OT

Dnes jsem se zastavila v Motole na autotransfuzi a mám u sebe vysledováno, že můj obranný mechanizmus proti stresu je hyperaktivita hraničící s dětinskostí. Ano. V krizových situacích se občas změním v Pinkie.

Já: Můžu si to nechat?
Doktorka: Co jestli si můžete nechat?
Já: Ten balónek. (ten jsem dostala chvíli před tím a měla jsem jej mačkat)
Doktorka: Ne, ale můžu Vám dát obrázek..
Já: Platí!

Bohužel obrázek jsem zapomněla, ale jdu tam za pár dní zase a snad ho ulovím!

---

Doktorka: Vy tak krásně tečete..
Já: <Ihned mi v hlavě probliknou dvojsmysly a ordinací se začne ozývat tlumené hihňáňí>

---

Doktorka: Není vám špatně? Netočí se Vám hlava?
Já: Mhm, točí a příjemně.
Doktorka: Jak příjemně?
Já: Tak se necítím každý den a je mi to příjemně zvláštní.
Doktorka: <Pohled jako na blázna>

sice trošku pozdě píšu, ale 3.1.2016 jsem měl rande a proběhlo to skvěle :3 moje první rande s holkou z Tišnova

Daniel Rebroš: Gratuluji, snad vám to dlouho vydrží.

Jističe, pojistky a další elektrická havěť: Taky mám osobní zkušenbost s vyhozenými jističi: diplomová práce Frekvenční měnič pro 3fázový asynchronní motor s komunikací přes PC. Vedoucí práce mi nevěnoval dostatek času a to znamenalo několik vyhozených jističů:

Několik delaminovaných cestiček (zelená) a několik úplně shořelých (červená); na pravým obrázku je vidět zbytek na podkladu. 
Takhle to dopadne, když se sejde fáze a nulák přes stykač a několik výkonových tranzistorů. A síťový vypínač už jsem se odvážil zapínat jen nadálku plastovou tyčí.  
A jako bonus vyhořelý notebook (a ne zrovna levný) se všemi učebními podklady ke státní zkoušce. Data z disku nešly zachránit - vyjádření servisních techniků znělo nějak takhle: "Ty hlavičky jsou k plotnám regulérně připečený." (ano, hlavičky se připekly k plotnám)
A největší bonus - tohle všechno se stalo týden před státnicemi.
[spoiler: Státní zkoušky jsem úspěšně udělal.]

OT:

Tady má někdo štěstí

Ano

Byl jsem dnes na přednášce o kriminalistice. O lavici přede mnou seděl týpek, který z nějakého důvodu upoutal mou pozornost. Asi to sami znáte - vidíte někoho poprvé v životě, ale máte stejně pocit, že ho dobře znáte. Jaké bylo mé překvapení (nebo ne ? Hm.), když na tabletu měl tapetu s Pinkie Pie. Po konci přednášky jsme si krátce popovídali, dokonce ho možná přinutím, aby se ukázal na sraze  .
Závěr ? Mějte tapetu s poníky .

(15.01.2016, 22:29)Discordian Napsal(a): Tady má někdo štěstí

Nechci být prorok špatných zpráv, ale aby se to brzo neproměnilo na prokletí. Bylo by to hodně nepravděpodobné a zvláštní (avšak příjemné), pokud by to byla známost na celý život.

Bez ní bych si život nedokázal představit