Teď mě napadlo, co třeba věnovat kapitolku konstrukci odstavců, nebo obecně, "jak strukturovat text, aby se v něm čtenář neztrácel."

Dle mě se jedná o celkem tvrdý základ, člověk může umět pěkně psát, ale jakmile neumí strukturovat text, je mu to k ničemu.

Pravda. Bude to asi článek poměrně stručný (protože není moc o čem se rozepisovat), ale určitě užitečný. Napíšu ho hned jak budu mít trochu času.

Když se dodají i ukázky, tak nikdy není nic stručné

Odstavce přidány. Než to někdo poznamená: ano, rozpitval jsem je skutečně velice důkladně. A co má být? Od toho to tady píšu.

Pěkné.
Osazovat první odstavce sice není třeba, ale provádí se to tak ve většině (tedy co se týče knih, co jsem četl).
Někdy se totiž dělá v textu mezera, a kde by se to odsazení (podle mě) mělo udělat.
Neodsazení se týká hlavně začátku kapitol, kdy je první písmeno věty iniciála. Tam by se osazovat nemělo, to by vypadalo hloupě.

A ještě tip - odstavec neznamená, že se musí ukončit přímá řeč. Když má postava nějaký dlouhý proslov, můžeme ho rozdělit i na odstavce, to když se třeba mění téma, postava udělá pomlku, změní tón či začne mluvit k jiné postavě, než mluvila předtím.

Je to dost neobvyklé, ale když se to udělá správně, dobře to sedí.

Ano, o přímé řeči vím Zapomněl jsem dodat, díky

Co jsem slyšel, tak co myšlenka to jeden odstavec např., když popisuji postavu, jeden odstavec věnuji charakteru, další jejímu vzhledu, následující minulosti atd.. Pokud chci něco vzít více do hloubky, věnuji pak odstavce jednotlivým prvkům.

Odsazování přes tab se užívá u knížek to je pravda, ale řádkové odsazení mi přijde lepší pro digitální četbu.

Osazovat pro každou myšlenku není správně. Kdybys chtěla popsat nějakou vedlejší nedůležitou postavu třemi větami, tak to z toho udělej jeden odstavec, ne tři.

Řádkové osazení by se mělo používat IMO pouze u krátkých textů. Zhruba do 2 000 slov.

Pro příběhy mi přijde lepší odsazení od okraje. Delší dialogy nejsou tak rozsekaný. A vedle tabulátorovýho se dá použít i řádkový při delšim časovym posunu nebo přesunu na jiný místo.

Jeden odstavec pro jednu myšlenku je správně, pokud se na tu myšlenku nějak soustředíme. Jinak řečeno, pokud se hlouběji zabýváme tím, co má např. na sobě či jak vypadá její obličej. Pokud nám však jde jen o popis povrchní, pak to všechno jakoby spadá pod myšlenku 'popis' a stačí tedy odstavec jeden.

Oba způsoby odsazení jsou si plně rovny. Oba plní tu stejnou funkci a oba jsou stejně efektivní. Akorát řádkové odszení nejde použít u tištěných textů z finančních důvodů. Jediná výhoda kterou snad má odsazení žádkové je, že když text zavřete a pak chcete později pokračovat, tak se to asi lépe hledá.