K přezdívce mě přivedl můj kamarád, když zkomolil pár slov dohromady a vzniklo z toho Koxi. Jinak to žádnou jinou spojitost s drogami nemá, jak si někteří myslí.

K MLP jsem se dostala už v roce 2010 když jsem prohledávala youtube. Potom jsem začala v roce 2013 vyhledávat s českými titulky. A ke komunitě jsem se taky dostala přes youtube, konkrétně při jednom rozhovoru ,do nějakého rádia myslím.

Seriál mě oslovil příjemnou atmosférou, stylem kterým je kreslený, barvami a propracovaností postav.  Ale nejvíc dějem jednotlivých dílů. Můj pohled na svět seriál změnil, začala jsem víc vnímat svět okolo sebe. A navíc jsem víc ''usměvavý člověk''.

Okolí moc nereagovalo, ani nereaguje. Všichni jsou zvyklí že se ještě teď s klidem podívám třeba na Hurvínka .

Kreslení mám tak říkajíc v rodině, ale nejvíc mě ke kreslení dostal můj pra děda, takže se kreslení věnuju od mala. Aktivně ale kreslím 5 let.

Krom kreslení jsem zkoušela vyřezávání, ale to mi moc nešlo a častokrát se mi při tom něco stalo.

Inspirace je všude kam se člověk podívá. Třeba i obyčejná brambora může být inspirací. Ale inspiraci beru hlavně ze všedního života-škola, přátelé a další.

Z cizích autorů to určitě bude Yakovlev-vlad který má velmi kvalitní a propracovanou digitální tvorbu. Dále třeba  i PitterPaint který má zase povedenou práci s fixy a pastelkami a krásné desingy poníků.
Z těch českých to bude Baterka pro úžasnou práci s vodovkami a digi tvorbou. Z českých je jich samozřejmě mnohem víc, ale to bych tu byla do půlnoci.

Podle mě je CZ/SK tvorba unikátní v tom, že je i mnohdy kvalitnější než u zahraničních autorů. A taky má většina tvůrců tak unikátní styl že jde hned poznat od koho je obrázek.

Nejvíc se mi povedl asi obrázek Dark Celestie- http://sabilicz.deviantart.com/art/Dark-...-531597339
Asi protože jsem na něm pracovala strašně dlouho a výsledek vypadá líp než jsem doufala.
A nepovedl? To bude asi tento z roku 2014- http://sabilicz.deviantart.com/art/LOL-pony-464533273
Protože ta hříva...bleh

Začátek sezóny mou tvorbu ovlivnil docela dost, co se týče skic nových poníků (které by jsem chtěla ještě někdy nakreslit.)
Sezóna se mi zatím zamlouvá. Plno nových poníků, nové výrazy ve tvářích a skvělé písničky. Komu by se to nelíbilo?

Velmi dobře se při něm relaxuje a mám při něm klid. A taky se mi na něm líbí že mám skrz něj podporu ze strany přátel a rodiny.

S pony tvorbou rozhodně nekončím a  za pegasister se stále považuji. Fóru jsem se ale rozhodla opustit z osobních důvodů.

Do koníčků bych zařadila fotbal.......a spaní. V hudbě jde hlavně o rock a podobně. Dál bych o sobě asi nic víc neprozrazovala, víc si ten koho něco zajímá bude muset zjistit sám : P .

Pokud tedy nějaké mám, tak bych chtěla jen říct že je mám všechny ráda a jsem ráda za každého člověka kterému se má tvorba líbí.

Tak hlavně děkuji, že jste o mě projevili zájem. Myslím, že tohle je teprve můj druhý rozhovor za celý život. S mojí přezdívkou je to složitější. Já a můj partner máme zálibu v Transformerech, a když jsme potřebovali jméno pro jednu postavu, kterou jsme vytvořili, tak jsme bádali a bádali. On nakonec přišel se jménem MoonRay, které se mi ihned zalíbilo. Velice věřím na astrologii a jako Rak se cítím spojená s Měsícem. Takže jsem si tohle jméno po čase přivlastnila. Když jsem si tuhle přezdívku chtěla dát na DeviantART, napsalo mi to, že už je obsazená, proto jsem ji musela upravit. A jelikož od ráda do večera poslouchám hudbu, přidala jsem DJ. Taky to pěkně zní.

To je na trochu delší povídaní, ale zkráceně, já a moje kamarádka jsme tenkrát psaly příběh, kde se narodilo dítě. A to samozřejmě potřebuje jméno. Bohužel ve vymýšlení jmen jsme obě měly dost rezervy, takže to nakonec padlo na partnera, který nás takhle zachránil. To bylo v době, kdy se vysílala první sezóna Transformers Prime, takže asi někdy v roce 2012. Nikdy jsme ten příběh úplně nedokončily, ale spousta nápadů z něj jsem vložila do svého hlavního komiksu, což je dnes i můj hlavní umělecký projekt. Jde o to, že jsem vzala příběh Transformers Prime, posunula ho o dva roky a designovala postavy z Transformers jako poníky. Tenhle projekt se už táhne přes tři roky a s tou postavou mám pořád své plány. Jen bude ještě chvíli trvat, než se k ní v ději dopracuji. Musím ale říct, že se s ní cítím za tu dobu velice ztotožněná, protože jsme s ní toho už tolik vymysleli, a taky jsem zvědavá, co na ní řeknou lidi, až se objeví.

My Little Pony jsem objevila, když byla v oběhu druhá sezóna, a skoukla jsem to všechno najednou. Před tím jsem prostě věděla, že to existuje, ale nevěděla jsem, proč okolo toho lidé tak šílí. Nakonec jsem se rozhodla tomu dát šanci, a mně je, upřímně řečeno, těžké dostat k tomu, abych se podívala na něco, co lidé doporučují, hlavně co se týče seriálů, které jsou dlouhé a jejichž kvalita se může ukázat až v pozdějších dílech. Jsem ale blázen do animace, takže navnadit mě na kreslený seriál je lehčí. MLP se mi zalíbilo, protože to bylo něco, co tu dlouho nebylo, barvené, veselé, optimistické, a učilo to správné lekce ze života. Od té doby show sleduji. Co se týče Brony komunity, tímhle možná některé zklamu, ale já se nepovažuji za Broníka, nebo Pegasister. Jsem spíše jen normální fanda. Vím, o co v show aktuálně jde, dívám se na umění, které komunita produkuje, což nejsou jen fan-arty, ale také hudba a videa, ale myslím, že to z vás Broníka ještě nedělá. Pro mě je Broník aktivní člen komunity, který do ní aktivně přispívá svými názory, výtvory a také třeba tím, že jezdí na cony. Já nebyla nikdy na jakémkoliv conu, čehokoliv, což mě jaksi mrzí. Já se považuji za fandu MLP, a kdyby se mě někdo zeptal, jestli je MLP dobrá show, tak řeknu určitě ano. A taky řeknu, že show je jen polovina celé zábavy a že ta druhá polovina je, když se dostanete do fandomu. Já si vybrala to, že budu sledovat show, ale zůstanu spíš v pozadí, protože mám kromě MLP spoustu jiných zájmů, o kterých si myslím, že potřebují moji podporu. Musím se ale přiznat, že jsem MLP představila jednomu kamarádovi, ze kterého je dneska desetkrát větší Brony, než jsem já sama. A je mi za to nesmírně vděčný, že jsem mu tak změnila život tím, že jsem mu ukázala tuhle show a lidi okolo ní.

Myslím, že MLP není ten seriál, který nejvíce změnil můj pohled na svět, to místo patří jiným, ale určitě pomohl té pozitivní stránce. Je to seriál o přátelství, to vám vždy připomene, že na světě existují dobré věci, za které se stojí i poprat. Další věc, která se mi na MLP moc líbí, je vizuální styl. Je to totiž něco, co se liší od našeho světa, žijí spjati s přírodou a létající domy na mracích s antickým stylem jsou velmi krásné na pohled. Upřímně, moje okolí na to moc nereagovalo, protože v době, kdy jsme s tím začala, tak jsme ještě žila se svou rodinou, a ti se nikdy moc nezajímali o to, co vlastně sleduji, hraji, čtu, poslouchám. Jak říkám, hlavní dopad to mělo na mého kamaráda, taky moji sourozenci se o tom díky mě dozvěděli, ale asi se prostě tak nechytli. Co se týče kreslených seriálů pro malé děti, tohle je pro mě velice vtipná otázka, protože je to něco, s čím se potýkám od dětství. Měla jsem kamarádku, která mi neustále opakovala, ať začnu koukat na věci pro dospělé, a ne na animáky pro děti. Omluvte mě, ale jestli věcmi pro dospělé myslíte vymatlané telenovely s tisíci díly, kde se jen řeší nevěra, tak myslím, že k tomu není potřeba můj další komentář. V České republice stále máme zažitý ten stereotyp, že animace a komiks je něco jenom pro děti, což je samozřejmě naprostý nesmysl. Animace je umění, krásné umění, protože může vypadat, jak chcete. A animované pořady a filmy mají často i lepší a propracovanější postavy a příběhy než ty hrané. Tvůrci se na nich často velice vyřádí. To samé platí i pro komiksy. Navíc si myslím, že lidé, kteří tohle říkají, nikdy neviděli některá dospělá anime, tedy animované seriály pro dospělé diváky. Tady uvedu jako příklad moji oblíbenou Futuramu. Ukažte mi některý takzvaně dospělý seriál, který má tak skvělý děj, humor a postavy. Ani Simpsonovi nejsou prakticky pro děti. A u poníků a Transformerů jsem už tyhle řeči přestala řešit. Lidé by měli sledovat, číst a poslouchat, co chtějí, nezáleží na věku. Jestli je něco dobré a kvalitní, je jedno, pro koho to bylo původně určeno. Myslím, že v tomhle se mnou Broníci budou silně soucítit.

