Pinkie mám nejradši. Né zcela všechny její přehrané scény, ale když si vezmu jak skvěle pomohla Dashie vytrolit Gildu, co si zkusila v tom upjatém prostředí na rock farm (to je pro mě osobně významný moment) až musel přijít velký zlom a nový smysl života do kterého šla po hlavě a dala do něj všechno... ...to chtělo pořádný kus odhodlání.
... pak jak jí zpět do té šedé depky dostala Gummiho afterparty... ...prostě s ní tak nějak soucítím a naprosto jí chápu, je mi tím blízká... ...třeba ten důvod proč si za žádnou cenu nechtěla vystřelit z Fluttershy je nádherný příklad citlivého a empatického poníka... ...možná máme podobnou životní zkušenost...
No a že se se svým údělem pere jak umí? A kdo ne?
Podstatné je, že se může vždycky roztrhat aby jí všichni brali (FriendInDeed) a smysl života má v tom aby byli všichni šťastní, to je přece naprosto super. Víc než super
No a pak je tu samozřejmě primární poselství co je vidět... confetti canon, party canon, veggie salad, "baloons are supa easy to pack", "it's me I'm up!", první dvě kouknutí do poštovní schránky a další super momenty...
...proto jsem trochu naštvaný na scénář Wolderbolds Academy. Ten megafon na začátku dílu je přesně ta hranice, co už nedělat, aby Pinkie zůstala taková jaká je... ...tedy alespoň pro mě...
EDIT:
A ještě ocituji May...protože tohle je mi vzal z úst a mělo by to být na každém rohu:
"za vším tím extrovertním šílenstvím je velmi zranitelný poník, který ani náhodou není tak v pohodě, jak se snaží tvářit..."