Ahoj, díky za kompliment. Co se přezdívky týče, tak když jsem poprvé narazil na MLP:FiM a vzápětí na bronies, nechtěl jsem použít přezdívku, pod kterou mě všichni do té doby znali (a znají dodnes), protože stejně jako spousta bronies na začátku jsem nechtěl být s MLP spojován. Takže jsem oprášil pseudonym, pod kterým jsem před mnoha lety publikoval svoje básničky a povídky na dnes již neexistujícím serveru nuda.cz. Přezdívka sama o sobě nemá žádný skrytý význam a ani jsem nepřemýšlel nad tím, jak se vyslovuje, protože jsem nečekal, že ji někdy někdo bude vyslovovat.

Náhodou. Občas si sednu ke Google nebo YouTube a zadávám slova, která se mi honí hlavou. Tehdy jsem hledal "rainbow" a jak tak skroluju seznamem videí, jedno bylo jiné než ostatní, tak jsem neodolal a shlédl svoje první PMV. Po půl minutě jsem to vypnul, protože se na to přece nebudu koukat. Jenže, když mi tahle vzpomínka hlodala v hlavě už týden, vrátil jsem se k tomu, dokoukal a uznal, že je to rozhodně zajímavé. Shlédl jsem první díl, hned nato druhý, pak našel fórum... A zbytek už je historie.

Důvodů proč se na MLP dívám je víc: příběh, písničky, humor, barvy... Asi nejvíc mi dává příběh, protože téměř každou epizodu dokážu přiřadit k situacím, které jsem v životě sám zažil. MLP mi tak často dává zrcadlo vlastních rozhodnutí a taky ukázku toho, že věci lze dělat i jinak. Může to znít zvláštně, ale jedním z impulsů, které mi seriál dal, bylo narovnání vztahů s rodinou, dříve velmi pošramocených. Zkusil jsem to podle MLP a světe div se - fungovalo to a funguje dodnes.

S poníky přišla v životě změna a hlavně lepší nálada - byl jsem nadšený a chtěl jsem taky něco vytvořit, něčím přispět. Kreslit od mala neumím, a protože mi učarovaly nejvíc příběhy (jako malý kluk jsem hltal jednu knížku za druhou), řekl jsem si, že zkusím taky jeden vytvořit. Moje jediná MLP povídka, která je zatím nedokončená (protože se nedokážu dokopat k té řemeslné práci přepsat již vymyšlený příběh do psané podoby tak, aby jej taky někdo dokázal přečíst) je o jednorožci, který hledá sám sebe - pátrá po své ztracené minulosti a snaží se přijít na to, co jej přivedlo až sem a kam se ubírat dál. Rád bych řekl víc, ale nechci prozrazovat pointu příběhu, který - jak stále doufám - v dohledné době bude pokračovat.

Minimálně se pokusím dokončit rozdělanou práci. Jestli bude někdy další příběh, nevím. Rád bych, ale teď mě komunita zrovna potřebuje jinde. Do literární sekce se teď vracím častěji jako čtenář a na hodně příběhů mám silné vzpomínky.

Ano, psal - začalo to básničkami v době dospívání (možná bych svojí sbírku ještě někde vyhrabal), pak asi deset písniček ve folkovém stylu a několik povídek, kde jsem se potřeboval vypsat z životních událostí a snažil jsem se zachytit svět okolo, tak jak jej vnímám já, protože už tehdy mi bylo jasné, že moje vnímání světa okolo je od ostatních lidí hodně odlišné. Básničky jsem několikrát svázal do knížek a daroval kamarádům, nebo psal do památníků, ale to už je hodně dávno. Písničky si občas hraju dodneška jako vzpomínku na staré časy (dobře, že jsou pryč) a ony krátké povídky myslím upadly v zapomnění úplně (byť je někde chované určitě mám).

První, kterou jsem četl a udělala velký dojem, byla "Kráska ve žlutém", kterou tehdy Rivel Arosis přeložil do češtiny (nedávno jsem konečně četl i jeho sbírku povídek vydanou knižně), "Najít svůj hlas" nebo "Slzy a vločky". Z těch, co čtu v angličtině, je to určitě "Background pony". Ale byly i méně známé, třeba povídka od Illindora, na jejíž jméno už jsem zapomněl.

Literární sekce prošla mnoha změnami, stejně jako zbytek fóra - když jsem přišel, bylo na fóru kolem 150 lidí a dnes jsou jich skoro čtyři tisíce. Tehdy psalo jen pár lidí, hlavně pro radost, protože čehokoliv kolem MLP bylo málo, a tak jsme hltali všechno a většina dnes řešených problémů nám přišla malicherná, protože jsme dostali příběh. Dneska se dá nad diskuzí stylistiky strávit týden s lidmi, kteří mají se psaním mnoho zkušeností a každý příběh je obvykle mnohokráte přečten, komentován, rozebrán... Oceňuju vyšší kvalitu, jen mám občas pocit, že stejně jako všude jinde to ubralo trochu na lidskosti a vztahy mezi uživateli jsou víc soupeřivé než spolupracující. Ale asi je to logický vývoj.

Cony v cizině jsou jednoznačně nejsilnější zážitky, které v souvislosti s MLP mám. Byť mi to před dvěma lety přišlo jako čiré bláznovství, dneska rozhodně nelituji - účast na 1. Galaconu, kde se poprvé na kontinentu sešlo na 500 bronies z celé Evropy, mi změnila život k nepoznání. První intenzivní povídání s cizinci, první MLP con, první cosplay a první životní zvraty. O tom, jaké to bylo, jsem povídal na každém srazu celý rok a i dneska si ty zážitky neustále připomínáme, takže místo osmi nás vloni jelo třicet a všichni se vrátili nadšení. Osobní setkání s dabéry, scénáristy i komunitními hudebníky jsou nezapomenutelné zážitky a opakovaná taktéž - obzvlášť, když si člověka pamatují a sem tam mu to připomenou...

S lidmi, kteří píší fanfikce, jsem se potkal spíš náhodou - na těhle setkáních se dá bavit úplně s kýmkoliv, takže občas někdo řekl, že píše. Na BUCKu (con v Manchesteru) jsem natrefil na lidi, kteří spravují Fimfiction.net a byla to vcelku zajímavá debata, i když bohužel ne dlouhá.

