Přezdívku Fox jsem si vysloužil víceméně od přátel, jelikož jsem měl a stále mám velmi kladný vztah k liškám, jako k oblíbenému zvířeti. Část přezdívky - Mystery - mě napadla v podstatě spontánně. Zkrátka mi slovní spojení "Mystická Liška" nebo tedy "Mystery Fox" dobře znělo. Od té doby takhle vystupuji na fóru. A samozřejmě nejen na něm.

Ne, s Furry komunitou to rozhodně nemá nic společného. Lišky mám rád už od dětství, zčásti také kvůli tomu, že jsem se kdysi krátkodobě staral o malé lišče. Od té doby mi přilnuly k srdci a bude-li to možné, rád bych si v budoucnu lišku pořídil.

S kamarádem jsme našli liščí mládě na zahradě. Nevypadalo zrovna dobře, takže jsme uvědomili rodiče a vzali jej na veterinu. Kromě podvýživy mu nic nebylo, takže jsme jej přivezli zpátky na zahradu, dali mu krmení a tak to šlo několik dní. Poté už k nám na zahradu přestalo chodit.

Přes kamaráda. Dříve jsem se k MLP stavěl hodně skepticky, dokud mě kamarád nezačal intenzivně přesvědčovat, abych začal seriál MLP sledovat. Nejprve jsem mu odporoval, ale nakonec jsem souhlasil, že se podívám alespoň na první dvojdíl. Což jsem učinil, poté jsem se ze zvědavosti podíval na další díl a pak dále a dále a nakonec jsem do toho spadl ani nevím jak. A jsem za to rád. Když mi kamarád řekl i o fóru Bronies.cz, s registrací jsem neváhal.

Ano, psal jsem už předtím krátké sci-fi povídky pro nyní už neexistující on-line hru Warpfire a také několik básniček.

Byly k tomu vlastně dva důvody. První byl ten, že jsem předtím dlouho nic nepsal, což jsem chtěl změnit a MLP mi nabídlo docela dobré zázemí pro psaní. Druhý důvod byl ten, že jsem se chtěl trochu zviditelnit na fóru a o svoji povídku se podělit  s ostatními.

Většinou, když se pustím do psaní nějakého díla, zaměřím se přímo na něj a nepouštím se do ničeho dalšího, dokud dílo není kompletně hotové. To koneckonců u mě neplatí jen v literární tvorbě. Co se týče povídky samotné, vzhledem k tomu, že je to příběh o člověku, který se ocitne v Equestrii, vybral jsem za hlavního hrdinu sama sebe, jelikož přesně vím, jak bych v daných chvílích a na daných místech jednal. Zkrátka hraji sám sebe. Nicméně dojde i na situace, kdy se uklidím do pozadí.

Jistě, všechno má své příznivce i odpůrce, ale zavděčit se všem, to prostě nelze. Takže těm, kterým se tato díla (včetně mého) líbí a čtou je, jsem za ně rád. No a ti, kteří mají proti těmto povídkám výhrady - s tím nic nenadělám, takže si s tímhle hlavu nelámu. Co se odlišování týče... ještě jsem nepřečetl tolik děl podobného typu, abych mohl říct v čem se liším, nebo neliším. Nejde mi o to, abych byl v něčem odlišný či dokonce vyjimečný, to vůbec ne. Jde mi jen a pouze o psaní. Posouzení nechám na ostatních.

Řekl bych, že je to tak půl napůl. Hlavní dějovou linku promýšlím víceméně dopředu. Ostatní věci okolo hlavního děje a různé odbočky jsou spontánní, ale zase ne úplně všechny. Co se dalších kapitol týče, budou následovat zápletky, které v příběhu dost změní nejen "moje" působení v Equestrii, ale také ostatních poníků. Především pak Mane6 a princezen. Rovněž uvažuji i dále do budoucna a napadl mě celkem zajímavý námět na druhý díl příběhu Mezi Světy. Tohle je však potřeba dostatečně promyslet a také záleží na tom, jak skončí tento příběh.

Tvorbu ostatních samozřejmě sleduji a rád čtu, ovšem bohužel mi moje pracovní vytíženost momentálně komplikuje četbu a stejně tak i psaní. Snažím se něco dohnat alespoň přes víkendy, ale i ty jsou momentálně omezené letními aktivitami. V kontaktu s jinými spisovateli jsem a co se týče oblíbenosti... musím ještě přečíst další díla, abych posoudil, kdo u mě vyčnívá.