Jsou dobré hrané seriály, ale myslím, že tady v ČR v dnešní době už vymřely, pro ty se musí do zahraničí. A často to bývají různé sitcomy, nebo něco, co má propracovanou dějovou linku. Ke kreslení jsem se dostala jako dítě. Už jako malé škvrně jsem si čmárala a od té doby mě to nepustilo. Jak už jsem řekla, ve znamení jsem Rak, a my podle všeho máme k umění vlohy. Kreslím už od dětství, ale nikdy jsem nechodila na uměleckou školu, jen jednu dobu jsem chodila na kurzy kreslení k akademickému malíři panu Sopkovi, kde jsem se naučila hlavně věci o stínování, ale to bylo také jen pár měsíců. Když nepočítám výtvarku na základce, všechno ostatní jsem se naučila sama. Jsem samouk. Jak s tradičním uměním, tak s digitálním. Jsem převážně digitální umělec, ale jsem schopná kreslit barevně pastelkami a uměleckými fixy. Zkoušela jsem i jiné techniky, ale tyhle se mi osvědčily. K digitálnímu umění jsem se taky dostala sama a naučila jsem se používat Photoshop, v angličtině, i když to trvalo několik let, ale umělec se učí celý život. Vše se učíme po celý život. Největší zlom přišel, když jsem se konečně naučila efektivně kreslit s tabletem, to se mi ulevilo. Po celý život také kreslím různé věci. Herní postavy, draky, zvířata, stroje, vesmírné lodě, lidi, roboty, Pokemony a prostě všechno možné. Já jsem takový všeuměl, kromě kreslení jsem se taky od mladého věku věnovala psaní příběhů. To se teď projevuje, když píšu svůj komiks. Dál jsem taky editovala videa, snažila se skládat hudbu, abych si vytvořila vlastní hudební videa, někdy jsem psala recenze, někdy píšu úvahy a hlavně vyrábím custom poníky. To sice chvíli trvalo se naučit, ale stojí to za to. Když budu mít někdy čas, možná se někdy naučím i vytváření 3D modelů a chtěla bych se naučit hrát na kytaru.

U mě dominuje digitální tvorba, ale tradiční kresbu mám ráda a obdivuji ji. Když se nad tím člověk zamyslí, tak tradiční kresba je první věc, se kterou se v kreslení jako děti setkáváme. Všichni začínáme s papírem a tužkou. A tak je to myslím správně, protože začínáme s něčím, co je reálné, co můžeme vzít do ruky. Člověk bude vždy váben k tomu, co opravdu existuje. Já mám dvě techniky, pastelky a fixy. Umělecké fixy jsou úžasné, protože vypadají tak sytě a barevně, že to vypadá, že jste prakticky něco vytiskli na papír. Jen se s nimi musí opatrně. Vážně, ta věc nesleze, jakmile ji dostanete na jakýkoliv povrch. Pastelky jsou klasika, ovšem jako umělec potřebujete kvalitní pastelky. Já mám velký 72 kusový kufřík Koh-I-Noor a 30 kusovou krabičku od Faber Castel. Problém s touhle technikou je, že trvá dlouho, než kresbu dokončíte, a je to velice namáhavé na ruce. Musíte ruce průběžně protahovat, jinak se vám dostaví po čase karpální tunel, a to nikomu nepřeji. Tradiční umění chce mnoho trpělivosti a praxe, ale pro mě je to stále zábava a připomíná mi to dobu, kdy jsem začínala jako dítě. Digitální kresba je rychlejší, čistá, lesklá a máte ji pod mnohem větší kontrolou. Jelikož nemusíte doslova dělat každý tah pastelkou, počítač vám v mnoha věcech pomůže. To se projevuje hlavně u pozadí. U tradičního kreslení nemáte možnost tlačítka zpět a musíte opatrně, tady máte pokusů, kolik chcete. Má to ale i své nevýhody, k digitální kresbě potřebujete software a ten není nejlevnější. Taky, pokud si nechte zničit ruku kvůli neustálému kroucení s myší, potřebujete tablet. Já sama používám Adobe Photoshop CS3 a tablet od firmy Wacom. Obojí jsem získala pomocí známých, protože jejich cena není nejnižší. Další věc je, že se s nimi musíte naučit. Tvrzení, že počítač za vás všechno udělá, je nesmysl. Program neudělá nic, pokud mu to nenařídíte. Musíte se naučit ovládat program, ve kterém pracujete, zvyknout si na něj, vědět, kam sáhnout pro určitý nástroj. Další věc je tablet. A zvyknout si na tablet vyžaduje spoustu času. Je to jako tužka, ale mnohem víc klouže a potřebujete pevnou ruku. Já digitální umění preferuji, protože je rychlejší a je krásně čisté. Doslova. Já patřím k těm lidem, kteří milují jasné a čisté barvy, které až září, a to digitální umění zvládá mnohem lépe. A komiks se mi na počítači taky dělá mnohem lépe než ručně. Jestli je ale jedna věc, co mě vážně štve, tak je to neustálá válka mezi lidmi, kteří preferují jen jeden styl. Lidi se nedokážou shodnout, jaké umění je lepší, jestli tradiční nebo digitální, a nesmyslně se o tom hádají. Já myslím, že není žádné lepší, obě jsou na stejné úrovni a krásné ve svém vlastním směru. A jelikož vím, jaké to je vytvářet obojí, tak k nim oběma chovám stejný respekt.

Různě, prakticky ze všeho, co vidím kolem sebe. A jelikož většina mé tvorby je fan-art, tak se to silně odráží od toho, co mám v oblibě. Když objevím něco nového, co se mi hodně zalíbí, tak už popadám tužku a pastelku. Nejnovější oběť je film Chappie. Jen musím uznat, že asi po třech letech kreslení poníků je to krkolomné pokusit se nakreslit robota nebo člověka. Takže moje inspirace je prakticky všechno. To asi člověk zná, když se podívá na modrou oblohu a najednou: Bingo, máme nápad. Pravda ale taky je, že moje tvorba je silně ovlivněna mou fixací na moře a tropiku. Aspoň jednou se doufám k moři dostanu, zatím o tom jen sním a moje mysl se k tomu upíná. Dobrý příklad je to, že městečko, které mám v komiksu, je u moře.

Můj komiks je kombinace dvou věcí. Inspirovala jsem se stylem MLP a vytvořila vlastní pony designy pro všechny postavy z Transformers Prime. Bohužel, jelikož jsem tohle celé začala v době, kdy ještě show běžela, znamenalo to, že se objevovaly další postavy a musela jsem vysvětlovat, kde byly, designovat je a podobně. Základ ale je, že komiks se odehrává dva roky po konci Primu, to znamená po konci filmu Predacons Rising. Velice důležitou věcí je, že jestli si chcete tenhle komiks opravdu vychutnat a všechno pochopit, musíte vědět, o čem je Prime, mít ho celý zhlédnutý, a pokud se vám chce, bylo by dobré si přečíst aspoň knihu Transformers Exodus, nebo si zahrát hry. To říkám proto, že celý komiks je založen na tom, co se už stalo, takže jinak tomu asi nebudete moc rozumět. Do budoucnosti mám naplánováno mnoho kapitol, ale teď je hlavní dějová linka zaměřena na Starscreama a Soundwava, pokud to někomu něco říká. A i když mám ráda propracovaný a vážný příběh, čas od času v tomhle komiksu můžete zahlédnout můj podivný smysl pro humor. Taky kvalita komiksu se postupně mění. Ze začátku to byla jen tužka a papír, teď už je komiks celý barevný a digitálně vyrobený. Je to zábavné počtení, má to chvilky, které vás možná i rozbrečí, chvíle, kdy budete napjatí, chvíle, které vás dojmou, a někdy je to prostě jen šílená jízda, kdy se budete smát a smát. Není to ale komiks pro děti. Děti tam spoustu věcí nepochopí. Celý komiks se dá najít na mém DeviantARTu, kde je také dispozici spousta doprovodných ilustrací a také detailních profilů všech postav, na kterých stále průběžně pracuji.

Tak mezi mé nejoblíbenější umělce určitě patří TamarinFrog (dříve známá jako BehindtG), Evan Stanley, DennyButt a Kilala97. Kilala a Denny jsou pony umělci. Denny mě zaujala kvůli jejímu více realistickému stylu a komiksu. Kilala má velice příjemný styl, který připomíná show, ale má svůj vlastní šarm. EvanStanley je umělkyně, který se zabývá hlavně ježkem Sonicem a kreslí komiks, který běží asi už osm let. Ona byla jednou z největších inspirací, když jsem přemýšlela nad vlastním komiksem. Její komiks se vyvíjel podobně jako můj a dnes je velice detailní a barevný. Ale moje vůbec největší inspirace je Tamarin, protože taky už asi osm let kreslí komiks, který mě nadchl snad nejvíc. Ona je zejména Pokémon a Nintendo umělec a vytvořila komiks, který se zabývá Pokémony, které vychovala ve hře. Je velice barevný, pestrý, má osobitý styl kresby a postavy jsou skvěle propracované a vtipné.  Její komiks má navíc ze všech, které jsem jmenovala, nejsilnější rodinný podtón, což je něco, na co já vždycky zaberu.

