Záleží, probudit se jako poník, tak jako první si začnu zvykat na kopyta a zjišťovat, jak fungujou , Pak se pokusit zapadnout do společnosti... A možná se eventuelně pokusit dostat nějak zpátky... Ale... Kdybych někomu začal vykládat, že jsem ve skutečnosti uplně jinej živočišnej druh z jiný planety nebo dimenze, tak by to mohlo mít pro mě dalekosáhlé následky , a kdyby to nešlo, tak si začal zvykat na novej život a pokusil se ho poskládat jinak, než můj současnej.

Pokud jako člověk... První bych začal panikařit... A doufal, že by mě našel někdo typu Pinkie, tý by to, že sem člověk asi vůbec nevadilo... A jak známe Pinkie... asi by mě hned čapla za ruku a táhla mě se obeznámit do Ponyvillu...
Pokud bych ale zůstal sám... To nedokážu domyslet, spoléhal bych na to, že bych se nějak dostal před Celestii a Lunu a tam se to nějak dořešilo...

Já bych koukal, koukal, koukal...pak bych zadřel..."sákriš, kde mám svýho mercedesa?" A šel bych ho hledat. Ne vážně, sám nevím, co bych udělal...ale připravil bych se na to, že by mě místní obyvatelstvo nemuselo přijmout celkem v "pohodě". Ještě jsem to nezažil, ale kopanec od poníka je prý životu nebezpečný. Souhlasím s vyhledání Twilight a pokusem jí přesvědčit, že nejsem pro Ponyville nebezpečný...že nejsem kouzelník, že jsem jim nepřišel ublížit...a že bych se rád vrátil domů. jak by to ale celý dopadlo, to neví nikdo...
Myslím, že půlka těch, co tady psala něco suverénního by se v reálu zachovala úplně jinak...ale to je vlastně jedno.

V mém případě by vůbec zpočátku nezáleželo na tom, jestli bych se zjevila jako poník, člověk, zebra, ptakopysk... Hned, jak bych si uvědomila, kde jsem -> někde, kde jsem v životě nebyla - neudělala bych nic. Okamžitě bych na místě zkameněla a doufala v to, že když se nebudu hýbat, tak mě kolemjdoucí třeba neuvidí. Equestia může být svět plný barev a přátelství, ale koho by nezaskočil takový zvrat událostí.

Postupně bych asi něco udělat musela a tady už by to na mém druhu záleželo:
Poník - vypařila bych se ze všeho středu dění, ale jinak všecičko pozorovala z povzdálí a snažila se pochytit zvyky, chování... abych na sebe při dalších akcích minimálně upozorňovala. Později, hooodně později bych zkusila někoho odchytit a nějak se domluvit. (Spíš bych ale pořád stála mimo a doufala, že někdo odchytí mě.)
Člověk - opět mimo dění, ale všechno už sledovat ze skrýše. Jup, schovala bych se a nikoho nevyhledávala. Spíš bych... na sebe nepatrně upozorňovala, aby zase někdo našel mě. Někdo, jeden, dva... ale vzhledem k tomu, že teorie "žádný pohyb = neviditelnost" by zřejmě nefungovala, tak už bych stejnak dávno byla v naprosto jiné situaci.
Za předpokladu, že bych byla přijatá jako ze začátku Zecora a všici by se předemnou schovali, to bych byla asi nejspokojenější. Po sáhodlouhém srovnávání myšlenek a rozhodování by to pravděpodobně byla právě Zecora, za kterou bych šla nejdřív.

Prvnímu odstavci věřím nejvíc. Na zbytek existuje až příliš mnoho variant.

1, začala bych ječet DDD
2, pak bych všechny objala
3, začala zpívat
4, letala sem a tam a sem a tam
5, skoužela bych se nadšením zabí´t
DDDDDDDDDDDDDDDDD

Asi tak hodinu bych se pokoušela probudit. Kdyby se to nepovedlo, šla bych se podívat do vody, jak vypadám (OC nemám). A potom bych pobíhala po Ponyvillu, sbírala podpisy a hledala Sugar Cube Corner .

Kdyby tam někdo hledal Pinkie nebo Cadence a náhodou mě zahlédl ohlodávat nějakou narůžovělou kýtu, tak se nebojte, to jenom znamená, že jsem si tajně sehnal vepřové - ale raději o tom nikomu neříkejte.

Myslím si že by princezna Tia vše vyřešila bez nejmenších problémů , pokud by jste se dostali do Eq- jako člověk. Princezna by nám pomohla se dostat .. na měsíc.
A byl by klid. Navždy.

Každopádně, kdybych šel do nějakého portálu a proměnil bych se poníkem abyl v Equestrii, tak nevím co bych udělal, nejspíš bych brečel radostí!
Btw. tady je moje literární tvorba o tom všem
https://docs.google.com/document/d/1iUwd...sp=sharing

Úžasností bych zešílel a pobíhal po celém Ponyvillu. Všichni by se na mě koukali a schovávali (jako se Zekorou). Pak bych se uklidnil. Někde bych se posadil a přemýšlel co dělat dál. Potom by za mnou přišla Apple Bloom a zeptala se mě, jestli nechci pomoct. Pak bych omdlel. Probudil bych se v nemocnici kde by na mě čučela M6 a Twilight by si mě prohlížela (jako s RD v Double Rainboom). Snažil bych se něco říct, ale vůbec mě nenapadalo co. Twilight by na mě promluvila: "Ahoj, jmenuji se Twilight Sparkle a tohle jsou mé kamarádky." Zděšeně bych koukal po všech, pak bych se uklidnil a řekl: "Já vím." Všichni by se na mě koukali jako kdybych spadl z višně. No, potom by mě Twilight nějak seznámila s Ponyvillem a nabídla mi, že budu u ní chvilku bydlet než si najdu práci, dům apod. Nějak bych dostal práci, byt apod. a žil bych spokojeně v mém malém domečku. KONEC

Proč si všichni představují, že se proberou v Ponyvilu? Je mnohem pravděpodobnější, že se do něj budete muset nejdřít prostřílet skrz pouště a pralesy, dračí doupata, kaňony smrti a temné hvozdy plných magických a začarovaných kreatur. Obviňuji vás z naivity, Vážení...