Hlasování: Chcete déle čekat na delší kapitolu, nebo kratší dobu na kratší část?
Když bude kapitola delší, počkám.
Jsem nedočkavý dalšího dílu, klidně ať je jen na dvě, tři stránky
Zkus to zprůměrovat.
[Ukázat výsledky]
 
 
Hodnocení tématu:
  • 2 Hlas(ů) - 4.5 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Odemčeno petrklíčem
#1
Hoj! Moje jméno je SecreterceS, nebo Secret, a ráda píšu crossovery a fanfikce. Preferuji obojí dohromady.

Penny the Pony ~ série crossoverů My Little Pony a Five Nights at Freddy's. Penny Flowerová nemá v životě hezké období a zdá se, že ji nikdo nepostrádá. Vlivem několika nešťastných náhod se ale dostává do nové party, která ji mezi sebe ráda přijme; a také se zaplétá do událostí, které se staly, mohly stát, a stanou.
Možná by se vám hodily nějaké základní informace, ale jistě děj pochopíte dříve nebo později bez nich.

Plechová kopyta ~ FNAF2, kde sice příběh pizzerie nezačal, ale Penny musí zajistit jeho pokračování.
1. část: Vrátil se!
2. část: Vítej!
3. část: Jiné funkce
4. část: Kam?
5. část: Součástky a opravy
6. část: Chci odpověď a chci ji hned!
7. část: Jak to vlastně bylo...
8. část: Den se ustálil
9. část: Rána -hej, lidi, trochu gore, takže kdo nerad krev, i když to není tak zlé, tak tady je jemnější verze:
Jemnější rána Rainbowlaugh
10. část -cha, nepovím vám název, protože by toho moc prozradil!

A lidi, děkuji PtukoXD za cover pro tento příběh, její dílo je popravdě úplně úžasné! Najít se dá tady.

Petrklíč ~ FNAF3, kde se zdá, že spravedlnosti bylo učiněno za dost. Není tomu tak, a do událostí musí občas zasáhnout i autor sám.

Plastový úsměv ~ FNAF: Sister Location, nová atrakce, noví roboti, nový příběh. Ale Penny je stále magnetem na problémy, tady je všechno při starém.
----~#~----
Pinkamena's pizzeria ~ crossover FNAF a MLP, opět, ale hranice mezi roboty a poníky je přesunuta jinam. Jedná se o xReader, hlavním hrdinou se stává čtenář mužského pohlaví, takový můj malý experiment. Navzdory anglickému názvu psáno v češtině.
----~#~----
Všechna moje drabble ~ povídky a útržky příběhů o sto slovech, kterými jsem tady na fóru začínala. Teď jsou otevřená ohledně drabble dvě témata, Drabble pro každý den a Drabbly - druhá porce. Přispívám svou troškou do obou mlýnů a určitě vám doporučuji přečíst si díla ostatních.

POZOR, ZDI TEXTU UKRYTÉ POD SPOILERY!!

Pony-themed ~ tohle je přeci jen fórum pro Bronies, tak bych snad neměla oblíbené kopytníky opomíjet!
Děvčata z továrny
Kopyta pomalu klapou po mřížovaném kovovém můstku napříč nad káděmi s kouřícími barvami. Je jich sedm. Jako barev duhy. Zlověstný úsměv.
---
HyperSeed se narovnala od kontrolního pultu. Setřela si pot z čela a slzy z očí. Jak nerada to dělá! Za ní se ozvaly kroky.
"Vše běží?" ozval se hlas klisny, která tuto operaci s krycím jménem Duha vede.
"A-ano, slečno Dash," zakoktala Hyperseed.
"Seed, zase? Ty pořád nechápeš proč, že?"
"Já jen- Ne, nechápu," přiznala se Seed. Věděla, že to nezapře. Moc dobře také viděla nůž v kapse červeně flekatého pracovního obleku.
"Pojď do barvírny, já ti to vysvětlím..."

Vaše jméno
Celá ta věc se jmény je zvláštní. Jakto, že poník se narodí, dostane jméno a jeho Znaménko se týká toho jména? Vyjímám tedy princeznu Celestii, ale kdo ví? Třeba si tak jen nechá říkat a ve skutečnosti se jmenuje Sunny Day nebo tak.
A já výjimkou nejsem. Lyra Heartstrings. Zajímalo by mě, jak na to rodiče přicházejí. Možná, že ve skutečnosti jsme otroky svých Znamének a je dopředu jasné, jaký je náš osud! Můj osud je předurčený a mé Znaménko to jasně potvrdí! A navíc-

Učitelka Cheerilee slohovou práci položila, usrkla kávu a pak si povzdechla. Její žačka je divná.

Kdo je tvůj táta?
Fluttershy se choulila v náručí medvěda Loudy a plakala. Vzpomínala na svoji ošklivou minulost. Byly to temné časy, jediné, co ji drželo nad vodou, byla její kamarádka Rainbow. Její maminka byla stále pryč a její tatínek...
Zakázala si na něj myslet. Byl ošklivý. Byl zlý. Nesnášela ho za to, jak se choval k její mamince.
Ale teď se vzpomínky znovu vynořily na hladinu a Fluttershy nemohla udržet slzy. Bolela ji hlava, ale větší bolest měla v srdíčku. Bolest, která tam zůstala a navždy zůstane.
A všechno to zapříčinila ta hloupá otázka, kterou položila Scootaloo ve stejné situaci: "Kdo je tvůj táta?"

Ahoj, někdo
Ahoj. Jak se máš?
Promiň, hloupá otázka, asi ne úplně nejlépe. Je to jen tím, že nevím, co ti psát.
Možná se divíš, kdo ti píše, a jak dopis doručil. Nesnaž se to pochopit, Pinkie sama to neumí vysvětlit, i když to umí udělat.
Jmenuji se Fluttershy. Ano, opravdu Fluttershy.
Každý tvor si zaslouží přítele. A odpuštění. Pravděpodobně už se nikdy neuvidíme, pravděpodobně časem zapomeneme. Přesto jsem se rozhodla tento dopis napsat.
Twilight by jistě nesouhlasila s tím, co dělám, a Discord by se smál, holky by nejspíš mrmlaly, ale já vím, proč tohle dělám.
Já, Fluttershy, ti odpouštím...
...Tireku.

Les + Rodina - spojení dvou témat z nedostatku času
Fluttershy pomalu procházela tmou. Everfree už jí zdaleka nepřipadal tak strašný jako kdysi. Mohla ztratit rodinu, mohla ztratit přátele, ale tady pro ni vždycky někdo byl. Jak přítel, tak rodina.
Mech tiše hladil poškrábaná kopyta. Vítr se téměř neodvažuje dotknout šedé hřívy, jemné jako pavučinky. A přišla za ní zvířata.
První se objevil Mantichor. Fluttershy ho pojmenovala Trn, protože takové jméno určitě nezapomene. Stejně tak přilétli divocí Ovopýři a ukázalo se několik pavouků hvězdáků. Byli tu všichni a loučili se.
Choulili se u ní, věděli, že je konec její ochrany lesa, že si budou muset poradit bez ní. Fluttershy usnula...

Osudová chyba
Byla to jen náhoda, ale stala se z toho osudová chyba. A on to věděl. Věděl, že teď zůstane v zajetí něčeho nepředvídatelného už navždy. A to jen kvůli sestře.
Začalo to zvolna. Díval se se svou sestrou na ta kouzla, a ta se mu vkrádala do hlavy, napovídala mu, jaká jsou nádherná, a ať už nikdy neodtrhává zrak. Nikdy.
Bylo mnoho otroků, kteří žili ve stejné moci jako on. Volní, ale přivázaní. Obalamucení krásou a zpěvavými hlasy, které milovali. A dělali to dobrovolně. Líbilo se jim to. Dívali se na kouzelnou show. A víte co?
Sledovali My little pony.

Cakeovi - lahůdky...
...hlásal nápis ve štítu malého vyzdobeného domku. Před domkem stála malá klisnička a nervózně se dívala dveřmi dovnitř. "Promiňte, prý sháníte brigádníka..."
"To ano," přikývl sýrově žlutý poník uvnitř. "Chceš tu práci?"
"Asi ano... Akorát..."
Najednou vykoukla z kuchyně Pinkie a nervózně se podívala na hříbě. "Cheesi, myslíš, že...?"
Zamrznul. Fluttershy?
Tu se ozval výskot. Malá dívenka nadskočila leknutím, když se k ní přiřítila dvojčata.
"Ty jsi tety Fluttershy?"
"Neviděli jsme ji, co se se strýčkem odstěhovala!"
"Jak víme, že jsi to ty?"
"Počkej, ukaž!"
Hřebeček odhrnul návštěvnici dlouhé vlasy z čela...
A Pinkie vykřikla, když uviděla dva oranžové rohy.