Cena za cesty se různí, ale nebývá to zlé, jak si většina bronies myslí. Celkové náklady na Galacon (s cestou, lístkem i ubytováním) se dají vměstnat do zhruba 5000,- korun - pokud někdo váhá, zda ano či ne, může začít tady. Ten zážitek je nepodobný ničemu dalšímu, protože nikde není možnost být zcela ponořen mezi bronies a všeho, co s MLP souvisí, nepřetržitě po několik dní. Ostatní destinace (BUCKcon v Manchesteru, BronyDays v Paříži a naposledy CrystalFair ve Finsku) byly dražší, ale stojí to za to - stačí se zeptat kohokoliv, kdo alespoň jeden con navštívil. Díky našim návštěvám už CZ/SK bronies znají ostatní komunity po celé Evropě, i když to většina z nich vlastně neví.

Zážitky ze zahraničních conů jsou také hlavním důvodem, proč jsme začali připravovat Czequestrii - první čistě MLP con v CZ/SK krajině. Aby i ti, kteří nechtějí utrácet tisíce (byť jsou to často lépe vynaložené peníze než třeba na nový telefon), mohli zažít alespoň kousek toho, co CZ/SK výpravy zažily na zahraničních conech.
(Je škoda, že ty zážitky z conů jsou nepřenosné - myslím, že by komunita pak držela mnohem víc pohromadě.)

Ač se to může zdát absurdní, Czequestrii má na svědomí jeden ze scénáristů MLP:FiM, a sice M. A. Larson. Tak dlouho jsme se smáli tomu, co občas provádí ostatním lidem, kteří mají s MLP:FiM co do činění, až došlo i na nás...

Na BronyDays v Paříži, kam jsme se vydali, byl M. A. Larson jedním z hostů a tak si Melgarh, pidi a já stojíme ve frontě na podpisy, abychom jej nechali zvěčnit podpisem na vlajku CZ/SK bronies. Těsně před námi frontu utnuli, ale Larson nám slíbil, že máme přijít za hodinu. Fajn - za hodinu jsme před něj rozbalili vlajku a on tak na ní koukal a povídá: "Česká republika a Slovensko? (dramatická pauza) Kdy bude MLP con v Praze?" Po asi dvou vteřinách šokovaného ticha (jak nás, zbytku fronty na podpisy tak i kolem stojících organizátorů) mu Melgarh odpověděl: "No vlastně něco chystáme na příští rok..." Larson nezaváhal ani vteřinu: "No tak to doufám, že mě pozvete!"... Jak jsme tak odcházeli, povídám Melgarhovi: "Hele... Doteď to byl jenom vtip, ale je ti jasný, že teď ten con udělat musíme?" ... No a tak se taky stalo.

Informací, které se zatím nedostaly ven, je velká spousta. Právě v tuhle chvíli domlouváme velmi zajímavé hosty, které jsme potkali v zahraničí a kteří si naši přízeň rychle získali. I když nevíme, jak moc oficiální hosty ocení CZ/SK publikum, určitě tu budou a účastníci se mají nač těšit. Z těch infromací ze zákulisí snad jen tolik, že bych niky nevěřil, co všechno díky přípravám zažiju: třeba zrovna dneska návštěva na Ministerstvu zahraničí.

To taky začalo jako vtip a stejně jako mnoho dalších věcí, které se mezi bronies chodící na srazy, skončilo tam, kde to čekal jen málokdo. "Nelegální plakátovací kampaň" na Vánoční Karaoke Party počínaje, to celé to vygradovalo na PragoFFestu v únoru, kde připravilo několik bronies v čele s Alkelem a pidim mši, kde mě jmenovali bohem CZ/SK bronies... Ty pocity se těžko popisují, hlavně proto, že je oba dobře znám a jsou to mí blízcí kamarádi, a tak si domýšlím, co to krom recese mělo za cíl.

Když jsem je viděl zapalovat svíčky, měl jsem neblahé tušení, ale pořád jsem si říkal, že takhle daleko přece nezajdou... No, zašli. Byla to jedna z chvil v životě, na kterou nešlo říct vůbec nic, protože tak nějak nejde k ničemu přirovnat. Na jednu stranu jsem se smál, na druhou stranu jsem si řekl, že tu roli hrát budu a první, co jsem cítil, byla ohromná zodpovědnost za všechno, co teď udělám. A myslím, že to byla největší lichotka, kterou jsem kdy byl poctěn. Hrát si na boha sice myslím není moje parketa, ale kdysi mi pár lidí řeklo, že jsem jim byl vzorem místo táty, kterého postrádali, takže se snažím i tady - stát se lepším, najít sám sebe a naučit ty okolo, co nejvíc můžu, ať nemusí opakovat ty stejné chyby. Přitom nedělám nic moc jiného, než že se držím ponaučení ze seriálu o kreslených ponících. Když můžu já, může každý.

Problémy jsem kvůli tomu žádné neměl a myslím, že ani nikdo ze zúčastněných - bylo to přijato jako obecná recese a ostatní fanoušci si už začínají zvykat, že bronies vyvádějí nejrůznější ptákoviny. Je pravda, že polští bronies na PragoFFestu byli docela překvapeni, když jsem jim sdělil, že mě právě povýšili na boha a nabídl jim sušenky a svěcenou Fantu. Ono to ještě bude mít za pár týdnů dohru, ale to je věc o které zatím nemohu mluvit.

Podle toho, co jsme slyšeli na CrystalFairu, tak určitě ano: pátá sezóna má být hodně odlišná od všech předchozích. Trochu se toho obávám, ale zatím se všechny podobné obavy ukázaly jako plané. Myslím, že scénáristi se s tím poprali dobře a literární autoři se s tím poperou také. Beru to jako nový prostor pro příběhy. A pak, vždycky se dá příběh zasadit do určitého období, nemusí se vždy odehrávat po poslední odvysílané epizodě.

