Když byl ten svátek, rozhodli jsme se vyjet autoconem na další plánovanou cílovou stanici. Ještěd a po menší úpravě ještě Zoo Liberec.

Před půl dvanáctou, jsme se dostali na parkoviště pod vrchol a stihli tak ještě odjezd lanovky, která nás dovezla za 4 minuty pěkně až k vysílači. Avšak byl čas oběda, takže nás spíše zajímala restaurace uvnitř a jejich polední menu. A taky jsme chtěli počkat, zda se nějak neumoudří počasí a nerozplyne se mlha, která byla všude kolem.


Po nějaké hodině, strávené uvnitř vysílače, jsme začali z průzkumem okolí. I mlha se postupně rozplývala a tak byl alespoň vidět Liberec a okolí deseti kilometrů. Podle Fangova výrazu a zapnuté vysílačky jsem usoudil, že je ve svém živlu, když hledal po Evropě další lidi s vysílačkama. A měl štěstí. Našel pak někoho u Karlových Varů


Čas byl neúprosný a abychom ještě stihli Zoo, museli jsme se vypravit zpět k autu. Avšak nyní pěkně po svých.
Tak jsme si šli po nějakém hřebenu a šli a šli. Šlo se nám tak pěkně, že jsme krapet zabloudili. Jít pak stále dolů asi tři kilometry, je teda pěkný záhul na nohy.


Při takovém výletu se broníkovi vyplatí, mít s sebou plyšáka. Ty pohledy lidí, ptaní se na poníky a všudypřítomné děti u kterých slyšíte "Mami... Oni mají poníky!" Je to fakt zajímavý pocit.
Polovinu výletu jsme měli za sebou a jeli jsme za další destinací, do Zoo Liberec.