A potom Cakeovy lahůdky:
"Kecáš!" vykulil oči jeden spolužák.
"Nekecám, je u nás na brigádě!"
"Tak to je teda lahůdka! Dcera Laskavosti..."
"... a největšího maniaka v Equestrii," přikývnul Pound Cake. Sestra Pumpkin Cake zasáhla: "Kluci, to ještě neznamená, že se jí musíme bát!"
"Pump, je to dcera-"
"Neříkej to jméno! Říkej Ty-víš-kdo," navrhnul spolužák. Pumpkin protočila panenky.
"Jste pěkně pitomí, oba. Nechte Sbuħiju na pokoji."
"A to jméno! Sbuħija Gwerra! Je moc těžké dát jí normální jméno?!"
"Náhodou, je to moc pěkné jméno, určitě lepší než tvoje, Toothy Smile!"
"Tss, závidíš, že mám díky mamce zubařce bílé zuby a můžu se cpát vašimi lahůdkami!"

Debut - nějakým způsobem jsem se přepočítala a povídka má jen 90 slov Rainbowlaugh
"Dobrá, Twilight, zhluboka dýchej, teď jedeme na ostro."
"Slečno Faustová, stále si myslím, že existují i jiní, schopnější-"
"Nenene, já chci tebe. Jsi přirozený talent."
"Nechci zpívat ani hrát!"
"Neboj se, to se vsákne."
"No tak! Uvidí mě miliardy lidí!"
"Nechovej se jako Fluttershy, zlato. Prostě se chovej přirozeně. Až začneš, přiletíš balónem, pak projdeš po Ponyvillu a nakonec fotka!"60
Twilight Sparkle se ušklíbla. Ale co má ona a její kamarádky dělat? A tak se nadechla a začala:
"Můj malý pony, můj malý pony..."
Vyběhla na scénu a kamarádky taktéž.

Azyl
Princezna Celestie nervózně sedí na trůnu. Tu se otevřou dveře a dovnitř vrazí šest poníků.
"Přišly jsme tak rychle, jak jen to šlo!"
Celestia povstala a roztáhla majestátní křídla, aby dodala situaci vážnost. "Děvčata, dnes dostanete možná nejtěžší úkol za celé vaše působení v Equestrii."
Twilightoops "Tirek se vrátil?!"
Fluttershysad "Discord se zbláznil?!"
Applejackconfused "Trixie našla nový amulet?!"
Raritydespair "Někdo zase rozesílá po Canterotu Cupcakes?!?"
Pinkiegasp "Jen to ne!"
"Ne, poníci. Jde o něco horšího. V Sedlové Arábii vypukly nepokoje."
Rainbowhuh "No a? Není to prvně."
"Mnoho Arabů teď odchází ze země - a my jim musíme poskytnout útočiště!"
Twilight se hrdě vypnula: "Uděláme, co budeme moct!"

Vítejte
"Dobrý den. Nacházíte se v časoprostorové smyčce. Toto je kapsle užívaná za účelem seznámení se s alternativním dějem světů. Já jsem jedním ze Zvatelů - vyhledávám alternativní světy a informuji vybrané obyvatele o existenci této smyčky, tohoto Nexusu.
Jak vybíráme pozvané? Podle jejich schopností vnímat fungování světa okolo nebo mimořádných a neobvyklých nadání.
Tamhle se baví Sans, Underfell Sans a Swaptale Papyrus. A kousek od nich, vidíte, je Purple Guy a Purple Girl. A vedle je princezna Trixie s císařovnou Mi Amore Cadenzou.
Vy jste byli vybráni pro schopnost fantazie: věřili jste.
Já jsem Pinkamena Diana Pie. Vedu tuto smyčku."

-VELKÉ DRAMA-

Krásný blázínek

Usmál ses na ni a ona úsměv oplatila. Je roztomilá, když se usmívá. Ale přesto vás dohromady nesvedla její roztomilost, jakožto spíše její občasná šílenost.
Na chvíli před poledním sluncem zavíráš oči a vzpomínáš...
***
"Ano, ano, máte strach, bojíte se mně!" slyšel jsi její šílený smích z knihovny, a protože ti zvědavost nedala, nakonec jsi skončil jako záchranář nositelek Elementů. Pinkamena byla s nožem mrštná, ale jako spisovatel jsi jí nakonec všechno vymluvil. Začali jste pak spolu mluvit víc, a teď je už půl roku tvou dívkou.
***
"Diano?" Oslovovat druhým jménem ji můžeš jen ty.
"Ano?"
"Jsi krásná."

Běsnění
"Diano?! Kde je u psího zadku moje koruna?!"
"Fakt mě nezajímá tvoje podělaná koruna, ty hmyzožravko!"
Rainbow Dash se opatrně plížila ke knihovně, ve které ty dvě podle hluku byly. Co se sakra stalo, že na sebe zrovna tyhle dvě nadávají? Že vůbec nadávají na někoho?
Ozval se břinkot a tříštění skla nebo možná porcelánu.
"Aspoň nežeru otrávený jídlo!"
"Ohó, já nemám pokoj plnej mrtvejch potvor!"
Ona má v pokoji mrtvá zvířata?! Dash zatnula zuby a potichoučku otevřela dveře do knihovny. Musí se z tohohle světa dostat dřív, než ji některá z jejích "kamarádek" třeba utrhne hlavu nebo tak něco.

Po porodu
"TOHLE je moje dítě?!"
"Podívej, čmoude, draconequus je nevypočitatelný druh. Buď rád, že vypadá jako poník!" argumentoval Discord.
Malý hřebeček se dvěma červenými rohy a gepardími flíčky se králi temnoty zavrtěl v náručí. Sombra si povzdechnul. Alespoň je to kluk. Vzhlédnul ke svému příteli. "Jak je Eris?"
"Mno, nestaral bych se tolik o Eris jako o vybavení pokoje, v návalu stresu nechala pár věcí vybuchnout a jedna sestřička se vznesla ke stropu. Ale je jí dobře. Myslím, že spí."
Ona se vydali k pokoji 666. Vevnitř dřímala mladá slečna, ale při pohledu na příchozí se rozjasnila. "Bude se jmenovat Pluto."

Rozpolcená - inspirace RP Pod černou vlajkou
Vystřelila z podpalubí. "Angelo... Angelo!" zakřičela. Jakmile byla na večerním vzduchu, rozhlédla se po něm. Viděla kapitánku u kormidla a jeho u zábradlí na boku lodi. Rychle k němu vyběhla, divže ho nesrazila k zemi. "Angelo, poslouchej, teď jsem byla v podpalubí a viděla jsem..." Tu ji zradil vlastní hlas. Jak mu to má říct? Nebo mu to vůbec říkat nemá?
Nechtěla mu zlomit srdce. Ale dříve nebo později vyjde z podpalubí Artis a všem poví, jak se Dew má a jak si užívá se zachráněnými trosečníky.
Sklonila zlomeně hlavu. "Dew má v podpalubí problémy. Pomož jí, dokud to jde."

Postav se a zakřič
Tři členky klubu CMC střelily z ručně vytvořených zbraní další salvu.
Diamond Tiara se Silver Spoon palbu opětovaly z profesionálně vyřezaného a sestaveného katapultu.
Button Mash se třetí armádou mrštil po Sweetie náboj z praku, jen tak tak uhnula a oplatila střelbu.
"Nedáme se jen tak!"
"Vaše pevnost už je prakticky naše!"
"Cha! Neříkejte hop, když neumíte skákat!"
"Za svobodu Equestrieeeee!!"
Dorty létají všude a špinavá už je tabule, všechny lavice i zdi ohrazující tento chaos.
Cheerilee zacukalo oko. Pak se zvedla na zadní, její hříva majestátně zavlála v průvanu otevřeného okna a ona zakřičela: "OKAMŽITĚ BUĎTE VŠICHNI TICHO!!!"

Hrdinové neumírají
Discord posunul poslední hvězdu a konečně vytáhnul noční oblohu nad Equestrii. Tisíce tvorů zvedly hlavu a s pokýváním hlavy se odebrali všichni ke spánku.
Zatím on sám se jal kartáčovat bouřkové mraky na zítřejší přeháňku. Co pegasové ztratili schopnost létat, věci se dost zkomplikovaly. A když Elementy Harmonie a princezny padly, musel jim slíbit, že se o zemi postará. Porazil Tireka, zastavil jednu vesnici komunistického ražení, uzavřel příměří s měňavci a dohlíží na průběh dne s nocí.
Všichni ho teď znají jako krále Discorda. O jeho činech se mluví jen dobře, ale pořád: hrdinové neumírají. Tak jaktože žije zrovna on?

