Hodnocení tématu:
  • 1 Hlas(ů) - 3 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Literární okénko do Hvězdošovy duše
#1
Rwakk mě přes SZ poprosil, zda-li bysem nezaložil své vlastní, literární vlákno. Tož tedy, nejen pro Rwakka. Většinu mojí lepší tvorby můžete naleznout aji na mém profilu na PP (piste-povidky.cz).

Něco málo k mojí tvorbě. Su převážně básník. Prózu sice taky píšu, ale neshledávám ju natolik dobrou k publikaci. O čem jsou mé básně? [spoiler: Moje básně se zaobírají smrtí, melancholií, nicotou, erotikou, masturbací, drogama a vůbec, veškerýma těma příjemnýma věcma v životě.] Ani nevím, jak by se dal popsat žánr mojí tvorby. Někdy je to volný verš, někdy postmoderní existencializmus, někdy naprosto říkankový, čtyřveršový rytmus, někdy zas dada, někdy zas kaligramy. Moje básně sou prostě různorodé stejně tak, jako je různorodá má povaha a nálady. Hlásím se k odkazu dekadence v poezii, nechávám se inspirovat takovýma jménama jako např. Baudelaire, Rimbaud, Krchovský či Jandl. Nicméně dost slov, teď má tvorba (pouze výběr z toho nejlepšího). Doufám, že mi to admini nesmažou (ano vím, že má tvorba je na hranici pravidel, už tak jsem prováděl velkou sebecenzuru ohledně toho, co tu dát), kdyžtak mi to prosím zeditujte KRITIZUJTE, jelikož kritika mě posouvá dále jakožto autora.

Lyrická tvorba:
Běduje nad zármutkem svého života (březen 2013)
srdce již začlo tlouci
těžkopádný rytmus mollové tercie
při kopání vlastního hrobu

v žalu se utápím dennodenně
nemám ani jeden důvod proč žít
či umřít

stává se ze mne živoucí mrtvola

tlející, páchnoucí naděje
____________________kterou
____________________jsem
____________________každým
____________________momentem
____________________krmen
je už pouhé vanutí dechu

vždyť je to tak lehké otevřít si na balkón
a vzlétnout jako pták! a pak
se osvobodit navěky

proč se vůbec obtěžuju...
¿ł? (rok 2012)
a mluvím
jsem z jasmínu
JARVÍM
(březen 2016)

násilné ticho
tiché násílí
(průčelí pravdivé prázdnoty provází mne)
ubíjí k smrti
a párá mi břicho

jako prázdná existence
mám existenční prázdno
hledám v něm své dno

kde jednou stál chrám
a já v něm
stojí chladný kámen
neživý, nemrtvý, nehmotný
rovnou v prach zdrcen

zdá se mi sen
Opravdu sen...?

o momentální přítomnosti
o minulosti, která nenastala
o neexistující budoucnosti
o lásce, kterou jsem necítíl
o nicotném světě

O světe nicoty!
Nářek osamělé duše (květen 2016)

jednoho dne, bezvládný, bez sil, bez pomoci
se probouzím ve fetální poloze
ponořen ve vlastní žumpě
po kořen

stékají mi z očí slzy
břitva malovaná krví
—dávám sbohem životu
katechizmus brekotu

zklamán nad vlastním neúspěchem
opět vyrážím...
začínám vandrovat ve smutečním vlaku
a po zajetých kolejích zármutku příjíždím
do stanice s názvem Osamění

má zhnilá schránka s nejtemnějším hnusem uvnitř
žebrající o teplo a náklonnost
se jistojistě vytrácí do
nejútrpnějších muk v nocech hospod
a fetoholu

nekonečný cyklus, při kterém su do morku kostí
zombifikován
mě celého pohlcuje do světa beztvářné falešnosti
a mění mě v chodící mrtvolu

jednoho dne, bezvládný, bez sil, bez pomoci
až se probudím ve fatální poloze
konečně...vkročím...do...svého...hrobu
Mrtev (září 2016)

Jdu.

prostorem
strašidelná prázdnota

Tma

nikde nic
pouze vězení reality

je

ohromné
místo snů úzkost, strach

tady.

panikařím
nevidím cesty zpět

Jsem...

