Můj názor by se dal jednoduše schrnout slovy: Všeho s mírou. Na ideji samotné mi nic nevadí, proč by si někdo nemohl vytvořit emocionální vazbu k nějakému pro něj speciálnímu poníkovi? Sám občas přemýšlím nad tím, že kdyby bylo možné, rád bych si s Twilight někdy popovídal a dozvěděl se odpovědi na ty spousty otázek ohledně Equestrie... A kdyby na to přišlo, aj nějakej ten hug bych rozhodně neodmítnul , ale víc to... no... zůstávám nohama pevně na zemi.

Otázka proč se takováhle vazba vytváří... opět, jenom můj názor a rozhodně nezakládám na žádných oficiálních teoriích, ale možná je to kombinací toho, že jsou poníci v Equestrii něčím ojedinělý, jsou ztělesněním něčeho, co by jsmě chtěli/co nám chybí. A když to zkombinujeme ještě s originálními a 'přístupnými' charaktery, v některých to takovouhle vazbu možná může vytvořit, nebo k její tvorbě alespoň přispět.

A k extrémům, jako jeden stokrát omílaný případ na internetu kdy se někdo zasnoubil s poníkem... No... ač mi to připadá divný a ne uplně přirozený, nikdy jsem nechápal, proč do něj ostatní tolik šijou. (Až na to, jak napomínal určitého autora na dA aby přestal kreslit clop s Twilight), to už zachází až moc daleko... i když je to z jeho pohledu pochopitelný.

Takže tl;dr: Ať si kdo chce dělá co chce, pocity jsou přirozená součást života, a dokud to nebude negativně narušovat můj život, nevadí mi, ovšem chce zůstat při smyslech a brát všeho s mírou.