Pár lidí možná ví, že jsem kdysi dávno zhruba od první do sedmé třídy zpíval v našem menším studentském divadle. To je jedno, prostě pak jsem odešel, protože jsem si nějak pořád říkal, že neumím zpívat. Absolutně jsem si vyřval hlasivky...

Ale abych se přiblížil k věci, proč to píši zrovna sem, tak my jsme si tam psali vlastní scénáře, hudbu, texty prostě vše. Byla to paráda. Sám jsem napsal sedm písniček, dvě dokonce zhudebnil (amatérsky). Z toho se pak naživo hráli jen tři písně a z toho jedna zhudebněná mnou. No a už čas plynul, divadlo myslím skončilo, byla to fakt studentská a nadšenecká záležitost, ale teď jsem se nudil a hrabal se v archivu některými spisy a našel mojí milovanou hru "Zdvořilý vrah". Zvláštní na tom bylo to, že to byla jedna z mých posledních her a já v ní měl hlavní roli (vraha). Taky při zpěvu hlavní hlas. Sám jsem pro jednu asi ze tří písní složil text. Tedy... Podílel se na tom. Hudbu ovšem ne. Text jsem přeluštil a přepsal do čitelné češtiny a myslím, že je to tak, jak to bylo minule. I melodii mám v hlavě, ale ve spoileru je aspoň text jaký byl. Bez melodie bude znít asi ještě hůř...
Nezabíjejte mě... Psal jsem to v sedmé třídě!


Proč je něco normálně, tučně a kurzívou má své důvody, protože refrén jsem sice třeba zpíval sám (aspoň, co si tak pamatuji), ale konec kurzívou byl pomalejší a myslím za doprovodu dvou herců... Fakt už nevím, ale text se dochoval a to jsem rád

Jen 15, nic moc skóre.

Hmmmm. Zajímavé verše.
Takové hry vám tehdy dovolili? U nás by to šlo rovnou do TV Nova.

Ono se to zdá takové... Zvláštní ale ona to byla "černá komedie". V podstatě nic brutálního Frajer takový brit by sis mohl představit oslovil tři mladé dámy v průběhu a tohle byla jeho takzvané představení, jenže vždy, když ty dámy chtěl zavraždit, tak s nimi spíše začal diskutovat o tom, proč je chce zavraždit a rozebírali se tam strašné hovadiny Takže ono to bylo... Víc vtipný než tajemný.

Z testu autismu mi vyšlo 9 (moje šťastné číslo ).

Ten test na mně nedávno zkoušela máma, a dosáhla jsem 33. :/

@Cwossie: tak hlavně je potřeba brát ohled na text v záhlaví:

Citace:This screening quiz is not designed to make a diagnosis or take the place of a professional diagnosis or consultation.

Dost proto, že mnoho těch symptomů odpovídá i jiným věcem - nedá se to jen tak snadno zjednodušit. Jde pouze o vyšší pravděpodobnost:

Citace:This is a screening measure to help you determine whether you might have an autism spectrum disorder (including Asperger's disorder).

Jako HSP (což je de facto opačný extrém) jsem dosáhl skóre 16 imho hlavně proto, že většina mých odpovědí byly extrémy.

Nedávný zážitek na tohle téma: na GalaCon jezdí už pár let jeden brony, na kterém je autismus znát docela dost a z nějakého nepochopitelného důvodu si mě vždycky najde a chce si povídat no je to docela těžké s ním tu konverzaci vydržet, byť jen pár minut. Dalo docela zabrat se tomuhle stylu přizpůsobit, byť jsem nepochyboval o jeho ušlechtilých úmyslech, ale na tu chvíli se to dalo.

