se probouzím ve fetální poloze
ponořen ve vlastní žumpě
po kořen

stékají mi z očí slzy
břitva malovaná krví
—dávám sbohem životu
katechizmus brekotu

zklamán nad vlastním neúspěchem
opět vyrážím...
začínám vandrovat ve smutečním vlaku
a po zajetých kolejích zármutku příjíždím
do stanice s názvem Osamění

má shnilá schránka s nejtemnějším hnusem uvnitř
žebrající o teplo a náklonnost
se jistojistě vytrácí do
nejútrpnějších muk v nocech hospod
a fetoholu

nekonečný cyklus, při kterém su do morku kostí
zombifikován
mě celého pohlcuje do světa beztvářné falešnosti
a mění mě v chodící mrtvolu

jednoho dne, bezvládný, bez sil, bez pomoci
až se probudím ve fatální poloze
konečně...vkročím...do...svého...hrobu
Mrtev (září 2016) [nicota]
Jdu.

prostorem
strašidelná prázdnota

Tma

nikde nic
pouze vězení reality

je

ohromné
místo snů úzkost, strach

tady.

panikařím
nevidím cesty zpět

Jsem

právě zde
viditelný, avšak neviděn
rovněž tu
ztýralý, avšak netýrán

mrtev.
Sebedestrukce (26. listopadu 2016) [deprese/smrt]
tekutý chléb v krvi
sladký dým v plicích
jedna tužba v mysli
                prostupuje
                každým
                mým
                údem

s cígem v hubě
s nožem v ruce
se nacházím na rozcestí sebedestrukce

cesta vpravo – melancholický stav opojení
cesta přímo – vidina chemikálového štěstí
cesta vlevo – nožové šílenství žil

rozcestí na jehož konci
mě nevyhnutelně čeká nepříčetnost:
výkop vlastního hrobu
Špatný trip (19. prosince 2016) [drogy/horor]
pár semen o zimním slunovratu
zachvíli ve mně vyrostou
v krásnou růži lesa

stop! ex...
pres číslo 210 mi zachvíli odjíždí
bude to euforická jízda

vlakem je cítit těžký dým
piva, cíga, pytlíky
–strach a hnus v Olomouci

telefonát
že prý jsem vyhodil
dárek pro neteře
co teď? vagón začíná hořet
a já nemám žádný hasicí benzostroj

expres si to válí rychlostí světla
do stanice Špatný trip, hlavní nádraží
meditace mojí mysli
je hovno platná
není možno vystoupit

zdi se bortí
z vlaku se stává vratká loď nevolnosti
kajutu roztáčí sám psycheďábel
mučí mě barevným hororem
směje se mi a
potápí mě do vařícího kotle
dysforického teroru
jak dlouho ptám se?

ztřeštěnost střídána střídmostí
akceptuju svůj osud
umírám a je mi fajn

moje spící karma se konečně probouzí
osvobozuje mne z paranoidní paniky
dvě hodiny čirého pekla
kdy se do něj zase dostanu?
Soucit (17. února 2017) [společnost]
„jděte pryč od našeho darwinovského příbytku
vy jedny hnusné, parazitické špíny!
nechcem vás tu, jste tu na obtíž!
páchnoucí verbež jako vy tady totiž
není vítána!
je vás už tolik, že už vás ani nemá cenu střílet
jako dobytek na porážku
odsunem vás do oploceného lágru
někam za město
je nám jedno, kým jste
pro nás jste jen smradlaví bezďáci
verbež, špína, naprostá, absolutní lůza…“

zatímco zuby zebou zimou
lidské srdce se záhadně zahřeje
možná i nějaký ten peníz z kapsy upadne

jakmile však teplota opět stoupne
lidské srdce zchřadne
v nekonečném cyklusu kapitalistického vykořisťování
Hymna kaličů (24. března 2017) [drogy]
super párty, vše tu hýří
nohy vratké, už jsem v šíři
jestli chceš být atlet
pojď se s náma skácet

máme všecko, hlavně trávu
vlnou blaha, štěstím plavu
tanči, co ti síly stačí
do úmoru musíš fachčit!
Osamocen, rozřezán, opuštěn (24. března 2017) [deprese/smrt]
tolik bezesných nocí
tolik proplakaných nocí
v tvém chladném objetí

cítím, jak mi krví maluješ melancholii
živote bez naděje
smrti bez příčiny

mezi ničím
a žalem

osamocen
rozřezán
opuštěn

lépe cítit bolest
než být unášen do nicoty

moje jizvy
dnes již k nerozpoznání
skrývají rány
hluboko pohřbené, hlouběji
než jakýkoli hrob