Vyspat se - znát to, když...?
Celestie pohlédla na hodiny na jejím nočním stolku. "Mám před východem Slunce tak deset hodin spánku," ohodnotila spokojeně a zachumlala se do peřin.
Ale oči najednou nemohla za nic na světě zavřít.
Znovu zkontrolovala hodiny. "Osm hodin spánku, no tak!"
Po chvíli, která jí připadala jako pár vteřin, se podívala znovu. "Ještě tři hodiny spánku!!"
A znova...
"Ještě hodinu spánku!"
A znova..
"Ještě třicet minut spánku!!"
A znova.
"Ještě patnáct vteřin spánku!!!!!"
*
Luna si nervózně prohlédla sestřiny černé kruhy pod očima. "Měla jsi v noci dostatek spánku, Tio?"
*
Paprsek, který po ní Celestie vystřelila, musel být vidět až z Měsíce.

Spěch - inspirace opět z RP Pod Černou Vlajkou, tentokrát ale nejmenovaní hrdinové. Kteří to byli už si domyslete sami Twilightsmile
"To nemůžeme jet rychleji?!" rozkřiknul se. Zamračila se na něj, déšť a vítr jí prováděly s hřívou prapodivné věci. "Rozumím tvému spěchu, ale Drakonis se rychleji v téhle bouři hýbat nemůže!"
"Je ti jasné, že umírají?!"
Zatnula zuby. "Vím to že všech nejlíp, a teď drž zobák a chytni kormidlo!" Uskočil.
Vyběhla do podpalubí, kde leželo několik sténajících těl. Jediný zdravý poník se na ni unaveně podíval. Poslala ho spát a sama si sedla ke spícím poníkům. Ti, kteří nespali, se na ni dívali zoufale, vystrašeně. Nevěřili, že ona a dva hřebci zvládnou bouři a hledání léku.
Musíme sebou hodit.
U nás špatných doma ~ Démonické dorito z jiné dimenze, vražedný fialový milovník chlupatých obleků, nakvašená ex-královna nočních můr a stovky let mrtvá odpůrkyně a zároveň členka lidstva - perfektní skupina spolubydlících, nemyslíte?
Osamělá srdce
"Vám povim, svět je fakt na houby místo," škytla Chara a hodila do sebe zbytek svého drinku.
"Mi povídej," přikývnul hlídač ve fialové uniformě sedící na domácím baru vedle ní. "Aspoň tě nehoněj tvoje oběti v zabijáckejch robotech."
"To je ještě v pohodě, můj fandom mě dává dohromady s dvanáctiletým spratkem kterýho naprosto nenávidím," postěžoval si Bill Cipher, jemuž bar patřil, a všem dolil. Přiťukli si.
"Od toho mám přece Sanse," ušklíbla se vražedkyně.
"A já Springtrapa," dodal Purple Guy.
"Jo, jo, všichni jste na tom blbě," ozvala se Nightmare Luna otráveně. "Můžete na chvíli sklapnout? Snažím se dohrát level!"

Navěky modrá
"Nightmare Mooooon?!"
"A kruci," Moony se ohlédla od domácího baru, z kterého zcela nevhodně jedla oběd. Baby, která seděla vedle ní, přeběhl po zádech mráz z toho, jak děsivě a rozzuřeně hlas zněl.
Do místnosti vdupal Purple Guy. Neměl na sobě tričko, zato držel jedno v ruce. Původně bylo fialové, ale teď na něm byly modré skvrny, a vypadalo to, že už se jich snažil zbavit.
Princezna sklopila uši a snažila se tvářit provinile.
"Kolikrát jsem ti říkal, ať nepereš svoje věci s mejma?! Odčaruj to!"
"Promiň, PG, ale moje brnění pouští barvu nenávratně... Té modré se už nejspíš nezbavíš."

Půlnoční překvapení
Někdo zaklepal na dveře.
"Nejsme doma!" zavolala nevzrušeně Nightmare Moon. Pořád ještě hrála. Měla skoro pravdu, Bill, PG i Chara byli tak namol, že je musela přemístit do pokojů, ale ona musela ještě porazit jednoho bosse.
Zaklepání se ozvalo znovu a její postava v tu chvíli shořela na popel, a tak to Moony vzdala a šla otevřít.
"Doufám, že máte pro tohle půlnoční překvápko dobrý důvod," zamrmlala a otřásla se zimou, protože venku pršelo. Uviděla malou panenku, měla culíčky a klaunský nosík.
"Tady bydlí záporáci?"
"Nevypadáš jako záporák," namítla Moony.
"Jo. Taky jsem nechtěla být," fňukla.
"...pojď z toho deště."

Žehlení
"Ne! Moje poslední slovo!"
"Biiiiiilleeee! Vždyť stačí lusknout prsty! Pro tebe je to z nás nejmíň namáhavý!" žadoní Moony, ale démon se nedal.
"Nejde o námahu, jde o princip! Nebudu tady pro vás dělat všechno, vypadám jako vaše služka?!"
Baby se zpovzdálí dívala. "To se tu děje často?"
"Skoro pravidelně," Chara usrkla horkou čokoládu. "A taky to vždycky stejně skončí."
"Fajn! FAJN!" vzdal to Bill, "já vyžehlím! Ale vyzvedneš Purple Guye z hospody!"
*
"Proč je to tak strašné?" zeptala se Baby.
"Protože je to Purple."
*
"Cožeeee? Ale-"
"Jinak žehlíš!"
Nightmare Moon našpulila pusu a nakrčila nos, ale nepomohlo to.
"Tak dobře."

Červení a modří - správně je ta hra Červení a ČERNÍ, ale meh Rainbowlaugh
Nightmare Moon se podezíravě zadívala na Purple Guye. "Já myslím, že Purple je modrý!"
"Wut? Já jsem fialový! Ty jsi modrá!"
Bill si povzdechnul: "Když jsem navrhoval změnit barvu z černé na modrou, nenapadlo mě, že z toho uděláte zase hru na barevný oblečení. OK, kdo je pro zabití Moony?"
Přihlásili se Purple, Chara a Baby. Toť většina.
Nightmare uraženě ukázala svůj papírek. "Červená. A vy jste si mě zabili."
Takže oba modří jsou stále naživu.
Chara, která byla červená, pohlédla na Purple Guye. "Nechtěla jsem to dělat, ale hlasuju pro Purpleho!"
Purple byl modrý. Bill nebo Baby? Koho zabít?

Myšky
Bylo nádherné a velmi brzké ráno. Všichni v Billově domě ještě pospávali, kromě Nighmare Moon. Ta naopak směřovala do postele po noci plné čtení zlých snů a demolování těch dobrých.
Napadlo ji, že možná byla Chara tak hodná a nechala jí trochu horké čokolády, ale podle trojúhelníkového vzkazu "je za co" šlo spíš o Billa.
Než se stihla napít, zaslechla šramocení v chlebníku. A když jej otevřela, zavřeštěla tak, že vzbudila sousedy.
---
Bill spíš vyděšeně než nešťastně zíral na doutnající černý kráter. "Bojíš se myší?"
"NE!"
"Vypadá to tak."
"Potřebujeme pastičky."
"Tady v okolí je hlodavců dost..."
"Hoooodně pastiček."

Zatnout pěsti
Všem čtyřem obyvatelům Billova domu se stávalo, že je nebo jejich kamarády někdo urážel.
"Vždyť Dreemurrová je vlastně jen malej zombík!"
"Nightmare Moon je dost béčkovej záporák."
"Bát se Ciphera?! Ha! Je to úplně bezmocný lůzr!"
"Vzhledem ke všem těm tajemstvím je Purple Guy úplně nepodstatnej!"
V takových chvílích Purple zatne pěsti.
Bill vycení zuby.
Moonyin roh zaplane modrou magií.
Chara vykouzlí z rukávu nůž.
"Vezmi to zpátky..."
"...jinak..."
"...si tě podám..."
"...tady a teď."
Často se navzájem léčí ze rvaček. Když se zeptají raněného, o co šlo, jsou všichni moc hrdí na to, aby řekli, že bránili své přátele.

Krev na stopách
Chara vešla do domu podezřele veselá a Moony, která v domě uklízela, ihned zjistila, proč.
"Charo Dreemurrová! Kolikrát ti mám říkat, aby sis otírala boty, než vejdeš do domu?!"
"Coávim," pokrčila rameny dívka.
"Podívej, každý jsme už někdy měli problém s neumírajícím hrdinou, ale tahat mi tu čestnou krev až do domu na botách nemusíš!"
"Ale to je z čistokrevnýho sirotka vychovanýho v horách, kterýmu zemřela pravá láska a který celou duší toužil zachránit cizí dítě! To nejde smýt!"
V tu chvíli vešel Bill a zhrozil se: "Kdo jste mi proboha zrovna našlapal do domu hrdinskou krev?! Myslete na děti!"

Přísun, krok
Když sebou někdo v místnosti nad Billem praštil o zem už po páté, démonovi došla trpělivost a vydal se zjistit, kdo a s kým se tam pere.
Rámus ho k jeho překvapení zavedl k pokoji Nighmare.
Opatrně pootevřel dveře a nakoukl dovnitř.
Uviděl Moony, jak se motá po pokoji za zvuku pomalé hudby. "Trochu to vypadá, že se učíš tančit," poznamenal.
Nadskočila. "Možná? Bude ples, víš..."
"Máš štěstí, že já jsem kulturně založený. Můžu tě učit."
"Ty? A co asi? Tanec alá Dorito?" usmála se.
"Mám na mysli kupříkladu valčík."
Po chvíli přemýšlení Moony svolila, a tak začaly jejich lekce.