U tohohle nemůžu odpovědět úplně přesně. Upřímně, vybírání, co je lepší a nejlepší je pro mě často skoro nemožné. A jelikož jsem sama na sebe strašně náročná a kritická, tak spoustu svých starých kreseb považuju za hrůzu. Kdybych měla vybrat jednu kresbu, která se mi líbí asi nejvíc, tak to bude kresba „Summer“. To byla vlastně první kresba, kterou jsem natočila na video a poslala jako speedpaint na Youtube. Z dnešního pohledu vím, že tam je spousta chyb, ale barvy, které jsem použila, a celá ta atmosféra toho obrázku mi prostě nedovolí, abych o něm řekla, že je špatný. A dokonce ho někdy ještě používám na různých stránkách. Navíc je to obrázek s mým oblíbeným, nejoblíbenějším pagingem, takže pro mě taky moc znamená. Navíc to zobrazuje léto, moje oblíbené roční období. Vybrat nejhorší nemůžu, protože jak říkám, pro mě je spousta mých starých kreseb strašná.

Upřímně? Ani moc ne. Jak říkám, já se v MLP komunitě prakticky aktivně neangažuji a MLP postavy kreslím z většiny, když jde o objednávku od nějakého zákazníka. Takže já se ve své tvorbě nemusím řídit dějovou linkou MLP. Pátá sezóna je jiná a jde to z ní velice silně cítit. Stejně jako každá jiná show, která se postupně vyvíjí, má i MLP známky nějakých těch let vývoje, což já preferuji oproti stagnaci jiných show. Taky je očividně vidět, že Hasbro dává čím dál více peněz na animaci. Já si zatím na pátou sezónu nestěžuji, protože myslím, že nápady, které zatím představili, můžou show jenom pomoct.

Pro mě je to koníček, relaxace a v posledních letech bych asi mohla taky říct, že je to pro mě i práce, jelikož jsem začala kreslit i na zakázku. Hlavně mě to baví, a to je asi na tom to nejdůležitější. Líbí se mi vytvářet nové věci, začít od čistého papíru a skončit s hotovým dílem. Zkoušet nové věci, experimentovat a mít z toho radost. Dávno jsem si ale uvědomila, že umělec netvoří jen pro sebe. Tvoří i pro lidi okolo sebe, a když vím, že jsem někomu udělala radost anebo někoho rozesmála, to mě často zahřeje u srdce a vím, že to co dělám, má smysl.

Těm řeknu to, co říkám každému. Dělejte to, co vás baví, užívejte si to, nenechte nikoho, aby vám zkazil radost z něčeho, na čem vám opravdu záleží. A taky se nikdy nevzdávejte, protože i když to často vypadá špatně, vždycky je naděje, a když napnete všechny síly, dokážete cokoliv. Nic vás nezastaví. To je něco co, už jsem dávno pochopila, protože jsem to tolikrát zažila. Žijte svůj život s nadšením, smějte se jako děti, bavte se jako děti, věřte jako děti, protože jen děti chápou život bez pesimismu, který nás poté v dospělosti tlačí k zemi. Svět je takový, jaký ho chceme, a záleží jen na nás, jak se toho chopíme. Myslím, že teď se hodí citát z mého nového oblíbeného filmu: Vytvářejte život, nenechte život vytvářet vás. Těším se na vás ve své galerii, a pamatujte, s úsměvem jde všechno líp.

Já děkuji za pozvání a vám všem přeji taky hodně štěstí

Niektorí zrejme poznajú seriál Oggy a šváby a tak ich pri pozretí na moje meno napadne hneď ten seriál. Keď som bola malá sme sa s bratom pozerávali na tento seriál a mala som ho celkom v obľube. Raz som si chcela zahrať na notebooku hru CS 1.6 a brat nevedel aké mi má dať meno a tak tam napísal Oggy. Časom som si k tomu pridala 123.

K seriálu som sa dostala okolo novembra 2012, keď mi jeden kamoš poslal Smusovu paródiu. Pozrela som si to a zapáčilo sa mi to. Po pozretí všetkých paródií ma zaujímalo o čom originál vôbec je. Spýtala som sa kamoša, či sa pozerá aj na originál, no on mi samozrejme klamal, že nie. Časom som mu povedala, že by som si chcela pozrieť originál a zrazu mi poslal všetky diely aj s titulkami. Vo videi bolo vždy napísané, že to preložila skupina Bronies.cz a tak som tam raz zavítala a od tej doby tam som. Aj keď priznám sa, že najprv som mala problémy s registráciou, pretože mi nechcel prísť aktivačný e-mail .

To máš právdu. Seriál ma vlastne oslovil celkovou pointou ale aj animáciou, príbehom, hudbou a postavami. Pamätám si, keď som začínala s MLP a už vtedy som si hovorila, či tam bude častejšie ,,Tá biela princezná" .
Či sa mi zmenil pohľad na okolie? Dostala som do hlavy detektor MLP. Predtým som o tom poriadne ani nevedela no zrazu to vidím všade .
Rodičom to bolo nejako jedno, pretože na rôzne seriály/pohádky sa pozerám stále. Aj keď im bolo trocha divné, že zrovna My little Pony. Kamošky z toho boli trochu mimo no zvykli si na to a pár dielov videli aj ony.

Najviacej ma oslovila Celestia aj keď sa v seriály nevyskytuje často. Skrátka mi hneď padla do oka. Inak z mane 6 mám obľúbenú Twilight. Trocha ma aj vystihuje tým ako sa učí a snaží sa mať vo veciach poriadok. No okrem toho ma vystihuje dosť Fluttershy, pretože som plachá ako ona.

Derpy je super ale nad ňou mám ešte pár poníkov, čo sú pre mňa lepší Maľovaniu sa venujem vlastne už od školky. Vždy ma to bavilo. No aktívne som začala kresliť až po tom, čo som sa dozvedela o MLP a o Bronies. To som vlastne začala kresliť aktívne na PC, pretože som raz zablúdila na Bronies Livestream, kde práve kreslil Terok a jeho kreslenie ma očarilo. Povedala som si, že tak chcem kresliť aj ja.

Hlavne to, že ak niečo pokazím môžem to ľahšie zmazať a opraviť. Keď nakreslím napríklad malú hlavu tak to ľahko zväčším. Zato na papieri by som to musela celé zgumovať a trvalo by to aj dlhšie. V digitáli je super aj to, že tam sú tie vrstvy a tak sa aj ľahšie vyfarbuje a tieňuje.

Inšpiráciu si beriem vlastne zo všetkého. Niekedy je to okolitý svet, niekedy iní výtvarníci a niekedy seriál. Hlavne poslednú dobu si beriem inšpiráciu zo seriálu, pretože sa snažím ku každej epizóde 5. série nakresliť nejaký obrázok. No, keď som začínala som brala inšpiráciu hlavne z iných výtvarníkov. Snažila som sa priblížiť k ich štýlu a dostať sa na úroveň akú majú oni.

Donutila ma kresliť častejšie poníkov, pretože poslednú dobu som kreslila hlavne Sonica. 5. séria sa mi zatiaľ veľmi páči a teším sa aj na ďalšie diely. Dúfam, že sa tam objaví to, čo by som chcela vidieť a to je hlavne diel s Celestiou a Lunou.

Čo sa týka zahraničných a akuálnych tak to je SilFoe, pretože ma zaujal jej Royalsketchbook, StePanda, pretože kreslí Celestiu a Myly14, pretože sa mi strašne páčia jej obrázky Sonica. A čo sa týka cz/sk tak tých je veľa. Cally, Frolda, Vlče, Baterka, Antošík... Samozrejme je ich oveľa, oveľa viacej len títo ma napadli ako prví.

Čo sa týka najlepšieho pony obrázku tak to je tento: http://oggynka.deviantart.com/art/Celest...-458495050
Nechala som sa inšpirovať autorom Jack-a-Lynn. Celkovo sa mi páči štýl akým som to nakreslila a to zobrazenie Celestie. A najlepší celkovo tak to bude zrejme toto:
http://oggynka.deviantart.com/art/League...-468009919
Dala som si na tom naozaj záležať a s výsledkom som dosť spokojná. Hlavne sa mi celkovo podarilo to osvetlenie. S tým mám väčšinou problémy.
A najhorší obrázok bude zrejme toto: http://nd06.jxs.cz/136/324/8534f3289c_101170620_o2.png
Predsa len bol to môj prvý obrázok v Paint Tool Sai a prvý pony obrázok v PC.

Tak to naozaj díky . Vždy je super, keď mi niekto pochváli alebo zkritizuje tvorbu. Pri maľovaní sa dá dobre odreagovať alebo "zrealizovať" našu predstavu. Mám nejaký super nápad a tak to nakreslím alebo ešte lepšie zanimujem. Okrem toho si môžem obrázok vytlačiť a povesiť napr. na stenu. A nemusí to byť rovno tlačené. Môže to byť aj originál na papier. Inak obrázky poslúžia aj ako dobrý darček. A ja osobne sa pri kreslení aj často zasmejem. Pretože než nakreslím konečne niečo poriadné tak tak to prejde od neidentifikovateľného objektu k niečomu poriadnému. A zlepší to ešte kritizovanie od mojej kamošky, ktorá sa občas pozerá cez zdielanie ako kreslím.

