Hodnocení tématu:
  • 3 Hlas(ů) - 4 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Literární okénko do Hvězdošovy duše
#1
Rwakk mě přes SZ poprosil, zda-li bysem nezaložil své vlastní, literární vlákno. Tož tedy, nejen pro Rwakka. Většinu mojí lepší tvorby můžete naleznout aji na mém profilu na PP (piste-povidky.cz). Narozdíl od PP zde publikuju i ty díla, které považuju za méně kvalitní. Ale zas, úplný odpad sem taky nebudu publikovat. Většina mé tvorby je označen nějakým druhem data. To není datum sepsání, ale datum prvního publikování daného díla.

Něco málo k mojí tvorbě. Su převážně básník. Prózu sice taky píšu, ale neshledávám ju natolik dobrou k publikaci. O čem jsou mé básně? [spoiler: Moje básně se zaobírají smrtí, melancholií, nicotou, erotikou, masturbací, drogama a vůbec, veškerýma těma příjemnýma věcma v životě.] Ani nevím, jak by se dal popsat žánr mojí tvorby. Někdy je to volný verš, někdy postmoderní existencializmus, někdy naprosto říkankový, čtyřveršový rytmus, někdy zas dada, někdy zas kaligramy. Moje básně sou prostě různorodé stejně tak, jako je různorodá má povaha a nálady. Hlásím se k odkazu dekadence v poezii, nechávám se inspirovat takovýma jménama jako např. Baudelaire, Rimbaud, Krchovský či Jandl. Nicméně dost slov, teď má tvorba.

KRITIZUJTE, jelikož kritika mě posouvá dále jakožto autora!

Lyrická tvorba:
¿ł? (rok 2012) [dada]
a mluvím
jsem z jasmínu
JARVÍM
Běduje nad zármutkem svého života (březen 2013) [depresivní/melancholická]
srdce již začlo tlouci
těžkopádný rytmus mollové tercie
při kopání vlastního hrobu

v žalu se utápím dennodenně
nemám ani jeden důvod proč žít
či umřít

stává se ze mne živoucí mrtvola

tlející, páchnoucí naděje
____________________kterou
____________________jsem
____________________každým
____________________momentem
____________________krmen
je už pouhé vanutí dechu

vždyť je to tak lehké otevřít si na balkón
a vzlétnout jako pták! a pak
se osvobodit navěky

proč se vůbec obtěžuju...
(březen 2016) [depresivní/melancholická]

násilné ticho
tiché násílí
(průčelí pravdivé prázdnoty provází mne)
ubíjí k smrti
a párá mi břicho

jako prázdná existence
mám existenční prázdno
hledám v něm své dno

kde jednou stál chrám
a já v něm
stojí chladný kámen
neživý, nemrtvý, nehmotný
rovnou v prach zdrcen

zdá se mi sen
Opravdu sen...?

o momentální přítomnosti
o minulosti, která nenastala
o neexistující budoucnosti
o lásce, kterou jsem necítíl
o nicotném světě

O světe nicoty!
Nářek osamělé duše (květen 2016) [depresivní/melancholická]

jednoho dne, bezvládný, bez sil, bez pomoci
se probouzím ve fetální poloze
ponořen ve vlastní žumpě
po kořen

stékají mi z očí slzy
břitva malovaná krví
—dávám sbohem životu
katechizmus brekotu

zklamán nad vlastním neúspěchem
opět vyrážím...
začínám vandrovat ve smutečním vlaku
a po zajetých kolejích zármutku příjíždím
do stanice s názvem Osamění

má zhnilá schránka s nejtemnějším hnusem uvnitř
žebrající o teplo a náklonnost
se jistojistě vytrácí do
nejútrpnějších muk v nocech hospod
a fetoholu

nekonečný cyklus, při kterém su do morku kostí
zombifikován
mě celého pohlcuje do světa beztvářné falešnosti
a mění mě v chodící mrtvolu

jednoho dne, bezvládný, bez sil, bez pomoci
až se probudím ve fatální poloze
konečně...vkročím...do...svého...hrobu
Mrtev (září 2016) [depresivní/melancholická]