roztříštené emoce na cáry
nevyplnitelné sny
nic přede mnou už není
nebudu již nic cítit
pouze šerotemné dny
Stačí si jen koupit provaz... (28. března 2017) [deprese/nicota]
tichá noc
v rukách držím smrt
chladná noc
v duši hmatám beznaděj

opět jsem se dostal do tohoto pekla
kde slunce nevrhá stíny
a všechny hvězdy vyhasly
v dohledu pouze já, zanechán k rozkladu
fatální neúspěch, chyba na tváři planety

odsouzen k věčnému tlení
do prohnilého vězení reality
cítím se mezi lidmi
jako cizinec

ponořen ve vlastních slzách
utíkám do vnitřního světa
a v něm
různé cesty k věčnému klidu

možností je víc
zbraň, skok, nůž, fet
stačí si jen vybrat a pevně vykročit
vstřemhlav vstříc v studenou nicotu

zarmouceným tempem kráčím po kolejišti truchlení
se svým křížem na zádech
vykračuju tmavou alejí mrtvých dubů
–chodec disonantních světů

dorážím na hřbitov svých emocí
temné hroby jsou matně osvětlovány
krvácejícím měsícem

dívám se do prázdnoty propastné hlubiny
kdy to všecko skončím?
kdy už spáchám čin nemyslitelný?

odpověď zakrátko zjistím
stačí si jen koupit provaz...
ZAMILOVAL JSEM SE, JÁ VŮL (10. července 2017) [láska/ironie]
zamiloval jsem se...já vůl!
zakochal se v její modravé oči
třpytící se jak mořská hladina za slunečného dne
a v její odzbrojující úsměv vyzařující nádherou
jak tisíce hvězd na temném nebi

když se jí dotýkám
projíždí mnou extáze slastných pocitů
když ji čechrám po vlasech
těch nitkách krásy
cítím jen blaho a nic víc

sice má své vady
kouří
avšak já taky
též pije
aspoň již nebudu pít o samotě

ale i tak je dokonalá...

zamiloval jsem se, já vůl
do nafukovací panny
v Erotic City

Ostatní, nelyrická tvorba:
Pouhým stínem (říjen 2016) [pony/smutek/deprese]– smutná minipovídka s tématikou MLP, aneb kterak se Moondancer utápí v melancholii díky tomu, jak ji Twilight kdysi zklamala.
Zkázu civilizaci! (březen 2015) [společnost] – esej/úvaha, která nemilosrdně kritizuje civilizaci.
Párty v Poníkově (24. březen 2017) [18+, na vyžádání/drogy] – Poníkovská fantasmagorie ovlivněná Thompsonovým „Strach a hnus v Las Vegas“.
Prič s ipsilonem! (23. srpna 2017) [esej/kritika] – Kritika moderního pravopisu a jeho jednoho velkého nedostatku, totiž ypsilonu.
Odpovědět
#2
No, musím říct že něco takového jsem tu snad ještě neviděl. Jsem rád že některé básně zmizeli a nahradili je jiné. Rozhoně máš svůj styl který zdejší básničkáři nemají. Což není na škodu.
Přesto z toho mám takové rozporuplné pocity.
Všechny mají své kouzlo a jsou typické. Jen moc depresivní a pro člověka který se často utápí v depresích známé ze života.
Budu je nadále sledovat a uvažovat. Co tě vede k tomu takhle psát?
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Odpovědět
#3
Co mě vede k tomu takhle psát? Víš, že já ani nevím? Múze nezavelíš, múza ti vždy bude diktovat, co máš psát, ať chceš, nebo ne. Má kreativita se holt vyjadřuje přes temnější stránky v životě. Taky mám za sebou trochu temnější historii, o které se teď nebudu vyjadřovat–její náznaky si kdokoliv může přečíst v Niterném chaosu.