Moja najobľúbenejšia epizóda je 9. epizóda z 5. série a to Slice of Life. Áno, táto epizóda bola proste mega a minulú Sobotu u mňa obsadila 1. miesto. Tá epizóda obsahovala snáď všetko. Dokonca tam boli aj princezny! Predtým to bola Make New Friends but Keep Discord.

Jop. Dvojdiel 4. série bol proste totálne epicky. No tak okrem maľovaniu sa venujem animovaniu. Pár animácii som dala už aj na Bronies.cz. Inak trávim voľný čas hraním hier. Poslednú dobu najčastejšie hrávam Sonica, ale okrem neho hrám aj ďalšie hry ako napr. LoLko, Csko, Terraria, Wowko a rôzne staré hry. Samozrejme je toho viacej. Inak rada chodím von s kamoškami a venujem sa Youtubu.

Každému môjmu fanúšikovi hlavne ďakujem, že sa mu moja tvorba páči a hocijakým spôsobom ma podporuje. Inak ak máte nejaký sen tak za ním určite bežte. A samozrejme ďakujem za pozvánku do rozhovoru. .

Díky a nie je zač. Rada som sa zúčastnila tohto tvojho "projektu"

Ďakujem za privítanie.
Moja prezývka. Ono nie je moc čo o tom povedať. Adria je skratka môjho krstného mena Adriana. "X" som pridala iba preto lebo to znie viac... sexy? Neviem. No a "wolf", keď som ešte len začínala tak jediné čo som kreslila boli vlci takže preto wolf. A takto vznikla AdriaXwolf.

No, ako mladšia som rada sledovala známu umelkyňu pod menom Skailla. Ona ma inšpirovala aj v kreslení komixu, ktorý na nešťastie nemal moc veľký úspech. Ale predovšetkým mám hrozne rada psov a všetky psovité šelmy.

Komix sa volal, alebo volá, "Way of Light". Dlho som zbierala OCčká z rôznych adopcií len aby som mala dosť charakterov pre obe svorky vlkov. No príbeh prebiehal asi tak, že ako som to kreslila tak sa aj vyvíjal príbeh. Aj keď som sa chcela uberať iným smerom vždy mi napadli rôzne iné nápady. Ako názov už prezradil bolo to viac menej o boji dobra so zlom, svetla s tieňom. 2 svorky vlkov bojujúce za svoju pravdu. Neviem koľko môžem prezradiť pretože som nedokázala vytvoriť príliš veľa strán, no dovoľujem si povedať, že to malo celkom dobrú zápletku. No ak by som v komixe mala pokračovať, asi by som ho celý prerobila a zmenila, no takmer všetko.

No to je celkom vtipná historka, ktorú moji priatelia počuli už asi tisíci krát.
Jedného dňa som otvorila Youtube, že si pozriem nejaké nové video od Pewdiepie. A opäť, už asi 3x po sebe mi na domovskej stránke YT vyskočilo video s MLP. Tentokrát to bola epizóda "Too many Pinkie Pies". Samozrejme som pohŕdala týmto seriálom a klikla som na video, ktoré som plánovala vidieť. No osud to chcel inak a otvorilo sa mi video s (vtedy) najnovšou epizodou "Too many Pinkie Pies". No, nebudem klamať, mala som fakt nervy. Ale povedala som si že keď už mi to tam 3x vyhodilo, tak si to pozriem, chvíľka ma nezabije. Asi po druhej minúte som to vypla a povedala si, že je to kravina. Na druhý deň... som si povedala, že to začnem pozerať od 1. epizódy aby som sa neunáhlila v rozhodnutiach. Jedno viedlo k ďalšiemu a za pár dní som bola na 2. sérií. Čo mám povedať je to nákazlivé. Čo sa fandomu týka... no najprv to bolo iba o sledovaní show. Neskôr ako som začala kresliť sa začali objavovať rôzne názory, shipy a fanfikcie. Zaujímalo ma to a tak som to začala rozoberať do hĺbky. Nakoniec som bola prekvapené koľko a aký rozličný ľudia zdielajú moju drogu, MLP.

Ako všetci vieme rada kreslím no a nemohla som sa ubrániť pocitu, že kresliť poníky je asi 100x ľahšie ako ľudí napríklad. Asi v polovici môjho sledovania MLP som skúšala kresliť tieto milé stvorenia a hoci to najprv nevypadalo moc okúzlujúco, nevzdala som sa. Je to skutočne jednoduchšie ako vlci alebo ľudia a poníky sa dajú kresliť v rôznych polohách, s rôznymy výrazmi a interakciami. Môj pohľad na svet... no musím priznať, že som začala byť milšia k svojim priateľom a okoliu ako takému. Vždy som pomáhala spolužiakom v núdzi a tak podobne. Neviem povedať, či prišlo aj k nejakým iným zmenám.

Hmm, pravdupovediac charaktery sa mi zo začiatku moc nepáčili pretože mi prišli moc detinské. No rýchlo som zmenila názor. No čo ma asi najviac zaujalo bol príbeh. Bol tak prostý až to bolo úžastné. Nič podobné som nikdy nevidela. Pri každej novej epizóde som si hovorila: "No a teraz im už určite museli dojsť nápady." Ale vždy som sa mylíla. Lauren a jej tým vždy prišli s novými nápadmi, ktorými ma pripútavali k seriálu viac a viac. Obdivujem všetkých tvorcov tjeto show.

Tak to je naťažko odpovedať    . Z Mane 6 to je Rarity. Prečo: Páči sa mi jej dizajn, hlas, spev, jej prístup k životu a k Spike/ovi. Neviem si predstaviť MLP bez nej. A z background by som povedala Celestia. Prečo: Tvári sa, že je princezná no mne viac príde ako... neviem to popísať, taká kamarátka na vysokom mieste. Ona akoby už mala dosť toho hrania sa na dôležitú a radšej tak "blbne". Viem, že viacerím sa to nepáči ale ja to doslova žeriem.

Na úplnom začiatku som našla náš známy MLP OC generator, myslím že to všetci poznáme. Vytvorila som si poníka a pokúšala sa ho nakresliť. Ak sa nemýlim tak môj úplne prvý obrázok poníka je ešte na mojom starom účte no tom som ešte nesledovala MLP. Môj skutočne prvý obrázok je z Decembra 2012. Od toho roku ma to ešte nepustilo a myslím že ani nepustí.

Ak som v škole tak ceruzka a akýkoľvek kus bieleho papiera to istí. No tieto takzvané sketche iba málokedy dokončujem v digitálnom prevedení. Ak by som si mala vybrať preferujem viac digitálne kreslenie. Hoci to zaberie viac času no výsledok (takmer) vždy stojí za námahu. Ale kresliť s ceruzkou nikdy neprestanem, je to príjemné zabíjanie času.

Inšpirácia ide cez všetko
Od originálneho seriálu až po obyčajný rozhovor s kamarátmi. Ale najviac asi hudba a v poslednej dobe aj ostatní výtvarníci. Vžfy mám pocit, že kradnem nápady

Fu tých je viac. Najviac asi obdivujem Mn27. No teraz som najviac nalepená na Kilala97 a Lopoddity.
Na Mn27 mám rada ako sa dokáže hrať s farbami a ako línie krásne sedia na každom obrázku, ktorý vydá. Ak si pozriete galériu, pochopíte Kilala97 kreslí najmä Second generation MLP, čiže potomkov mane 6. Väčšinu času nevyfarbuje no ona farby ani nepotrebuje aby vytvorila obrázok na ktorý sa dokážete pozerať aj hodiny. Má unikátny štýl čo sa týka očí a hrivy. Často mi to pripomíňa anime, možno aj preto, lebo kreslieva svoje charaktery aj ako ľudí. Na záver Lopoddity. Taktiež autor Second generation. Možno poznáte meno Pandora, dcára Discorda. Čo sa mi na jej štýle páči... Ona má taktiež unikátny štýl kreslenia poníkov. Na prvý pohľad jednoduchý no nepoznám nikoho kto to dokáže dokonale skopírovať. Najviac sa mi páči ako kreslí postavy a výrazy tvárí. Odporúčam všetkých 3 umelcov.

Hmmm... no začnem u toho ktorý sa mi nepodaril lebo tých je viac
"Arttrade - Touchdown" Jeden z novších obrázkov no osobne si myslím, že som ho mala celý prekresliť. Je to sice z mojich začiatok v Paint Tool SAI no aj tak som to mohla nakresliť aj lepšie. Prečo som ho vubrala? Jednoducho povedané na tomto obrázku sa mi nič nepáči, iba farby.
A podarený: "Valentine's day (Almost)"
Taktiež jeden z novších. Zaujimavé je, že som pri tomto nestrávila až tak veľa času no výsledok ma nadmieru prekvapil. Farby, oči, línie, pozadie, všetko dokopy vytvára niečo úžastné a ako veľký narcis môžem prehlásiť, že je to jedno z najlepších diel, ktoré som kedy vytvorila.