Jdu.

prostorem
strašidelná prázdnota

Tma

nikde nic
pouze vězení reality

je

ohromné
místo snů úzkost, strach

tady.

panikařím
nevidím cesty zpět

Jsem...

právě zde
viditelný, avšak neviděn
rovněž tu
ztýralý, avšak netýrán

...mrtev.
Zarmoucený marš (květen 2016) [depresivní/melancholická]

zarmoucený marš pochoduje pomalu
ptáci přitom pějí pochmurnou píseň
zarmoucený marš pochoduje zdlouhavě
do míst, kde hárá smrt beznaděje

vzrostlé duby jsou jedinými svědky
této smuteční sešlosti
mdlé sluneční paprsky osvětlují
truchlící tváře

funebráci s rakvemi
kopou pro mě díru
tělo své vracím zemi
svého ducha Všemíru

sbohem, má nejlepší přítelkyně
vyplň mé poslední přání
nestůj u mého hrobu a neplakej
věz, že měl jsem tě rád
nebudu tě již více srát

zarmoucený marš pochoduje zvolna
stromy šustí slabým šepotem
zarmoucený marš pochoduje loudavě
do míst, kde všichni jednou skončíme
Niterný chaos (květen 2016) [depresivní/melancholická]
nůž běhá krvácejícím masem
bolest mě trýzní do morku kostí
vypíjím víno a dívám se
jak se mne zachvíli život pustí

nikdo tu neslyší moje výkřiky
vydané půlhlasem, v žalu, ze dna
kvílení ztřeštěnce, bídné nářky
ocitám se v deliriu temna

sleduju pryštící krvepády
zakrátko zešílím, zcela zcvoknu
dotaz psaný v kůži, mými údy
zdalipak dám pusu betonu?
Touha zavraždit vlastní mysl (23. října 2016) [depresivní/melancholická]
v šílenosti světa
který odbíjí hodinu hrůzy
nacházím se v melancholii

pod perutěmi sebevražedných andělů
v kávové sedlině emocí
jen najít břitvu a...
umlčet vlastní mysl
Sebedestrukce (listopad 2016) [depresivní/melancholická]
tekutý chléb v krvi
sladký dým v plicích
jedna tužba v mysli
_______________prostupuje
_______________každým
_______________mým
_______________údem

s cígem v hubě
s nožem v ruce
se nacházím na rozcestí sebedestrukce

cesta vpravo – melancholický stav opojení
cesta přímo – vidina chemikálového štěstí
cesta vlevo – nožové šílenství žil

rozcestí na jehož konci
mě nevyhnutelně čeká nepříčetnost:
výkop vlastního hrobu
Kapkejky (listopad 2016) [hororová]
koláč plný falešné euforie
duhové oči se zakousnou
narkotického spánku

hluchá tma
zmatený kůň se dáví
hnilobným vzduchem

agonizující smích psychopatického blázna
s ostrým nožem
je to sen nebo realita?

przněné prosby o pomoc
rodící se slzy tečou proudem

skalpel skáče z kopýtka
potápí se v mase
znamení blesku vyhozeno
a pošlapáno

obrovská pilečka
houpe se nad křídly
houpy houp, houpy houp
v kostech se zabydlí
křupavé křidélka
s příchutí masovou
šmakují Pinkie Pie

nekonečné chorály bolesti se ozývají místností
hovna, moč, zvratky, míza, krev se mísí
s nářky, terorem, panikou, úzkostí
v pekelném koktejlu nechutnosti

jak si dovoluje spát?
adrenalin dozajista vzbudí!
bolest vjíždí Dáše v údy
tělem běhá žhavý drát

pětiminutová trýzeň elektřinou
a aktivní anestetika
otupí tělo a mysl
Pinkie Pie provádí poslední řez
–hrdelní hrůza

každá duha má vždy svůj konec,
na kterém z ní zbudou jenom
chutné kapkejky
Špatný trip (19. prosince 2016) [hororová/narkotika]
pár semen o zimním slunovratu
zachvíli ve mně vyrostou
v krásnou růži lesa

