Toto přednášku jsem musel vidět 3x. Je to odbornější téma, byť podané stravitelně pro běžné diváky, ale i tak jsem měl zprvu pocit, že jsem ne všechno pochopil. Už jen z podstaty a po době strávené zde na fóru mě cokoliv z této oblasti přitahuje, zvlášť pokud to pochází od tebe.
Obsah přednášky byl jak jinak zajímavý, přiblížil mi trochu historii, a hlavně poskytl nějaký ten "lidštější" rozbor. Je rozdíl o tom slyšet od někoho, kdo s tím má zkušenosti, umí dobře přednášet, a nebo o tom číst jen odborný článek na internetu, kde jsou sice občas konkrétní příklady, ale dost často jen obecné info (ke kterým jsi se také zpočátku uchyloval - já třeba Darma neznám, a vlastně mi do toho ani moc není, ale chybělo mi info, za co bys ho "zabil", což je na celé přednášce jen detail, protože z naší interakce mám příkladů více než dost, ačkoliv jen u mála z nich vidím tu "příčinu").
Rozhodně mi něco dala (ještě nevím co, nebo to spíš nedovedu popsat, ale určitě se to někam "zařadilo" a použije se později). Já asi nejsem HSP (nebo jen okrajově; jak jsi mluvil o tom citlivějším vnímání více informací, je možné, že člověk s HSP má tendenci jezdit rychleji, protože mu cokoliv pod normální rychlost připadá, jako kdyby stál a nudí ho to, čili polevuje v pozornosti?), ale ve snaze se přizpůsobit budu mezi Darmem a Hellwalkerem. Individualismus dělá své, a já prostě jen čekám, až po dostatečném počtu negativních reakcí mozek sám usoudí, že mu to stojí za změnu, a od té doby se tak snaží lépe chovat sám od sebe bez přemýšlení (nechci jít proti své podstatě tím, že bych memoroval nějaké pro mne nepřirozené chování). Naučit se to dá, ale lidé se mohou také změnit sami (byť to druhé trvá skutečně dlouho; a ještě nějaký čas potrvá, a i tak celkový výsledek nelze předem odhadnout).
Z té přednášky mi vyplynulo, že HSP a Asperger je v určitém smyslu asi ta nejhorší možná kombinace na vzájemné oboustranné pochopení, ale mnohem méně nebezpečná než totální válka dvou HSP. V mém případě spíš platí "not sure if asperger or just rude", takže v něčem budu blízko normální populaci a v něčem dál, ale celkově nevidím tolik extrémů jako u lidí se 100% HSP nebo Aspergerem. Ale asi příliš lpím na exatním popisu; ze života: [spoiler: (pak se člověk chytá slovíček typu "byl naštvaný" a dlouho přemýšlí, než to dokáže správně pojmenovat "frustrací", ale zase netrvám na dodržování; s lidmi našeho typu se musí dlouho žít, abyste je poznali, takže pak není divu, že něco řekneme/napíšeme, a lidé si to vyloží jinak, protože podobné reakce třeba znají od "normálních" lidí, a tam je to "naštvanost na jiné"; třeba s matkou si rozumíme perfektně, protože spolu žijeme přes 30 let, ale s otcem je to horší (myšleno, že pronesu něco, co si špatně vyloží, např. "my si dost často nemáme na společné téma co říct", kdy já kladu důraz na to "společné téma" (je tu trochu bariéra ve znalostech, oboru a koníčcích) a on nejspíš toto spojení podvědomě vypustil a pak celá ta věta dává jiný smysl (naštěstí šlo o IRL komunikaci, a dalo se to hned napravit - vypadal skutečně nejprve zdrceně, ale v tomto případě mi došlo, v čem asi leží problém - výhoda proti psanému textu), neboť už přes půl dekády žijeme odděleně a i dřív jsem spíš byl vázaný víc na matku)).]
Dále.. nechtěl bych to nazývat zápory.. spíše menšími postřehy: i po více násobném sledování jsem se občas nechytal, zda mluvíš přímo o lidech s HSP (k nim, z jejich pohledu), nebo o tom, jak s těmito lidmi jednat, tedy z pohledu těch druhých.
Příklady na MLP, včetně vynechaného, mi trochu víc přiblížily chování těchto lidí (navíc to byla jedna z věcí, které jsem FIM vytýkal, tyto extrémní výchylky - ale to může být způsobené jen tím, že seriál věci zveličuje). Každopádně si nevybavuji, že bych se kdy v reálu s podobným chováním setkal. Za sebe vím jeden příklad, kdy se dá užít "byl takový tichý a teď tohle": souviselo to s krátkovou šikanou na základní škole, kde jsem po určitém období pasivity v dílnách sejmul dotyčného kladivem. A pravda, tyto lidi si budu pamatovat po zbytek života. Bůh odpouští, já ne.
Nejlepší příklad z přednášky byl ze života. Onu osobu budu "brzy" asi znát lépe než své vlastní příbuzné, a co se týče toho chování, mohu potvrdit. Nechci generalizovat, protože mi není známo, jak to chodí jinde, ale třeba předávání a příjem dárků je u nás zvláště ve vyšším věku (než dětském) značně omezeno, protože například nechápeme, čím konkrétně potěšit, proč vázat dárky na nějaké konkrétní datum, a proč dávat věci, které se nedají prakticky využít (kytky zvadnou a je škoda je trhat). Dále potvrzuji, že alespoň v mém případě ona kolkovaná žádost je velmi žádoucí. Něco chceš udělat, na něco se zeptat, vyplň podobný dotazník a dostaneš to. Mě osobně to brzdí třeba u malování, kdy prostě nevím, co bych sám od sebe vytvořil.
Problémy s technikou se v tomto ročníku zřejmě staly poznávacím znamením téměř každé přednášky, nicméně stále lepší, než po půlhodině záznamu online přednášky zjistit, že screenrecordér si postavil hlavu, a bez oznámení od půlky nahrával jen tmu
Jak jsem mluvil o tom, že bez kostýmu zníš a přednášíš jinak, tak byť je to stále dobré, je poznat trochu pomalejší tempo, delší pauzy, občasné zadrhnutí. Patrně to je spíš tématem, přeci jen mluvit o přednáškách je méně upjatější. Často používáš v místě "hluchého místa" slovo "tak". O tom ale mluvím jen, že jsem si toho všiml. Je to menší zlo, než v psaném textu používat 2-3 stejná slova brzy po sobě, sám v podobných místech používám slovo "Takže", a je to mnohem lepší než 10 "éééééhmm"