Zdravím tě, Rwakku. Pro ty, kdo mě neznají nebo mě ještě neměli šanci osobně potkat na nějakém sraze. Mám 24 let, jedním z mých poznávacích znaků jsou vlasy dlouhé okolo třičtvrtě metru a má láska k poezii, hudbě, astronomii a taktéž poníkům. Moje přezdívka pochází od jména Hvězdoslav, které jsem si zvolil před pár lety, a prezentuju se pod ním, kde to jen jde. Není to sice mé občanské jméno, ale s tím se vůbec neztotožňuju. Zvolil jsem si ji hlavně proto, že se vyslovuje snadno a nedá se snad skoro vůbec zkomolit.

O seriálu a brony komunitě jsem věděl již asi čtyři roky (od r. 2012), ale vůbec mě nenapadlo se na něj podívat. Až někdy v létě r. 2016 jsem dostal impulz se podívat na prvních pár dílů, abych zjistil, co na něm všichni vidí. No a z prvních pár dílů se stala pěkná závislost. Jako každý brony ti odpovím, že na seriálu mě přitahuje více věcí. Ale především je to fakt, že charaktery jsou velmi dobře napsány a seriál samotný je zpracován velmi výborně.

Začal jsem psát někdy v mých 17-18. Bohudík je většina mých prvotin nenavrátně ztracena v hlubinách skládek v podobě vyhozených papírů. Ale pamatuju si, jak jsem psal. Moje prvotiny nebyly ničím převratným. Neměly vůbec hloubku, smysl, žádný rytmus, rýmy byly na nic. Nerad na ně vzpomínám, ale tak...Každý musí někde začít. Naštěstí jsem však vedle psaní též hodně četl, a to mě trošku někam posunulo.

Básně mi jdou naprosto od srdce, jsou pro mě přirozenější. Lépe se mi v nich vyjadřuje bohatý emoční svět, který si v sobě chtě-nechtě nosím. Cítím, že cokoli nelyrického musím ze sebe kolikrát tlačit na sílu, tím pádem nedává ani smysl publikovat takovouto tvorbu. V tomhle směru jsem hodně sebekritický. Mé básně, doufám, jdou poznat podle toho, jak moc si hraju se slovy a zvukem. Nemám moc rád vázaný verš ve stylu daktylu, trocheje a jiných. Vázaný verš a rýmy používám jen tam, kde cítím, že se to hodí. Jinak se spíš spoléhám na přirozený rytmus a spád češtiny. Dalším poznávacím znakem mé lyriky je téma – rád se totiž vyžívám v melancholii, smrti, nemoci a jiných skleslých tématech.

Tato témata mohou být obtížná pro kohokoli, a to nejen pro fanouška MLP. Ač se to nezdá, tak v seriálu je hodně negativity. Víš, jak se musela cítit Celestie, když uvěznila Lunu na měsíc? Já si jen dokážu představit Celestiinu hrozitánskou bolest a úzkost, protože prostě musela se svou vlastní závistivou sestrou něco udělat. Podobně, možná i hůř, na tom byla Moondancer, moje favoritka. Ta musela být v nekonečné depresi, poté, co jí Twilight zranila city. Ztratila jedinou přítelkyni, ke které vzhlížela. Stala se v podstatě asociálkou, která zanedbávala svůj vzhled—což je v seriálu znázorněno roztřepenými konečky v hřívě a špinavým, onošeným svetrem—a totálně zanevřela na celý poníkovský svět. A to jsou jen dva příklady z mnoha, věřím, že se v obecně pozitivním seriálu najde mnoho negativity.

Právě naopak, v básních se nevyznám. Čím víc toho píšu a čtu, tím víc se v lyrice přestávám orientovat. Podobně jako vědátor – čím víc se toho snaží poznat a prozkoumat, tím víc toho neví. Ohledně toho tématu, o kterém mluvíš („Úvod do literární teorie z pohledu básně“). Založil jsem jej hlavně kvůli tomu, že někteří autoři a autorky si vůbec nevědí rady, jak psát básně. Ujíždí jim neustále rytmus, rýmy nemají estetickou působivost, metafory jsou slabé, atd, a nechtělo se mi, byť konstruktivně, je kritizovat v příslušných tématech. Chtěl jsem tím také pomoci potencionálním básníkům a básnířkám, kteří jsou ve svých začátcích. A mimo jiné jsem se tou dobou začal učit na zápočet, který se týkal literární teorie.