stop! ex...
pres číslo 210 mi zachvíli odjíždí
bude to euforická jízda

vlakem je cítit těžký dým
piva, cíga, pytlíky
–strach a hnus v Olomouci

telefonát
že prý jsem vyhodil
dárek pro neteře
co teď? vagón začíná hořet
a já nemám žádný hasicí benzostroj

expres si to válí rychlostí světla
do stanice Špatný trip, hlavní nádraží
meditace mojí mysli
je hovno platná
není možno vystoupit

zdi se bortí
z vlaku se stává vratká loď nevolnosti
kajutu roztáčí sám psycheďábel
mučí mě barevným hororem
směje se mi a
potápí mě do vařícího kotle
dysforického teroru
jak dlouho ptám se?

ztřeštěnost střídána střídmostí
akceptuju svůj osud
umírám a je mi fajn

moje spící karma se konečně probouzí
osvobozuje mne z paranoidní paniky
dvě hodiny čirého pekla
kdy se do něj zase dostanu?
Moji malí broníci (26. prosinec 2016) [pony]
slyším ze všech směrů, že jste úchyláci
které pedofilní touha brzo skácí
avšak tyto dva dny plné láskoštěstí
daly těmto křivdám pěkně ťafku pěstí

strahovské pípy se točí jak o závod
který prohrávají s šutrovýma játrama
některých z vás
hluk, zábava, fotbálky
jsou jen předzvěstí ztřejšího veselí

válíme si to tak noční Prahou
mám menší Motol v kebuli
moje poníková lásko
zítra tě konečně spatřím nahou

po tříhodinové návštěvě princezny Luny
se zádama jako pravítko
vyrážím trochu dřív
pomoct s chystáním sálu

a je to tu! bavte se!
chytlavé chyby chytají Jamise za jazyk
aneb vítejte na letošním pátém koraoke!

harém obrázků po zdech
mě rychle přesvědčuje
si koupit pár plakátů
čučím na ně a popíjím sajdra
už jsem ztracen v bronymíru

během vánoční nadílky
se z Tadysa nachvíli stává
monoponistický kapitalista
v rockbandu si zas jedeme metaly
zatímco hned vedle na džubítu
řádí HungZovy hbité prsty

večer se nám chýlí ke konci
a během výkřiků jako „Varle!“
„Drž hubu!“, „Gejjjiiii!“
anebo „Jamis je bůh!“
se naše držky stávají pouhýma pixelama

za zvuků závěrečného zpěvu
mi vháníte slzy do očí
nejsou to však slzy smutku,
které běžně brečím
–pláču duhovou radost
řvu euforickým štěstím

jste zlatí, milí
jste kýmkoli jiným
než pedofily

vězte, že v mém srdíčku
bude pro vás vždycky místo
moji malí broníci
Ty, Twilight (10. ledna 2017) [depresivní/melancholická/pony]
byly jsme přítelkyně
mladé, naivní
ale přesto se měly rády
tys byla mi zcela vším
a nyní? jsem pouhý stín

bylo tomu pár let, na mém prvním večírku
se svou stydlivější srstí mezi jinými poníky
čekala jsem věrně, leč o tobě žádné novinky
nikdys nepřišla, jakoby se po tobě slehla zem...

ty, Twilight
tys mé city srazila
ty, Twilight
tys mne zhanbila

vztek vsáknut v smutku
pokořená, zostuzená, ponížená
vybrečela jsem slzy žalu
nedočkala se žádného vysvětlení
jediného důvodu, natožpak omluvy

ty, Twilight
tys mé city skolila
ty, Twilight
tys mne odbyla

kvůli tobě zanevřela jsem na ostatní
můj život je teď nekonečnou depresí
bez naděje, bez pomoci, bez sil
tu zírám do tmy nicotného tunelu

tak naříkám a pláču ještě více
můj strašný smutek sílí bez hranice

nevidím úniku ze stezky truchlení
žiletka je ostrá, kožich můj červený

v krutém světě hořekování a zármutku
v tyranické nadvládě bolesti – děsivého prázdna
skomírám pohřebním tempem
a tak zde musím čekat spíš
až potkám svého hrobu kříž