Ale možná vím, proč píšu, tak jak píšu. Su člověk hodně založený na pocitech/náladách. Když se cítím emočně na dně, tak ze mě většinou něco vypadne. A zároveň, když se cítím emočně na výši, tak ze mě (sice málokdy, ale přeci jen) taky něco vypadne. Ale pokaždé, když napíšu báseň z popudu nějakého veselého pocitu a nechám si ju uležet, tak mi po uležení v hlavě nepřijde "opravdová". Když si čtu takovou odleželou báseň, tak si připadám, jako bysem to nepsal já, ale někdo jiný. Nutno dodat, že mám jen málo takových veselých, které přežily. Kdežto melancholické básně mi připadají opravdové vždycky, nevím ani proč. Psaní lyriky mi prostě pomáhá se vypořádat s jakýmikoli pocity, které můžou vzniknout. Moja tvorba pomáhá i jiným lidem, než mně, např. jednomu kámošovi pomohla se vypořádat s menší depkou (nic vážného), kterou měl díky škole. Věřím, že takto paradoxně pomůže ulevit na duši mnoha lidem tady na fóru.
Odpovědět
#4
*po přečtení poslední věty jí začne z nozder unikat pára* Nádech...výdech..nádech...
Ehm... Tvá díla jsou velice procítěná a umíš velice dobře pracovat se slovy - klobouk dolů. Jen... trochu se obávám, aby tě tvé stíny nepohltily příliš a stejně tak, aby jsi neukazoval cestu do jejich spárů ostatním  Fluttershysad Nechci tě odrazovat od tvorby, to ne..jen bych tě ráda popostrčila k pokusům i v jiném duchu než temném a depresivním, protože melancholie sice může mnohým ulevit a vyčistit rány života, ale pak je třeba je také vyléčit a pomoci jim zpátky na nohy  Pinkiesmile 

Rwakku
Žádné uvažování o depkách! Zákaz! Rainbowhuh Nebo ti vážně zajedu dupnout na nohu! Trixieshiftleft Rainbowlaugh
- Nevytvářej si domněnky - Nezraňuj slovem - Buď sám sebou - Uč se milovat život i sebe sama -
Reklamááá!  
Moje písmotvorba zdeEresielin svět 
A malůvkotvorba tu: Eresielina čmrkárna
Odpovědět
#5
Já tě v melancholickém směru můžu jenom podpořit. Sám vím, jaké to je cítit se špatně a jak dobře se potom básničky píšou, když do toho investuješ bolest ze svého srdce, ze své mysli a ze své duše. Já si je vždycky rád pročtu. Sice jiní členové nemají smutek a bolest rádi, ale jelikož já jsem těchto dvou věcí plný a to už několik let, miluji to a myslím si, že nebudu sám. Ale hlavní věc, piš to, co tě baví a...no...to už bych jenom opakoval slova druhých Twilightsmile
Má nenáviděný právo nenávidět?
Odpovědět
#6
No... pravého a nefalšovaného prokletého básníka jsme tu ještě neměli.
Cynik, pokrytec, ignorant, flegmatik, egoista. To jsou mé klady. Mám však i zápory.

Když vás uprostřed noci vzbudí syčící kozí lebka co seskočila z nočního stolku a utekla na pavoučích nohou, bude se vám spát mnohem lépe když zjistíte, kam to sakra zalezla.

Se stim smiřte
Odpovědět
#7
Pravda, pravda. Teď jen uvidíme jak se tu uchytí Pinkiesmile nové směry můžou být dobrý přínosem stejně jako prokletím Rainbowlaugh
Eresiel:
No nebál bych se, až takhle deprese nemiluji. Musí v nich být cit který u těchto básní moc neshledávám. Je to spíše jekot, nikoli jemná tónina. Což není špatně, protože podtrhují to o čem jsou. Jsem na ně asi moc velký romantik xD
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Odpovědět
#8
Děkuju všem za podnětné názory! Velmi si jich vážím.

Eresiel: Jasné, že hrozí nebezpečí, že má tvorba může někoho "zlákat" na temnou cestu, ale to nechcu, protože vím, jaká ta cesta je. Samozřejmě, každý si može moju tvorbu interpretovat, jak chce (v tom spočívá kouzlo umění včetně poezie), takže si z toho može odnést i špatné pocity, než úlevu na duši. Ale neboj se, mám tu pár rozepsaných povídek na veselejší téma. Až je dokončím, tak určitě zveřejním.
Odpovědět
#9
jak ste přišli na to, že se cejti blbe? Pinkiesmile
Ajsmug best pony Applejack Ajsmug

Moje literární tvorba 

Love and Tolerate
Odpovědět
#10
Tohle je hodně zajímavá tvorba, určitě něco co jsme tu ještě neměli. Pochmurnost mi nevadí, alespoň tu máme trochu rozmanitosti.
Některé kousky mi trochu připomínají Miroslava Holuba, znáš ho? Pinkiesmile
Twilicane brings the pain!
První Equestrijský Drakobijcobijec
Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející toto téma: 1 host(ů)