Je po západu slunce a kde si v hlubokých lesích, je slyšet zvuk vodopádu, který ani není veliký, ale spíš svojí nádherou předčí veškeré vodopády v celé Equestrii.

Samotné místo kolem něj se doslova třpytí pod všemi barvami i když už není slunce na obloze. To čistá energie, jdoucí z posvátného místa, rozsvěcuje listy, trávu, ba i samotný vodopád.

Do toho šumu padajícího proudu se náhle ozve svist křídel. Byla to sama princezna Celestia, která si každý den po své službě, chodí na pár chvil odpočinout právě sem. S lehkostí přistála na břehu jezírka, zvedla hlavu a se zavřenými víčky nasála tu opojnou vůni vlhkého vzduchu, spojenou s letními květinami.

Chvilku se dívala na zčeřenou hladinu, než kopýtkem pomalu začala zkoušet teplotu vody.

Byla trochu chladnější, ale to ji nezabránilo, aby si pomalu stoupla všema nožkama do jezírka a šla k vodopádu.
Chvilku si křídlama hrála s proudem, než je zvedla nad sebe a tím tak vytvořila nový proud, který postupně obalil celé její tělo. Chvilku si takto užívala pocitu naprosté pohody, než je opět sklopila k sobě. Teď už osmělená vkročila přímo do hlavního proudu vodopádu a nechávala se unášet tím silným tokem, který masíroval celé její tělo.

Denní princezna si doslova užívala každé minuty strávené pod tím vodopádem a cítila, jako by se do ní vlévala přímo ta energie, která byla všude kolem.

Nějakou dobu trvalo, než se Celestia vynořila z proudu a pomalu se dostala na břeh. Kapky vody jí stékaly po hladkém bílém těle a hříva s ohonem se opět začaly rozvíjet do levitujícího stavu.

Zdálo se, že i sama princezna teď zářila společně s okolím a v její tváři se značila naprostá spokojenost a vitalita, kterou právě načerpala na tomto magickém místě, o kterém ví jen ona.