Jsem na tom stejně - moje povídka se odehrává mezi 2. a 3. sezónou a to univerzum mi hodně vyhovuje. Nejtvrdším úspěchem souvisejícím s MLP či bronies, nebo obecně v životě?

To je docela těžké říci... Neúspěchů byla velká spousta, ale vždycky mi něco daly, minimálně zkušenost.

Největším neúspěchem asi byl konec mého studia na VŠ - deset let jsem studoval ČVUT - FJFI, hltal všechny znalosti, jak jsem jen mohl, a když mi chyběly poslední čtyři zkoušky do inženýrských státnic, nebyl jsem schopen je udělat. Takže po všech těch letech píšu do životopisu nejvyšší dosažené vzdělání: středoškolské s maturitou. Ač mě to dodnes trochu mrzí, byla to největší životní lekce, která mi dala hrozně moc: i po následném pádu na samotné dno se dalo vyhrabat a začít znovu od nuly, s prázdnýma rukama. A dneska si nemám prakticky nač stěžovat.

Největší úspěch... Asi ono uvědomění, že "Když se chce, tak to jde!" (A díky Danu Přibáňovi, od kterého jsem tuhle filosofii pochytil) bez ohledu na to, co říká okolí, nebo jak šílená se ta myšlenka může ze začátku zdát - příklad z praxe je Gala Fluttershy cosplay, který jsem si s máminou vyrobil na první Galacon. Prostě proto, že jsem chtěl... Prožil jsem díky tomu spoustu otřesů, posměšků i nepřívětivých přívlastků, ale ty zážitky, které díky tomu mám, jsou prostě k nezaplacení: ač jsem chlap, který váží přes metrák a měří skoro metr devadesát, když chci, tak ze mě bude stydlivá Fluttershy, která si v charitativní aukci koupí objetí od dabéra Big Maca v tematickém chomoutu prostě jen pro, že chce. Nebo si s ostatními, kteří se na chvíli vžili do role svých oblíbených postav, zatančí na slavnostním Gala bále... Proč vlastně ne? A když jednou jdou takové věci, je život najednou mnohem lepší, protože kolem nestojí žádné nesmyslné bariéry.

Moc rád bych, aby si podobné věci zažili také. Možná je zaujmou, možná je, ale určitě je to zkušenost, která se v životě neztratí.

Koníčky... Kromě věcí kolem IT, které mě živí (a baví: krom studia matematiky, fyziky a počítačových technologií, rád hraju počítačové hry, jen na ně není v poslední době čas) a MLP, kterému teď věnuji nejvíce času, ještě rád hraju na akustickou kytaru a už od první třídy základky se věnuju sportovnímu jachtingu. Oblíbená činnost, která mi v Praze ale dost chybí, je pobyt v přírodě - ať už jen na jeden den, nebo třeba na týden s minimem vybavení. V hudbě nemám vyhraněný žánr, poslouchám všechno od klasiky až po elektronickou hudbu a trance, pokud mě nějakým způsobem zaujme. Z výrazných věcí, které dělám, už zbývá pouze osvěta v oblasti lidí s HSP rysem - sám jsem jeden z nich a díky tomu mi život připravil mnoho trpkých zkušeností. Snažím se, aby je ostatní lidé se stejnou vlastností vnímání, nemuseli zažívat stejně jako kdysi já.

Po desetiletém vztahu, který nevydržel můj odchod z VŠ, jsem našel přítelkyni, se kterou jsem dodnes - je z Německa, bydlí kousek od Frankfurtu a je vášnivá sběratelka... poníků z MLP. Dali jsme se dohromady právě na zahraničních conech a dneska je obrážíme společně s ostatními z CK/SK komunity.

Najednou mě toho napadá moc. Zkusím vzít to podstatné: život ani historie nejsou nikdy černobílé. Když slýchám, že chce někdo zažít to, co třeba já, vidí jen tu část, která se mu líbí. Většinu toho, co dělám, může dělat každý. Není to snadné ani rychlé, máte z toho šrámy, které jsou i nejsou vidět, ale to je život. Dneska lituju jenom toho, co jsem neudělal, ne toho, co jsem udělal a vzpomínky mají nakonec větší cenu než všechny věcí, které se dají za peníze koupit. A je spouta dalších životních mouder, které se každý učí draze zaplacenými chybami a pak se snaží předat dalším...

Věřte nebo ne, spousta těch lidí s haldou životních zkušeností, které mohou v mnohém usnadnit život, je i mezi scénáristy My Little Pony: Friendship is Magic. A příležitost jim danou, předat svoje zkušenosti dál, využívají, jak jen můžou, právě v příbězích, které nás jako komunitu přivedly právě k tomuhle seriálu. Je trochu škoda, že tohle všechno je vidět, až když člověk ty zkušenosti získá sám na vlastní kůži. Přesto, pokud si budete z těch příběhů snažit něco do života odnést, máte velkou šanci, dotáhnout to dál, než všichni ti, kteří na to nedbají, protože tak těžíte z dlouholetých zkušeností jiných a nemusíte procházet stejnými slepými uličkami a životními karamboly, jako oni. Tak ať se vám to daří a někdy na viděnou na sraze či conu! Budu se těšit

Rádo se stalo.

Zdravím a ještě jednou děkuji. Moje přezdívka není nic moc složitého. Prostě jsem se chtěl registrovat na pár stránkách a neměl jsem co použít, jelikož mi všichni říkají jménem, tak jsem ho vzal a udělal jednoduchou přesmyčku (kdo chce, ať si to zkusí, zas tolik písmen to není )

To je poměrně zajímavý příběh. Jednoho temného večera jsme s pár kámošema podnikali onu "skype demenci" a najednou tam přiletěl odkaz na písničku Discord (Tombstone's remix), sem to rozklikl, stopnul, že si to poslechnu pozdějc. Znovu sem to našel až druhý den a pak ji nemohl dostat z hlavy. Ovšem já to vždycky pustil a přepl na něco jiného až po asi týdnu sem se pořádně podíval na ten obrázek. Následovala chvilka hlubokého zamyšlení a pak zjištění, že to je vlastně o ponících. Ještě pár dní jsem to tvrdošíjně odmítal, ale pak sem to už konečně začal vyhledávat a nakonec jsem hleděl na první sérii až do čtyř ráno, dokud nevypadl proud.