právě zde
viditelný, avšak neviděn
rovněž tu
ztýralý, avšak netýrán

...mrtev.
Zarmoucený marš (květen 2016)

zarmoucený marš pochoduje pomalu
ptáci přitom pějí pochmurnou píseň
zarmoucený marš pochoduje zdlouhavě
do míst, kde hárá smrt beznaděje

vzrostlé duby jsou jedinými svědky
této smuteční sešlosti
mdlé sluneční paprsky osvětlují
truchlící tváře

funebráci s rakvemi
kopou pro mě díru
tělo své vracím zemi
svého ducha Všemíru

sbohem, má nejlepší přítelkyně
vyplň mé poslední přání
nestůj u mého hrobu a neplakej
věz, že měl jsem tě rád
nebudu tě již více srát

zarmoucený marš pochoduje zvolna
stromy šustí slabým šepotem
zarmoucený marš pochoduje loudavě
do míst, kde všichni jednou skončíme
Niterný chaos (květen 2016)
nůž běhá krvácejícím masem
bolest mě trýzní do morku kostí
vypíjím víno a dívám se
jak se mne zachvíli život pustí

nikdo tu neslyší moje výkřiky
vydané půlhlasem, v žalu, ze dna
kvílení ztřeštěnce, bídné nářky
ocitám se v deliriu temna

sleduju pryštící krvepády
zakrátko zešílím, zcela zcvoknu
dotaz psaný v kůži, mými údy
zdalipak dám pusu betonu?
Touha zavraždit vlastní mysl (23. října 2016)
v šílenosti světa
který odbíjí hodinu hrůzy
nacházím se v melancholii

pod perutěmi sebevražedných andělů
v kávové sedlině emocí
jen najít břitvu a...
umlčet vlastní mysl
Sebedestrukce (listopad 2016)
tekutý chléb v krvi
sladký dým v plicích
jedna tužba v mysli
_______________prostupuje
_______________každým
_______________mým
_______________údem

s cígem v hubě
s nožem v ruce
se nacházím na rozcestí sebedestrukce

cesta vpravo – melancholický stav opojení
cesta přímo – vidina chemikálového štěstí
cesta vlevo – nožové šílenství žil

rozcestí na jehož konci
mě nevyhnutelně čeká nepříčetnost:
výkop vlastního hrobu
Kapkejky (listopad 2016)
koláč plný falešné euforie
duhové oči se zakousnou
narkotického spánku

hluchá tma
zmatený kůň se dáví
hnilobným vzduchem

agonizující smích psychopatického blázna
s ostrým nožem
je to sen nebo realita?

przněné prosby o pomoc
rodící se slzy tečou proudem

skalpel skáče z kopýtka
potápí se v mase
znamení blesku vyhozeno
a pošlapáno

obrovská pilečka
houpe se nad křídly
houpy houp, houpy houp
v kostech se zabydlí
křupavé křidélka
s příchutí masovou
šmakují Pinkie Pie

nekonečné chorály bolesti se ozývají místností
hovna, moč, zvratky, míza, krev se mísí
s nářky, terorem, panikou, úzkostí
v nechutném koktejlu hrůzy

jak si dovoluje spát?
adrenalin dozajista vzbudí!
bolest vjíždí Dáše v údy
tělem běhá žhavý drát

pětiminutová trýzeň elektřinou
a aktivní anestetika
otupí tělo a mysl
Pinkie Pie provádí poslední řez
–hrdelní horor

každá duha má vždy svůj konec,
na kterém z ní zbudou jenom
chutné kapkejky
Moji malí broníci (26. prosinec 2016)
slyším ze všech směrů, že jste úchyláci
které pedofilní touha brzo skácí
avšak tyto dva dny plné láskoštěstí
daly těmto křivdám pěkně ťafku pěstí

strahovské pípy se točí jak o závod
který prohrávají s šutrovýma játrama
některých z vás
hluk, zábava, fotbálky
jsou jen předzvěstí ztřejšího veselí

válíme si to tak noční Prahou
mám menší Motol v kebuli
moje poníková lásko
zítra tě konečně spatřím nahou

po tříhodinové návštěvě princezny Luny
se zádama jako pravítko
vyrážím trochu dřív
pomoct s chystáním sálu

a je to tu! bavte se!
chytlavé chyby chytají Jamise za jazyk
aneb vítejte na letošním pátém koraoke!

harém obrázků po zdech
mě rychle přesvědčuje
si koupit pár plakátů
čučím na ně a popíjím sajdra
už jsem ztracen v bronymíru

během vánoční nadílky
se z Tadysa nachvíli stává
monoponistický kapitalista
v rockbandu si zas jedeme metaly
zatímco hned vedle na džubítu
řádí HungZovy hbité prsty

večer se nám chýlí ke konci
a během výkřiků jako „Varle!“
„Drž hubu!“, „Gejjjiiii!“
anebo „Jamis je bůh!“
se naše držky stávají pouhýma pixelama

za zvuků závěrečného zpěvu
mi vháníte slzy do očí
nejsou to však slzy smutku,
které běžně brečím
–pláču duhovou radost
řvu euforickým štěstím

jste zlatí, milí
jste kýmkoli jiným
než pedofily

vězte, že v mém srdíčku
bude pro vás vždycky místo
moji malí broníci
Ty, Twilight (10. ledna 2017)
byly jsme přítelkyně
mladé, naivní
ale přesto se měly rády
tys byla mi zcela vším
a nyní? jsem pouhý stín

bylo tomu pár let, na mém prvním večírku
se svou stydlivější srstí mezi jinými poníky
čekala jsem věrně, leč o tobě žádné novinky
nikdys nepřišla, jakoby se po tobě slehla zem...