ty, Twilight
tys mé city zranila
ty, Twilight
tys mne zabila
k-p-tl (17. února 2017) [dada/společnost]
řnktpň
řnktpň

p-p---p
ň-ň---ň
cnk
mmmmm
p-ň-z

cr-t-t
cr-t-t
cr-t-t
cnk-cnk
cr-t-t
cr-t-t
p-p---p
ň-ň---ň
cr-p-p
cr-p-p
cnk-cnk-cnk
k-k-k-k
břnk-břnk-břnk
k-k-k-k
břnnnnnnnnnk

k-p-tl
k-p-tl

tsssssss
t-t-t-t-t-t-t-t
št
št
št
št
vžžžžmmmmmm
t-t-t-t-t-t-t-t
grrt
grrrrrt
grrrrrrrrrt
št
št
fffffjjjjjjj
t-t-t-t-t-t-t-t
bmmm
bmmmmmm
bmmmmmmmmmm

k-p-tl
k-p-tl
p-ň-z
p-ň-z
pň-pň
pňňňň

čl-vk
mr-tv
Soucit (17. února 2017) [společnost]
„jděte pryč od našeho darwinovského příbytku
vy jedny hnusné, parazitické špíny!
nechcem vás tu, jste tu na obtíž!
páchnoucí verbež jako vy tady totiž
není vítána!
je vás už tolik, že už vás ani nemá cenu střílet
jako dobytek na porážku
odsunem vás do oploceného lágru
někam za město
je nám jedno, kým jste
pro nás jste jen smradlaví bezďáci
verbež, špína, naprostá, absolutní spodina…“

zatímco zuby zebou zimou
lidské srdce se záhadně zahřeje
možná i nějaký ten peníz z kapsy upadne

jakmile však teplota opět stoupne
lidské srdce zchřadne
v nekonečném cyklusu kapitalistického vykořisťování
Hymna kaličů (24. březen 2017) [narkotika]
super párty, vše tu hýří
nohy vratké, už jsem v šíři
jestli chceš být atlet
pojď se s náma skácet

máme všecko, hlavně trávu
vlnou blaha, štěstím plavu
tanči, co ti síly stačí
do úmoru musíš fachčit!
Otrava (24. březen 2017) [pseudohaiku]
fyziologický stav
název bez písmene
černé město bez duše
Osamocen, rozřezán, opuštěn (24. březen 2017) [depresivní/melancholická]
tolik bezesných nocí
tolik proplakaných nocí
v tvém chladném objetí

cítím, jak mi krví maluješ melancholii
živote bez naděje
smrti bez příčiny

mezi ničím
a žalem

osamocen
rozřezán
opuštěn

lépe cítit bolest
než být unášen do nicoty

moje jizvy
dnes již k nerozpoznání
skrývají rány
hluboko pohřbené, hlouběji
než jakýkoli hrob

roztříštené emoce na cáry
nevyplnitelné sny
nic přede mnou už není
nebudu již nic cítit
pouze šerotemné dny
Stačí si jen koupit provaz... (28. března 2017) [depresivní/melancholická]
tichá noc
v rukách držím smrt
chladná noc
v duši hmatám beznaděj

opět jsem se dostal do tohoto pekla
kde slunce nevrhá stíny
a všechny hvězdy vyhasly
v dohledu pouze já, zanechán k rozkladu
fatální neúspěch, chyba na tváři planety

odsouzen k věčnému tlení
do prohnilého vězení reality
cítím se mezi lidmi
jako cizinec

ponořen ve vlastních slzách
utíkám do vnitřního světa
a v něm
různé cesty k věčnému klidu

možností je víc
zbraň, skok, nůž, fet
stačí si jen vybrat a pevně vykročit
vstřemhlav vstříc v studenou nicotu

zarmouceným tempem kráčím po kolejišti truchlení
se svým křížem na zádech
vykračuju temnou alejí mrtvých dubů
–chodec disonantních světů

dorážím na hřbitov svých emocí
temné hroby jsou matně osvětlovány
krvácejícím měsícem

dívám se do prázdnoty propastné hlubiny
kdy to všecko skončím?
kdy už spáchám čin nemyslitelný?

odpověď zakrátko zjistím
stačí si jen koupit provaz...