Postav se a zakřič
"Nazdár, upírko!"
"Heeej, zombíku, kam se hrabeš?"
PG dobře viděl, jak Chara zatíná zuby. Moony viděla, jak svírá pěsti.
Bill viděl i slzičky v červených očích. Usadil se jí na rameni a pohladil ji po vlasech. "Jestli chceš, všichni můžeme něco udělat pro to, aby-"
"Ne," vzdychla. "Jsem v pořádku."
"Charo, to tedy nejsi. Proč jim neřekneš, ať toho nechají? Nepohrozíš?"
"K čemu by to bylo."
"Charo Cter Dreemurová, nenech to přece být! To si nezasloužíš!!"
"Koukni na mě. Zasloužím si to každým coulem."
"Vypadněte, nebo vás pošlu na Měsíc!!!" zakřičela Moony náhle.
Některé dny se vážně chtěli jít zahrabat.

Šmírák
Nevěda, že v koupelně někdo je, vstoupil dovnitř Purple Guy.
Ozvalo se dívčí zalapání po dechu. "Ty ŠMÍRÁKU!!"
PG se zděsil, že je tu Chara a že ho zabije, ale potom uviděl pod sprchou jedno démonické dorito. "Bille?"
"Koukej vypadnout!" zaječel Cipher už normálním hlasem a mrštil po něm mýdlo.
PG uhnul a nechápavě se zamračil. "Bille, na tobě není co šmírovat! Vždyť máš akorát klobouk a motýlka!"
"VYPADNI ODSUD, NEŽ TI USTŘELÍM HLAVU, ČLOVĚČE!!!"
Sériový vrah vyšel se smíchem zpátky a vydal se do druhé koupelny.
Tam ale byla Moony bez brnění.
"VYPADNI, NEBO TĚ POŠLU NA MĚSÍC, ŠMÍRÁKU!!"

Oplatka
"Hele! Někdo tu nechal ve skříni oplatky s ty se úplně slepily do jednoho kusu! Kdo si dá??"
"Fujtajbl, Charo, ty jseš fakt nechutná," ušklíbla se Moony a opustila kuchyni, aby nemusela sledovat Charu a její malou hostinu.
Chara tohle dělala často. Zaměřila se na něco, co ostatním přišlo tabu, ošklivé, neslušné, nechutné, a snažila se jim to udržet v mysli. Moc ji to bavilo, i když to často skončilo pokusem o vraždu. Ale Chara je už mrtvá, a tak se ji nedá zbavit snadno. Většinou ji uplatili čokoládou.
*
Do kuchyně vešel Purple. "Charo?"
"Co je?"
"Právě žvýkáš naše frisbee."

Útulnoce
Klepání na dveře Billa tolik nepřekvapilo. Klepající ale ano.
Za dveřmi stálo několik osob a tvorů. Zcela jistě poznal jen čtveřici rodiny Pinesových: Dippera, Mabel, Stana, Forda. Moony později překvapeně identifikovala malé stádo jako dvě královské sestry a šest veselých Elementů Harmonie. Chara se rozplakala, když na prahu uviděla dva kostlivce a malé dítě. Purpleho zavalila v objetí pětice robotů, loutka a plechový zlatý zajíc.
Bylo jím vysvětleno, že na Srdcehřej, Vánoce, se všechno zapomíná.
~ Do fotoalba si zítra dají několik fotek. Pusy pod jmelím, divoké karaoke, mumii v balicím papíře a také velkou fotku, na níž se všichni usmívají.

Svíčky
Blíží se Vánoce a i u Billa Ciphera doma je to znát. Všechna zábradlí, dveře, nábytek, jsou ověšené červenými, fialovými a stříbrnými řetězy, po zemi se válí jmelí a na stropě se třpytí kovoví andělíčci.
Sám Bill je v kuchyni a dělá cukroví. Na ostatních nechal zdobení obrovského stromečku v obýváku.
"Bille?" ozval se Purple. "Kde jsou svíčky?"
"Krabice nalevo."
Po chvíli se ozvala pro změnu Chara: "Svíčky už svítí, Bille, woohoo!"
"Super..." zamumlal.
Chvíli se nic nedělo a pak se od vedle ozval rámus. Do kuchyně nakoukla nervózně Moony: "Bille, uh, ehm, záclony už taky svítí..."
"Co tím chcešBOŽEMŮJZACHRAŇTEDÁRKY!!!"
Crossovery s fandomy ~ nikdy jich není dost!! Některé se týkají Penny, jiné jsou výplodem choré mysli.
Slib
Pomalu jsem pokleknul vedle svého dlouholetého kamaráda a učitele. Vypadal úplně stejně jako tehdy. "Goldie?" zašeptal jsem a do očí mi vhrkly slzy.
"Ma... Marione? Co to..." pomalu se na mě podíval.
"Neboj, Goldie, už je pryč. Penny ho vyhnala." Otočil jsem se na ni. Z očí jí tekly slzy. Mohutná černá křídla ještě úplně nezmizela.
"Já vím. Požádal jsem ji." Kývla na souhlas.
"Udělejte pro mě něco." Podíval se na nás. "Vyveďte balónky k obloze. Cítil jsem, že po tom moc touží. Slibujete?"
Podívali jsme se na pestré duše. Pak jsme kývli.
"Slibujeme."

Barvy
"Heeeej! Vrať mi tu pastelku!" vypískla malá holčička na o něco staršího kluka, který jí nestydatě vzal z ruky předmět doličný.
"Ne-e!" vypláznul na ni jazyk. "Máš ji celou dobu! Taky chci kreslit!"
Penny si povzdechla. Ach ne, už zase... Vykročila k dětem. "Srdíčka, copak se děje?"
"Vzal mi pastelku, se kterou kreslím tu legrační krabici!" ukázala na Marionův příbytek.
"Já chci kreslit loutku vevnitř! Ta je důležitější!"
Penny je oba vzala a přivedla ke krabici. "Poslouchejte."
Když ztichli, byla slyšet tichá melodie. Ta najednou ustala a Marion vystřelil z krabice.
"UÁÁÁÁÁ!!!" zaječely děti a utekly.
Ach, hádky o barvy...

Zachraňte vojína Ryana
"Tady Reddy, tady Reddy, ohlaste svou pozici!"
"Marion slyší!"
"BonBon zabavuje ostatní!"
"Cheeks se hlásí!"
"Mangle i Penny brání útěku!"
"Dobrá. Pamatujte - lidi neví, že máme vlastní hlavu. Nechme je při tom. Jasné?"
Ozvalo se mnohonásobné "jasné!" a roboti se dali do pohybu. Je třeba zachránit zbloudilého chlapce a to si žádá dobrý plán!
"Objekt Ryan na dvou hodinách!" hlásí velitel ze dveří Součástek a oprav.
"Vidím ho!" šeptá Penny.
"Marione, prosím iluzi," zažádá Cheeks a vyráží do akce. Marion špičatými prsty posílá po zemi pavučinky stínů.
"Ry-an!"
Chlapec zastavil.
"Zpátky - jít - Ryan."
Chlapec se poslušně nechal odvést.
Mise splněna.

Rozjezd
"Tak na rozjezd si dáme něco jednoduchého," navrhl novopečený sensei.
"Jop, proč ne," pokrčila rameny dívka, která nebyla tak úplně dívkou. "Bejt ninja nemůže bejt tak těžký, no ne?"
"Žákyně, nikdy nepodceňuj, co se naučíš."
"Pff, to už mi říkala Twily. Ale vo přátelství, ne vo ninjitsu."
"Applejack! Soustřeď se!"
Dívka ucukla. "Pardón, učiteli. Nejsem zvyklá sedět hodiny a hodiny na zadku a čmuchat svíčky. Sem zvyklá makat!"
"Pak tedy dobře." Sensei povstanul. "Braň se!"
A zaútočil. Ale dívka byla už na nohou a ubránila se. "S těma svejma mečíkama si na mě nepřijdeš!"
"Jsi učenlivá, Applejack."
"Vím, sensei Leonardo."

Čest
"Jednou z nejdůležitějších lekcí je učení cti."
Applejack přikývla. "Tak je to všude stejný - čest je jedna z nejdůležitějších věcí jak v ninjitsu, tak v přátelství. Sem Element Cti! Todle mám pod palcem!"
"Nenech se unést svými úspěchy, děvče. To pak vede k opomenutí pravé podstaty cti."
"Jo, jasně. Můžu už jít domů?"
"Máš pocit, že vynalézt portál do země poníků a přátelství spadá k mým každodenním pracím?" ozval se Donatello z laboratoře. "Vypadám jako pan Disney?!"
AJ se usmála. "Něco vám vo cti povím: je hrozně těžký se jí držet. Vobčas poník úplně zapomene."
Učitel si povzdechl. "Já vím."