Z obecného hlediska nejde místním autorům a autorkám udržet stálý rytmický impulz, což já vnímám jako nejzásadnější problém. Nestálý rytmus nedělá dobrotu, zvlášť při předčítání nahlas. Další problémy pak vnímám v tom, že někteří mají spíše buňky pro epickou, nežli lyrickou tvorbu. Avšak neznám ty autory osobně, abych mohl se stoprocentní jistotou říct, v čem spočívají příčiny těchto problémů. Nemusejí vůbec číst cizí básně. Nebo si třeba nepředčítají svou vlastní tvorbu nahlas, aby tak zjistili, že to někde škobrtá o jazyk. Může tam být tisíc různých příčin no. Favority rozhodně mám, např Stradu, nebo Mácamana. Avšak Mácaman je spíš povídkář, nežli básník. Ale básně má taky výborné!

Vzhledem k tomu, že píšu taktéž erotickou, gore a obecně velmi vulgární tvorbu, tak se k zákazu stavím nelibě. Chápu sice důvody, proč tento zákaz platí, avšak je to podle mě čiré omezování umění jako takového. Někdy má prostě v sobě člověk tolik vzteku, že používá sprostá slova, příp. napíše něco ve stylu gore. Někdy má naopak chuť vyjádřit smyslné pocity plné erotiky. Přesto podobná díla, jak lyrická, tak epická, neztrácejí na své estetičnosti a kvalitě jen kvůli „nevkusnosti“. Avšak v našich končinách (na rozdíl od např. polské komunity, či komunity na fimfiction.net) si takovou tvorbu musí člověk nechat čistě pro sebe nebo ji dávat jen na vyžádání, což je dle mého veliká škoda. Nejlepším případem je, když má člověk vlastní stránku, avšak to má jen málo z místních bronies.

Nikoho vyloženě nesleduju. Čtu si spíš aktivnější autory a autorky jako tebe, Mácamana, Katrinku, Birdyyho, Stradu (omlouvám se dalším aktivním autorům, na které jsem teď pozapomněl)...Prostě takové, kteří jednou za pár týdnů něco zveřejní. Lidi, kteří už přestali s tvorbou, moc nečtu. Ale mám v plánu si aspoň letecky pročíst i „mrtvé“ spisovatele, někdy se k nim dostanu. Bohužel, v kontaktu se svými kolegy moc nejsem, to ani přes PMka – pokud teda nepočítáš PMka se žádankou na odkaz s „nevkusnou tvorbou“. Ale mám v plánu se zjevit na nejbližším sraze literární mafie, který se snad někdy v blízké budoucnosti uskuteční. A to i přes to, že mě cesta do Prahy bude stát majlant. Ale už teď vím, že nebudu litovat těchto peněz, když vezmu v potaz, že se poznám s novými lidmi, navíc kolegy-autory!

Spojit výtvarnou a literární sekci v jednu tištěnou knihu? Sakramentsky výborný nápad! Velmi moc si vážím příležitosti, že tým Sborníku dělá vše možné, aby se tento projekt uskutečnil a aby tištěná verze spatřila světlo světa. Máte mou plnou podporu, lidičky! Až bude Sborník hotový a vytištěný, tak si rozhodně zažádám o osobní předání na nějakém sraze/conu, příp. přinejhorším si ho nechám poslat poštou. Nevím sice, jak vypadaly předešlé Sborníky, ale tento, ať už dopadne jakkoli, si rozhodně s chutí přečtu.

