Zdravím. Také jsem rád, že jsi mě pozval k rozhovoru.
Moje přezdívka je moje opravdové jméno. Radlan je jedna ze staročeských variací na mé křestní jméno a Jay je z angličtiny.

Není to nijak zajímavý příběh. Když jsem si před pár lety koupil počítač, tak jsem se dostal na mezinárodní internetová média, kde toho už bylo plno. No, zvědavost a nuda zafungovaly společně, a byl jsem v tom.
Samozřejmě, než jsem se do toho pořádně zadíval, tak to trvalo. Bylo to zhruba v polovině druhé sezóny.

Seriál samotný, jeho atmosféra, styl v jakém je vyvedený. Přišlo mi to neuvěřitelně inspirativní, jak My Little Pony samotné, tak jeho tvůrci. U těch jsem především obdivoval jejich kreativitu a svěží přístup.
No a komunita mě popostrčila ve váhání. Nejprve, když jsem to ještě zkoušel s tužkou a papírem, tak mi pomohly různé návody na kreslení, manuály apod. A pak přišla - už to bude rok - Memphisova literární challenge. To mi dalo podnět začít psát.

Hororová povídka "Ukolébavka pro jabloně". Byl to vůbec můj první text a dodnes jsem na něho pyšný. Dost se mi povedl, i když ta gramatika je strašná.

Byla to spíše challenge, než soutěž.
Soutěží se účastním, protože je to jedinečný způsob, jak se zviditelnit, jak potkat ostatní autory, a mít společnou akci. Vyměňujeme si postřehy, názory, komplimenty a tiše závidíme ostatním.
Ono ta písařina je takový osamocený sport. Něco napsat trvá dlouho, takže ty vlákna jsou docela mrtvá. A myslím, že literární livestream by nebyl o nic úspěšnější. Takže domluvit se na společném tématu, a pak naráz zveřejnit texty je taková společenská událost, která hodně nabízí. Spisovatelé si toho mají hodně co říci, ale musí se sejít nad společnými díly, jinak komunikace vázne.
Je to prostě příležitost okouknout konkurenci a zároveň sklidit nějakou tu kritiku. Především to druhé bývá dosti vzácné.

Sleduji především tu teoretickou část, debaty a soutěže. Každé takové vlákno mám pod lupou.
Jak zlepšit situaci v literární sekci? Jednoduše - přitáhnout k tomu více lidí. Jak čtenářů, kteří autory podpoří, tak nové autory, kteří nabídnou nové témata a texty.
Já osobně bych se snažil vynést literaturu mimo naší sekci. Už se mluvilo o spolupráci kreslících bronies a spisovatelů. To je podle mě dobrá cesta, a je výhodná pro obě strany. My budeme mít pěkné ilustrace pro povídky a hlavně reklamu, a oni z našich textů zase mohou čerpat inspiraci. Taky příležitostně kreslím, takže vím, že to je občas potřeba.

Bohužel ne. Jak jsem již zmínil, není toho moc co si říct.
Jenom jednou se na mě obrátila zoufalá duše, ať poradím, co s textem. No, co jsem mu měl říct, text byl příšerný, jak to u těhle nadšenců bývá. Ale jinak ne, nejsem s ostatními v kontaktu.

Equestrijská kniha padlých je moje dítě, které nosím v srdci.
Je to moje hlavní dílo, série povídek ze zcela unikátního světa, s postavami podobnými z MlP:FiM a vypravěcím stylem ne-nepodobným Stevenu Eriksonovi. To zrovna jeho tvorba mě inspirovala a přivedla k psaní tohoto "high fantasy" stylu.
Jeho dílo, "Malazská kniha padlých", je moje srdcovka, do které jsem se zamiloval. I když jsem to zatím celé nepřečetl (není divu, je to třikrát delší než Hry o trůny), tak jsem v těch knihách našel zcela rozlišný způsob literatury, než na který jsem byl zvyklý. To mě uchvátilo.
Co se mé ostatní tvorby týče, snažím se jednotlivé kapitoly EkP prokládat klasickými fanfikcemi, kterými se snažím pokrýt všecheny možné odvětví a žánry. Už jsem se věnoval horroru, psychologii, humoristice, a s menším úspěchem poezii. Na řadu čeká romance a erotika, takže čtenáři se mají na co těšit.

No, jako svůj největší úspěch považuji moji tvorbu celkově. Kdyby mi někdo před dvěma lety řekl, že toho tolik napíšu, a lidem se to bude kupodivu líbit a budou to číst, tak bych se smál. Dlouho.
Jako svůj největší neúspěch považuju báseň "Balada o klisně".
To se mi vážně moc nepovedlo. Snad příště.

Je to součástí mého stylu. Rád se rozepisuju, protože psaní mi dává velmi široké možnosti, které rád využívám.
Ono ty texty zase nejsou tak dlouhé. Občas se snažím psát stručně, a už jsem několik "krátkých" povídek vypotil. Ony kratší texty zase můžou být větší sranda psát, protože se musím mírnit, a to je výzva. Napsat krátkou povídku tak, aby byly ve výsledku opravdu krátká.

Řekl bych, že spíše ne. I když já budoucnost neznám.
Samozřejmě přijde dost nových lidí. Ale zatím je trend takový, že to jsou většinou nezletilí, kteří o literaturu nemají zájem.

Samozřejmě. Důležité je věřit si, už samotná vůle dokáže hodně.

Mým největším koníčkem - což se dá jistě odhadnout - jsou knihy. Čtení mě bavilo od mala a od té doby jsem přečetl hromady knih.
Jinak jsem vášnivý turista, neprofesionálně posiluji a zajímám se okrajově o informační technologie. Zadaný nejsem, a mám oblíbenou indie hudbu, metal a trailerovou muziku. Sním skoro cokoliv, co se mi dostane na talíř.

Spíše než vzkázat bych se chtěl mé ne příliš početné fanouškovské základně omluvit, protože moc dobře vím, jaké to je, když váš oblíbený spisovatel vydává jeden text za uherský rok. Je mi upřímně líto, že se nemohu psaní věnovat více, snad se to v budoucnu změní.
Děkuji za rozhovor. Bylo příjemné konverzovat s kolegou spisovatelem.