Osm let
Osm let jsem strávil v kómatu. Neušil jsem, jak dlouhá doba to je, moje mysl se soustředila spíš na čas uvnitř než na čas venku. Moje srdce mi udávalo vteřinky, a tak zatímco moji přátelé na mě čekali osm let, můj čas míjel rychlostí světla.
Protože jsem měl zatracený strach. Extrémní strach. Jsou všude, všude kolem, mají zuby, mají drápy, svítící oči mi propalují hlavu...
Je tak trochu... plošší, než bývala.
Bratr za to může.
MŮJ BRATR ZA TO MŮŽE!!!
Za to, že jsem šel na tu pitomou oslavu, jsme on i já zaplatili osmi roky našeho života v čekání.

Přespání
Zita si přetáhla hebkou deku přes nohy a lehla si na dvě spojené židle. Strašně se bála, ale pokud dokáže v pizzerii přespat, stane se oficiální členkou nejhustější party na škole. Byla by první holka, která se k nim dostane!
Slyšela už drby o tom, co se dělo a děje v téhle restauraci pro malé fracky, ale doufala, že jde jen o drby. A kdyby, skočí pod stůl, který má ubrus až na zem, a přikryje se dekou. V té tmě ji nikdo nerozpozná.
---
Druhý den se školou nesl drb: Zita Schmidtová přespala v pizzerii Freddyho Fazbeara - jenže strachem oněměla.

Noční nestvůry
Posadil jsem se do otáčecího křesla. Je rozviklané a zapáchá. Těžko říct, čím. Olejem? Potem? Krví?
Navykl jsem té rutině během dvou dnů. Kamery. Hudební skříňka. Hlavní chodba. Dokolečka dokola.
Jen občas se někdo z nich pohne. Jsou to nestvůry. Kdysi hračky pro děti, teď moje malé noční nestvůry. Když se blíží a já na ně blikám, zamávám jim, nebo je pozdravím. Neodpovědí, ale tam někde uvnitř mi mávají ty malé nevinné dušičky. Nebo když se plazí šachtami, aby mě překvapili, hraji s nimi jakoby na schovávanou. Zapykám je a rychle se schovám pod masku.
Jsou mými nestvůrnými nočními přáteli.

Nejlepší přátelé
Nevím, proč Gena pořád trpím. Lovec odměn a já, student senseie Katsuichiho.
Pokud spolu stále držíme, musí jít o vážné přátelství. Ale mým nejlepším přítelem je Jotaro. A mým synem...
"Usagi, nad čím přemejšlíš?" vyrušil mě Gen.
"Nad tebou. Obíráš mrtvé, ale po dobrodružství s Ostřím Trav jsi dal mnoho peněz Sanshobovi."
"Teď už toho doopravdy lituju," zamručel. Mrzutý Gen.
"Stále se hádáme, a přesto jsi jedním z mých nejlepších přátel."
Zazubil se. "Ušáku, tys měl bejt filozof. Taky nevim, co na tobě je, že tě furt tahám z bryndy.
Možná to, že vypadáš jako roztomilé malé mimino, hehe..."
"Gene!"

Po škole
Konečně zazvonilo a já se radostně zvedla z lavice a téměř vystřelila ze třídy.
Jakmile jsem si sedla do autobusu a mířila domů, svět kolem mě se pozměnil. Nebo jsem se změnila já? Nejsem si jistá, jestli jsem ještě před chvílí měla kopyta.
"Ahojky!" ozval se veselý hlas na sedadle za mnou.
"Ahoj Penny, ahoj Marione."
"Jak bylo ve škole?"
"Tssss, znáš to, vždycky si od vás a vašeho světa ráda dám pokoj," poškádlila jsem ho.
"A jaké jsou dneska plány?" zeptal se Springtrap sedící přede mnou.
"No, teď po škole mám spousta času, tak předpokládám, že alespoň jednu kapitolu."

Odpoledne pod psa
Já a Penny sedíme nad rozedraným sešitem. Penny popotahuje, já vrčím.
"Francimore! Fergusi! Fredericku!" Káravě jsem zavrtěla hlavou. N-Freddy byl s můrami z domu, strašili toho kousnutého chudáka.
"Rozhryzali jste sešit. Házeli jste s ním. A sešit i Plushtrapa jste topili ve vaně!"
"Promiň, teto."
"...to nic. Jen musíte pomoct to napsat znovu."
A tak jsem seděla se třemi zubatými medvíďaty a luštila z toho salátu. Nakonec se nám povedlo dost sepsat!
---
Najednou u mých dveří zaklepal Nightmarion. Nemám ho ráda, ale otevřela jsem.
"SecreterceS, Fredbear mi... nějak... roztrhnul látku na ruce. Ty umíš šít, viď?"
---
Chjo, odpoledne pod psa.

Jedna noc
... a vystřelil.
Dívčiny červené oči se zaplnily malými slzičkami. Spálenina na její dlani ihned zrudla.
"Vidíš, co jsi udělal? Nemůžeš hnedka střílet na potkání!" rozohnila se na něj podobně vysoká dívka. "Jdi a omluv se!"
S tichým povzdechem popošel k malému démonovi. Pamatoval si ji - kdysi dávno, zaživa, byla s ním a jejich bratry pořád.
"Hej. Znáš ten vtip o kostlivci v baru?"
"O co se snažíš, komediante."
"Podívej se na mě." Vzhlédla. "Jsi démon a vrah. Ale pamatuješ si, co bylo dřív, ne? Pojďme si to v klidu vyříkat. Jsme kámoši. Jen tuhle noc, OK?"
Vzlyknutí. "D-dobře."

Tenisová hvězda
"Vážně?" podívala jsem se na Mariona jako na blázna. "Proč Tenisová??? Co to je za blbost?"
"Hej, prostě vypadá jako míček mezi dvěma tenisty, nech to plavat," bránil Mariona pro jednou Springtrap. "Nech mu nějakou fantazii!"
Usmála jsem se. "Kluci, jsem ráda, že jste mě na ta souhvězdí vytáhli."
"Není zač."
"Ale chtěli jsme se zeptat..."
Tázavě jsem očima klesla ze hvězd na ně dva.
"Bude se tedy něco dít s naším příběhem?"
To mě zarazilo. Jistě, chci pro Penny a spol. dokončit dobrodružství, ale... Neskončilo už? Docela ano.
"Uvidíme. Mám víc věcí, jsem jak ten tenisák."
Smích.
"Možná jednou."

-VELKÉ DRAMA-

Kolovrátek
"Tady je," usmála se Muffet. Frisk slušně  poděkoval.
Ten kolovrat byl důležitý pro jistou akci, kterou pořádali se Sansem. A nikde jinde v podzemí nebyl jediný kolovrat.
---
Vrzly vchodové dveře. Podle těžkých bot Frisk poznal, že nevinná oběť se právě dostavila.
"Papyre!" vyběhl mu vstříc. "To bys nevěřil, kolem zrovna šla Vrata!"
"Kdo je Vrata? Je to nějaký tvůj nový kamarád?"
"Ale však víš, Vrata!"
Společně vešli do obýváku, kde seděl u kolovrátku Sans.
K tomuhle to všechno směřovalo...
"Sansi, nevím, kde jsi to vzal, ale nemůžeme si dovolit kolovrat!"
"V pohodě, bro, Vrata mi ho dala zadarmo."
...
"aaaaaaaaaaAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA-"

Řeka
Kráčí podél proudu. Jedna má kůži modrou, druhá zelenou. Modrá naslouchá proudu, který tiše, ale vytrvale mluví, a zní to, jako by neustále opakoval jeho jméno.
"Mami?" promluvila najednou Irrilia.
"Ano, srdíčko?" vydechla pomalu matka.
"Myslíš, že je táta v nebi?"
"Nebe není, Irrilio. Tam nahoře je jen vesmír."
"Takže je ve vesmíru."
"Možná. A určitě počká."
"Strýček Don říkal, že táta byl zamlada lehkovážný. Je to hřích?"
Mona Lisa zavrtěla hlavou, otočila se a posadila se na břeh.
"Tatínek byl jako řeka - jak se někam vrhnul, nedal se zastavit. Ale občas řeka narazí na skálu, kterou nepřekoná, víš."

Secret (SecreterceS) - přezdívka, která je nám vlastní
"Mám napsat o sobě. Co o sobě mám napsat?" otáčím se na Penny.
"Miluješ FNAF, TMNT, Undertale a poníky," pokrčila rameny.
Zavrtěla jsem hlavou a zeptala se ostatních. A odpovědi?
Marion: "No, jsi naše tvůrkyně. Ráda píšeš."
BonBon: "Máš ráda muziku."
Cheeks: "Máš ráda jídlo."
Springtrap: "Máš ráda mě."
Terces: "Máš skupinu alternativních dvojčat z nichž tři tčtvrtiny jsou Mary Sue."
Poslední, za kým jsem šla, byl Reddy. Našla jsem ho, jak si čte pro jednou něco jiného než účty a rozvrh zaměstnanců - náš společný zájem: horory.
Řekl mi: "Napiš tam cokoliv. Vždycky se v tom budeš odrážet ty."