Heh, ďakujem, moc si to cením.
5. sezóna. Ak mám byť úprimná zdá sa mi že sa autori viac zameriavajú na Fandom a jeho požiadavky a zabúdajú na to, že je to (hoci to nerada priznávam) rozprávka pre deti. Ale ako fanúšik som spokojná a moc si nesťažujem. Objavila sa tam Celestia a aj Rarity viac krát a každá epizóda ma niečim pobaví.
A či ma ovplivnil, ani moc nie. Ja moc canon nekreslím takže ma už asi 2. série neovplyvňuje, teda aspoň nie tvorbu.

100. epizóda bola skutočne šok
Ako videla som upútavky no jej celý obsah ma aj tak zaskočil. Posunúť celú Mane 6 do pozadia? Kto by to bol čakal. Ako našlo sa i pár nezrovnalostí, ktoré ma mažno trošku pohoršili ako napríklad premenovanie Derpy na Muffins. To fakt bolelo. Ale inak, to bola fakt zábavná epizóda a toľko som sa už dlho nezasmiala.

Tak to áno
Ja nie som moc veľký zástanca obľúbených epizód pretože na túto otázku neviem nikdy odpovedať. Je ich veľa dobrých niektoré sú lepšie ako ostatné ale nemám nejaké preferencie. Maximálne by som mohla posadiť na pilier 1 epizódu: Magical mystery cure. Posledná v S3.

Najviac asi to že cez kresby dokážem vyjadriť aspoň 45% toho čo mám v hlave. Je to môj spôsob vyjadrovania, či už nálad alebo nápadov, s ktorými sa chcem podeliť. Nehovoriac o tom, že sa tým líšim od ostatných smrteľníkov Ale máš pravdu, je to aj relax a útek z reality.

Spev, trošku píšem, PC hry a anime. Nedávno som začala čítať knihy.

Hmmm... mojim fanúšikom...?
Držte sa toho čo vás baví, nevzdávajte sa a Friendship is Magic ;3

Aj ja ďakujem

Moje přezdívka je vlastně odvozenina od jména Jerry, které jsem používal kdysi a vzniklo asi jako narážka na Jerryho z kdysi moji nejoblíbenější pohádky Tom a Jerry. Hodně lidí si myslí, že přezdívka Jeryk je jen poangličtěné jméno Žeryka, pejska Spejbla a Hurvínka, ale tato spojitost mě při vymýšlení vůbec nenapadla. Jeryka už mám skoro 8 let a snad ještě vydrží. A já ti taktéž děkuji za pozvání do rozhovorů.  

Víš, že už ani nevím? Ale pravděpodobně se to stalo někdy před třemi lety, kdy jsem na jednom fóru o mobilech narazil na jednoho uživatele, Koblížek se jmenoval, který měl v podpise Rainbow Dash. Původně jsem si myslel, že jde jen čistě o něčí výtvor a poněvadž se mi to celkem líbilo, začal jsem hledat autora. Velké překvapení pro mě bylo zjištění, že se nejedná pouze o nějaký obrázek založený na fantazii autora, ale o obrázek založený na celém seriálu. Pak už to šlo ráz na ráz, zkoukl jsem všechny díly (tehdy finišovala třetí série), navštívil pár srazů, našel skvělé lidi. A skvělou komunitu.

Jeho obřím stylem. Věděl jsem, že není určen pro mne, ale oslovil mě jeho styl vyprávění příběhu, styl dabingu, styl animace, kterou jsem si téměř okamžitě oblíbil. Na okolí mám pořád stejný názor, podle mě je myšlenka seriálu pěkná, ale v reálném světě asi bohužel neuskutečnitelná .

Po tom, co jsem viděl, nebo slyšel o reakcích na komunitu u jiných broníků si myslím, že jsem z toho vyšel s klidem a pohodou. Rodiče si nejdřív mysleli, že se jedná snad o nějakou náboženskou sektu, ale poté co jsem jim vše objasnil s tím už nemají sebemenší problém. To že jsem broník na sobě nedávám nijak znát, ale například nejbližší přátelé ve škole mi říkají poníku, což by třeba někoho mohlo otravovat, ale beru to jako legraci na to, že se koukám na barevné poníky.

To je velice proměnlivá záležitost, která se mění většinou s každou novou epizodou. Nejdřív to byla Rainbow Dash, pro její duhové barvy a povahu, s kterou se nejvíc ztotožňuji. A momentálně mám asi nejradši Twilight Sparkle, poněvadž to je ve zkratce nejepičtější postava.

Opět velice proměnlivá záležitost, hlavně z důvodu nejnovější páté série, kde je každá nová epizoda ještě nedupanější než ta před ní. Ale pokud mám vybrat jednu nejlepší, bude to určitě poslední epizoda třetí série, kvůli příběhu a hlavně nádherným písničkám.

Na pauzy u seriálů či pořadů jsem si už zvykl, takže mi to nijak nevadí. Podle mě se nám čekání vyplatí, protože podle toho, co jsem viděl nedávno v jednou animatiku se máme opravdu na co těšit. Jinak si nemyslím, že by jsme s tím měli počítat u každé epizody, letní pauza je běžná věc a záleží spíš na tom, kdy tvůrci novou sérii spustí. Například čtvrtá série pauzu neměla.

Kreslím už odjakživa. Od první třídy, jsem chodil dokonce do nějakého kroužku. Během těch let školy to ale nějak vyprchalo, kreslil jsem pouze občas a jen takové malé kresbičky. To je taky další věc, za kterou můžu bronies poděkovat, že mě to zase do malování nakoplo a dokonce naučilo zlepšovat se. S klidem můžu říct, že kdyby nebylo MLP, přestal bych kreslit úplně.

Asi v možnostech úprav. Když kreslím na papír a přetáhnu, musím těžce gumovat, aby to vidět nebylo, v případě fixů už to nejde vůbec. Ale na počítači stačí změnit nástroj a jedním kliknutím chybu smáznout. Ale myslím si, že umět kreslit klasicky je jediný správný základ pro kreslení na počítači.

Seriálem se inspiruji celkem často, u ostatních autorů taky, ale snažím se mít spíš své originální nápady.

Určitě, autor se jménem NCMares. Kreslí velice pěkné a stylové obrázky a nejvíc se mi líbí ta "temná" atmosféra, kterou do nich dokáže vložit. A je i jeden z mála, který mi dokáže s lecčím pomoct.

To rozhodně. Kvalita našich autorů jde hodně nahoru a myslím si, že naprosto v pohodě můžou konkurovat zahraniční tvorbě. A nemyslím tím jen obrázky, ale i hudbu a videa.

Nejvíc se mi povedl asi můj poslední obrázek s Trixie, na kterém jsem si dal hodně záležet a podle mě je to zatím to nejlepší, co jsem kdy dokázal nakreslit. A nejhorší? Kdysi jsem začal takový projekt, kde jsem chtěl na papír A1 nakreslit originální charaktery našich broníků spolu s poníky ze seriálu. Mělo to čítat přes 250 poníků na jednom papíře. Bohužel jsem dostal velice špatný nápad to vybarvit fixem, který jsem to naprosto dokonale celé zkazil.

Poníky mi dodávali sami broníci. Kdo tam chtěl svou postavu mít, poslal mi její obrázek a já to tam zapracoval. Je to škoda, mohl to být epický obrázek. Strávil jsem nad tím vlastně polovinu prázdnin, ale i tak toho nelituji, poněvadž kreslením tolika poníků jsem dosáhl určitě jistého zlepšení.

Na mém profilu na bronies.cz si stačí vyhledat mé téma PonyA1. Nějakou dobu jsem tam ukazoval svůj postup s obrázkem, pak už jsem ale přestal a po tom, co jsem to krásně pokazil už jsem to radši nechtěl ukazovat vůbec.

Správně, je to taková forma odpočinku, mou fantazii vždycky něco napadne, tak si k tomu pustím nějakou příjemnou hudbu a kreslím, klidně i třeba celou noc 5 hodin v kuse. Často si tak vyčistím hlavu a jako bonus nakreslím i něco pěkného.

Mám rád různorodé typy hudby, ale ze všeho nejvíc mám nejradši tzv. epickou hudbu, jako je například Two steps from hell. Takovou já zbožňuji a právě u ní mi fantazie pracuje na plno. A ještě hraji airsoft, již 5 let a trochu se věnuji veteránům. Sice jsem měl jen jednoho, ale mým snem je mít doma nějakou nablýskanou starou motorku české výroby.

Nejsem si jist, jestli nějaké vůbec mám,   ale tak, mějte mě rádi, sdílejte mé obrázky dál a prosím Vás, nežádejte mě o requesty, opravdu je nestíhám kreslit   .

Já děkuji že si mě pozval čest for me.

Není zač, jsem ráda, že se mnou někdo chce dělat rozhovor. Přezdívku Vlče jsem začala používat, když jsem si založila blog zaměřený na mou volnou tvorbu. Chtěla jsem, aby byla podle zvířete, které by nejvíc vystihovalo mé vlastnosti a aby byla česky. Nakonec mi nejvíc sedlo vlče, protože je to tvor, který potřebuje mít společnost, ale zároveň je velmi plachý a obezřetný.