Tak zájmů mám mnoho, ale z těch největších časožroutů uvedu hudbu, poezii, astronomii, jazyky, resp. učení se cizím jazykům, chození na hřbitovy a v neposlední řadě taktéž jeden zcela neobvyklý koníček: hrabání se v kontejnerech a popelnicích. Poslouchám mnoho stylů od jazzu, klasiky, přes DnB, až po extrémní metal, ale nejoblíbenější styly jsou pro mě funeral doom metal a depressive sucidal black metal. Zadaný nejsem.

Děkuju, že jste vydrželi to moje kydání hnoje vidlemi až do konce! Moc rád jsem se podělil o kus sebe sama. Nakonec taky děkuju tobě, Rwakku, za možnost tohoto rozhovoru. Moc jsem si jej užil, a doufám, že ty taky.

Předně děkuji Katrinko za vedení tohoto rozhovoru. Už jsme si myslel že se jej nikdo nezhostí.
Co bych k sobě řekl? No hodně věcí se změnilo. Práce, koníčky, partnerka, ale láska ke psaní je stále tady. Za tu dobu se hodně věcí stalo a kdybych o všem měl vyprávět, tak jediná otázka zabere celý rozhovor a nebude navíc plně zodpovězena. Ale abych byl co nejpřesnější.
Stále jsem muž, je mi 26. Píšu na stránkách bronies.cz. Žiji v Praze, pracuji v Makru a mám před sebou s draky ještě strašně dlouhou, předlouhou cestu. Nebo chceš vědět něco specifického? Telefonní číslo si nepamatuji a pin k účtu raději zveřejňovat nebudu

Je to román, který původně neměl být román, ale sbírka povídek a nějak se mi to vymklo z rukou a tvoří to pokračující příběh. Napsal jsem již jednu pomyslnou knihu a navazuji druhou, která bude na jednu stranu k mému potěšení delší a na druhou k mému zděšení delší. Sice divná odpověď, ale autoři píšící na dlouhé tratě pochopí.
Je to příběh o dracích pro draky, dalo by se říct. Není to ta klasika, kdy mladý kluk/dívka najde nějaké vejce a stane se z něj dračí jezdec, jak často bývá zvykem. Ale je to příběh o dračí kultuře, která je na jednu stranu velice vyspělá ve svých tradicích a na druhou primitivní ovlivňována instinkty. Předlohou pro většinu draků byli lidé, které znám a mnohé příběhy draků jsou parafrází toho, co se stalo nebo mohlo stát ve skutečném životě. Velkou inspirací pro tohle dílo mi byla kniha “Daleká cesta za domovem aneb kniha o králících pro králíky”.

Vývin rozhodně vidím. Kdysi mi lidé říkali, že vůbec nepopisuji. No a teď mi říkají, že mě dokážou rozeznávat od ostatních díky specifickým popisům. To je rozhodně pokrok. Nejvíce to jde vidět právě na dracích a prvotinách. Zatímco první kapitoly byly sice svižné ale moc zkratkovitě napsané, poslední se podle některých až moc vlečou, protože chci obsáhnout co nejvíce děje, kterého je tam spoustu.
A správné označení nás zkamenělin je literární dinosaurus. Frolda to je dinosaurus jurský, já jsem až pozdější Křídoví, a třeba můj kolega Tuxík také. Pak tu máme třeba Stradu, ale toho bych spíše označil za mamuta. A nezapomenu zmínit mrtvé Triaské bratry jako je Arosis, který dlooouho nic nenapsal a přitom byl nejčtenější ze všech a kdo si ho přečte, nebude se tomu divit.
A jak se vyvíjeli ostatní? No… někteří se vyvíjeli, jiní prostě vymřeli. Tak je to vždycky. Život jde dál a přijdou další. Jako v evoluci. Některé pisatelské druhy přežijí, jiní odejdou za lepším a další prostě nezískají ohlas co chtějí a zmizí v nenávratnu.