ty, Twilight
tys mé city srazila
ty, Twilight
tys mne zhanbila

vztek vsáknut v smutku
pokořená, zostuzená, ponížená
vybrečela jsem slzy žalu
nedočkala se žádného vysvětlení
jediného důvodu, natožpak omluvy

ty, Twilight
tys mé city skolila
ty, Twilight
tys mne odbyla

kvůli tobě zanevřela jsem na ostatní
můj život je teď nekonečnou depresí
bez naděje, bez pomoci, bez sil
tu zírám do tmy nicotného tunelu

tak naříkám a pláču ještě více
můj strašný smutek sílí bez hranice

nevidím úniku ze stezky truchlení
žiletka je ostrá, kožich můj červený

v krutém světě hořekování a zármutku
v tyranické nadvládě bolesti – děsivého prázdna
skomírám pohřebním tempem
a tak zde musím čekat spíš
až potkám svého hrobu kříž

ty, Twilight
tys mé city zranila
ty, Twilight
tys mne zabila

Epická/jinačí tvorba:
Pouhým stínem (začátek října 2016) – smutná minipovídka s tématikou MLP, aneb kterak se Moon Dancer utápí v melancholii díky tomu, jak ju Twilight kdysi zklamala.
Zkázu civilizaci! (březen 2015) – esej/úvaha, která nemilosrdně kritizuje civilizaci.

Díla, které si možete přečíst na požádání (jelikož sou buď sprosté, erotické, fekální, anebo všechno dohromady, a tudíž se zde dle místních pravidel nehodí):
Všech hoven chuť – Moje vůbec první, básnická sbírka vydaná někdy na jaře r. 2016.
O vášnivém sexu – Explicitní báseň o vášnivém sexu.
Ze života – Báseň ze života s velmi názorným popisem masturbace.
Oranžové peklo – Sprostší báseň o světelném znečištění.
Fapping to Lolies – Anglická čtyřveršovka o masturbaci.
Dívko jedoucí ve vlaku – Sprostší báseň o tom, jak z mnoha „hnusných“ lidí vyzařuje krása.
Šedý – Lyrický povzdech nad tzv. „kamarády“
Výlet na Havaj – Báseň o psychedelickém tripu, který sem zažil někdy v březnu r. 2016.
Oči otevírající chemikálie – Tripreport z mého prvního psychedelického výletu.
Odpovědět
#2
No, musím říct že něco takového jsem tu snad ještě neviděl. Jsem rád že některé básně zmizeli a nahradili je jiné. Rozhoně máš svůj styl který zdejší básničkáři nemají. Což není na škodu.
Přesto z toho mám takové rozporuplné pocity.
Všechny mají své kouzlo a jsou typické. Jen moc depresivní a pro člověka který se často utápí v depresích známé ze života.
Budu je nadále sledovat a uvažovat. Co tě vede k tomu takhle psát?
Podzimní kvítí listy stromů
zmatenost v duší, láska jde domů
marnivost a zbrklost?
Také kousek aby bylo fajn
Odpovědět
#3
Co mě vede k tomu takhle psát? Víš, že já ani nevím? Múze nezavelíš, múza ti vždy bude diktovat, co máš psát, ať chceš, nebo ne. Má kreativita se holt vyjadřuje přes temnější stránky v životě. Taky mám za sebou trochu temnější historii, o které se teď nebudu vyjadřovat–její náznaky si kdokoliv může přečíst v Niterném chaosu.