První přečtený jsem našel až na bronies.cz. To jsem to tak poprvé zběžně projížděl a všiml si sekce literatura a jelikož ještě před poníkama jsem pár blbinek vytvářel, nešlo na to nekliknout. Pak nastalo dilema; Tvorba členů nebo Překlady? Tehdy jsem si vzpomněl na těch pár zmínek o Cupcakes, My Little Dashie atd. a dostal strašnou chuť si je přečíst. První do oka mi ovšem padla Bílá krabice (překlad Keranis). Co se týče prvního nečeského (a neslovenského), tak to byl i můj první překlad Nightmare's Knot, který mě naprosto sežral zaživa a doteď ho mám rád mnohem víc než většinu ostatních ficů.

Moje úplně první tvorba nebyly překlady, s těma jsem začal až u poníků. Předtím jsem napsal asi tři básničky a kvanta naprosto nekvalitního příběhu, který je naprosto postavený na hlavu.

První to byla Navždy věrná, jelikož mě to opravdu vystrašilo, byl to velmi povedený dark-fic a podle mě si zasloužil se dostat trochu víc do světa.

Vlastně se o to pokouším pořád. Těmi překlady jsem si vlastně cvičil psaní a až nedávno jsem začal prezentovat. Když se teď podívám do složky, vidím tam pět rozdělaných ficů, u kterých toho plánuju možná až moc, takže jistojistě toho bude spousta a doufám, že to bude i v takovém stavu, že to půjde číst.

Nejraději... Tak to nevím, já když něco začnu překládat, tak to (až na pár výjimek) znamená, že jsem si ten příběh tak neskutečně oblíbil, až to ani možné není, takže to nedokážu říct, ale překlad ne-ode-mě mám nejraději asi University Days. A nejoblíbenější zahraniční, to bude taky docela balancovat, to bude asi Fallout: Equestria a Operation Twiluna.

Hledám je převážně sám, tím způsobem, že si podle nálady vyhledám pár ficů, přečtu si je a pokud na to dojde, tak je přeložím. Tenhle způsob funguje možná až moc efektivně, jelikož čekací listina má zrovna asi patnáct až dvacet titulů a to se při mém tempu, které bohužel zpomalilo, se rovná možná tak práci na dva roky.

No, vyznám... já v tomhle směru funguju jenom na fimficu, ale to stačí abych viděl takových několik "frakcí", které vznikají ať už podle toho, kde členové bydlí, nebo podle čehokoli jiného. Těžko říct, jestli to je lepší, nebo horší než u nás, tady máme, pokud vím, dvě maximálně tři čtyři fóra, takže je to jakoby osobnější prostředí, zatímco zahraničních brony stránek (počítám jenom anglické) jsou přinejmenším stovky. Jinak řečeno; je nás míň, ale máloco nám unikne.

Literární sekce je u mě ta nejsledovanější a některé výtvory by si určitě zasloužily metál. Co se týče jiných autorů, tak v kontaktu jsem jenom s jedním, což je podle mě škoda, protože by se mezi námi mohly různě posílat rady atd.

Prozradit ho... Nó, tak dobře, je to Deus Ex. Sice v lit. sekci nepublikuje, ale má už rozdělaný projekt, na který se sám docela klepu (podrobnosti se ptejte jeho). S tím metálem, třeba díla, která jsou buď perfektně zpracovaná, nebo taková, na kterých byla neuvěřitelná spousta práce, anebo kombinace těchto dvou věcí, jako zářný příklad bych uvedl University Days. A spolupráce, o tom jsem trochu hlouběji přemýšlel asi pře-před-předevčírem, že by se zorganizoval ať už spisovatelský nebo překladový collab, ale nad tím by se mělo ještě trochu zvažovat, ovšem nápad to myslím marný není.

Ták, koníčky, když pominu literární tvorbu, tak hraju závodně kuželky (ne bowling, ale kuželky), rád se vrtám v ozubených kolečkách a profesionálně se učím nadávat na svůj počítač. Jídlo je bezkonkurenčně svíčková, od hudby slyším na všechno, od orchestrů přes metal až po dubstep, to aby mi nic neuniklo. A momentálně se pyšním titulem nezadaný.

Jéj, tak to bude něco. Lidi, ať už jste kdokoli, jste skvělí a já se omlouvám. Syndrom 90% udeřil i na mě a já sháním anti-tamdletocosi. Ale to jenom potvrzuje, jak skvělá komunita jsme. (Tu poslední větu si přeberte, jak chcete, doufám, že je pochopitelná, protože já fakt nevím, jak to říct.)

Já taky děkuji a taktéž se loučím .

Ahoj Rwakku i ostatní čtenáři tohoto vlákna.
K mé přezdívce se váže docela krátký příběh. Když jsem absolvoval svoji cestu světem Equestrie a shlédl poslední díl seriálu, cítil jsem najednou, že mám zase konečně o čem psát. Jak a kam však, to jsem tehdy ještě netušil. Po pár dnech jsem se konečně rozhodl, sdílet svá slova a pocity právě s komunitou na BroniesCZ/SK, protože díky této stránce jsem se k poníkům také poprvé dostal a ještě jako host zde chodil díly pravidelně sledovat. Nechtěl jsem však zprvu vystupovat pod svým skutečným jménem nebo přezdívkami, jaké mi dávali přátelé, takže jsem si při registraci sedl k notebooku a dal se do přemýšlení. Podařilo se mi zkomolit název jedné malířky na Scrabble a překvapivě se mi líbilo, jak to zní. Přidat za to přízvisko hooves už jen jméno dotvořilo do nádechu MLP.

Popravdě, sám si nejsem jistý. Myslím, že to byla zrovna jedna z Youtube parodií právě na MLP seriál, která mě donutila, spíše ze zvědavosti, shlédnout první díl. No a jak asi tušíš, překročilo to mé očekávání řekněme velice úspěšně. Možná, kvůli pestré mytologii, ze které se opravdu těším, možná kvůli šarmu a různorodosti postav mane6. Nevím, ale po třetím dílu už nebyla cesta zpět.

