22.07.2012, 23:09 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 01.01.2019, 20:31 uživatelem Jamis. Edited 12 times in total.)
Původně to měla být povídka na pár stránek... ale dopadlo to stejně jako u mých předchozích povídkových počinů - napadaly mě další a další věci... a teď mám děj rozepsaný na 14 kratších kapitol některé už jsou zčásti napsány, jinde mám jen návrh děje.
Měl jsem v plánu zveřejit, až bude hotovo, ale usoudil jsem, že od posledního psaní uplynula spousta vody, takže konstruktivní kritika mi určitě neuškodí - třeba se pak psaní bude ubírat jiným směrem.
EDIT: Bývá zvykem psát, zda je povídka veselá, smutná či jiná... v tomhle případě těžko říct. Spíše k zamyšlení s nádechem tajemna. Děj se může zdát rozvláčnější, ale připravit scénu bývá často těžší než zahrát celé představení. A věřte nebo ne, téměř každá na první pohled nepodstatná (či zprvu příliš mnoho smyslu nedávající) zmínka má pro budoucí děj svůj význam
Budu rád za jakoukoliv rozumnou připomínku, ať už se bude týkat stylu psaní, nebo třeba formátu textu.
Princess Luna: Everypony has fears, Scootaloo. Everypony must face them in their own way. But they must be faced, or the nightmares will continue.
Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.
Tak jsem si taky přečetl tvojí povídku. Máš to pěkně napsaný. Jen je to zatim spíš takový náladový, než že by se tam něco dělo. Ale pokračování bude určitě napínavý, žejo? :-)
Díky Ještě tak dvě, tři kapitoly to bude více náladové a následujících deset (co mám zatím rozvržený děj) se konečně bude něco dít připravit prostředí ku mé spokojenosti se oproti očekávání ukázalo složitější. Hraju si s detaily, na které příběh později navazuje - snad se do toho moc nezamotám.
Teď si jenom najít čas na dospání... to vlastně taky ale hlavně na dopsání druhé kapitoly. Od příštího týdne bych měl mít volněji, tak snad.
Princess Luna: Everypony has fears, Scootaloo. Everypony must face them in their own way. But they must be faced, or the nightmares will continue.
Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.
Četl jsem celé.
Pominu děj, je jasné, že zatím se to teprve rozhoupává.
Co se týče kompozice, doporučuju používat kouzelné tlažítko Tab. Má takové dvě šipky a krásně ti odsadí text od levého okraje. Hodí se u nových odstavců a přímé řeči. Velikost si urči sám, lze nastavit.
Další věc je podle mě menší chaos ve větách, co se týče popisu. Skus to udělat jako já, nejdřív popiš scénu jedním dvěma odstavci, a pak se věnuj ději. Zdá se mi, že to občas míchaš dohromady.
Skus se rozepsat u některých důležitých událostí, které zkracuješ. Například, když se na scéně objeví Twi, je celý incident popsán jednou větou, což je škoda.
Hlavní postava- nevýrazná, a hlavně skoro nic nedělá. Chtělo by to více dialogů, monologů, a vlastních myšlenek, které přiblíží postavu čtenáři. Co si o čem myslí, na koho má jaký názor, atd atd. Oběví se nový v neznámém městě, musí mít přeci mnoho rozmanitých pocitů a myšlenek, které se mu honí hlavou. Popsat! Emoce! Dojmy! Všechno! Poníci z FiM se liší od zvířat tím, že mají emoce a myšlenkové pochody.
(13.01.2013, 00:39)RadlanJay Napsal(a): Četl jsem celé.
Pominu děj, je jasné, že zatím se to teprve rozhoupává.
Upřímně... ani jsem nečekal, že se někdo takový najde ale to byla spíš aktuální nálada.
Citace:Co se týče kompozice, doporučuju používat kouzelné tlažítko Tab. Má takové dvě šipky a krásně ti odsadí text od levého okraje. Hodí se u nových odstavců a přímé řeči. Velikost si urči sám, lze nastavit.
Hm, koukám, že se odsazení odstavců při kopírování textu nějak vypařilo - píšu v OpenOffice Writeru, kde odsazení samozřejmě mám. Díky za upozornění - opravím co nejdřív.
btw. přímá řeč se píše do nového odstavce, nebo ne? Jak tak nad tím přemýšlím, mám v tom trochu hokej (asi to bude chtít nějakou teoretickou přípravu ke psaní, která mi zatím chybí).
Citace:Další věc je podle mě menší chaos ve větách, co se týče popisu. Skus to udělat jako já, nejdřív popiš scénu jedním dvěma odstavci, a pak se věnuj ději. Zdá se mi, že to občas míchaš dohromady.