Tak osobní informace před ostatními netajím, momentálně jsem svobodný (a nemohu říci, že by mě to nějak vadilo), pracuji ve firmě PPL a je mi 25 let.  Mezi moje zájmy patří rozhodně cyklistika... Na kole jezdím velmi rád ať už sám, nebo s přáteli. Dále stejnou měrou jako MLP mám rád hokej a jsem zarytý fanoušek extraligového klubu HC Vítkovice Ridera (snad mě po této informaci někdo neukamenuje). Mimo to sleduji i NHL a KHL. A k tomu se váže ještě jedna záliba a tou je samozřejmě sázení. Pochopitelně nejsem typ sázkaře, který by do toho vrážel tisíce korun a chrlil jeden tiket za druhým. Spíše jen tak příležitostně. Co se týče jídla, těžko říct, které je moje oblíbené, protože mě chutná skoro všechno a je jen málo jídel, které nepozřu. Například dršťkovou polévku nebo prorostlé vepřové maso. Každopádně budu muset změnit své stravovací návyky, jelikož jsem se rozhodl udělat něco pro své tělo, zdraví a fyzičku. Čili mě trochu děsí úprava mého jídelníčku, ale snad to nějak překousnu.

Že bych se na fóru Bronies stal náborářem do fanklubu Vítkovic? Nejsem si jistý, jestli se mi někoho podaří přesvědčit. Ale pokud by někdo chtěl zajít na hokej, jakmile se rozjede extraliga, ať se mi určitě ozve, rád s ním/ní zajdu. A zároveň bych rád poděkoval těm, kteří čtou povídky a příběhy nejen moje, ale i ostatních spisovatelů.

Určitě. Děkuji za rozhovor

Ahoj! Pravda je, že překvapený jsem. A zrovna po obědě .
Začnu od druhé otázky. Je to už strašně dávno a nepamatuji si to . Je to neuvěřitelné, vím, ale jsou dvě varianty. Buďto jsi mě v roce 2014 naverboval ty nebo Tuxík s tím, že vám vypadnul jeden autor, a já se potom sám přihlásil do korektury, nebo jsem po Sborníku 2013 nabídnul korekturu Aidrien Assangir sám. Je to tři roky. Fakt už netuším. Nebudu teď prohrabávat fórum. To by se ten rozhovor protáhl.
A co se týče mé úlohy u Sborníku... Mailem mi přijdou texty, kterým zruším formátování, odstraním přebytečné entery a mezery, rozdělím je, přeformátuji znaky, jako třeba uvozovky, sdílím je mezi korektory, pak pomůžu s korekturou, abych se nenudil, po korektuře doplním pevné mezery, kde mají být, pokud jde o povídku samotnou, konzultuji opravy s autory, pak to vyexportuji a předám mailem zpět.
Letos mi přibyl ještě nábor korektorů, ale to je taková třešnička na dortu .

Jako korektor bych radši nemyslel . Korektoři jsou zlí. Nevěříte? Staňte se korektorem!
Co se týče toho lidského a osobního hlediska, je v tom určitá míra sobeckosti, která se projevuje touhou seberealizace. Faraoni přece nestaví pyramidy proto, aby měli po smrti klid, ne? To by se mohli rovnou nechat zahrabat a zasypat hodně hluboko a beze stopy.
Další věc je potom fakt, že Sborník si to prostě zaslouží. A když říkám Sborník, nemyslím tím haldu textu a barviček v PDF souboru anebo na papíře. Myslím tím lidi. Lidi, kteří kreslí a píšou pro radost svou i ostatních, by měli dostat možnost vytvořit něco, co svým způsobem přetrvá, co lze najít po sto letech, i když nám marťani vypnou internet.
Co si od toho tedy slibuji? Že vydrží. Tři sezony Sborníku? Prosím vás, kde jsme byli my, když nám byly tři?

Podle mě je ta otázka škaredě záludná, ačkoliv tak nejspíš nebyla myšlena. První bys asi měl specifikovat, co je to ta "dobrá věc". Pokud je to z tvého pohledu zviditelnění literární a kreslířské scény na bronies.cz a z pohledu autorů zase seberealizace, jde prakticky o totéž. Takových paralel by se dalo najít... Když se mecenáš a filantrop nechá vyfotit vedle vozíčkáře, je to špatné? To bychom mohli rovnou ve Sborníku promazat jména autorů a poděkování na konci ne? Vlčeti bychom ušetřili spoustu práce .

Čárky u vět, pokud jde o chybu jako "chybu". Překlepy se nějak doklepají, občas to y/i, stylizace textu je vlastní obor, ale čárky jsou problém nejen z toho důvodu, že jsou časté, ale vzhledem k tomu, že slouží k formování myšlenek, silně ovlivňují význam věty.
Tady je příklad:
Tvoje stará pila leží ve sklepě.
Tvoje stará pila, leží ve sklepě.

Tak za nejlepší povídky považuji Když usměje se Slunce od Radlana Jaye za 2014 a Jazyk Květů od Katrinky za 2015-16. Poetičnost, propracovanost a styl vyprávění těchto dvou kousků mi stále rezonuje v hlavě. Osobně věřím, že jak Radlan Jay, tak Katrinka to dotáhnou ve psaní daleko.

Ale no tak! To se neříká .