Nebyly to jen FanFikce, seriál mě začal nutit psát celkově, o všem co mě napadlo, cítil jsem znovu inspiraci. Ale pokud se mi na psaní Fanfikcí něco líbí, tak skutečnost, že má spisovatel vše připravené. Jistě, potřebuje toho stále hodně, a pokud nerozvíjí příběhy hlavních postav a tvoří si do zažitého světa své vlastní oc, musí i jim vymýšlet povahu vzhled a další věci. Já však své první dílko věnoval právě mane6, které jsem chtěl zachytit přesně, jak tomu je v seriálu. Jak se to povedlo či ne, už musíte zhodnotit sami. Bylo opravdu skvělé využívat jejich povahy pro průběh a nemuset přemýšlet nad jejich charaktery, protože je všichni moc dobře známe. To je asi hlavní důvod proč jsem se rozhodl ve FanFikcích pokračovat.

Ve skutečnosti to není začátek, psal jsem i dříve, ne tak často ani pravidelně, snad proto, že jsem necítil inspiraci. Nevím. Třeba něco málo z té pradávné tvorby později i nasdílím, zatím se však chci zaměřit na to, čeho mám plnou hlavu a stačí to jen přepsat do dokumentu. Stačí to "jen" přepsat do dokumentu.

Ne, nemám a asi nikdy nebudu. Pokud mě něco napadne, sednu a začnu psát okamžitě, své nápady nezapomínám a většinou to je jen nástin, třeba jen jediná věta, kterou pak rozvedu do celé povídky. S ostatním souhlasím. Někdy je těžké vyjádřit slovy určité věci, ale na druhou stranu, když tě pak konečně napadnou, získáš mnohem víc než jen další větu do příběhu.

Bylo skutečným překvapením, že jsem si získal převážně kladné ohlasy, díky tomu se asi k inspiraci přidala i motivace. Já si rád se slovy hraji, netuším, co se lidem líbí, nikdo se mi ještě nesvěřil s podrobnostmi, ale myslím, že mám zažitý jeden osvědčený styl, hlavně z překladů jiných knížek. A se slovní zásobou taky nebyl nikdy problém. Píšu rád a jsem rád za každého, kdo si cokoliv přečte. Jak na to bude pohlížet už je jeho věc. Jestli se mu něco nezdálo, rád si to vyposlechnu přímo. Slyšet vaše milá slova je však darem nejcennějším. A motivací nejsilnější.

Havraní listy jsou část mé osobnosti, pocitů a převážně pohledů na určité věci. Mám rád vše milé a hezké, ale i přesto se často stane, že se mé smysly zatoulají na úplně opačnou stranu. Původně jsem tyto krátké drabble/balady přímo nezamýšlel, ale nyní jsem si jistý, že není problém se čas od času uzavřít do svého tmavého kouta a napsat věci jak je člověk občas cítí. I to má však svá pravidla a nikoho bych tím nerad odradil či znechutil. Ne každému se asi budou slova smutku zadní strany mého zápisníku zamlouvat, ale já věřím, že si Havraní listy své čtenáře také najdou. Myslím, že se tak dokonce už i nejednou stalo.

Já nejsem ambiciózní člověk, přesto mám však několik oblastí, v kterých cítím, že potřebuji získat trochu uznání, je to trochu smělé prohlášení, ale každý potřebujeme něčím získat své sebevědomí a možnost uvědomit si své místo mezi ostatními lidmi. Pokud vím, když jsi začínal psát, zase tolik ohlasů jsi nesklidil. Ne zprvu. Tohle je naprosto poprvé, co s někým vůbec svojí tvorbu sdílím. Když jsem před registrací viděl práce některých autorů, byl jsem velmi ohromen. Nikdy jsem nebyl součástí žádného podobného fandomu, a pokud to neměl být jen seriál, který mě donutil zase začít psát, pak autoři samotné literární sekce určitě byli.

Nemyslím si, že literární sekce přímo upadá, krom mnoha stálých autorů, kteří rozhodně nevypadají, že se chystají pověsit své povídky na hřebík, přibylo i několik nových. Z tvých starých rozhovorů jsem však pochopil, že mnoho dobrých lidí odstoupilo a ve své tvorbě dál nepokračovalo. Tedy, možná jen ne tady na fóru, talent jim rozhodně nechyběl. Jako autora mě pak samozřejmě mrzí, že o literární sekci není zase takový zájem jako například o fanouškovské obrázky, ale asi není velkou záhadou, proč tomu tak je. Třeba se to časem změní, koneckonců, věřím, že tomu tak i několikrát už bývalo a čtenáři se jen hrnuli. Možná tomu tak je; čtou, hodně z nich čte, ale nevědí co napsat. Tady bych se pozastavil a řekl jim jednu věc. Jedna obyčejná věta k nějakému dílu obecně může znamenat pro autora víc, než si komentující člověk vůbec dokáže představit. A pokud někdo z autorů tedy odešel, pak právě proto, že jim lidé z fóra nedali najevo své pocity vůči jeho tvorbě.

Jak jsem již psal, tohle je má první stránka, kde s lidmi svoji tvorbu sdílím. No vlastně to tak není úplně pravda, dřív jsem na svůj dávný blog dával krátký příběh, který byl jakési lehké navázání na svět Zaklínače Geralta. Ale to upadlo v zapomnění, neměl jsem co dnes. Čtenáře. Jednu non-pony tvorbu připravuji, nezávisle, ještě netuším, jestli jsem připraven něco ukázat, ale to nevadí, dříve nebo později to určitě sdílet budu. Mám teď na psaní spoustu volného času.

Nemyslím si, pravdou je, že mě poslední sezóna nenadchla jako předchozí a některé díly bych znovu asi vidět nemusel, ale na druhou stranu se zde našly takové, které si můžu pouštět i dokola a neomrzí. Favoritka je potom Maud Pie, ve které se občas chci trochu vidět. Finále sezóny mě zase uchvátilo natolik, že si nechávám čas, než se na něj podívám znovu. Větší boom bude pravděpodobně až ta sezona další. Kolem a kolem, za mě asi ne. A pro ostatní: Těším se (případně) na to.

