12.01.2015, 15:52
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 12.01.2015, 16:03 uživatelem Elevea. Edited 1 time in total.)
Hm... asi před třinácti lety jsem napsal něco podobného jako semestrální práci v předmětu filosofie. Bylo to kratší. Jenom pět stran A4.
Co se týče mojí obecné reakce (pač jsem to přečetl rychločtením, takže si pamatuju jen útržky a pro podrobnější analýzu bych se musel vracet a hledat), pojmy "dobro" a "zlo" lze definovat tak, že budou vystihovat myšlenku vůči personě nebo vůči společnosti, ale dle mého názoru jsou irelevantní.
Jde totiž o to, že v nadhledu člověk i lidstvo, stejně jako bakterie mají "zájem" či přímo "zájmy". Tento "zájem" může být jednoduchá forma přežití typu "sežer, co se dá a replikuj se" u bakterie, stejně jako mnohem složitější forma zájmu "sežer, co se dá a rozmnož se" u lidí. Cesty jsou různé, ale hybnou silou je stejný zájem - přežít a snížit šanci na vyhynutí. Jsme holt manipulovaní DNA a nic s tím neuděláme.
Pojmy dobro a zlo tedy jsou nutným důsledkem tohoto chování. Někde ve spletitých zákrutách naší šroubovice jsme dostali dar empatie a společenské smlouvy, která nám říká, že spolu se to lépe táhne; ideálně, když se nesežereme navzájem. Kudlanky by jistě nesouhlasily, ale my máme argument, jenž jim sebere dech. Lidstvo již svou celkovou vahou překonalo váhu veškerých druhů mravenců dohromady, což je mimochodem druh, který má život společenský, tudíž nám podobný.
Takže víme, že je dobré nekrást, nevraždit, nekřičet, nesvádět cizí ženy, nevstupovat do cizích domů bez pozvání... Na něco jsem přišel sám a něco mi vysvětlila maminka již v útlém věku. Obecně se ale dá říct, že dobré věci jsou společenské zásady a ty špatné jsou společenským tabu.
Například dítě kolem sedmi let ví, že krást se nemá. Ani když máte hlad. Ve dvanácti už vám řekne, že z hladu kradený chleba se nesmí namazat máslem. S tím už většina z nás souhlasí. Člověk postoupil tedy ještě dál - od absolutního vnímání dobra a zla po relativní vnímání. Všimněte si, že ten zlom z absolutního na relativní vnímání se změnil čistě náhodou přibližně před dvěma tisíci lety.
Dobro a zlo tedy existují. Máme to v sobě a funguje to. Jsou ale irelevantní, protože jejich podoba je důsledkem zájmů, nad kterými nemáme kontrolu.
Co se týče mojí obecné reakce (pač jsem to přečetl rychločtením, takže si pamatuju jen útržky a pro podrobnější analýzu bych se musel vracet a hledat), pojmy "dobro" a "zlo" lze definovat tak, že budou vystihovat myšlenku vůči personě nebo vůči společnosti, ale dle mého názoru jsou irelevantní.
Jde totiž o to, že v nadhledu člověk i lidstvo, stejně jako bakterie mají "zájem" či přímo "zájmy". Tento "zájem" může být jednoduchá forma přežití typu "sežer, co se dá a replikuj se" u bakterie, stejně jako mnohem složitější forma zájmu "sežer, co se dá a rozmnož se" u lidí. Cesty jsou různé, ale hybnou silou je stejný zájem - přežít a snížit šanci na vyhynutí. Jsme holt manipulovaní DNA a nic s tím neuděláme.
Pojmy dobro a zlo tedy jsou nutným důsledkem tohoto chování. Někde ve spletitých zákrutách naší šroubovice jsme dostali dar empatie a společenské smlouvy, která nám říká, že spolu se to lépe táhne; ideálně, když se nesežereme navzájem. Kudlanky by jistě nesouhlasily, ale my máme argument, jenž jim sebere dech. Lidstvo již svou celkovou vahou překonalo váhu veškerých druhů mravenců dohromady, což je mimochodem druh, který má život společenský, tudíž nám podobný.
Takže víme, že je dobré nekrást, nevraždit, nekřičet, nesvádět cizí ženy, nevstupovat do cizích domů bez pozvání... Na něco jsem přišel sám a něco mi vysvětlila maminka již v útlém věku. Obecně se ale dá říct, že dobré věci jsou společenské zásady a ty špatné jsou společenským tabu.
Například dítě kolem sedmi let ví, že krást se nemá. Ani když máte hlad. Ve dvanácti už vám řekne, že z hladu kradený chleba se nesmí namazat máslem. S tím už většina z nás souhlasí. Člověk postoupil tedy ještě dál - od absolutního vnímání dobra a zla po relativní vnímání. Všimněte si, že ten zlom z absolutního na relativní vnímání se změnil čistě náhodou přibližně před dvěma tisíci lety.
Dobro a zlo tedy existují. Máme to v sobě a funguje to. Jsou ale irelevantní, protože jejich podoba je důsledkem zájmů, nad kterými nemáme kontrolu.
Elevea zdejší, Elevea webový
Ten, kdo historii nezná, je nucen ji opakovat. Ten, kdo historii nemaže, je nucen ji vysvětlovat.
Sborník, sborník, sborník!
Ten, kdo historii nezná, je nucen ji opakovat. Ten, kdo historii nemaže, je nucen ji vysvětlovat.
Sborník, sborník, sborník!