Ale možná vím, proč píšu, tak jak píšu. Su člověk hodně založený na pocitech/náladách. Když se cítím emočně na dně, tak ze mě většinou něco vypadne. A zároveň, když se cítím emočně na výši, tak ze mě (sice málokdy, ale přeci jen) taky něco vypadne. Ale pokaždé, když napíšu báseň z popudu nějakého veselého pocitu a nechám si ju uležet, tak mi po uležení v hlavě nepřijde "opravdová". Když si čtu takovou odleželou báseň, tak si připadám, jako bysem to nepsal já, ale někdo jiný. Nutno dodat, že mám jen málo takových veselých, které přežily. Kdežto melancholické básně mi připadají opravdové vždycky, nevím ani proč. Psaní lyriky mi prostě pomáhá se vypořádat s jakýmikoli pocity, které můžou vzniknout. Moja tvorba pomáhá i jiným lidem, než mně, např. jednomu kámošovi pomohla se vypořádat s menší depkou (nic vážného), kterou měl díky škole. Věřím, že takto paradoxně pomůže ulevit na duši mnoha lidem tady na fóru.
Odpovědět
#4
*po přečtení poslední věty jí začne z nozder unikat pára* Nádech...výdech..nádech...
Ehm... Tvá díla jsou velice procítěná a umíš velice dobře pracovat se slovy - klobouk dolů. Jen... trochu se obávám, aby tě tvé stíny nepohltily příliš a stejně tak, aby jsi neukazoval cestu do jejich spárů ostatním  Fluttershysad Nechci tě odrazovat od tvorby, to ne..jen bych tě ráda popostrčila k pokusům i v jiném duchu než temném a depresivním, protože melancholie sice může mnohým ulevit a vyčistit rány života, ale pak je třeba je také vyléčit a pomoci jim zpátky na nohy  Pinkiesmile 

Rwakku
Žádné uvažování o depkách! Zákaz! Rainbowhuh Nebo ti vážně zajedu dupnout na nohu! Trixieshiftleft Rainbowlaugh
- Nevytvářej si domněnky - Nezraňuj slovem - Buď sám sebou - Uč se milovat život i sebe sama -
Reklamááá!  
Moje písmotvorba zdeEresielin svět 
A heč! Mám časoměnný avatar od AleXánka!  Pinkiehappy  Rainbowlaugh
Odpovědět
#5
Já tě v melancholickém směru můžu jenom podpořit. Sám vím, jaké to je cítit se špatně a jak dobře se potom básničky píšou, když do toho investuješ bolest ze svého srdce, ze své mysli a ze své duše. Já si je vždycky rád pročtu. Sice jiní členové nemají smutek a bolest rádi, ale jelikož já jsem těchto dvou věcí plný a to už několik let, miluji to a myslím si, že nebudu sám. Ale hlavní věc, piš to, co tě baví a...no...to už bych jenom opakoval slova druhých Twilightsmile
Světlem ve tmě, tmou ve světle.
Odpovědět
#6
No... pravého a nefalšovaného prokletého básníka jsme tu ještě neměli.
Cynik, pokrytec, ignorant, flegmatik, egoista. To jsou mé klady. Mám však i zápory.

Když vás uprostřed noci vzbudí syčící kozí lebka co seskočila z nočního stolku a utekla na pavoučích nohou, bude se vám spát mnohem lépe když zjistíte, kam to sakra zalezla.

Se stim smiřte
Odpovědět
#7
Pravda, pravda. Teď jen uvidíme jak se tu uchytí Pinkiesmile nové směry můžou být dobrý přínosem stejně jako prokletím Rainbowlaugh
Eresiel:
No nebál bych se, až takhle deprese nemiluji. Musí v nich být cit který u těchto básní moc neshledávám. Je to spíše jekot, nikoli jemná tónina. Což není špatně, protože podtrhují to o čem jsou. Jsem na ně asi moc velký romantik xD
Podzimní kvítí listy stromů
zmatenost v duší, láska jde domů
marnivost a zbrklost?
Také kousek aby bylo fajn
Odpovědět
#8
Děkuju všem za podnětné názory! Velmi si jich vážím.

Eresiel: Jasné, že hrozí nebezpečí, že má tvorba může někoho "zlákat" na temnou cestu, ale to nechcu, protože vím, jaká ta cesta je. Samozřejmě, každý si može moju tvorbu interpretovat, jak chce (v tom spočívá kouzlo umění včetně poezie), takže si z toho može odnést i špatné pocity, než úlevu na duši. Ale neboj se, mám tu pár rozepsaných povídek na veselejší téma. Až je dokončím, tak určitě zveřejním.
Odpovědět
#9
jak ste přišli na to, že se cejti blbe? Pinkiesmile
Applejack fan  Ajsmug

Moje literární tvorba 
Odpovědět
#10
Tohle je hodně zajímavá tvorba, určitě něco co jsme tu ještě neměli. Pochmurnost mi nevadí, alespoň tu máme trochu rozmanitosti.
Některé kousky mi trochu připomínají Miroslava Holuba, znáš ho? Pinkiesmile
Twilicane brings the pain!
První Equestrijský Drakobijcobijec
Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející toto téma: 1 host(ů)