To je poměrně složitá otázka, ke které asi nebudu mít co napsat. Úspěch je samozřejmě asi to, odhodlat se něčemu věnovat volný čas tak, že z toho mohu určitým způsobem těžit. Jako neúspěch je toho dost, ale já se za rameno snažím neohlížet. Už ne tolik. Úspěch je věc veřejná. Neúspěch jen soukromý pohřeb.

I když jsem si to dřív tolik nepřipouštěl, už vím, že opravdu rád píšu, miluji lyžování, rekreaci a rozhovor s člověkem, který umí člověka povzbudit či motivovat. Jsem vášnivý posluchač 90% podžánrů D&B a protože už půl třetího měsíce dodržuji dietu, chutná mi nejvíce salát s bazalkou a mozzarellou. Slečnu již nemám, ale věřím, že se brzy příležitosti opět chopím a někoho milého si najdu.
Co vzkážeš jako poslední věc v tomto rozhovoru svým fanouškům a čtenářům?
Moc jim chci poděkovat za všechna milá slova nejen ve svém vlákně, ale i ve vláknech ostatních autorů tvorby. A nebojte se nikomu z nich jeho dílo okomentovat, byť jen první věcí, která vás napadne, bude vám velmi vděčný za odezvu.

Já také moc děkuji za pozvání mezi rozhovory ostatních autorů literární tvorby, kde jsem snad někomu zodpověděl třeba pár věcí, které ho zajímaly. Měj se hezky. Zatím ahoj.

Mně je to úplně jedno.
Na r34 nevidím nic špatnýho. Pro mě je to tvorba jako každá jiná a k fandomu to už nějak patří. Zkus si třeba představit otaku bez hentai, to prostě nejde. Bo furíky bez jejich 18+ tvorby to už vůbec nejde.
Ale gore je už něco jinýho. Poníkům by se nemělo ubližovat a všichni, co se takové tvorbě věnujou, nebo jí cíleně vyhledávají, to asi v hlavě nemají v pořádku.
Osobně si myslím, že bronies má největší výskyt gore tvorby.

Podľa mňa urobili správnu vec. Pretože, nie každý ma žalúdok na takéto veci a ľudí to akurát odradzuje. Na fóre je tiež dosť mladších bronies, ktorí majú na takéto veci ešte čas . Ak niekto rád píše Gore/18+ poviedky (mne teda nevadia), nech to postuje mimo bronies.cz. Takisto aj celé fórum by stratilo na kvalite, ak by v Literárnej sekcii boli len poviedky s tagom GORE/18+. A ak sú zakázané takéto videá, prečo nezakázať aj literatúru? Nejak ma táto zmena nezasiahne, ale som za ňu rád.

Vždycky mi pravidla v tomhle ohledu připadala poněkud schizofrenní, takže jsem ráda za sjednocení pro všechny typy tvorby, nicméně bych spíš byla pro technické řešení: oddělená sekce, přístup jen 18+, zvenčí neviditelná.
Vysloveně proti materiálům ani jednoho typu nic nemám, nicméně mi vadí, když na tom někdo staví celou svou tvorbu. V mých povídkách se do budoucna možná objeví části, které budou 18+, nicméně chci je zasadit do příběhu takovým způsobem, aby je bylo možno podle libosti přeskočit a přitom nebyl čtenář ochuzen o nic zásadního z děje.

Dlouho to fungovalo a najednou problém. Víc už nemám co říct

Osobně si myslím, že by R34 a Gore na bronies.cz neměly být. Pokud je někdo příliš AW na to, aby nedokázal ukrotit potřebu šokovat, je to zaprvé jeho problém, zadruhé pak existují forka, například zahraniční, kde je větší publikum, nebo třeba DA, který má implicitní ochranu.
Vzpomeňte si na to, proč se z Vás stal broník (bronice). Bylo to kvůli těmto uměleckým tématům nebo kvůli jejich absenci? U mě to byla druhá možnost. Nechci ji prostě odepřít dalším lidem, kteří se chtějí schovat před sprostým světem, jenž panuje tam venku...

Jedná se o rozhodnutí modů, které budu respektovat, protože důvody, proč se tak stalo, respektuji a jsem si vědom následků, které by to mohlo mít. Myslím si, že postavit literární tvorbu na stejnou úroveň jako jsou obrázky a audiovizuální tvorba, třebaže v takovémhle světle jen prospěje podstatě věci.

Jsem upřímně rád, že se rozhodlo jednoznačně pro omezení, protože takhle to působilo, jako by autoři a překladatelé gore odpadu měli nějaká privilegia. Když tedy omezení, tak ať platí pro každého stejně.
A moje názory na výše uvedená témata?
Gore věci jsou pro mě odpad a to se týká i všech těch opěvovaných věcí jako F, takže pro jejich zmizení z fóra plakat rozhodně nebudu. Spíše mě těší, že zase budu moci sledovat povídkové novinky bez toho, abych drtivou většinu vláken zavíral hned po zjištění, že autor uveřejnil další povídku na téma „Násilí a špína v Equestrii“.
R34 mám oproti tomu rád, sám mám na účtu několik poníkovských porno povídek, ale nevidím důvod, cpát je někam, kde platí jistá pravidla.

We got rekt! Well, chce to jiný distribuční kanály. Viva la GOPHER!

Ahoj,
o obojím jsem se rozepsal tady: http://bronies.cz/Vlakno-Upresneni-pravi...#pid430254
Osobně v oblasti MLP žádné R34 nevyhledávám a gore se mi příčí ještě víc.

Nedávnou změnu vnímám jako nepříjemnost, jelikož jsem musel stáhnout pár kousků své tvorby. Chápu ale, že vedení fóra chce udržovat family friendly prostředí, a rád se přizpůsobím. Navíc to není žádná katastrofa, smazáno bylo jenom 8% mých překladů (spočítáno v Excelu).
Já sám se k těmto dvěma tagům stavím pozitivně. R34 a Gore mi vadí pouze ve dvou případech:
1) Pokud přechází do šílených extrémů.
2) Pokud ho tam autor narval jenom proto, aby v jeho díle bylo něco "šokujícího" (tedy v případech, kdy to tam nemá co dělat).