Začala jsem sledovat My Little Pony spolu s mým, teď už bývalým, přítelem Fingusou na přelomu léta a podzimu v roce 2012. Předtím jsem se často dívala na různá anime, takže mi nepřišlo nijak zvláštní dívat se na seriál s nálepkou "pro malé holky". Tuším, že jsme ještě ani nedokoukali první sérii a už jsem byla zaregistrovaná na bronies.cz a vesele kreslila poníky.

Osobně nevyzdvihuji My Little Pony ve svém žebříčku nad ostatní seriály, jako to možná dělají někteří jiní bronies. Ten seriál mi dal to, co hledám u jakéhokoliv jiného snímku, či knihy. A to je obyčejná zábava. MLP si dovedlo udržet mou pozornost. Dovedlo mě rozesmát, přinutilo mě se zamyslet, dalo mi inspiraci k tvorbě. A po jeho shlédnutí jsem pohled na okolní svět změnila, ale nemohlo za to poselství tohoto díla, ale bronies.

Díky bronies jsem se poprvé v životě cítila důležitá. Ukázali mi, že i když je svět plný zlého, mám sílu ukázat ostatním světlo.
Před tím jsem měla velké pochybnosti jestli je správné dát se "cestou umění", jestli jsem se neměla radši věnovat něčemu užitečnějšímu. Ale bronies mi ukázali, že to co chci není prostě jenom kreslit, ale vzbuzovat svou tvorbou emoce. Učinit lidi šťastnými. Ukázali mi tedy, co chci a že toho můžu dosáhnout.

Rodiče jsou ode mě na takové věci celkem zvyklí, věděli to už od začátku. Samozřejmě si ze mě občas dělají srandu, ale nikdy ne ve zlém a nesnaží se mě od toho odradit. S mou sestrou jsem se na pár dílů dívala a dokonce se mi povedlo ji přesvědčit, aby se také zaregistrovala na bronies.cz, ale nepatří k velmi aktivním členům. A i mezi přáteli se setkávám s převážně pozitivními či neutrálními postoji.

Donedávna to byla 6. epizoda 3. série, Sleepless in Ponyville. Získala si mě tím, že v ní vládla úplně jiná atmosféra než v těch předešlých a taky v ní dostala prostor moje oblíbenkyně Scootaloo. Ale teď ji trumfla 12. epizoda 5. série, Amending Fences. A to hlavně proto, že se zabývá  problémem, kterému čelím už velmi dlouho a nevím, jak se k němu stavit. Navíc mě velmi mile překvapilo, jak tvůrci propojili děj i s velmi starými epizodami.

Kreslím od nepaměti. Od dob, co jsem byla malá, až doteď. Už jako dítě jsem chtěla, aby se kreslení stalo mou prací a brala jsem to velmi vážně.

Mám ráda oba způsoby stejně, každý má své výhody a nevýhody. U tradiční tvorby je mnohem snazší vtisknout do díla kus sebe. Nástroj, ať je to tužka, štětec, nebo pastel, se snadno ovládá a dělá přesně to, co chci a kdy chci. Což bohužel neplatí u digitální tvorby. Tam mám ale zase mnohem lepší kontrolu nad kompozicí a nad barvami než u papíru.

Myslím, že je lepší si prvně vycvičit ruku a k tomu nejlépe slouží papír, protože, jak už jsem psala, tablet ne vždycky poslouchá jak má. Ale kromě cvičení ruky je důležité cvičit i oko a na to spousta lidí zapomíná. Opravdoví kreslíři totiž musí svět kolem sebe vnímat v tvarech. A tohle se nedá naučit jinak než neustálým kreslením věcí okolo nás. No a chodit po venku se skicákem je podle mě pořád lepší než tahat s sebou tablet. Ale možná jsem trochu zaspala dobu

Inspirace je úplně všude. K pony tvorbě mě inspiruje samozřejmě seriál, ale také mé osobní zkušenosti, ale ze všeho nejvíce mě, k tvoření obecně, inspirují ostatní autoři a lidé vůbec. Ať jsou to mé spolužačky a spolužáci, profesoři, nebo přátelé. A bohužel v poslední době mě k tvorbě musejí inspirovat i peníze a touha po jídle a střeše nad hlavou.

Každý autor se liší. A je tu velká spousta umělců, jejichž tvorba mě učarovala. Z těch, kteří se zabývají nebo zabývali pony tvorbou, můžu jmenovat například Nayshie. Je to neuvěřitelně talentovaná slečna s vynikajícím citem pro barvy. Trochu mimo pony tvorbu, ale stále by se jeden či dva poníci v její galerii našli, je polská umělkyně LiLaiRa. Její kresby mají neuvěřitelnou energii a jsou zároveň agresivní i jemné. A úplně mimo pony tvorbu bych jmenovala Bohuslava Reynka. Člověka, který maloval svými rytinami.

Neřekla bych že by se česká a slovenská tvorba odlišovala od té světové obecně. Jsou tu jedinci, kteří mají velký talent a schopnosti, tak jako v každé jiné zemi. V poslední době mi ale přijde, že spousta dobrých autorů od nás se odmlčela, nebo se pustila do nonpony tvorby. Tak se mi zdá, že to u nás maličko skřípe.

Když si procházím zpětně svou galerii, tak je v ní jen jeden obrázek nad kterým se můžu zastavit s myšlenkou, že se mi vážně povedl a to je tento: http://orig05.deviantart.net/f5a6/f/2013...5vufwg.png
Popravdě, nelíbí se mi ani moc to, jak vypadá, ale to, že člověk pro kterého jsem jej kreslila z něj měl obrovskou radost. Asi největší radost, co se mi povedlo kdy vzbudit. Tedy soudě podle jeho reakce.
A obrázek na který vůbec nejsem pyšná, tak těch je víc. Ale myslím, že nejvíc jsem zklamaná z tohoto: http://pre07.deviantart.net/590c/th/pre/...7vxbtu.jpg
Byl to obrázek pro aukci na Czequestrii 2014 a myslím, že jsem mu měla dát mnohem víc času. A určitě větší prostor. Naskenované to není vidět, ale ve skutečnosti je tahle kresba o něco menší než A5 a to je příliš málo na to, abych mohla využít možnosti, které mi nabízela technika kresby rudkou. Už si nepamatuji proč jsem ho takto nakreslila, ale teď bych to určitě udělala jinak.

Do Sborníku jsou třeba ilustrace a k těm je třeba vždy přistupovat jinak než k obyčejným obrázkům, protože musí dobře fungovat s textem. A navíc i v samotném názvu Sborníku stojí "...to nejlepší od spisovatelů a kreslířů z bronies.cz...", takže u takového projektu je třeba se snažit opravdu tvrdě. A co mě k tomu vedlo? Ta úžasná myšlenka celého tohoto projektu. Jinak kromě ilustrací dělám i jeho sazbu, takže můžu říct, že ke Sborníku mám i "hlubší autorský vztah"

Kromě kreslení ještě animuji, což je vlastně kreslení na dvacátou čtvrtou Také občas přebarvím nějaký ten blindbag a když mám nápad, tak píšu. Také mě velmi baví pečení (cupcakes and muffins yay!) A mám velmi ráda zvířata. Kočky, velké psy a koně především. Jinak ráda dělám všechny věci, které lidé mého věku dělávají... čtu knihy, hraji PC hry, sleduji filmy... procházím se po zajímavých místech a spím

Že jsem vděčná za každého z vás! Ukázali jste mi mou sílu a díky vám jsem teď tím kým jsem. Jste se mnou, když se mi daří, ale neopouštíte mě ani v zlých chvílích mého života, a žádná slova nedovedou vyjádřit, jak moc ráda za vás jsem. Doufám, že vás nezklamu. A slibuji, že se budu pro vás snažit být lepší a lepší!

Také moc děkuji za tento rozhovor. Bylo mi velkým potěšením Jsem ráda, že se mezi bronies stále najdou lidi s odvahou začít nějaký zajímavý projekt.

Zdravím. To máš pravdu, protože v tomto případě nejde o přezdívku (pokud nemáš ovšem na mysli můj vedlejší nick "Elfman"). Co se týče druhé otázky, doufám, že "generace", která mé představení už zná, vymřela po meči  :-) , abych je nenudil známými fakty. Asi začnu od konce. K bronies komunitě mne přivedl Moondancer, se kterým jsme v té době o MLP debatovali už asi 5 nebo kolik let. Hodil mi odkaz na bronies.cz a divil se, že tam ještě nejsem. Tak jsem se tam šel podívat, zaregistrovat, a později i k nelibosti mnoha místních, vykecávat  :-)  . Mno, a jak jsem se dostal k MLP? Dlouhá historie. o byla taková oklika od nového Pentia přes nudu, animované pohádky v televizi, až k seriálu Malí poníci a přátelé, co tehdy běžel na Primě. Pak, řekněme, dlouho nic, až s příchodem internetu (a později YouTube) to bylo My Little Pony Tales, My Little Pony G3 a v roce 2010 (ještě než jsem poznal bronies) FIM.

Máš na mysli tu elfmanovskou? No, ta souvisí s tou historií. Od nudy nového počítače mne zachránil jeden animovaný film (Příběh Santa Clause), ve kterém je hodně dětiček elfů, takže od té doby jsem byl Elfman  :D  . Takže ji vlastně používám, jestli se nepletu, už od roku 1998.