Válka doma
Na světě se odehrává mnoho soubojů. Někdy dokonce válek.
Michelangela by nikdy nenapadlo, že tu největší válku bude svádět doma proti vlastnímu žákovi.
Mimochodem, taky si nikdy nemyslel, že bude mít žáka.
Leo se rozběhl a pokusil se ji udeřit mečem. Hravě mu uhnula a vyběhla k portálu, ale Mikey ji srazil k zemi. "AJ děláš si srandu?! Nemůžeš jen tak vejít do portálu, o kterém nic nevíš! Nás to nikdy nepřivedlo k ničemu dobrému!"
Podívala se na něj se směsí smutku a vzteku. Na chvíli se ramena pod jeho stiskem uvolnila. Řekla jen: "Musím domů. Tak mi nebraňte, prosím."

Píseň pro dceru
Fran pohladila kocourka po zádech a ukázala na jedno souhvězdí: "Tomu říkají Ithersťané 'Ohnivé jeřabiny'. Jako tvoje palivo!"
"Já vím, Fran. Říkala jsi mi to včera."
"Vážně? Nějak zapomínám."
Zatímco dospělá slečna se s úsměvem znovu zahleděla do nebe, Pan Midnight a Itward se po sobě starostlivě podívali. Ode dne, kdy opustila svou mateřskou realitu nadobro, se s ní věci o moc zhoršily. Umírá.
"Fran," začal Itward, "ty víš, že tě máme rádi, viď?"
"Jasně!"
"To... je dobře. My jen nechceme, abys na nás zapomněla."
"Nesmysl! Jste jako moji lepší rodiče."
"Haha, a ty jsi jediné děvče, které bychom chtěli."

Jednou za život
"Dippere, NE!" vyjekla Mabel a strčila Billa do silového pole, načež skočila za ním. Čas okolo bubliny se zastavil. Ona se otočila k bytosti, která sice málem zničila svět, ale taky dala dohromady jejich rodinu. Jakžtakž.
"Pane Ciphere? Jste v pořádku?"
"Co je tobě po tom!"
Mabel se usmála, když se Bill schoval pod svůj klobouk. "Mám návrh. Obchod, který se naskytne jednou za život."
"Předem: NE."
"Můžete bydlet se mnou."
Bill pozvednul klobouček. "Cože."
"A já vás naučím, že svět může být podle vás i bez apokalypsy. Navíc vám nic neudělají."
A modrý plamen zpečetil jeho poslední obchod.
"Dobře."

Světlušky
"Bille, můžeš mi prosím konečně říct, kam mě vedeš o půlnoci a poslepu?"
"Nope, ještě ne," usmál by se, kdyby měl jak. "Ale jsem si jistý, že se ti to místo bude líbit."
"Dipper říkal, že něco plánuješ."
"Stromek všechno prozradí. Takže, kometko, na tohle místo jsem narazil úplnou náhodou. Jsi první lidská bytost, která ho kdy spatřila."
Mabel sundala z očí šátek. "...lesní palouk."
"Haha, zklamání~ To není všechno, kometko. Sleduj." Bill mávnul svou vycházkovou holí těsně nad zemí, a z trávy se vynořilo hejno světlušek.
"..tolik světýlek!"
"Líbí?"
"Bille, víš co tohle znamená? Dlooooooouhé přátelství."
"V to doufám."

Výpadek proudu
Bylo už pozdě, my čtyři jsme byli jediní, kdo vydrželi v PizzaWorldu do večera. Měli jsme celou show pro sebe a patřičně jsme si ji užívali, dokud tedy nevypadla elektřina.
Teď se schovávám v nějakém kumbálu, protože roboti se zbláznili a jdou po nás.
"Jsi v pořádku?" ptá se kamarád, který mě drží okolo ramen.
"S tebou ano," uklidním se konečně.
-
"Eleno? Jsi tu někde?" ozval se najednou kamarádův hlas venku.
Stisk na mých ramenou najednou ztuhnul. "Obávám se, že tím naše malé rande končí."
A zmizel.
Dodnes nevím, kdo tam byl. Ale prý kdysi měli robota se simulací hlasů.

Sen o dolarech
William Afton na chvíli odložil šroubovák a prohlédnul si své dílo. "Jednou budeš dokonalý."
Charlie svého otce nervózně pozorovala zpoza dveří.
Poslední dva dny s ní pořádně nepromluvil a ona o něj začínala mít strach.
"Tati...?" Vešla do místnosti.
Otočil se k ní s veselým úsměvem: "Ano, zlatíčko?"
"Na čem to pořád pracuješ?" odvážila se zeptat.
Ukázal jí kovovou kostru ve tvaru člověka. Vypadala děsivě a měřila by tak dva metry, kdyby se postavila. Charlie doufala, že to neudělá.
"Mám sen, Charlotte. Sen, že budeme světoznámou atrakcí, že budeme bohatí."
S láskou pohlédl na robota. "Ennard nám v tom pomůže."

Pedofil
Zeptali jsme se několika členů populárních fandomů, zda mají nějaký oblíbený shipping se svými maličkostmi.
Twilight Sparkle: "Asi s Flashem, to je logické."
Steven Universe: "Stevonniiiiiiieeeeeee!!!!!!!!!!"
Freddy Fazbear: "Jsem do háje snad robot, CO PO MNĚ VŠICHNI POŘÁD CHCETE?!?"
Bill Cipher: "Kdokoliv jiný než Dipper? Připadám si vždycky jak pedofil..."
Sans the Skeleton: "Myslíš, že TO je divný? Aspoň tě nepárujou s vražedným spratkem nebo s vlastním bratrem..."
Raphael: "Nevíš, o čem mluvíš, kámo. Když si Mikey přečetl některý fanfiky na netu, složil se z toho."
Slenderman: "Třináctiletý fangirls... třináctiletý fangirls všude okolo..."
-
Herobrine: "Já jsem tu kvůli jídlu zdarma..."

Postav se a zakřič - úryvek Minecraft fan-fikce. Kdyby byl někdo zvědavý, řekněte si Raritywink
Již-brzy-bývalý král tleskal, když pronesla přísahu. Takže tedy teď je vládcem ona. Necítila se nějak jinak.
Posadila se a přišel čas jejího prvního rozsudku. Věděla, koho jí přivedou.
"Vaše Veličenstvo," oznámil steward, "tento tvor si říká-"
"Umím se představit sám," zavrčel Darx. Ruce svázané za zády, která nesou stopy biče. "Jsem Darx, Enderman. Ale ty mě znáš, Vitalio," jeho fialové oči na ni zaútočily. "Řekni jim, jak to bylo. Zachránili jsme svět spolu!"
Mlčela. Vyslechla obvinění a Darxovy nářky.
Poté vstala...
Tasila meč a provazy rozsekla. "Nikdo netušíte, nemáte právo!" zakřičela, vzala jeho ruku a nikdo je už nikdy neviděl.

Cargo - Futurama, jeeeee
"Takžeee... co to vlastně vezeme a proč to vezeme na Satptuniter?" otázal se Fry, když se jejich loď vznesla do vzduchu a vyrazila do vesmíru.
"Vezeme ohroženého žirafoslona zpátky do jeho přirozeného prostředí, je jeden z posledních svého druhu. Je velice důležité, aby se tam znovu rozmnožil."
"Ahá. A proč vezeme tři žirafoslony, když potřebujou jenom dva?" zeptal se Fry znovu a ukázal na objednávku.
Leela si povzdechla. "Hned uvidíš."
Náhle se ozvalo otevření a zavření dveří z nákladového prostoru ven.
Pak vešel do kabiny Bender. "Jedna slonožirafa mě zkusila sežrat, tak jsem ji vyhodil."
"Už chápeš?"
"...myslím, že jo."