Nesmyslná změna. S tímhle je tohle fórum postaveno na úroveň velkých mezinárodních. Ale problém je, že my na to nemáme, takže jsem dost proti tomu. Hlavně kvůli tomu, že to omezuje mou osobní tvorbu.

Na úrovni osobní to na mě zvlášť nedolehlo, kromě toho, že je zase plno jiskřiček (žádná naštěstí nechytla ve flame). Takováto témata sám netvořím, ať už v jakémkoliv médiu. Nanejvýš dvojsmysly, takže nic, co by bylo přímo závadné. Ani to nevyhledávám. Je sice pár povídek, které jsem četl a jsou jedním nebo druhým prolezlé, ale spíš proto, že jsem o ně "zakopl" a bylo to laděno spíš jako parodie nebo to mělo zajímavější dějovou premisu a to tvrdší jsem jen prolétl. Ne že by mě to znechucovalo, Internetu jsem už prošel dost, jen mě to prostě nebaví.
Z pohledu obecnějšího chápu, proč to zavedli. Toto fórum je nejoficiálnější a nejdůležitější možný kanál, který máme. Snadno se na něm dá vypíchnout a generalizovat na základě menšiny. Možná to v textu není tak výrazné, ale ani seznamy se spoustou problematických odkazů (ač otagovaných) zrovna příjemně nevypadají. Jejich vyčleněním na aktivní přístup čtenáře alespoň vyjadřují: „Víme o tom, jsou tací, ale není to ten základ a obejdeme se bez toho. Snažíme se hlídat, aby se k závadnému obsahu nedostali ti, co s ním nemají co dělat.“ (A že to jde bez závažného obsahu říkám i jako někdo, kdo má v avataru šavlozubého poníka.)
Nechci nikomu upírat svobody, na to jsem sám až moc liberální, ale v tomto případě dochází ke kolizi svobody „na svobodný obsah“ a svobody „neprezentovat se asociací jako psychopat nebo kdovíjaký -fil či k tomu alespoň nepřidávat jinak než vlastním přičiněním“. Bohužel, toto je věc, která je na vyříkání spíše s většinovou společností než moderátory a adminy.

Já jsem pro.
To, že se tenhle materiál bude posílat na vyžádání, znamená, že si vedení fóra umylo ruce nad odpovědností, a my aspoň budeme vědět, kolik lidí doopravdy čte.

Ač chápu vedení, proč to udělalo a mělo k tomu pádné důvody tak to v plné míře neschvaluji. Tato pravidla mě nutí z dostupnosti některé kapitoly z „Draci míří ke hvězdám“, protože psát o dracích, dravcích ve Family Friendly stylu je podle mě rouhání. Jistá míra brutality a násilí tam patří. Taktéž rozmnožování, ač je bráno spíše v náznacích, ale někdo by v tom mohl vidět něco víc.
K otázce, zda mám rád gore nebo R34 nemůžu říct ano ani ne. Jistě mají obě dvě věci své kouzlo a některá díla by mě dokázala uchvátit. Jenže tento styl nevyhledávám, nemám to zapotřebí. Spíše se mi líbí povídky, kde se třeba tyto prvky vyskytují, ale nejsou hlavní náplní, pouze dokreslují děj, či dobovou situaci. Ukazují na něco víc, než gore a R34.

Ani R34, ani gore tvorbu neprodukuji, přesto si však myslím, že je (nebo by alespoň měla být) na stejné úrovni s jakoukoli jinou literaturou (tzn. měla by být jak spravedlivě hodnocena, tak spravedlivě kritizována). Autor by se neměl stát terčem útoků kvůli výběru tématu, ale také by neměl být přehnaně chválen nadrženými a sexuálně frustrovanými čtenáři. Chápu však, že nelze dopustit, aby se k tomuto druhu tvorby dostalo např. devítileté dítě, které náhodně proklikávalo povídky o ponících. Celkový ban je však podle mne poněkud přehnaný a nespravedlivý vůči autorům. Přesunutí tvorby na jinou stránku by mohlo být částečnou úlitbou, ale jako rozumnější vidím 'tajnou' sekci zde na fóru.
Krok adminů do určité míry schvaluji – mít přímo na hlavní stránce komunity odkaz na podobnou tvorbu podává skutečně velice špatný obrázek o jejích členech a o komunitě vůbec, ale myslím, že by se zároveň měli pokusit nějakým způsobem vyjít vstříc i autorům. Otázka je jak? Jedná se o konflikt, kde mají obě strany pravdu, a je těžké najít kompromis.

Ahojdáá!!! Moje přezdívka?...Hmm, neznamená snad nic kromě mého jména.
Jmenuju se Nikol, takže je to vlastně jen zdrobnělina. Vznikla, když mi jednou totálně přeskočilo a začala jsem vymýšlet různý zdrobněliny všech různejch jmén, ale jestli to mám napsat konkrétně, tak jsem to poprvé vyslovila hned po zdrobnělině Mišánek (což je mimochodem můj bratranec). To je k ní asi tak vše..Na nic jinýho si moje sklerózní mysl nemůže vzpomenout.

Já sem hlavně optimista a nárůst té optimistiky... Nevím, jak to jinak napsat, bylo právě MLP...
Do doby, než jsem začala ten seriál sledovat, jsem nějak zvlášť veselá nebyla.
A k My Little Pony mě přivedla kamarádka, kterou na fórku nenajdete, ale její přezdívka je Emopaw (Já jí budu ale navždy říkat nefrona, neptejte se, dlouhá historie).

Uchvátilo mě to, jaké přátelství mezi nimi i přes jejich rozdíly panuje, nevím, jestli jsem jediná, komu to tak přišlo, ale zdálo se mi, jakože to do světa, který znám přineslo trochu té barvy a taky mě seriál hodně změnil.
Napsala jsem k tomu celkéééém..... Minuta počítání.... čtyři? Jo, nejspíš čtyři povídky, z nichž jedna je rozseknutá na kapitoly a třetí díl je už připravený k odprášení naleštění a vystavení na fórku.