To hádáš (co se týče přezdívky) dost přesně  :-)  . Někteří si mysleli, že tím vzdávám poctu Dannymu Elfmanovi :) . Ale zpět k tématu. Tohle je dost těžká otázka. Snažil jsem se na ní odpovědět ve své přednášce a dalo to asi na 12 hodinovou prezentaci. Já osobně si myslím, že srovnávat starší generace a FIM je asi totéž, jako srovnávat dudlík a CNC laserovou řezačku. Z technického hlediska bude lepší to druhé, ale dítěti bychom ji do ruky nedali  :-)  . Ne, teď vážně. FIM a starší generace mají mnohé věci společné (a to nejen tím, že tam vystupují poníci), ať už jde o některé morální lekce, jména či vzhled postav či drobnosti, jako že pegasky ve všech generacích umí chodit po mracích. Na druhou stranu jsou si všechny generace dost odlišné (a to nejen FIM vs. zbytek), ať už obsahově či po stránce animace a vždycky tam bude něco, co druhé straně nesedne. FIM je rozhodně vyspělejší seriál, zvláště S4 a S5, stejně tak Equestria Girls dvojka a trojka, které se fakt povedly. Ale zase mi tam chybí ta roztomilost a jednoduchost. FIM se zatím nejvíc podobá mixu Tales a G1. Tohle by ale bylo na dlouhé povídání, a nedokážu to obsáhnout jen pár větami.

Myslíš My Little Pony obecně nebo Friendship is Magic?

Hm... tak to bude problém. Resp. My Little Pony totiž není zrovna můj nej seriál, jelikož takovou kategorii snad ani nevedu. MLP byl můj oblíbený, protože v té době těch dobrých seriálů u nás v TV moc nebylo (pokud nepočítám Disneyovky a Želvy Ninja). Současná generace se mi líbí hlavně ze dvou důvodů: jsou to poníci, tudíž mé dětství, a je kolem toho komunita, se kterou se o tom seriálu dá bavit, a tak podobně. To možná asi určuje, zda je seriál u mne oblíbenější nebo ne. Jinak mu totiž náleží stejné místo na poličce mezi desítkami dalších DVDček, na které pomalu padá prach. Mnozí by asi odpověděli, že si oblíbili animaci  :-) , já ale viděl už lepší a roztomilejší. Kromě toho, je to prostě Flash. Uznávám, že v posledních dvou sezónách se tvůrcům už daří i jemnější výrazy tváří, ale stále mi to prostě proti jemným nuancím např. Bambiho přijde hrozně přehnané. Také by se mi asi měly zamlouvat morální lekce. Nic proti nim. Byť jsem měl dlouho dobu problém je chápat. Ale asi to bude prostředím, ve kterém jsem vyrůstal, takže poselství FIM není o nic lepší než poselství jiných seriálů/filmů, co znám. Takže hlavní bude opravdu jen ta komunita. To jsem asi spíš vyjmenoval, čím pro mě seriál není důležitý, že?  :(  Jsem hrozný člověk.

Popravdě si ani nevzpomínám, že bych slyšel nějakou odmítavou reakci v rodině, škole či mezi přáteli (tehdy ještě hojněji zastoupenými). Vlastně reakce asi nebyla žádná. Maximálně něco na způsob: no jo, zase nějaká blbina, co ho napadla, necháme ho být. Těžko uvěřit, ale já, když byl dítě, tak sledování seriálu pro holky bylo to nejvíc normální, čeho se ode mne rodiče mohli dočkat  :D . Co je koukání na holčičí anime v 15 letech proti jízdě na čtyřkolovém trakaři skrz vesnici za plného provozu z kopce. A v současné době je to každému úplně fuk (asi to bude tím stářím). Mě docela naopak vyhovuje, že k tomu mí nejbližší dovedou přistupovat stylem, co jim to může přinést (např. zábavu) a ne tím, zda a co je vlastně "normální" (z technického hlediska to samozřejmě normální není). Možná k tomu měl někdo výhrady, ale nikdo to nedal najevo a já se nikoho neptal. Ono to třeba nebude až takovou tolerancí, ale že jsem byl vždycky atypický (už od dětství jsem si hrál s panenkami).

Počítá se kreslení i jako dítě?  :-) Asi ne, takže když započítám tu dlouhou mezeru, kdy jsem prakticky od 10-11 let soukromě nenakreslil ani čárku, tak podle DeviantArtu jsem se k digitálnímu kreslení vrátil někdy v roce 2011. Pokud se tomu tak dá říkat. Jsou tam sice i obrázky z roku 2003, ale těch moc nebylo (pár neumětelských pokusů).  Takže opravdu se snažím kreslit tak možná 5 let zpátky. A to zpočátku převážně digitálně, než jsem přišel na to, že analogově je to mnohem "hezčí". Vlastně ani netuším, co mne přivedlo ke kreslení. Protože podle průřezu starou tvorbou tam poníci nehráli moc roli. Ale určitě sloužili jako dobré odbytiště. Zkrátka, pokud je nějaké publikum, kterému se vaše tvorba dá "prodat", proč po té příležitosti neskočit. Poníky jako takové kreslím určitě už od roku 2009. Čili bronies jako důvod můžeme tak nějak pustit k vodě. Divné. Teď mi došlo, že vlastně ani neznám pravý důvod. Ruční tvorba je o něco mladší, od poloviny roku 2012. Pokud vám nejde do hlavy že podle DA kreslím od roku 2011 a poníky od roku 2009, tak to proto, že jsem do té doby DA neměl  :-)  .

Pokud se těm hrůzám, které umělce na našem fóru velmi dlouho strašily ve spaní dá říkat styl, tak vznikl nejspíš očumováním a kreslením všeho možného, od různých animovaných filmů a seriálů, až po díla jiných umělců (v tomto případě šlo výhradně o MLP, na rozdíl od první kategorie). Nemusím asi říkat, že se mi víc líbí styl G1 než FIM, takže se G4 snažím pokud možno, co nejvíc vyhýbat. Takže je to takový prozatím mišmaš všeho v mém okolí. Co se mi na něm líbí nejvíc? Že se občas i něco povede. Řekněme, že 95% mých výtvorů kdybych potkat na internetu, tak zahodím všechno co mám a zdrhnu. O to víc potěší, když mezi tím vším balastem vynikne občas vlastní kresba poníka či čehosi, co nemá referenci v cizí tvorbě, ale přesto se mi to líbí (vzhledem k počtu náčrtů ve Scraps gallery to už musí hraničit s jistotou, aby se tam občas něco mihlo). O to víc zajímavější je pak vracet se ke své staré tvorbě, abych zjistil, že daný styl v té či oné podobě používám už léta, a výsledná kvalita nezáleží na počtu odtrénovaných let, ale na momentální konstelaci hvězd. Baví mě, k nelibosti ostatních, experimentovat se vším možným a právě ten občasný výsledek, který se náhodou povede mě na tom těší nejvíc.

Starostliví medvídci jsou rovněž seriál mého dětství, resp. ne ta generace, kterou zrovna kreslím. Pokud jde o % zastoupení, tak i když jich je relativně hodně, tvoří jen minimální obsah, pokud jde o kvantitu (možná tak 10-12 obrázků z 500?). Je to vlastně jen pokračování tématických cvičení (před tím to byli lidé, koně, Disney, atd.). Tato generace (nebo spíš řekněme, tento jeden konkrétní díl) se mi líbí hlavně v tom, že i když je to digitální animace (podobně jako FIM), není vektorově počítaná, tudíž má mnohem blíž ke klasické ruční animaci, kterou mám ze všech nejraději (kvůli své hřejivosti) a tedy jsem získal dost slušnou zásobu referencí pro výrazy tváří. Pro FIM existuje spousta tutoriálů, ale z nějakého důvodu mi nějak nesedly, nevím přesně ani proč. Naproti tomu ty medvídkovské výrazy jsou takové jemnější a dobře se na nich cvičí stavba těla lidí (nebo polidštěných zvířátek). Zkrátka je to zrovna jen momentální téma. Za pár týdnů/měsíců se po nich slehne zem.

Ta realističnost může souviset s tím, že pokud jde o animaci, je mi 10x milejší Bambi, Spirit, nebo Rescue from Midnight Castle než FIM, ale vystihnout realistického koníka (klouby a hlavně držku), aniž bych stvořil nestvůru, je pro mne zatím nedosažitelná výzva, takže slovo "snažit se" je na místě. Inspirace je můj další kámen úrazu. Když kreslím obrázky podle už hotového díla či snímku obrazovky, což je řekněme 80% mé tvorby, tak vím, co kreslím. Ale když mám vymyslet něco vlastního, tak většinou vzniknou jen potulující se postavičky na papíře bez ladu a skladu, zkrátka bez nějakého vyššího účelu. Ano, občas mne napadne nějaká scénka, jako naposledy u té uražené poničky se sedlem, ale to je výjimka. Těch opravdu "zajímavých" nápadů (říkám to ironicky, protože to připadá zajímavé tak max. mě) mám pomálu. Je jich pár sepsaných a občas i nějaký z nich realizuji, ale jde to pomalu, protože mám pocit, že bych daný nápad současným provedením spíš pohřbil, tak ho odkládám. Tudíž hlavní inspirací jsou obrázky, na které narazím na netu ve stylu "Páni! Tento autor má super styl! Dovedu ho taky?". Pak se nelze divit, že když se mi takový obrázek s tématem povede, že patří dlouhodobě k mým oblíbeným. Spíš ale platí, že čím víc se člověk snaží udělat něco opravdu super, tím spíš to pak nakonec pohnojí. Výsledek třeba není nutně katastrofický, ale mě se prostě nelíbí. Pro mne je inspirací vlastní neschopnost. Např. když jsem zjistil, že nedokážu namalovat krajinku. Tak jsem šel "inspirovat" na net pro fotky  :-) . Inspirace v pravém slova smyslu, tj. třeba reakční obrázek nebo animace/komix na aktuální událost, či vlastní příběh, to mi zatím moc nejde.