Fanoušek - AU pro Undertale
"Rozhýbej to!"
"Víc zadku, míň keců!"
Takhle to být nemělo.
Chtěl jsem show, ale... Ale asi na to prostě nemám.
Obzvláště když se celé moje publikum chová jako kočky na mrouskačce.
Já... Vážně se snažím nebrečet, přísahám. Ale když se moje snaha setkává s naprostým nepochopením...
Otáčím se a odcházím z pódia. Můj kvíz nikoho nezajímá. Moje historky nikoho nezajímají.
V pokoji na mě čeká pošta. Všechny dopisy stejné: zavolej mi, chci tě, zhebni.
Jen jeden vystupuje z hromady. Již dávno vím, že ten jediný chci číst. Jako všechny od něj, i tento má na konci podpis: Fanoušek#1 Heart

Bez slitování - Rarity a dva hlídači z FNAF. Další nápad na budoucí příběh.
"A tohle, no tohle jde rovnou do popelnice."
"Neeeee moje trička s Pokémonamaaaaa!"
"Michaeli Schmidte, polovina těch triček je nadranc, vždyť to málem ani nezakrývá hrudník!"
Mike nasadil laškovný úsměv. "Neříkej, že se ti moje nádherná svalnatá hruď nelíbí!"
Rarity se na něj podívala s upřímným překvapením: "Promiň, žádnou jsem nikde v tomhle bytě neviděla."
A úsměv zvadl.
Do bytu vešel Vincent. Rozhlédl se po hromadách oblečení, knih, pytlů s odpadky.
"Co se děje s naším bytem?"
"Myslíš s tímhle chlívkem?" našpulila Rarity rty. "Čtvrteční úklid."
Vincent se trochu usmál a vykročil ke svému pokoji. "Ušetři prosím můj pokoj."
"Pozdě~"

Klenoty
"Tak tohle jsou naše klenoty," zašeptal, jakoby mohl předměty uvnitř snad vzbudit. Fluttershy se nelíbilo, jak se okolo těch věcí chová. I tak ale přikročila ke skleněným tubám, v nichž se vznášely duše. "Co znamenají ty barvy?"
"Žlutá je pro spravedlnost. Oranžová znamená statečnost. Fialová je pro poslušnost. Světle modrá je trpělivost, nebo podle jiných vytrvalost. Zelená je laskavost, takže ty budeš mít nejspíš zelenou. A červená, která tu není - odhodlání."
"A tmavě modrá?" promluvila.
Nejdřív neodpověděl. Zalitoval, že to vynesl na povrch. "Upřímnost. Víš co - říkáš lidem svůj názor. A své rodině... svá tajemství..."
"No tak, neplač..."

Chudáček - ?Everything that spider can?
Znáte mě, jen tak se houpu po městě, pro jednou si všichni zločinci světa dali pokoj, a k čemu se nenachomýtnu: v jednom bytě s prosklenou zdí sedí holka v červenomodrém kostýmu. Fanynka?
Tak jsem se šel podívat. Bylo tam víc dětí, tak jsem myslel, že jim zamávám a udělám radost.
Vtom slyším: "A to fakt myslíte, že maká i v noci?"
"Nejspíš skoro vůbec nespí!" povídá ta holčička. "Navíc musí všechno tajit rodině a kamarádům, a možná chodí do práce. Představte si hlídat děti a zároveň zachraňovat svět!"
"Chudáček..."
To už jsem byl na odchodu. Děcka, nemáte ani páru.

Nostalgie - možná Next Gen od Penny?
"Myslíš, že tady jsou někde naši rodiče?" špitla Sunny, když se svým bratrem vlezla rozbitým oknem dovnitř.
"Je jediná možnost, jak to zjistit," odvětil Stripe.
Rozhlédl se po zaprášených ubrusech a prázdném pódiu.
"Víš, Stripe, pořád se mi nechce věřit, že jsem odsud. A že moje máma je ponybot."
Ale Stripe zíral na jednu hru: "Sunny, já si pamatuju, jak jsme tohle hráli. Jsme doma."
Sunny zavrtěla hlavou: "Těžko. Roboti děti nedělají."
"To nemůžeš vědět!"
"Je tu někdo?" ozvalo se náhle. Ze tmy vyšla vysoká postava. Stripe znejistěl, ale byla to Sunny, která se k loutkáři rozběhla a vykřikla: "Tati!"

Pro efekt
"Mmmm já ti nevím, Balloro..."
"Ennarde, neštvi mě a dej mi tu sklenici."
"Jinak co? Vylezeš za mnou na strop? Pochybuju~"
Baletka v tu chvíli vypadala, že vybouchne. Elena se jí v duchu smála, ale nahlas raději neřekla nic, protože narozdíl od Ennyho se před naštvanou dámou na strop schovat nemohla.
"Tak hele, možná ti ty třpytky dám, jo, možná dneska budeš mít svoje spešl-efecty. Ale co za to?"
"Podívej se, nemám nic, co bys chtěl, takže si trhni a dej mi ty třpytky!"
"Dostanu pusu?"
Zrudla a zařvala: "Dostaneš maximálně pěstí!"
"Tak to smůla, to efekty asi nebudou..."
"Ennarde!!!"

Podvod
Když jsem řekla, že bych si ráda vyzkoušela zpěv na pódiu, nemyslela jsem, že by mi Ennard to přání zkusil splnit, a už vůbec, že dokáže zapojit Balloru.
Jak mi modrobílá baletka přejíždí po tváři štětečkem, pomalu začínám být nervózní. "Tohle nemůže vyjít."
"Pokud ve Fazbear's nepoznali chlápka z medvědí hlavou, tebe taky nepoznají," argumentoval Ennard.
"Baby to pozná a sežere mě a-"
"Zlatíčko, s trochou make-upu budeš vypadat úplně jako my," přerušila mě Ballora. Se zavřenýma očima mi obtahovala obličej. "Baby je slepá jako patrona."
"Tak na scénu, jeď!"
***
Dozpívaly jsme a podívala se na mě.
A poznala to.

V 8:03 hodin ráno
Večer předtím jsem dostala vzkaz.
Zítra v 8:00 v Součástkách.
Bylo 8:03, když jsem udýchaně vyběhla do místnosti. "Co se děje, Enny? Proč jsi mi nechával jen vzkaz?"
Byl zticha. Opíral se o zeď a vypadal velice nešťastně.
"Kdybys měla šanci mě odsud dostat ven... Pomohla bys mi?"
Usmála jsem se. "Samozřejmě!"
"Dobře. Posaď se," ukázal na křeslo uprostřed místnosti.
Zbledla jsem. "Ach tak."
"Rozumíš?"
"Ennarde, já nechci umřít," couvla jsem, ale dveře někdo zamknul.
"Já už nemám na vybranou, Eleno! Tlačí na mne!"
...
Povzdechla jsem si a usedla. "Bolí to hodně?"
"Jenom prvních pár vteřin, Ellie."
...
"Tak hlavně rychle."

Candrbál
"Nemyslím, že bychom měli pořádat candrbál, a už vůbec ne uvnitř," mrmlá Reddy, ale Penny si náladu zkazit nenechá.
"Bude se ti to líbit. Když jsem byla živá, pořádaly se kousek od nás na náměstí candrbály pořád! Jednou jsem šla jako Toy Chica a vyhrála jsem soutěž kostýmů, abyste věděli."
"Prosím, že nebudu muset nosit kostým," otráveně se zašklebil.
Marion se usmál. "Nevím, jak ty, ale já jdu za Goldieho."
"Já za muffin!" ozvala se od výzdoby Cheeks.
"Já za Jacksona!" pochlubil se BonBon.
"Můžeš jít s Mangle za pohádku o Karkulce!"
"Abychom to dětem nevyhráli my..." usmála se Penny.

Odloučení - Gravity Falls a trochu BillDip Raritywink
"Mabel?" zavolal prastrýček Ford a jeho neteř se vzápětí dostavila. "Nevíš, kde jsou Dipper a Bill? Našel jsem malou trhlinu v časoprostoru a oni v jisté stáli o to ji prozkoumat."
"Ale ano, viděla," přikývla. "Měli jsme další lekci důvěry. Klukům to moc nešlo, ale teď už se od sebe nedokážou odloučit!" Vykouzlila bělostný úsměv.
Ford si ji pořádně prohlédl. Potom se zaposlouchal do hlasů v přízemí nad jeho laboratoří a zaslechl drsné nadávky a chaotický dupot.
"Mabel."
"Ano, prastrýčku Stanforde?"
"Nedokážou se odloučit, hm?"
"Znáš mě tak dobře, prastrýčku Forde. Je to Speciální Antidémonní Laseruodolné Voděodolné Mabelino Domácí Lepidlo."

Ta žena
Leonardo sledoval, jak se rozmáchla a silným úderem odmrštila boxovací pytel na druhou stranu místnosti.
Byla to pravda, tajemná návštěvnice mu vzala dech. Její slámově zlaté vlasy, její vytrvalost, odhodlání, a smysl pro čest.
"Yo, AJ! Seš vteřinu od vteřiny lepší!" pochválil ji jeho nejmladší bratr. Applejack se usmála.
Přál si získat ten úsměv pro sebe. Přál si, aby se ta žena usmívala na něj, aby věnovala svůj smích, slzy, trable i štěstí jemu.

