Předtim než se pustíš do dlouhejch popisů, tak bys měl navnadit čtenáře na to, co ho čeká. Naznačit tajemnství, záhadu, konflikt. Když přijde někdo netrpělivej jako jsem já, dost to pomůže. A nemusí to bejt jenom v příběhu celkově, ale i v jednotlivejch kapitolách a odstavcích. Třeba jak píšeš, že tam byla povodeň a proto jsou kolem řeky kameny co připomínaj vejce bájnejch zvířat. To je pěknej popis. Ale taky to můžeš otočit. Nejdřív řekneš, že kolem řeky jsou šutry obalený řasama, a ještě připomínaj bájný vejce. Pak si řeknu "co tam sakra dělaj ty šutry? a ještě bájný zvířata?". Pak napíšeš, že tam je protržená hráz a byla tam asi podoveň. Mě to dojde "jó, ahááá" anebo "cha, to jsem věděl, jsem chytrej". (Zůstává nevyřešená otázka bájnejch zvířat, ale kdo ví, co nás ještě čeká.) Hmm, pamatuješ si, jak ve filmu Poslední jednorožec, když Amalthea vlezla tajně v lidský podobě do hradu, tam bylo několik narážek na jednorožce? Princ na koni s kopím jehož stín vypadá jak jednorožeč, nebo jak si Amalthea stoupne před obraz jednorožce, takže jí roh jakoby kouká z čela. To se mi líbilo, vypadalo to, že je hrozně nápadná, i když pro to jinak nebyl důvod. Taky při popisu pocitů je mnohem lepší, když je vidět na změně chování postav, než když napíšeš napřímo "měl hrozný strach". Při čtení před sebou vidíš jak se často rozhlíží kolem, padaj mu věci z rukou, vyhejbá se tmě, a díky empatii se v tobě ty pocity taky vyvolaj. Jo a občas spojuješ spojkou "a" věty, který spoli nesouvisej. Kdybych měl popsat celkovej pocit z povídky, tak nevim, připadá mi, že ještě pořádně nezačala. A promiň, že je to tak zmatečný, nějak jsem se rozepsal :-)

Dva roky a šest dnů - tolik uplynulo od chvíle, kdy jsem se poprvé osmělil tu publikovat svůj výtvor. Za tu dobu mi MLP:FiM převrátilo život vzhůru nohama (a kdyby jen jednou...) a tak nějak jsem přestal doufat, že se k téhle povídce nakonec vrátím.

No, stalo se - na delších cestách jsem měl chuť psát a přitom se snažil vzít si k srdci ty připomínky k předchozím kapitolám. Tímto plním slib daný Rwakkovi v rozhovoru, že se sem vrátím. Jak moc se to povedlo, můžete posoudit sami

3.kapitola - Minulost bez vzpomínek
4.kapitola - Dotek přítomnosti

Stříbrný mech - celý příběh

První dvě kapitoly jsem obsahově neupravoval, až na překlepy a sem tam chybějící slova.

Naproti tomu formátování bylo kompletně překopáno. Jestli se pravidla pro povídky za tu dobu změnila, nemám tušení prolezl jsem tu pár vášnivých diskuzí na téma, jak který slohový útvar psát a pokusil se z nich vydolovat, jak to teda má vlastně být - tohle je výsledek. Takhle si ty diskuze přebere někdo, kdo se jako laik pokusí tím vším prokousat a dát tomu nějaký řád

Během čtení jsem si představoval, co ti sem vlastně chci napsat za komentář.

Vyvíjel se celou dobu mého čtení, které samotné mě zastihlo v docela zvláštní náladě. Asi hodinu před tím jsem opět dohrál v kuse celého Alana Wakea, jenž sám pro mě má poměrně velkou hodnotu a jakákoliv následující povídka navíc čtená v půl druhé ráno zní úplně jinak, než kdybych ji četl po nějakém dobrém obědě za zvuků sekačky na trávu a otravných sousedů.

Na začátku jsem ti chtěl napsat jenom jednu větu: "Jestli někdy budu mít děti, tohle jim přečtu před spaním."

Nicméně, čím více jsem jako hudební doprovod poslouchal This Land is Mine a nořil se do hloubky toho příběhu, stále pohlcen melancholií předchozí hry, začal jsem si říkat, že to asi nebude správný komentář, natož správné rozhodnutí.

Začal jsem si uvědomovat, o čem to vlastně všechno je a co, že to vlastně je v tom textu napsané. Nedá se to vyspoilovat, nedá se na to upozornit. Dá se to jedině zažít a uvědomit si jeho přítomnost.

O to větší zážitek to je, když vím, kdo to napsal, co je to za člověka, nebo mám alespoň matnou představu, a jakou má pro mě hodnotu.

Málokdy to říkám, obzvlášť u prvotin, ale tohle je jeden z nejlepších kousků, který jsem tady četl.

Co se týče technické stránky, Zecora by mohla mluvit méně jako Yoda a více veršovaně a jako tag bys tam mohl dát CNFL - Completely Neccessary For Life.

