V mém případě by vůbec zpočátku nezáleželo na tom, jestli bych se zjevila jako poník, člověk, zebra, ptakopysk... Hned, jak bych si uvědomila, kde jsem -> někde, kde jsem v životě nebyla - neudělala bych nic. Okamžitě bych na místě zkameněla a doufala v to, že když se nebudu hýbat, tak mě kolemjdoucí třeba neuvidí. Equestia může být svět plný barev a přátelství, ale koho by nezaskočil takový zvrat událostí.

Postupně bych asi něco udělat musela a tady už by to na mém druhu záleželo:
Poník - vypařila bych se ze všeho středu dění, ale jinak všecičko pozorovala z povzdálí a snažila se pochytit zvyky, chování... abych na sebe při dalších akcích minimálně upozorňovala. Později, hooodně později bych zkusila někoho odchytit a nějak se domluvit. (Spíš bych ale pořád stála mimo a doufala, že někdo odchytí mě.)
Člověk - opět mimo dění, ale všechno už sledovat ze skrýše. Jup, schovala bych se a nikoho nevyhledávala. Spíš bych... na sebe nepatrně upozorňovala, aby zase někdo našel mě. Někdo, jeden, dva... ale vzhledem k tomu, že teorie "žádný pohyb = neviditelnost" by zřejmě nefungovala, tak už bych stejnak dávno byla v naprosto jiné situaci.
Za předpokladu, že bych byla přijatá jako ze začátku Zecora a všici by se předemnou schovali, to bych byla asi nejspokojenější. Po sáhodlouhém srovnávání myšlenek a rozhodování by to pravděpodobně byla právě Zecora, za kterou bych šla nejdřív.

Prvnímu odstavci věřím nejvíc. Na zbytek existuje až příliš mnoho variant.