Skus se rozepsat u některých důležitých událostí, které zkracuješ. Například, když se na scéně objeví Twi, je celý incident popsán jednou větou, což je škoda.
Wau, jsi první kdo četl a ocenil by více popisu a rozepsání děje několik lidí mi po přečtení první části říkalo, že je to příliš rozvláčné s dlouhými nudnými popisy prostředí a myšlenek postav. Máš pravdu - zamíchal jsem kousky děje do popisu prostředí, abych ten popis trochu rozmělnil a aby příliš košatý popis nebyl na úkor toho, že se dlouho nebude nic dít.
Ano, popisy jsem s těžkým srdcem zkracoval a nechával jen to skutečně podstatné pro budoucí děj. V hlavě mám i rozvedené myšlenkové pochody jednotlivých postav, ale nechtěl jsem se do toho příliš zahrabat, protože samotného děje tam zatím moc není - nechci odrazovat nudou hned na začátku.
Citace:Hlavní postava- nevýrazná, a hlavně skoro nic nedělá. Chtělo by to více dialogů, monologů, a vlastních myšlenek, které přiblíží postavu čtenáři. Co si o čem myslí, na koho má jaký názor, atd atd. Oběví se nový v neznámém městě, musí mít přeci mnoho rozmanitých pocitů a myšlenek, které se mu honí hlavou. Popsat! Emoce! Dojmy! Všechno! Poníci z FiM se liší od zvířat tím, že mají emoce a myšlenkové pochody.
Staniž se počáteční nevýraznost byl tak trochu účel start od úplného začátku: bez de facto ničeho. Jak bude děj pokračovat (možná ještě jednu kapitolu ne tak výrazně), bude na čem stavět a postava dostane postupně výraznější obrysy. Jak už jsem psal: psaním o pocitech a myšlenkách bych klidně vyplnil půl kapitoly, ale nevím, jak by to bez nějakého výrazného posunu v ději působilo...
Taky pořád trochu zápolím s překladem vlastních myšlenek do vět, které se dají rozumně číst, aniž bych používal ta samá slova nebo slovní obraty (hlavně u popisů prostředí). Asi je to při čtení taky znát, ale zatím si neumím vytvořit takový odstup k vlastnoručně napsanému příběhu, abych tohle dokázal výrazněji vnímat. Proto jsem rád, když mi někdo dokáže dát pohled zvenčí.
Každopádně díky moc za konstruktivní připomínky!
Princess Luna: Everypony has fears, Scootaloo. Everypony must face them in their own way. But they must be faced, or the nightmares will continue.
Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.
Přímá řeč se většinou píše do nového odstavce s odsazením, ale pozor, není to podmínka! Lze psát řeč i na konec dlouhých odstavců, to už je na tobě. Ale příliš to nedoporučuju, pouze ojediněle, když se to zrovna hodí.
K těm popisům, jde o to, abys popisoval stručně, ale zároveň barvitě. Já bych například chvíli, kdy Zecora a Dawy jsou do Ponyville, popsal takto:
Ze Svobodného lesa se vynořili na zelené louce, přes kterou Dawy viděl v dálce poklidné městečko. Po té, co se přebrodili zeleným mořem trávy, vyšli na polní cestičku která je zavedla až k velkým dřevěným domům.
„Ještě jednou, jakže se to tady jmenuje?“ Zeptal se své společnice.
Ta se usmála, a zaveršovala. „Ponyville, jméno býti, je mi ctí, tě tam zavésti.“ Zajímalo by mě, jestli i ostaní mluví takhle divně. Pomyslel si.
K jeho překvapení se obyvatelé městečka vůbec Zecoře nepodobali. Po cestě, která vedla do středu vesnice, se procházelo mnoho různobarevných poníků, kteří se na Dawea zvědavě koukali, někteří se odvážili ho i pozdravit. Ostýchavě jim odpovídal.
Kddyž došli na náměstí, zamířila Zecora k velkému domu, který vypadal jako strom. Počkat, vždyť to JE strom! Vzpoměl si, že Zecora také žije ve stromě. Možná ta Twilight je taky jako Zecora.
Pruhovaná klisna zaklepala na dveře podivného obydlí.
některé už jsou zčásti napsány, jinde mám jen návrh děje.
připravit prostředí ku mé spokojenosti se oproti očekávání ukázalo složitější. Hraju si s detaily, na které příběh později navazuje - snad se do toho moc nezamotám.
ale hlavně na dopsání druhé kapitoly. Od příštího týdne bych měl mít volněji, tak snad.