Říkám si, že bych to měl zakončit nějakým citátem a ten pak poslouží jako onen komentář. Nenapadá mě nic menšího než toto:

Citace:„Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní.“

Ze dvou let na tři měsíce... uff. Když vezmu, co se za ty tři měsíce událo, až se divím. Ale osm hodin cesty za drahou polovičkou znamená dost času na přemýšlení i na dvě nové kapitoly - snad se budou líbit.

5.kapitola - Tajemství vzpomínek
6.kapitola - Ve víru zapomnění

Stříbrný mech - celý příběh

Nevím, jestli se to dá ještě popsat jako příprava na pozdější děj - přecejen radši pracuju s univerzem, které není při čtení zmatečné. I když nejsou všechny aspekty dopodrobna popsány, alespoň dávají smysl. Začíná mi to tak trochu připomínat detektivku Uvidíme, co z toho nakonec bude - zatím se držím vytyčené dějové linie.

Jak kdysi napsal Zmok, rád hodně a dopodrobna popisuju, někdy i na úkor rychlosti děje, alespoň v téhle fázi.

@Frolda: díky za komentář nevím sice co všechno si z toho odnést, ale snad jsem aspoň zčásti pochopil, cos tím chtěl říct.

Další cesta do Německa a nazpět = další kapitola tentokrát můžu poděkovat stávkujícím železničářům na Deutsche Bahn: díky zdržení, jež kvůli zrušeným spojům celá cesta nabrala, jsem měl možnost dokončit další kapitolu.

7. kapitola - Znovu od začátku

Stříbrný mech - celý příběh

Nejsem si úplně jistý, jestli se psaní ubírá tím kdysi vytyčeným směrem... možná je to jen tím, že jsem neměl tušení, co všechno tam nakonec zahrnu a kolik toho bude potřeba pro samotný popis (aby celý ten příběh dával smysl a z hlavní postavy se nestala Mary Sue).

Možná to bude chtít pauzu, než vyjde další kapitola - další vývoj by neměl být tak popisný a děj by se mohl více pohnout dopředu. Stále se ještě rozmýšlím, zda zahrnout druhou dějovou linku, nebo ji nechat na samostatnou část, až bude tahle (někdy v budoucnu) hotova. Ale bojím se, že když ji zahrnu, roztáhne se celá povídka ještě více do šířky a samotná myšlenka se v tom všem ztratí. Na druhou stranu by mohla více rozhýbat děj... tak ještě uvidím.

No ale třeba to nikdo nečte, takže to i teoreticky může být jedno

Zrovna čtu a musím říct že se mi styl příběhu líbí , nemohu odtrhnout oči , velice pěkná práce

Od poslední cesty k západním sousedům mi zbyla jedna nezrevidovaná kapitola - dnes byl konečně čas ji pročíst a provést pár úprav. Takže, další kousek je k dispozici:

8.kapitola - Harmonický svět

Stříbrný mech - celý příběh

Mám rozepsánu ještě další - je jí cca polovina napsána. Měla by se jako jediná [spoiler: odehrávat v zimě.]


@Milda: děkuju

Velmi dobré, zajímavé, poutavé, napínavé.

Musel jsem si to dát od začátku, protože leccos jsem už zapomněl. Takže tentokrát mám i poznámky! Nevím jestli se to bude hodit, jsou to takové útržky a komentáře, co se mi zrovna honilo hlavou, když jsem to četl. Takže možná by to šlo použít k "debuggování", jestli ten příběh ve čtenáři evokuje to, co má. Přinejmenším je tam pár gramatických postřehů. Pošlu v PM.

(23.02.2015, 00:31)Kaja Napsal(a): Musel jsem si to dát od začátku, protože leccos jsem už zapomněl.

Tohohle jsem se přesně bál - příběh je dlouhý a psaní u mě trvá dlouho. On ten příběh dává větší smysl jako celek, protože sám na sebe mnohokrát odkazuje, ale i když není vidět, že ty odkazy vedou samy na sebe, tak se to dá.

Citace:Takže tentokrát mám i poznámky! Nevím jestli se to bude hodit, jsou to takové útržky a komentáře, co se mi zrovna honilo hlavou, když jsem to četl. Takže možná by to šlo použít k "debuggování", jestli ten příběh ve čtenáři evokuje to, co má. Přinejmenším je tam pár gramatických postřehů. Pošlu v PM.

Gramatické chyby opraveny - tímto díky tobě i Elevea za gramatickou korekturu! Holt sem tam něco přehlídnu i při několikerém čtení.

Díky za feedback a postřehy neměl jsem moc představu, jak příběh bude na ostatní působit a co za dojmy si čtenáři odnesou. Zatím se to ubírá více či méně zamýšleným směrem, ale těžko hodnotit. Zatím roste do šířky a neuzavírá se - to přijde další kapitola je rozepsaná, ale aktuálně není čas ji dokončit.

Půlka téhle následující kapitoly mi visela v TODO listu několik měsíců. Při nedávné cestě z Německa domů jsem konečně měl čas i trochu té energie, co mi při přípravách Czequestrie ještě zbývá a rozepsanou kapitolu dokončil. Tak tady je

Kapitola 9 - Vstříc netušené budoucnosti

Stříbrný mech - celý příběh


Příště bych chtěl trochu více pohnout s dějem... nějak se to nad očekávání natahuje. Vykreslit všechny okolnosti, aby příběh dával smysl je holt složitější.