No, to je dost sporné. Povídky s poníky píšu protože mě jejich svět okouzlil, ač mnohdy do něj tahám věci které by podle mnohých neměli nikdy být v MLP zmíněny. Ale osobně si myslím, že právě na tom nezkaženém světě můžeme ukázat svým psaním to nejlepší a nejhorší v lidské společnosti s nadsázkou a přitom s citem, který k poníkům patří.
Nemám moc rozpracovanou tvorbu mimo než draky, kteří jsou sice součástí ohromného univerza, které vznikalo pro dračí doupě, ale jinak jsou samostatní. Jako mám nápady co psát i mimo, ale málokdy se k nim dostanu. Fanfikce jsou takové osvobozující. Píšu je raději nejspíše, ale neberu je zase tak vážně. Povětšinou.

Z určitostí mohu říct že ano. Někdy, když mám špatnou náladu píšu spontánně abych se vypsal a pak to podle toho vypadá. Jindy mě něco zasáhne tak hluboce že prostě musím napsat příběh na tu tématiku jinak se zblázním. A další věci prostě toužím napsat a nějak se k nim dokopu.
Nejvíce ale život ovlivňuje mé psaní draků. Ti potřebují hodně specifické podmínky pro
psaní. Musím být tak nějak v pohodě ohledně života, abych mohl pokračovat. Je to moje největší dílo, dá se říct, protože na něm pracuji nejdéle. A i na kapitolách jde vidět změna nálad či délka rozestupů mezi nimi.
Momentálně, ač se zase blíží trable, jsem šťastný a doufám že mi to vydrží.

Bod první: Dopsat
Bod druhý: projít celé a opravit co půjde tak, aby se to dalo vydat.
Bod třetí: vydat na vlastní náklady či se sponzorem.
Bot čtvrtý: doufat, že někde v průběhů prvních tří bodů neumřu na stáří.
A ke stolní hře. Ano, plánoval jsem stolní hru s draky ale byla moc složitá a tak ji musím celou překopat. Navíc momentálně pracuji na jiné stolní hře na motivy Rp Pod černou vlajkou, která už má za sebou pár zkušebních her, neustále se vyvíjí, posouvá a má docela i velkou oblibu, takže bych ji jednou mohl i prezentovat na nějaké větší akci a fakt ji udělat jako deskovku. Taky bych, když jsem to zmínil přímo, rád poděkoval všem, kteří chodí co nejpravidelněji na hrací srazy, a posouvají samotnou hru kupředu. Děkuji.

No, další Georgie fakt nejsem, ač někteří draky k Písni ledu a ohně přirovnali kvůli množstvím postav a některým politickým machinacím. Ač jsem je vlastně nikdy nečetl. A další zase oponují, že mi tam umírá moc málo postav na to abych byl jako on (však počkejte až se konečně dostanu k zabíjení muhahaha).
A co nejraději čtu? Kdysi klasicky Harry Potter, Pán prstenů a takovéhle profláknuté tituly. Jinak ale miluji spíše “naučné” knihy o záhadách, pohádkových bytostech podivných jevech a tak. Nepohrdnu ani starou dobrou Agathou Christie. A samozřejmě mangy. I to je knížka ač s obrázky, které rozhodně často nejsou pro děti a také to nejsou omalovánky.

No, je to velká věc, co si budeme povídat. Je s tím strašně práce, hlavně vůbec s tím motivovat lidi, sehnat od nich všechno potřebné a tak. Sborník jsem kdysi dávno vymyslel právě já s AidrienAssagir a dali jsem se do díla.
Ale mohu s jistotou říct, že vidět jak vzniká, ač s opravdu velkými nervy, je jako sledovat dítko jak roste a dělá radost. Tento ročník bude hlavně co se týče ilustrací na velice vysoké úrovni. Myslím těch k povídkám. Samotné povídky už až taková sláva nejsou, ale mohu zaručit, že to je nejlepší z nejlepšího, co se k nám dostalo a jistě si najdou své čtenáře všechny.
K dalšímu ročníku. No, pokud lidé budou psát, tak další ročník bude. Tentokrát pod mojí taktovkou a nikoli jeho adoptivního otce Tuxíka, který jej vychoval, živil a naučil jak být správnou sbírkou povídek.

