přidáno info o výstavě fotografií Herberta Slavíka

Siegfried

Mladý hrdina Siegfried vyrůstá v divočině vychováván Alberichovým proradným bratrem Mimem. Ze zlomených kusů otcova meče se mu podaří ukovat nový meč zvaný Notung, s nímž skolí strašlivého draka Fafnera a získá prsten. Aby naplnil svůj osud, musí ještě přemoci Wotana, který před něj předstoupí v podobě Poutníka a dobře ví, že se blíží soumrak bohů. Siegfried pak musí splnit poslední úkol – projít ohnivým mořem a probudit svou jedinou opravdovou lásku Brünnhildu.

Deborah Voigt (Brünnhilda), Patricia Bardon (Erda), Jay Hunter Morris (Siegfried), Gerhard Siegel (Mime), Bryn Terfel (Poutník), Eric Owens (Alberich)

Třetí část tetralogie, tentokrát pod taktovkou Fabia Luise. Kino Atlas se naštěsí nadále drží teze že méně je někdy více a netlačí co do hlasitosti na pilu. Terfel jako Poutník mě uchvátil, takže poprvé vynechám poznámku, že Terfel není Morris. Hněv jsem mu ve Valkýře moc nevěřil, ale Wotanův mix smutku, zoufalství a radosti nad nadcházejícím soumrakem bohů mě přesvědčil o jeho kvalitách. Jenom škoda toho oka, místo toho aby vypadal jako jednooký bůh vypadal jako by dostal pěstí. Hans-Peter König jakožto Fafner - perfektní. Erda - Patricia Bardon se snažila a má dostatečný talent na to, aby i navzdory vskutku WTF kostýmu nevypadala komicky (aspoň ne moc). Eric Owens jakožto Alberich opět nadchnul (třebaže jeho part ani zdaleka neměl takový náboj jako měla Alberichova kletba ve Zlatu Rýna). Gerhard Siegel musí být v reálném životě strašná krysa a podlý pletichář, není možný být tak přesvědčivý a jenom to hrát
Siegfried - nejtěžší heldentenor role v dějinách opery.

pár poznámek: Siegfried je příliš hloupý na to aby věděl co je strach. Wotanova největší touha je krvesmilný svazek mezi jeho dcerou a vnukem (synem Wotanova syna a jeho sestry - dvojčete). Siegfried je fascinován ptáky a dokáže udělat mečem z rákosu saxofon...

účast: Já, Makak, Eseona, Lyrel

Götterdämmerung (Soumrak bohů)

Na Siegfriedovu a Brünnhildinu lásku dopadá kletba prstenu. Trojice úkladných smrtelníků od sebe oba hrdinské milence odloučí, aby tak mohla získat prsten pro sebe. Jejich plán nakonec selže, ale podaří se jim zavraždit Siegfrieda. Zoufalá Brünnhilda se zmocní prstenu a vrhá se do plamenů Siegfriedovy pohřební hranice, čímž způsobuje proměnu celého světa a zkázu bohů.

Deborah Voigt (Brünnhilda), Wendy Bryn Harmer (Gutruna), Waltraud Meier (Waltrauta), Jay Hunter Morris (Siegfried), Iain Paterson (Gunther), Eric Owens (Alberich), Hans-Peter König (Hagen)

závěrečná část tetralogie prstenu Nibelungu. Přiznám se že do psaní nějakého hodnocení se mi opravdu nechtělo, protože s odstupem času je můj dojem z tohoto konkrétního zpracování značně rozpačitý. Asi víc než ve všech ostatních částech mě zde vyloženě rušila hypermoderní technoonanie režisérského pojetí Roberta Lepagne. Zatímco v první části jsem byl takřka neschopný slova při sestupu Wotana a Logeho(?) do niffu, ve čtvrté části jsem byl neschopný slova z příjezdu Siegfrieda s pseudokoněm po rýnu k domu krále Gunthera - žel bohu z jiného důvodu. Samotná Siegfriedova smrt by vydala na žalozpěv o deseti stránkách. Největší hrdina všech dob by si určitě zasloužil zacházení s větší důstojností, než aby ho převalovali jak pytel brambor. A pohled na to jak odnášejí jeho tělo a hned za nimi jdou lidé a nesou vycpaného jelena a párek hus... Radši jsem zavřel oči a nechal se unášet magickými tóny leitmotivu.

kdo překvapil: Waltraute v podání Waltraud Meier zcela jasně zastínila nebohou Voigt a po herecké stránce byl její výkon tím nejlepším co večer přinesl.
Iain Paterson jako Gunther byl vynikající, ale i on byl překonán Hagenem v podání Hanse-Petera Königa. Rozmluva Hagena s Alberichem byla neskutečná, oběšla se bez nějakých speciálních efektů a přesto byla velice působivá. Btw, Hagen je v celé sáze o prstenu asi tím jediným kdo doopravdy ví co chce a dělá vše pro to aby toho dosáhl.
Tamara Mumford (Flosshilde) - asi nejhezčí mezzosopranistka co znám

co se nepovedlo: si radši nechám pro sebe, mám pocit že jsem asi až příliš kritický

účast: já, Eseona


+ update prvního postu

chceme jít tuším 11.2. do divadla na Nebe nad Berlínem, nechcete někdo s náma?

zvažuju to, ale pondělí je pro mě maximálně nešikovný den