Prsten


Dnes je den, kdy má první dala spět co vzala mi. Zrazen, zraněn, zatracen nějak půjdu dál.
Chvilkový nával nostalgie? Nebo snad jen poblouznění? Netuším....však dnes se ke mě dostal ten prsten, který měl značit celý můj život. Děkuji i proklínám.

Rwakku kamaráde,

když to daváš sem, budu reagovat taky tady. Nejdřív ta báseň jako taková - forma. Bohužel, musím říct, že je nic moc. Celou dobu mas AA, BB a na konci je AB, AB. Proč?

dále tento verš moc nechápu:

nejanči když nejsou rými
nemáme čas na sprosté rýmy.

rými s mekkým, pak rýmy s tvrdým...a je to takový cimrmanovský absolutní rým. "Nase staré hodiny, bijí čtyři hodiny." a maš to tam jeste jednou:

Kde jedna kniha zavírá se,
druhá stránky otvírá.
kde jeden život promarní se
druhý srdce otvírá.

otvírá, otvírá...

jeste horsí je to po obsahové stránce - mám to tady vůbec komentovat?

jinak vím že nemáš už svou korektorku, ale tak snad to muzes poslat nekomu jinýmu, aby ti to prolít ne? treba me. kdyz uz sem davas takovou niternou basen vsem, mohla by byt aspon bez tech preklepů. a chybí ti tam carky ve vetach, což je dost dulezite pro pochopení , vyznam...

PS: tak co, je ti lip, kdyz ho máš?

Napsané je to jak bylo potřeba. Vůbec nešlo o to napsat něco hezkého nebo tak. Šlo o to vypsat svou zmatenou mysl kdy nevím zda jsem byl zklamán, nadšen či apatický.
AB AB na konci je schválně, stejně jako takzvaný cimrmanovský rým. Jen jsem potřeboval někam něco napsat a tohle bylo první místo kde jsem skončil. Takže ač kritizuješ, za což jsem vlastně rád, tak zrovna u něčeho kde je mi to šumák. Popravdě, jsem rád, že mi to nikdo neopravoval. Takhle totiž píšu (i když většinou aspoň trošičku lépe) a tak aspoň vidíte, co ti, co mi dělají korekturu musí snášet.

Pal jsem to, co jsem v tu chvíli potřeboval napsat, nic víc, nic míň a vůbec nečekám nějaké pochopení, či uznání. Přesto děkuji za kritiku

nemas zac. a rozhodne te nechci urazet nejakym pochopenim a uznanim. naopak, pokud bych se mel vyjadrit i k obsahu, asi by sis to za ramecek nedal. nicmene, bud si jist, ze te velice dobre chapu. ja ano. jen si nejsem jisty, jestli je dobre svou, jak pises "zmatenou mysl" takhle vylit na papir a predhodit ji tady vsem, jeste v takove forme. a kdyz uz si to teda udelal, tak se k tomu vyjadruju. no, v poradku...

Pohoda
Když píšu něco vážného, vypadá to přece jen jinak. Ale i tohle je někdy potřeba.

Aniž bysem se teď nějak snažil konstruktivně kritizovat, jak to rád dělám (nechce se mi), tak trošku zodpovím otázečku Mácamana, zda-li je vhodné vylít si takhle mysl a ještě to tu prezentovat.

Sou v zásadě dva styly básní: syrové a naleštěné. Syrové sou v zásadě takové, které zachycujou myšlenku, tak jak leží a běží. Naleštěné sou pak takové, se kterýma si básník/básnířka hraje natolik, že sice původní myšlenka je zachovaná, ale už je natolik "zakryta" do kabátu různých slovních hříček, spojení, atd, že je těžké ju vůbec rozpoznat. Nutno dodat, že syrové básně sou většinu času autentičtější než naleštěné. Ale to zas neznamená, že sou lepší/horší, to už záleží na daném kousku.

Já si myslím, že by každý autor či autorka by si měli čas od času zkusit napsat syrovou báseň a v takové formě ju ještě publikovat. Mám zkušenosti, že se většinou při syrové básni dostane lepší kritiky, než jen "dobrá, líbí se mi moc!". Já mám kupříkladu na skladě pár básní, které sou syrové (většina mojí tvorby je spíš naleštěná). Většinou takové básně ani moc neleštím a nehraju si s něma moc – a to su člověkem, který má rád, když si može hrát se slovy a tak. A když už si s něma pohraju, tak maximálně změním jedno-dvě slova a dám celé básni nějakou formu, aby se to dobře četlo, nic víc, takže ta myšlenka je z 99 % původní.

hviezdosz - jj diky, Rwakk uz mi to tak vysvetlil. chapu panove. no moje vyhrady prameni hlavne z toho, ze ackoliv sme si s Rwakkem v mnohem podobni, zjistil jsem, ze nas zpusob reseni milostnych problemu je diametralne odlisny. vlastne vse co dela Rwakk bych ja delal uplne jinak. do detailu zabihat nebudu, neb je to prilis intimni. uz tohle je rozdil mezi nami, ja bych se tu takhle proste psychicky neobnazil. ale beru a to a chapu.

Po delší době sem také něco hodím. Podle korektorky co mi opravovala tuto kratičkou jednorázovku

Sedm hříchů

Situačka jako každá jiné. Nezajímavá a přece pro aktéry důležitá.
Slovy mého korektora kterému znova děkuji. Děkuji Eresiel. Povídka je sice hořkosladká ale zábavná. Parafrázované mnou
Příjemné počtení a děkuji za případné komentáře. Je to můj pokus vrátit se ke psaní po jistém období krize.

“Narážíš na birokracii?” - Ale no tak! Korektorka má byrokraty za pěkné měkejše   Pár překlepů jsem tam furt našel, ale taky moc dobře vím, že pro korektory jsou tvoje texty vyloženě výzva  

Pár slov k povídce. Nevím nejsem si jist, jaké mělo být její zaměření. Částečně působí komicky, taky se pokouší působit smutně nostalgicky, ale dohromady mi to tam nějak nesedí.

Další věc. Máš tam 7 postav. Je jedno, že 4 z nich jsou mrtvé, ale když už někoho představíš, měl by dostat alespoň nějaký prostor; na konci jsem měl aj trochu pocit, že jsem jako čtenář byl podveden. Furt jsem čekal, co se z těch 7 hříchů vyklube (nehledě na tom, že jako hříchy zrovna nepůsobí). Přímo se vybízí, že si přeživší připijí, každý zavzpomíná, povykládají si historky, ale v závěru každý pozůstalý dostal odstaveček a konec šmitec. Ne, řeknu to jinak. Přeživší se setkali, jelikož to bylo velice důležité - hodno času - ,ale celé setkání odflákli.

Formátování:
Bezpatkové písmo, tipnul bych velikost 11 + žádné zarovnání do bloku.

Teda, Rwakku, ty mě touhle povídkou testuješ? Stejně jsem rád, že se po delší době vracíš k psaní A nenech si zkazit den, vždyť mě znáš, já rýpu do všeho

Oj! Chybička se občas vloudí a jelikož jsem si četbu vážně užívala (i po několikátém čtení), těžko se mi plně soustředilo na pravopis   S těmi hříchy nehříchy souhlasím, taky je tam nějako úplně nevidím, ale jelikož od tvůrce samého vím, že on sám by tomu nejraději ještě nějaké ty řádky věnoval, kdyby byla síla a vůle, tak děkuji Celestii i za tuto "neúplnou plnou" verzi jeho myšlenek