Zvlášť oblíbeného nemám. Vlastně si ani nepamatuji jména těch, kterými jsem se inspiroval. Pár jich mám jako Watch na DA a stručně bych mohl říct, že z umělců na fóru mne dokáže inspirovat dobrá polovina z nich (bez ohledu na to, jak moc dobří jsou či nejsou, protože často i na nepovedené kresbě je něco, co mne pozitivně zaujme).  Nedokážu vyjmenovat všechny, tak snad se někdo neurazí, ale dlouhodobě mě fascinují díla Antošíka (jeho pozadí), Zmoka (obecně i jeho nonpony tvorba), Ter0k, obzvláště Vlče (pokud zrovna nekreslí pro Sborník), Cally, svým způsobem Baterka, jehož dílo sice nemohu nazvat krásné nebo roztomilé, ale je prostě fascinující. Nemohu vyjmenovat všechny, a zároveň to ale neznamená, že pro mne jsou důležití jen tito opravdu skvělí umělci. Když si třeba náhodně vyberu a rozkliknu DA zdejšího (pro mne průměrného umělce - i tak lepší než já, ale prostě v záplavě obrázků na netu bez šance), tak v jeho galerii mě jeho Rarity dokáže zaujmout a vykouzlit úsměv ( http://xuriux.deviantart.com/art/Rarity-...-355192629 ), byť technicky to není víc než pár vektorů. Ale existuje spousta dalších autorů. Stačí se podívat do mých oblíbených obrázků na DA a asi pochopíte, co vlastně vyhledávám: http://elfman83ml.deviantart.com/favourites/ Z poslední doby mne např. dostala do kolen autorka pod názvem ThisCrispyKat. A tady na fóru? Normálně si log na titulní straně moc nevšímám, ale Eugene mě s tím svým fakt dostala. Když bych to měl říci stručně, tak prakticky před většinou obrázků v Quality Art vlákně na fóru padnu na zadek, ale nutně vysloveně autora si nezamiluji. Stejně jako nemám oblíbené hudební interprety nebo filmové režiséry, pouze konkrétní díla (pak se mi někdo diví, proč mám rád některé Jacksonovy písničky, když ho jinak nemám zrovna v oblibě).

Vybrat obrázek, který se mi opravdu povedl, bude velmi jednoduché  :-)  http://elfman83ml.deviantart.com/art/Vis...-363044693. I po delší době se mi líbí celkové zpracování (snad až na trávu), navíc je to digitální, což je zázrak a hlavně to má své téma, a jde čistě o originál. Pokud bych měl zvolit i zástupce, pak by šlo o tento obrázek: http://elfman83ml.deviantart.com/art/A-l...-354388300. Je to sice umělotina, ale vychází to skutečně ze mě. Jsou tam možná i lepší obrázky, ať už vektorové či ne, FIM či ne, ale většinou jsem použil nějakou referenci nebo berličku v podobě pomocného programu, atd., tudíž je to automaticky "ne úplně dobré". Z klasické tvorby se mi zatím nejvíc líbí tento: http://elfman83ml.deviantart.com/art/Spi...-410203728. Sice to není vůbec originální tvorba, ale pořád to na mne působí kouzlem z onoho filmu. A co se mi vůbec nepovedlo? Všechno ostatní. Dobrá 1/3 obrázků tam je jako odstrašující příklad. Ale kdybych měl vybrat jeden, který opravdu ani po delší době nemám rád a nenašel jsem tam ani nic zajímavého, tak by šlo o tento: http://elfman83ml.deviantart.com/art/Pon...-336812495. Barevně je to příšerné, čumák a oko je katastrofa, hříva je jak ohňostroj, o obloze ani nemluvě. Vybral bych tento: http://elfman83ml.deviantart.com/art/Man...-332662180 ale tam mě z nějakého důvodu zaujalo provedení čumáku. A pokud jde o klasickou tvorbu? http://elfman83ml.deviantart.com/art/Ske...-340134173 protože každý musí nějak začít, ne?  :D  .

No, relaxovat ani moc ne, alespoň zatím ne. Zatím to beru jen jako takovou výzvu. Tj. předně naučit se kreslit, pak bych chtěl zkusit animovat (myslím tím klasicky, ne digitálně) vlastními silami. Jsem spíš takový ten typ, který má rád pocit, že nad něčím alespoň chvilkově vyhrál, ať už jde o partii Dooma, zedníci, kapitalismus, nebo kreslení  :-) . Hlavně je to jedna z možností, jak se zlepšovat (a je to rozhodně jednodušší než se učit Japonsky  :D ). Možná časem pokročím natolik, že se mi bude u kreslení líbit i sdělování myšlenek, nebo to alespoň dělat čistě jen pro legraci. Možná by to šlo rychleji, kdyby člověk nebyl tolik líný a nedělal hlavně 10 koníčků současně, protože u ničeho nevydrží déle než 4 hodiny v kuse. Takže odpověď by zněla "něco úplně jiného"  :-)  . Zkrátka, když chce člověk opravdu vidět výsledky, měl by se tomu věnovat pořádně   :(  .

Záporů tam myslím už moc není. Resp. seriál je pořád takový stejný, vlastně ani nevím, co bych na něm chtěl dál hledat, ale takové to překvapení, jaké bylo u S1, už znovu nepřišlo. Neříkám, že by to mělo být jiné, ale tak nějak je to pořád stejné  :-)  Je jako fakt, že mě poslední dobou zrovna moc nové věci ze židle nezvednou, ale pár dílům se to přeci jen povede (Zvonilka, Raubíř Ralf). To mi u FIM tak nějak chybí. Asi čekám trochu moc od seriálu pro děti. Co se mi naopak na S5 líbí, že je seriál dospělejší. Sice už S1 měla spojovací téma pro sezónu (Gala), ale od S4 to šlo víc do hloubky, epizody na sebe navazují trochu víc, zkrátka je tam víc věcí, které mám tu možnost hledat. I příběhy jsou složitější. Tady to sice naráží na onen limit 22 minut, ale to je problém jen někdy. Hodně mne zaujalo, že je to teď více Slice of Life než v dřívějších sezónách (kromě S1), např. díly o vývoji postav (Diamond Tiara), vůbec všechny díly okolo Rarity, Coco, atd. kdy se nesnaží zachraňovat celý svět. Pravda, poslední díl byl dost akční. Sice nepřekonal má očekávání (po Tirekovi asi už málo co), ale ta rovina se Starlight byla na tom to nejzajímavější. Stručně? Seriál dospívá. Sice pomalu, ale řádně. Už tomu nelze vytýkat, že to není roztomilé jako starší generace, protože se to konečně rozhodlo, kam patří a nelítá to mezi mantinely jako S3. Také poučení, která tam jsou, jsou otevřenější, nepůsobí to stylem "takhle a ne jinak", ale dává to možnost postupně poznat motivy postav, a navíc dost často je na divákovi, aby se rozhodl, co si z toho má vlastně odnést. Nepředříkává mu to Twilight v dopisu jako blbečkovi. V tomto se to hodně podobá Tales.

Ha, ha.. zase tenhle typ otázky  :-)  . Myslím, že jsem na sebe vykecal už všechno možné, ale kdyby měl snad někdo pocit, že ne dostatečně, ať se klidně zeptá. Otázka na koníčky je už konkrétnější, tudíž mezi ně patří následující činnosti: programování (nazývejme věci pravými jmény: sprasení kódu), rychlá jízda autem (což se sice zrovna neslučuje s výkonem motoru, ale ono nejde o auto, ale o řidiče), elektrikaření (v současné době hlavně fotovoltaika), zahradničení a s tím související stavba zbytečných budov na pozemku (současně se vyvíjí skleník verze 2.0). Gaučink a sledování televize bych jako koníčka nepovažoval, to asi dělá každý (byť asi málokdo prokládá animáče s dokumenty o fyzice a jako třešničku na dortu si pustí Partičku). A když mám trochu času, tak se ještě sem tam hrabu v HW (musel jsem přestat, protože ty složené počítače už nebylo kam dávat, a to jsem při stěhování několik 386/486 sestav "vyhodil"). To by byly asi tak ty nejvíc využívané v současné době. Mým asi největším koníčkem je psaní sáhodlouhých textů a "vysokohorská turistika" (lezení některým členům fandomu na nervy). Jo, ještě se učím japonsky. A nutno říct, že zatím dost marně  :-)  .

Těm dvěma současným fanouškům děkuji za trpělivost, s jakou navštěvují má témata  :-)  . Závidím jim, že je to ještě baví. Tobě děkuji za rozhovor a omlouvám se, pokud jsem tě zdržel víc než jsi plánoval. Já teď nasednu na přibližovadlo a pojedu se domů nasytit. Mezitím budu marně přemýšlet, jak je možné, že došla v rozhovorech řada zrovna na mě  :D  .