Neusnadňuješ mi to .
Technicky vzato jde o výše zmíněnou stylizaci, kdy rozvržení odstavců neodpovídá průběhu děje. Abych popsal v čem konkrétně byl problém - Během korektury chybu opravíme dle nejlepšího vědomí a svědomí, opravenou část zakomentujeme, zapíšeme/popíšeme původní znění a tohle dáváme později odsouhlasit autorům. Aby se dobře pracovalo v týmu, pracujeme v Google Docs, které nám snadno umožňují měnit a organizovat přístupy a je vidět, kdo co udělal apod. No a ve dvou případech bylo zásahů do textu tak obrovské množství, a dost se na tom podepsalo špatné formátování textu, že celý Google Docs začal kolabovat. Webový engine Google prostě neustál to obrovské množství poznámek.
Další věc byla ta, že mezi vyznačenými chybami se chyby hledají blbě, takže jsme museli dělat další korekturu těsně před tiskem (ale to jde spíš na triko mně).

Tak vzhledem k tomu, že jsem měl jen procesně-vedoucí funkci, nezaznamenal jsem vyloženě komunikační problémy. První vlna korektur, dá se říct, proběhla podle časového plánu, pak práce korektorského týmu víceméně skončila a mohli jsme si dát oraz. Pravda je, že to byl až takový oraz, že jsem zcela zazdil "poslední čtení" před tiskem, takže se vše doslova dodělávalo pár hodin před odesláním do tiskárny. Zanadávat na mě si můžete s Vlčetem, až budeš dělat rozhovor s ní .
Jinak samozřejmě lidé kolem Sborníku jsou zlatí, ochotní a udělají, co vám na očích uvidí. True story, já to zažil.

No, někdo tady vyhrožoval, že budeme mít povídek na Sborníky dva, ne? Prodloužíme termíny, nasadíme noční směnu a seženeme nějaké biče. Jinak ale nevidím důvod, proč se odklánět od zaběhnuté praxe, pokud někdo nepřijde s nápadem, který korektorům ušetří práci. Možná bych využil AI. Word i Libre Office podporují český slovník a dokáží už i rozeznat, kam patří čárka .

Ano, asi bych měl něco jako vzkaz.
Mezi lednem a březnem jsem přečetl Sborník sedmkrát a potom ještě jednou před odevzdáním na tisk. Vaše repliky a obrázky jsem prakticky znal nazpaměť. Přesto všechno jsem si pak Sborník u Tuxíka objednal a koupil. Mám ho přečtený zas. Není to skvělé?
Osobně si myslím, že právě tohle je ten nejlepší způsob, jak pochválit lidi, co do Sborníku přispěli jak svou představivostí, tak prací a časem. Stálo to za to.
Těším se na další ročník.

Už jsem ti to jednou vysvětloval a zaráží mě, že to stále nechápeš. Formátování textů má určitá pravidla. Kupříkladu odsazení prvního řádku. Hýbe se obvykle někde mezi 0,75 - 1,5 cm, podle potřeb druhé strany (např. nakladatel), ale vyskytnou se i výjimky. Tabulátor je znak, který má stanovenou určitou velikost. Má velké využití v programování, protože je to nejjednodušší způsob, jak si nějakým způsobem zpřehlednit výstup dat (např. při práci v příkazovém řádku). Když hodíš do odstavce tabulátor akorát komplikuješ práci s formátováním textu, neb někdo musí přijít, všechny tabulátory vymazat a teprve potom může text začít formátovat.

Řekněme, že bys někam poslal povídku a oni ti řekli, že to chtějí s odsazením 1,5 cm. Co uděláš? Double tabulátor? Potom bys stejnou povídku poslal někam, kde chtějí 1 cm. To už s tabulátorem uděláš hodně blbě. No a nebo ti řeknou, že to chtějí v anglickém stylu (tzn. bez odsazení), to už ti nezbyde nic jiného, než to projít a smazat.

Nebo další případ. Někomu se tvůj příběh líbí a poprosí tě, jestli by jej mohl vyvěsit u sebe na blogu. Ty mu to potvrdíš, on to vezme a chce to hodit na blog a náhle šok! Zjistí, že všechny odstavce vypadají totálně debilně, jelikož má na svém blogu pro odstavce už předem nastavené formátování přes CSS do kterého se mu zamíchají tabulátory.

Můžeš si myslet, že jsme nějací hnidopiši, ale ze Sborníku bychom to tolik neřešili, kdyby lidi uměli svá díla formátovat a nemuseli jsme u každého jednotlivě vše předělávat - jeden má tabulátory, druhý dává mezi odstavce extra řádek, jiní splácají oboje dohromady. Chaos!

Ve Sborníku nechceme po lidech nic jiného, než co by po tobě vyžadoval jakýkoliv nakladatel až s tím rozdílem, že mi jsme byli ochotni blbej formát ještě tolerovat (asi přišel čas na tom více bazírovat), nakladatel by tě vyhodil rovnou ze dvěří.