Ale není mu to souzeno. Musí ji nechat odejít zpět do jejího světa. To je možná to jediné, čím si může získat jeden z těch úsměvů.
Random ~ protože se našly i takové.
Vaše jméno (jako opravdu vaše jméno)
Sedím si tak u počítače, a v tom ke mně nákráčí Aurora a povídá: "Hele, nechceš se konečně dostat k broníkům? Máš pocit, že nevidím, jak projíždíš dokolečka jeden díl MLP?"
Tak jsem si řekla, OK, proč ne. Všechno jsem vyplnila, všechno napsala, ale zasekla jsem se u nicku.
Napsala jsem tisícovky slov, ale každé mi přišlo tak nějak MarySueovské. Pak mě napadlo Secret. Teoreticky bych mohla napsat Tajemství, ale to není ono. A pak mě napadlo si udělat legraci z těch, co to po mně budou opisovat, a vzniklo SecreterceS, neboli TajemstvívtsmejaT.
A Mácaman byl první, kdo mi naletěl.

Barák
Ellie a Carl stáli před velkou barabiznou. Měla vytlučená okna, děravou střechu a sklep plný potkanů, ale stejně tam chtěli zůstat. Vždyť v tom domě prožili tolik dobrodružství!
Na dveřích bylo stále napsáno "Kouzlo Dobrodružství", ale přemalovali je. Zasklili okna, vysmýčili dům odshora dolů, vymalovali pestrobarevnými barvami a nad krb namalovali Vodopád Snů.
Ve sklepě našli starou krabici nafukovacích balónků a hned věděli, co s nimi.
Do obývacího pokoje postavili dvě křesla. Carl poznamenal, že dobře odrážejí jejich osobnost: jeho bylo potaženo hrubou kůží a bylo hranaté, její bylo vysoké, elegantní a vesele pošité.
Teď tomu teprve začali říkat domov.

-VELKÉ DRAMA-

Zachraňte Willyho
"Viděli jste už 'Zachraňte Willyho'? Že je to boží film?!" vyšiluje Agnes.
"Zas tak moc úžasný mi to nepřijde," oponuje Petra. "Typický scénář dítěte zachraňujícího přírodu. Happyend. Heslo 'Nic není nemožné.' Já na tom nic tak parádního nevidím."
To je prostě ona, kde my vidíme emocionální výbuch, ona vidí klišé.
---
"Amélie, uteč. Zdržím je."
Zadívala jsem se na ni. Dávno nebyla ta tichá mírná holka. Byla naše kapitánka, vedla nás v bitvě proti šíleným monstrům, a teď... Zachraňuje mě.
"Petro, jsi moje nejstatečnější kamarádka," objala jsem ji.
"Už běž."
"Stejně klidná až do konce."
Neviděli jsme už, jak Petra pláče.

Pokoj, kde se dává sbohem
Naposledy objala svoji matku a odmítala ji pustit. "Mami, chci, abys věděla, že tě mám nesmírně ráda a nikdy na tebe nezapomenu."
"No tak, zlato..."
"Cesta to bude dlouhá a strastiplná, čeká mě nebezpečí a nejistá budoucnost, dost možná se vůbec nevrátím!"
"Budeš v pořádku."
"Jak to můžeš říct, když se se mnou loučíš těsně před mojí poutí, jejíž cíl leží ve spárech samotné smrti, na dlaních osudu, na čele času!"
"Secret..."
"Pozdravuj otce a bratra, vyřiď jim, že je miluji a ať si nechají moje věci na památku."
"Secret, ten zubař ti nic vrtat nebude. Jdeš jen na kontrolu."

Smrt z milosti - už druhý, kde zbytečně prožívám situaci. Oh, us misunderstood drama queens...
Žadonila jsem a prosila, ale nic nezabralo. Mučení se nevyhnu. Už slyším nářek těch, kteří přišli na řadu přede mnou. Slyším tiché mumlání těch, kteří přežili, kteří dokázali projít.
Modlím se ke všem bohům světa, aby mě teď pohltil náhlý požár, aby do mne udeřil blesk, aby mě někdo zachránil, vykoupil ze spárů kata.
Naposledy pohlédnu do spisů přede mnou, snažím se vrýt si je do paměti, dobře ale vím, jak malou šanci mám, jak těžké břemeno ponesu, pokud zklamu.
Náhle se na mne muž vynášející rozsudky podívá. Naše oči se setkávají.
"Tak Nosková, k tabuli!"
Nesnáším zkoušení z matematiky.

Zahradní párty - můj malý sen
Zatím se celá akce moc dařila. Moje rodina tu byla, i přátelé, a přichází hřeb večera.
Za oponou malého pódia na mě čeká moje babička a můj kluk, dva lidé, kteří mě do mých osmnácti nejvíce podporovali. Od obou dostanu pusu a vystupuji do malého kužel světla.
"P-promiňte?" Všichni se na mě podívali. Zamávám. "Ahoj! Moc děkuji, že jste přišli. Všichni pro mě hodně znamenáte, a jsem vděčná za všechno, co jste pro mě udělali." Chvilku je ticho. "Dneškem si začínám plnit sny, a prvním bude zpěv před obecenstvem. Tati, pusť prosím muziku." Dodávám: "Možná budu brečet. Snad to nevadí."

Bobřík odvahy
Konečně jsem na mýtině. Sedí tam postava zahalená v kápi a vedle leží mrtvola "zapíchnutá" sekerou.
Oba dva rádcové přesvědčivě sípali a mé devítileté já vyděsili, ale sebrala jsem z Paříži karamelu a vydala se na cestu zpátky.
---
Ztratila jsem se. Ve tmě a se zasněženými cestičkami bylo těžké poznat, kde se chata Primavera nachází. Nevidím světlo, neslyším lidi, a zhrozila jsem se, že tady umrznu.
A tak jsem začala volat o pomoc. Dokonce jsem pískala morseovku.
---
Nakonec jsem se dostala zpátky na palouk a mrtvola se sériovým vrahem mě nasměrovali správně. Místo bobříka jsem dostala vynadáno, protože nestihli večeři.
Nebreč, to se vsákne Ajsmug
Odpovědět
#2
tak se snaz se nerozbit Rainbowlaugh
Ajsmug best pony Applejack Ajsmug

Moje literární tvorba 

Love and Tolerate
Odpovědět
#3
Vítej v literatuře Twilightsmile
Usměj se, zítřek bude horší.


Na bolest hlavy pomáhá Guttalax.
Na starou babičku pomáhá Guttalax.
Na průjem pomáhá Guttalax.
Na zácpu pomůžou Marťánci.
Odpovědět
#4
I já vítám Pinkiehappy
Jsem zpět!Yaay to nikdo nečekal Rainbowlaugh
<-- I love this turtle QwQ MikeyJeBest X3
Odpovědět
#5
Rád bych řekl tři věcí.
Raději bych ten příběh viděl sepsaný v nějakém dokumentu, než přímo tady.
Pak si také dávej pozor, protože tohle téma by mohlo sklouznout k nevhodnému obsahu.
A třetí věc, spíše než kapitoly bych tam prostě psal první část, druhá část a tak. Na kapitolu je tohle opravdu málo s prominutím.

K samotnému příběhu. Tohle univerzum nějak neznám a nikdy jsme se o něj nezajímal, takže nejspíše do něj plně neproniknu. Příběh je jinak zajímavý a nedělá mi problém ho číst i nadále. Akorát by to chtělo nějakou úpravu pro lepší čitelnost. Jak jsem psal výše, fórum není nejvhodnější medium pro psanou povídku. Povídka je pak jednotvárná, bez odstavců, špatně se v tom hledá a čte.

To je tak zatím všechno.
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Odpovědět
#6
Mohla bych psát na piste-povidky.cz, Aurora tam píše taky, ale někdo jí říkal, že i tam se to blbě čte. Něco si najduRaritywink
EDIT: Šlo by to psát na blogu?
Nebreč, to se vsákne Ajsmug
Odpovědět
#7
SecreterceS: tady se dost pouzivaji google docs...

PS: jeste sem te necet, ted sam finisuju kapitolu, hned jak to dodelam, s chuti si to prectu...
Ajsmug best pony Applejack Ajsmug

Moje literární tvorba 

Love and Tolerate
Odpovědět
#8
Jaaaaaj google docs mě jednou zabijouRainbowlaugh Zkusím to, ale asi to chvilku potrváTwilightblush
Nebreč, to se vsákne Ajsmug
Odpovědět
#9
je to dobre napsane a zajimave, ale bez muceni se priznam, ze stejne jako Rwakk jsem nedocteny univesem FNAF, takze tak nejak poradne nevim , o co jde. Ale tesim se na pokracovani. Pinkiesmile
Ajsmug best pony Applejack Ajsmug

Moje literární tvorba 

Love and Tolerate
Odpovědět
#10
Tady nejde o to, že by Google Docs byl nějaký náš výmysl, protože se nám to tak líbí, jako spíš o to, že služby od Googlu (Docs, Blogger) jsou uzpůsobeny tomu, aby přejímaly formátování nastavené ve Wordu, a celkově fungují podobně jako Word. Ukáže se tam, jak daný jedinec zvládá základy, jako jsou odstavce a formátování (zarovnání do bloku pro začátek).
Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející toto téma: 2 host(ů)