Epická/jinačí tvorba:
Pouhým stínem (začátek října 2016) – smutná minipovídka s tématikou MLP, aneb kterak se Moon Dancer utápí v melancholii díky tomu, jak ju Twilight kdysi zklamala. [depresivní/melancholická/pony]
Zkázu civilizaci! (březen 2015) – esej/úvaha, která nemilosrdně kritizuje civilizaci. [společnost]

Díla, které si možete přečíst na požádání (jelikož jsou buď sprosté, erotické, fekální, anebo všechno dohromady, a tudíž se zde dle místních pravidel nehodí):
Všech hoven chuť – Moje vůbec první, básnická sbírka vydaná někdy na jaře r. 2016.
O vášnivém sexu (duben 2016) – Explicitní báseň o vášnivém sexu. [porno]
Ze života (r. 2015) – Báseň ze života s velmi názorným popisem masturbace. [porno]
Oranžové peklo (prosinec 2013) – Sprostší báseň o světelném znečištění. [společnost]
Fapping to Lolies (r. 2014) – Anglická čtyřveršovka o masturbaci. [porno]
Dívko jedoucí ve vlaku (r. 2014) – Sprostší báseň o tom, jak z mnoha „hnusných“ lidí vyzařuje krása. [společnost]
Výlet na Havaj (březen 2016) – Báseň o psychedelickém tripu, který jsem zažil na začátku března r. 2016. [narkotika]
Oči otevírající chemikálie (r. 2014) – Tripreport z mého prvního psychedelického výletu. [narkotika]
V představách cloppera (17. leden 2017) – Poníkovské fantazírování o sexuálním zážitku. [porno]
Párty v Poníkově (24. březen 2017) – Poníkovská fantasmagorie ovlivněná Thompsonovým „Strach a hnus v Las Vegas“. [narkotika]
Odpovědět
#2
No, musím říct že něco takového jsem tu snad ještě neviděl. Jsem rád že některé básně zmizeli a nahradili je jiné. Rozhoně máš svůj styl který zdejší básničkáři nemají. Což není na škodu.
Přesto z toho mám takové rozporuplné pocity.
Všechny mají své kouzlo a jsou typické. Jen moc depresivní a pro člověka který se často utápí v depresích známé ze života.
Budu je nadále sledovat a uvažovat. Co tě vede k tomu takhle psát?
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Odpovědět
#3
Co mě vede k tomu takhle psát? Víš, že já ani nevím? Múze nezavelíš, múza ti vždy bude diktovat, co máš psát, ať chceš, nebo ne. Má kreativita se holt vyjadřuje přes temnější stránky v životě. Taky mám za sebou trochu temnější historii, o které se teď nebudu vyjadřovat–její náznaky si kdokoliv může přečíst v Niterném chaosu.

Ale možná vím, proč píšu, tak jak píšu. Su člověk hodně založený na pocitech/náladách. Když se cítím emočně na dně, tak ze mě většinou něco vypadne. A zároveň, když se cítím emočně na výši, tak ze mě (sice málokdy, ale přeci jen) taky něco vypadne. Ale pokaždé, když napíšu báseň z popudu nějakého veselého pocitu a nechám si ju uležet, tak mi po uležení v hlavě nepřijde "opravdová". Když si čtu takovou odleželou báseň, tak si připadám, jako bysem to nepsal já, ale někdo jiný. Nutno dodat, že mám jen málo takových veselých, které přežily. Kdežto melancholické básně mi připadají opravdové vždycky, nevím ani proč. Psaní lyriky mi prostě pomáhá se vypořádat s jakýmikoli pocity, které můžou vzniknout. Moja tvorba pomáhá i jiným lidem, než mně, např. jednomu kámošovi pomohla se vypořádat s menší depkou (nic vážného), kterou měl díky škole. Věřím, že takto paradoxně pomůže ulevit na duši mnoha lidem tady na fóru.
Odpovědět
#4
*po přečtení poslední věty jí začne z nozder unikat pára* Nádech...výdech..nádech...
Ehm... Tvá díla jsou velice procítěná a umíš velice dobře pracovat se slovy - klobouk dolů. Jen... trochu se obávám, aby tě tvé stíny nepohltily příliš a stejně tak, aby jsi neukazoval cestu do jejich spárů ostatním  Fluttershysad Nechci tě odrazovat od tvorby, to ne..jen bych tě ráda popostrčila k pokusům i v jiném duchu než temném a depresivním, protože melancholie sice může mnohým ulevit a vyčistit rány života, ale pak je třeba je také vyléčit a pomoci jim zpátky na nohy  Pinkiesmile 