Co můžu nabídnout? Tak, někdo by řekl, že pár mých prozatimních povídek je celkem sadistických a smutných, ale ne všechny. Každou mojí povídkou se posunuju o příčku výš a mohu nabídnout víc než do teď, jsem si jistá, že kdybyste se začetli a viděli svět, který popisuju mýma očima a očima toho, z jehož hlavy onen moment popisuju, spatříte i to, co se snažím, aby bylo co nejlépe viděno a zároveň nejlépe schované.
Hele já tu mluvím vážně. Zastavte mě někdo, nebo mi to naprosto odsune a zapráší Crazy mód.

Teď si zrovna nemůžu vzpomenout... Já psala i někam jinam? Heh... To mi jaksi uniklo! Můj sklerózní shnilý mozek zase přestal fungovat, neboť si vážně nemůžu vzpomenout, že bych psala i někam jinam než na Bronies Fórko Pardon.

Jo ahááá.... Teď už si vzpomínám. Sklerozita lvl 30000+. Jde o fanfic rozdělený na kapitoly a vypráví o kočce jménem Sunnytale, která není tak úplně z toho světa.
Je to na motivy knih Warriors Cats (v překladu Divoké kočky). Začala jsem to psát pouze se znalostmi od mé kamarádky (překvapivě Emopaw ). Tak mě to začalo zajímat, až jsem si prostě musela objednat první díl této série, jestli se nepletu, má co celkem šest dílů, ale nechci lhát, takže je to tak cca 6 dílů.
Původně je to o domácím kocourkovi Zrzkovi, který se dostal mezi divoké kočky a začal se celkem slušně angažovat. Chlupáč jeden.

Jestli tím více myslíš, jakože je strašně ráda čtu, tak je to pravda, já jsem věnovala skoro všechen svůj volný čas tomu, že jsem prohledala fórko a našla všechny literární témata, některá starší, co by stála za pokračování a i naopak ty, co by se už neměly ukazovat, ale právě v ty já nevěřím, když si totiž člověk věří a věnuje tomu kousek sám sebe, dokáže z jednoduchých slov udělat něco víc než jen text, dokáže z toho udělat souhrn pocitů, které cítí, a pocítit je může potom každý, kdo si daný text přečte.
Podle mě nezáleží na tom, jak je to napsané, ale na tom, jestli to dává smysl a jestli do toho autor vážně dal ten malý kousek sebe, že se odhodlal ten malý kousek obětovat a ukázat ho někomu jinému. I když lidé často kritizují hlavně gramatiku, kdybych si nepřála, aby byl text čtivější a lépe se v něm orientovalo, nekritizovala bych, ale někdy to zachází až do takových extrémů, že to jinak nejde, někdy to ale vypovídá spíš o lenivosti a o tom že to autor odfláknul

Samozřejmě, že ano. Třeba ty, Draci míří ke hvězdám je moje oblíbená povídka a opravdu se nemůžu dočkat dalších dílů, nebo taky Draim, jehož povídky rozesmějou každýho. Bageta... Z tý sem se smála ještě týden po tom. A je jich víc, jenom si teď zrovna nevzpomínám na jména (nic nového, sklerozita doléhá aj na lidi mladších osmnácti let, jak se tak zdá ).

Hele já chodím všude. Ale poslední dobou hodně často navštěvuju téma s obrázky, Tvorbu členů komentuju jako divá a téma Komixy Cz přímo hypnotizuju.

Tak.. Doporučila bych hlavně Rainbow Academy, který zbožňuju a čekám na překlad dílů, až mi vlasy stojí. Překládá je Bellasara a jsem jí za to vděčná, taky nedávno dopřeložila Princesses tears, který taky doporučuju, ve zkratce se jedná o poníka vymyšleného jménem Clutterstep v Shippingu s Twilight Sparkle, ale je tak skvěle udělaný, že se mi k ní hodí možná i víc než Flash.

Tak čtvrtá série mohla autory ovlivnit hlavně v tom, že Twilight dostala své místo a svůj hrad a taky to přízvisko Princezna Přítelství.
Mě například neovlivnila skoro nijak. A jestli bude pátá, může to ovlivnit každého a podle mě by to i dokázala, ale je jen otázkou fantazie režisérů seriálu, jestli ji doopravdy udělají.

Mým největším úspěchem podle mě je moje první povídka, ne protože by snad byla nejlepší z mojí tvorby, ale z toho důvodu, že jsem se vůbec dokopala k tomu hodit na fórum něco, co jsem napsala, je to zajímavý a nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale právě díky ní jsem se dokázala zlepšit a hlavně díky vám, kteří jste mi napsali kritiku, tímto chci všem, kteří v mém tématu napsali aspoň jeden komentář, poděkovat, protože bez vás bych se tam, kde jsem, nedostala.
A neúspěch? Já vlastně žádný nevidím.

Takžééé... Nikolka jde mluvit o sobě!
Je mi 14 let, jsem přímo závislá na hudbě a poslední dobou je to právě Nightcore, který mě uchvátil. Moje zájmy.. Heleď, já snad nedělám nic jinýho, než píšu, sem tam si zahraju League Of Legends, skouknu nějaký to Anime (Black Bullet FOREVER ) a chodím si pro inspiraci ven, bydlím na venkově a blízko nás je takový pochmurný les, ale teď v zimě jsem svoje vycházky jaksi (nevím proč ) omezila na minimum... Za to asi může ta zima.
Moje oblíbený jídlo? Hele, když mám hlad, sním. co mi dají. Ale asi nejradši bych zobala Kari. :33 A momentálně mé srdce nikomu nepatří. (Nepoperte se o mě. Ironie samozřejmě. )

Hmmm.... Tak nad tím se musím zamyslet... Jsem moc ráda, že jsem členkou Bronies, víte proč? Protože jste moc báječná komunita, hodní lidé, kteří se nebojí dát najevo. co si myslí. Mám vás za to všechny ráda, že bych vás všecky samou láskou slupla! :33 A to nepřeháním! Fakt, moje nejlepší rozhodnutí, který jsem zatím ve svym životě udělala bylo, že jsem se zaregistrovala na Bronies.cz pod jménem Nikolkax3.

Ahoj Rwačíku! :33