Škola jazykům moc nedala, byť němčina od 3. třídy ZŠ a angličtina od páté, v podstatě až do konce třeťáku na VŠ. Učit se německy nebyla dlouho motivace (bydlení v dolíku ve Středních Čechách taky znamenalo žádný příjem zahraniční televize) - motivace k angličtině přišla až s počítačem v podobě her a manuálů/učebnic k programovacím jazykům (v rodném jazyce jich moc nebylo). S mluvením to bylo ještě horší - nebyla výrazná příležitost jazyk vyzkoušet v praxi (snad až na občasné hovory na kolejích).

No a tak velký boom u mě s jazykama nastal až se začátkem práce v nadnárodní firmě, pravidelnýma lekcema a taky tím, že jsem záhy poté potkal bronies. Od té doby angličtinou plynule mluvím i píšu (týdenní lekce mi zůstaly jen na opakování pokročilejší gramatiky). S němčinou se roztrhl pytel krátce poté, co jsem potkal na Gala svou současnou přítelkyni - sice spolu většinu konverzace vedeme v angličtině (pořád je pro mě jednodušší), ale postupně přecházíme na němčinu. Takže krom hodiny angličtiny ještě dvě hodiny němčiny týdně je to občas při práci záhul, ale rozhodně nelituju. Okruh lidí, se kterýma se můžu dorozumět se rozšířil o nějakých 100 miliónů

Jako skvělé prostředí ukázaly srazy německých bronies, kteří se sborově rozhodli, že budou bojkotovat konverzaci v angličtině se mnou, takže mi na pokec zbyla jen němčina kamarádi... no ne? tyhle "víkendové intenzivní kurzy" dávají docela hodně. Vzhledem k tomu, že tam budu v blízké budoucnosti stěhovat, je zvládnutí jazyka takřka nutnost.

Je dost rozdíl mezi učením ve škole (z jazyků jsem měl vždycky mizerné známky) a reálným použitím - hlavně co se motivace se nějakou řeč naučit, týče. Uvažuju, že po němčině se naučím ještě ruštinu, což by mohlo být teoreticky jednodušší, když jde o slovanský jazyk (Slovenčinu jako cizí jazyk nepočítám).