S Aspergerem je to podle mě těžší, protože ti lidé se dost často naučili hrát hru s okolím na to, aby tenhle svůj povahový rys zakryli (více či méně), takže k nim ostatní přistupují stejně jako k ostatním. Což je fajn a může to fungovat, ovšem jen do té chvíle, než se jim povede nějaký přehmat v téhle hře (dřív nebo později se to povede každému), který často sami nepostřehnou a pak je průšvih na světě, protože ten moment se dá snadno misinterpretovat jako něco mnohem horšího (třeba jako podraz). Takových lidí je mnohem víc, než se zdá - ze zdejšího osazenstva třeba Darm, Martin, Gris nebo Hellwalker. Každej je úplně jinej, někdo hraje víc, někdo míň. Všechny čtyři jsem měl v (ne)jednu chvíli chuť opakovaně něčím praštit, prostě proto, že jsem si myslel, že fungují stejně jako ostatní. Le nope - je třeba mít na paměti, že když u dotyčných přijde na určité specifické situace (nebo to prostě dělají pořád), můžou se zachovat zcela jinak, než zbytek populace. Ne lépe, ne hůře, jen prostě jinak a neočekávaně. Když mi tohle Darm udělal poprvé (to jsem to o něm ještě netušil a udělal to samozřejmě nechtěně), tak to vypadalo 14 dní, že mu dám při příštím setkání po čuni (obzvlášť když se mě zeptal, jestli mě něco netrápí, že vypadám poněkud zamlkle). No nakonec jsme si to vyříkali a pro příště už jsem si prostě dával pozor a tuhle informaci vedl v patrnosti. Totéž, když jsem s Martinem diskutoval některá témata a totéž se děje třeba na srazech s Hellwalkerem, před kterým mnoho lidí prostě v hrůze uteče, protože když ho neznáte, tak to vypadá, že nás všechny přišel pozabíjet - obzvláště když když mezi řečí prohodí, že jeho oblíbený charakter je Terminátor imho by ho zvládnul zahrát stejně dobře jako Arnold (pokud to není dostatečně jasné, tak to byl kompliment).

Ale i když konverzace či jakákoliv bližší interakce s nimi stojí energii navíc (u někoho víc u někoho míň), tak když si odmyslím ty občasné přehmaty a některé náhledy, kde prostě jistá složka lidského poznání chybí (protože ji prostě nevnímají), tak se to v pohodě dá. Akorát se dotyčným vyhýbám, když nemám energii na to odfiltrovat ty vedlejší efekty, které produkují.

14 bodů - nevim úplně, co to o mně říká...

27 bodů... a myslím, že to sedí. Autismus nemám, ale když si o něm čtu, ve spoustě věcí se poznávám. Mám hodně podobné vnímání a třeba těžkosti v sociálním kontaktu, na druhou stranu mám pocit, že být úplně odříznutý od ostatních, asi bych se zbláznil. Prostě jsem ten "ještě normální" (normální ve smyslu většinový, tedy určující normu)*, ale od průměrnosti jsem vychýlený směrem k autismu, a někdy mám dojem, že jsem dost blízko k hraně.

*ad ta závorka - něco řeknu, napíšu a ono to může vyznít různě podle kontextu, i drobná změna ve volbě slov nebo slovosledu, tónu řeči nebo i rychlosti reakce může význam třeba i úplně otočit. Proto mi připadá nesmírně obtížné správně se vyjádřit nebo dokonce argumentovat a příspěvek jako je tenhle píšu třeba i půl hodiny. (Teď mi zabral 20 minut, včetně pročtení a opravy případných hrubek. Nešťastné formulace tam neočekávám, takže jsem se na ně vybodnul, jinak bych ty věty dalších 10 minut přeformulovával, abych řekl přesně to, co jsem chtěl).

OT: You scored a total of 30 (a většina odpovědí spíš "slightly"), což není zase až tak nic nového. U jiného testu přímo na Aspergra jsme měl 26, což bylo na spodní hranici "možná ho máte". Ne že by mne to nějak zvlášť tankovalo (na to, abych si to došel ověřit k doktorovi jsem moc líný a to, že dost často lidi ssssštvu vím bez i něj; btw rovněž jeden z důvodů, proč se jistým diskuzím s určitými lidmi kvůli jejich pokoji a psychickému zdraví snažím pokud možno vyhýbat).

OT: