Protože Fidel Castro původně komunista nebyl a byl ke spolupráci se Sovětským Svazem dotlačen skrze sankce Američanů. Stejně tak Irák byl spíše zemí střetu vícero kultur a Sověti jej brali jako nárazovou zónu.
Ono obecně je strašně těžké říct, že komunisté vedli své země ke komunismu. Sovětský svaz byl za Stalina víceméně fašistickým zřízením. Původních myšlenek se asi nejvíce v praxi držel Lenin, ačkoli k jejich prosazování používal násilné metody (přes to, že komunismus jako takový vzniknul jako nenásilné hnutí, ad francouzsko-anglická cesta).
Docela vtipný je to, že třeba Pražské jaro bylo víceméně komunistickým hnutím, a protože oslabená stará fašisovaná garnitura s tím nesouhlasila, pozvala si SSSR na pomoc. Jestli na tom někdo prodělal, bylo to právě SSSR. Nedávno jsem četl, že kvůli tomu Rusové ztratili obrovské množství agentů z přesvědčení, takže si vlastně naším obsazením pod sebou sami podřezávali na západě větev.
Ale o státních zřízeních se dá obecně dost pochybovat. To, že nějaké zřízení deklaruje ve svém názvu typ státnosti ještě neznamená, že ji naplňuje.
"Lidově demokratická republika" znamená, že moc pochází z lidu, byla deklarovaná lidovým shromážděním a že jsou dodržovány zákony usnesené onou mocí bez vyjímky. Pokud si někdo myslí, že státy s tímto názvem tuto politiku dodržují, je naivka.
Stejně tak pokud si někdo myslí, že v zemích, které se prohlašují za "demokratické" musí být volby, tak je naivka taky. Volby jsou jen jedním ze způsobů distribuce moci. Některé státy mají například přímé hlasování a vláda slouží jen jako navrhovatel podkladů (ad Švýcarsko). Sovětský Svaz měl svého času teoreticky probublávající distribuci moci (stranický aparát, tudíž vládnoucí moc, byla obměňována zespoda a teoreticky mohlo dojít k odvolání zástupce prakticky kdykoli; nebyly sice volby, ale způsob vedení demokracie to je taky).
Obecně se tedy dá říct, že Rusko sice nebylo komunistickou zemí, ale bylo symbolem komunismu (k vzteku Číňanům, kteří chtěli být ještě červenější, ale nějak se jim to nedařilo dokázat na světové scéně - holt byli v pořadí).

Kromě toho, obecně se dá říct, že ruská kultura násilnému obrazu hodně nahrává (a proto je taky tak kritizovaná).
Obří armáda není sovětský výdobytek. Je to důsledek tisíciletého ohrožení z východu i západu. Pokud si někdo myslí, že nájezdy dělal jen Čingischán, musím ho vyvést z omylu. Poláci taky nebyli zlatíčka jako dnes, o Litvě nemluvě. Jestli si chcete udělat představu, jakou vojenskou moc svého času Poláci měli, doporučuju filmovou kvadrologii Ohněm a mečem.
Stejně tak životní styl Rusů není komunistickým dědictvím, ale důsledkem několikasetletého procesu, kdy se obyčejní lidé pohybovali mezi nevolnictvím a otroctvím. Tento vývoj byl naštěstí přerušen revolucí v roce 1917. To, že Němci při invazi zažili kulturní šok, je všeobecně známo. A to bylo už Rusko docela industrializované a lidi se začínali vzdělávat.
Pokud si chcete vychutnat krásy carské Moskvy, doporučuju druhý svazek Robinsona Crusoa od Daniela Defoa (tedy překlad originálu, ne ten paskvil od Plevy). Je to lahůdka.

Výsledkem tedy je, že Ruská kultura je i po století přibližování se západu hodně odlišná a specifická. To samozřejmě nahrává různým vtípkům a projevům, jako je třeba tohle vlákno. Rusko sice není typickou komunistickou zemí, ale je typizovanou komunistickou zemí. Proto se komunizmus spojuje s Ruskem.

Uf, to je zase elaborát. Zastavte mě někdo...