No, na tuhle otázku bych se nezeptal ale nezní špatně, takže ji možná příště použiji taky. Hmm to je zapeklitá věc. Možná bych se zeptal na to, co vlastně píšu kromě draků. Nebo co že jsem sekčním moderátorem literární sekce. Nebo jaký vztah má Rp k literatuře...vždycky se dá cokoli najít. Nebo bych se možná sám sebe zeptal, s kým že to vlastně chodím. Kdo ví...

Kritika, přehnaná kritika některých literátů, kteří kritizovali nováčkům příběhy, gramatiku a tak. Hodně ze začínajících fanfikářů tak díky tomu odešlo. Nebudu je přímo obhajovat, ty mafiály které myslím, ale mnozí z nich to nemysleli zle. Jen se chovali tak, jak se k nim chovali na jiných literárních fórech, aby se oni sami zlepšovali. Neuvědomovali si ale, že na poníky většinou autoři píší protože je to baví a mají ten seriál rádi než aby něčeho dosáhli.
A pravda. Literární mafie neexistuje. A pokud někdo říká že ano, možná něco najde na polštáři.

Pokud narážíš na povídky se Skullmare tak ano, těch chystám ještě několik ale jsou spíše spontálního ražení. Ale tvoří už své vlastní univerzum na což jsme pyšný. Dokonce mám některé nakreslené od různých kreslířů, mám je pojmenované a dokonce mám k nim historii.
Jestli ale narážíš na povídku se smrtí, tak to byl takový experiment. Napadlo mě napsat povídku o rozhovoru se smrtí a přitom otázky jsme nevymýšlel já, ale svým známým a přátelům jsem poslal stejnou otázku. “Na co by ses na konci zeptal smrti?” a všechny jejich otázky jsem seskládal do jednoho příběhu, jediného rozhovoru kdy jsem se snažil podle sebe, tak jak smrt vnímám odpovědět na dotazy.

No, zážitků mám plno ač hlavně pracovních. Ale toto léto jsem si už zaplaval, něco zapálil, byl v cizině, vařil, dělal si starost o hospitalizovanou, hrál stolní hru co dělám, psal a samozřejmě zažil i nějakou tu kulturní vložku. A neodpustím si něco co je prostě moje.
Tak se taky ptám. Jaké je to Katrinko dělat rozhovor s Rwakkem a co si o takovém rozhovoru myslíš?

No, na to je docela jednoduchá odpověď. Havrani se mi líbí a jsou spjati s postavou Rwakka praptáka, který má jako svůj symbol právě havrana. O praptácích jakožto strážcích elementů v univerzu, které jsem dlooouho vytvářel bych mohl mluvit hodiny a proto raději tohle téma vynechme. Nebo se z toho všichni zblázní a dostanou takzvané Rwakkovo šílenství, další zajímavá věc z toho univerza.
Havran byl také vybrán pro svou jedinečnou hlásku. “Nikdy víc” Je to děsivé a přitom překrásné zároveň. Navíc havran, vrána, krkavec či straka...to jsou tak krásní ptáci a mají překrásný hlas.

No, jak bylo na začátku řečeno, časy se mění. A jak bylo později řečeno, někteří z nich zmizeli v nenávratnu. Ale to neznamená, že se vytratili z povrchu zemského. Začínající autoři by měli mít možnost ukázat co píši i skrze tyto rozhovory. Mohou se představit a nalákat si čtenáře. A ti staří, věřím že mnohé zajímá, kde se který z jejich oblíbených literátů nachází dnes a jak se vyvinul či zahynul.

No, za prvé dodávám že děkuji, že jsi svolila a tento rozhovor vůbec udělala. Většina pokusů jej uskutečnit skončila fiaskem v podobě jde se chlastat xD. A co bych rád vzkázal? No opakovat klasické čtěte, komentujte a tak je klišé. Navíc pochybuji, že většina čtenářů se dostane vůbec až sem. Takže zkráceně řečeno, dělejte si co chcete hovada, žijete jen jednou .