Pročet sem si o tom něco na internetu a rozhod se, že to zkusim. Ale až pozdějc, teď mi dělá starosti, že už sem se několik tejdnů nevěnoval lucidním snům a zas mi to nejde.

Čo-to som zisťoval, tulpa sa údajne vyskytuje aj v iných tradíciách, len pod inými názvami. Známy ma však pred jej tvorbou dôrazne varoval, údajne to je nebezpečné a tulpa sa vytvára často za určitým účelom s tým, že jej "naprogramujeme", aby po splnení tohto účelu zanikla.
Osobné skúsenosti s tvorbou nemám, radšej počkám a uvidím, ako sa bude dariť vám

*sigh*
Nie je to nebezpečné, pokiaľ si budete vedomí že to nie je nebezpečné, a že sú to len halucinácie.

Ja viem, to isté som tvrdil ohľadom "nebezpečnosti" lucidného snenia v danom topicu - ak si pripustíš, že je nebezpečné, nečuduj sa, ak bude.
Len som prezentoval názor na tulpu "z druhého tábora" od človeka, ktorý sa o to tiež zaujíma. Ja sa ale nikam ponáhľať nebudem

(24.05.2012, 14:01)Kiraa Napsal(a): Prebieha vo forme opakovaného DETAJLNÉHO predstavovania si jednej a tej istej bytosti dookola, a postupné prehováranie k nej.

Tak tady jsem asi skončil. Nedovedu věnovat myšlence větší pozornost než nějakých 10-20 vteřin v kuse, pak si kolikrát i nahlas musím opakovat na co myslím, abych to nezapomněl a nesesypalo se to ve vír volných asociací a naprosto nesouvisejících věcí - to ovšem zabraňuje jakékoliv manipulaci s touto myšlenkou .
Co se samostatného vědomí týče, to pokrývají některé mé sny. Někdy přes ně dostávám inspiraci tak, že je mi nápad řečen "někým jiným", přičemž je to věc, která by mě nenapadla. Otázka je, zda se mi ten nápad líbí proto, že je z mé hlavy, nebo proto, že je dobrý.

...už zase OT, co? Pardon.

Souponíci, nechci nikoho srážet v nadšení a každému přeji astrálního společníka či halucinoida přesně podle vašeho gusta, ale... řeknu to takhle:

Už jako malé robě (hříbě, medvídě...) jsem měl velmi bujnou představivost, a navíc velmi, řekněme, automatickou. Vyvolat si v hlavě realistickou personu, která má pseudoosobnost a dělá věci zdánlivě samostatně pro mne nikdy nebyl žádný problém.

(Technická: Prý to je způsobeno tím, že si různá centra v mozku povídají téměř normálně, ale obcházejí část čelního laloku, která má na starosti to, čemu říkáme svobodná vůle, takže se zdá, že je to nezávislý jev, i když samozřejmě jsou to pořád jen procesy v mé palici.)

Problém byl jinde. Neuměl jsem to vypnout a neuměl jsem to zaměřit. Představoval jsem si pořád a nejen věci, které jsem chtěl, ale cokoliv, co mi náhodně problesklo hlavou a na co jsem si vzpomněl. Dopadlo to pravidelně tak, že jsem si vzpomněl na něco nepříjemného nebo děsivého (rané dětství je celkem hojný zdroj děsů) a to se mi v mém duševním pracovním prostoru zhmotnilo, začalo mě to strašit a já se toho neuměl zbavit (bylo mi osm). Vypadalo to, že se snažím panicky bránit před něčím, co tam není, tvrdil jsem, že mě něco ovládá, že musím provést určité rituály, abych se ochránil... za středověku by to brali jako posedlost démony, tehdy usoudili, že jde o dětskou schizofrenii a dali zdrcené mamce zprávu, že do pár let budu zcela dementní.

Naštěstí se zásadně mýlili Poseděl jsem si v dětském cvokhausu cca tři čtvrtě roku (byl jsem vytažen na revers poté, co bylo zřejmé, že se můj stav po krmení neuroleptiky jenom zhoršuje) a inteligentní lékař usoudil, že je to v podstatě fobická porucha s obsesivní složkou, nasadil antidepresiva a ejhle! Démoni utekli

Nicméně: od té doby tuším, co mysleli staří mystici, když obrazně mluvili o dveřích do astrálních světů, které lze otevřít a pozvat si nějakou bytost, která vám bude sloužit, radit či pomáhat, ale než to uděláte, musíte se naučit je zavřít, protože když je necháte otevřené, přijde nejen to, co chcete, ale i další věci, které nechcete.

Ehm... dává to smysl?

...ano...

Páni... teda Blueabeare, ty sis prožil svý.

Jinak k Tulpám, měl bych jednu technickou otázku. Jak Tulpae interferuje s okolím? Například, když se postaví do zdroje světla, např. baterky, slunce, laseru či televize. Uvidím zkrze ní, nebo ne? Nepoškodí mi to zrak?
Jiný příklad - když si udělám, řekněme poníka, a to tak dobře, že ho i dotykem ucítím (prý to jde), co se stane, když si na něj třeba sednu? Spadnu na podlahu? Nebo když po něm hodím nějaký předmět? Proletí zkrz, nebo mi můj mozek vsugeruje, že se míček odrazil?
A co když moje tulpa skusí jíst jídlo?

Bluebear, klobúk dole. Človeka s takouto silnou predstavivosťou som ešte nestretol (hoci poznám jedného senzibila, no to je iná história). Som toho názoru, že ak myseľ chce, dokáže veci - niektorí to majú prirodzené, niektorí to získajú cvikom ale ja osobne mám pred niektorými vecami istý rešpekt, ak to človek prepískne, v "lepšom" prípade môže skončiť na psychiatrii s pravidelným prísunom liekov a diagnózou v zdravotnej karte.

tak. A uz vim co zazivam...Jsem v hajz*u...A tohoto se ja nezbavim...