Minulý týden jsem poprvé zvětřila myší pach v obýváku. Inu, jsme na vesnici a zima se blíží, takže nic nečekaného. Jedy nepřipadají v úvahu - máme malé dítě. Pastičky také ne - ze stejného důvodu a taky z toho, že nemám ráda pohled na ty zkrvavené polámané oběti   Už od asi 15ti myši tedy lovím do nastražených nádob s mlskem uvnitř. Je to o dobrém sluchu, výhodné pozici a dostatečném postřehu, abyste nádobu stihli uzavřít právě v okamžiku, kdy se v ní myš ocitne a nestihla zareagovat na šelest vašeho výpadu. Bývala jsem v tom vážně dobrá   Jenže s dítětem doma to moc nejde... Nadělá hrozně hluku, takže se myš neobjeví a když se náhodou objeví, nemáte šanci uspořádat lov, protože jste zaměstnáni ratolestí. Ale mé dítko bylo dnes už druhý den ve školce a teď krásně hajá v ložnici na druhém konci baráku. Ideální příležitost   Takže měla myška pecha a už je venku na druhé straně zahrady, kde se může ubytovat v nějakém chlívě či zahradním domku  A když se vrátí? Nevadí, aspoň budu moc lovit znovu 
   

Koukám, že vám jsou ty kočky taky na dvě věci Sice to není tak hrozné, jako když jsme dočasně bydleli u prarodičů (tam jsme v noci lovili myši, co spadly do vázy v 1. patře v ložnici, a jak jinak, plný dům koček), ale ty naše jsou už tak přežrané, že když jde kolem myš, tak absolutní nezájem.. naštěstí z domu jsme jí vyhazovali zatím jen jednou (asi vlezla přes garáž). Naše metoda donést do domu kočky se ukázala jako totálně zcestná. První zdrhla hned, co jsme jí pustili, a kocour zdrhnul, když uviděl myš Takže si je lovíme sami (kupodivu to není tak těžké, jsou nějaké připitomělé či co, ani to neutíká..). Pamlsek nevedeme. Buď se vyžene stylem megarandál, a nebo, pokud je to venku, se k ní většinou dojde, sebere a někde vyhodí.. Někdy už sbíráme jen polomrtvolky (kočky to, když už je fakt svátek, to někde na poli chytí, přinesou, utahají a jdou od toho) do kompostu.

Martin: Co to tam máte za divné myši a kočky?  Naše kočky nepřekrmuju, takže sem tam na práh zbytky úlovku přinesou, ale do domu mi nesmí (jen do kotelny, když je zima), takže tady úřaduju já   A zdejší myši jsou rychlé dostatečně, aby mi z nástrahy desetkrát frnkly než je v ní stihnu zavřít   Ale o to větší je to zábava   Já číhám na pozici, myš na mě kouká z půl metru, já nehybně koukám na myš, myš usoudí, že nejsem živá nebo ji nevidím, a jde obhlídnout mlsek, já se na ni vrhám a... a většinou stihne proklouznout než víko pixly přirazím 

OT: Nám do domu také nesmí (max. na práh), chodí občas do garáže (asi z principu, kolikrát mají venku nebo ve své "budce"* větší teplo), ale je pravda, že mohou žrát, co hrdlo ráčí.. když člověk kolikrát vidí ty smutné xichty, jak sedí nad miskou plnou masa, tak by se snad šel i udat za týrání zvířat (přitom váhově jsou normální, v létě styl "koncentrák").

Takto aktivní myš jsem jednou lovil ve svém úplně původním bydlišti (kde s námi ještě kočky spaly i v posteli), kam jí nejspíš přinesl jeden z našich kocourů (opět první patro, tentokrát ne vesnice ale spíš město). V noci slyším takové hryzání, jdu do obýváku a tam mrcha dělá díru do zdi (cihla). Asi 2 hodiny jsem demoloval obývák, než jsem tu potvoru dostal na chodbu

*) méně honosný název pro vytápěnou dvou-místnost o velikosti malého přívěsného obyťáku

Stojím za pokladnou a čtu si knížku o Hitlerovi. Pohledy některých Rázovitých Obyvatel Města byly celkem veselé

Azuliana - tos mi pripomela, nedavno jsem videl film "Uz je tady zas" , muzu vrele doporucit

Mácaman: Jo, Er ist wieder da je... zajímavej film, určitě stojí za zkouknutí.

Dnešek nejhorší den od začátku roku 2011. A i taťka měl den blbec a mamka to taky neměla dneska nejpříjemnější... Nechci o tom momentálně mluvit, jen jsem chtěl říct, že vás mám rád a velice oceňuju, že jste moji kamarádi. Hodně vzpomínám na letošní FFko, všelijaké srazy bronies i obě Czequestrie a alespoň trošku mi to zvedá náladu a pomáhá překonat tohle těžké období. Děkuju. Mějte se pěkně!

Totálně nesnáším, když musím v jeden den udělat milion věcí a pak nemám ani čas si na minutu sednout. Na druhou stranu se ale pak cítím skvěle, když to vše zvládnu. ^^

A co jsem vše stihla? Prostě se musím pochválit ...

Pořád nemůžu přejít fakt, že jsme museli v sobotu odpoledne nechat utratit našeho psa (9 let), kterému praskl nádor (nebo si ho možná sama překousla, těžko říct). Je mi smutno, do ničeho se mi nechce, někdo si myslí, že je to jen blbej pes, ale ne, neni to jen blbej pes, byla součástí rodiny. Ani nevim, proč mě to tak vzalo, asi proto, že jsem byl u toho, když dostávala injekci. Bude mi chybět i to, jak hezky agresivně vypadala, když se ji naježila srst od hlavy až k ocasu a do toho ukázala zuby (škoda že nemám foto)...

Jedna starší fotka, novější nemám po ruce