Rwakku
Žádné uvažování o depkách! Zákaz! Rainbowhuh Nebo ti vážně zajedu dupnout na nohu! Trixieshiftleft Rainbowlaugh
- Nevytvářej si domněnky - Nezraňuj slovem - Buď sám sebou - Uč se milovat život i sebe sama -
Reklamááá!  
Moje písmotvorba zdeEresielin svět 
A heč! Mám časoměnný avatar od AleXánka!  Pinkiehappy  Rainbowlaugh
Odpovědět
#5
Já tě v melancholickém směru můžu jenom podpořit. Sám vím, jaké to je cítit se špatně a jak dobře se potom básničky píšou, když do toho investuješ bolest ze svého srdce, ze své mysli a ze své duše. Já si je vždycky rád pročtu. Sice jiní členové nemají smutek a bolest rádi, ale jelikož já jsem těchto dvou věcí plný a to už několik let, miluji to a myslím si, že nebudu sám. Ale hlavní věc, piš to, co tě baví a...no...to už bych jenom opakoval slova druhých Twilightsmile
Světlem ve tmě, tmou ve světle.
Odpovědět
#6
No... pravého a nefalšovaného prokletého básníka jsme tu ještě neměli.
Cynik, pokrytec, ignorant, flegmatik, egoista. To jsou mé klady. Mám však i zápory.

Když vás uprostřed noci vzbudí syčící kozí lebka co seskočila z nočního stolku a utekla na pavoučích nohou, bude se vám spát mnohem lépe když zjistíte, kam to sakra zalezla.

Se stim smiřte
Odpovědět
#7
Pravda, pravda. Teď jen uvidíme jak se tu uchytí Pinkiesmile nové směry můžou být dobrý přínosem stejně jako prokletím Rainbowlaugh
Eresiel:
No nebál bych se, až takhle deprese nemiluji. Musí v nich být cit který u těchto básní moc neshledávám. Je to spíše jekot, nikoli jemná tónina. Což není špatně, protože podtrhují to o čem jsou. Jsem na ně asi moc velký romantik xD
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Odpovědět
#8
Děkuju všem za podnětné názory! Velmi si jich vážím.

Eresiel: Jasné, že hrozí nebezpečí, že má tvorba může někoho "zlákat" na temnou cestu, ale to nechcu, protože vím, jaká ta cesta je. Samozřejmě, každý si može moju tvorbu interpretovat, jak chce (v tom spočívá kouzlo umění včetně poezie), takže si z toho može odnést i špatné pocity, než úlevu na duši. Ale neboj se, mám tu pár rozepsaných povídek na veselejší téma. Až je dokončím, tak určitě zveřejním.
Odpovědět
#9
jak ste přišli na to, že se cejti blbe? Pinkiesmile
Ajsmug best pony Applejack Ajsmug

Moje literární tvorba 

Love and Tolerate
Odpovědět
#10
Tohle je hodně zajímavá tvorba, určitě něco co jsme tu ještě neměli. Pochmurnost mi nevadí, alespoň tu máme trochu rozmanitosti.
Některé kousky mi trochu připomínají Miroslava Holuba, znáš ho? Pinkiesmile
Twilicane brings the pain!
První Equestrijský Drakobijcobijec
Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející toto téma: 1 host(ů)