MrKafr: ale to fakt neni nic nicemu - ano, mit "platonicky vztah" s ponikem nestoji prakticky zadny cas ani penize, jen par myslenek denne a trochu fantazie. jasny, kdyz sem hardcore waifuista kterej stravi 5hod denne u compu a utraci za obri plushe tak to uz je trochu "neefektivni"...

OT ; Keranis: Myslím si, že kdyby se otevřel portál do Equestrie, tak by se všichni bronies nechali "zponyfikovat" a moc xenofilních párů by nevzniklo.

Jinak souhlasím s tím, co tu již někdo zmínil. Je to v mozku, který si spojuje ML poníky a lidi díky inteligenci a, stejně jako s hrami, dokud člověk neztratí orientaci o tom, co je skutečné a o tom co není, je to v pořádku.

Pro mě je to jenom přátelský vztah jedině I když Sombru bych si klidně přivlasnila all x'DDD ale zase je fajn dávat na to jaký ten poník je a podobně takže i kdyby byl reálný o někoho kdo by ho chtěl nemusí ani zavadit

Ahoj poníci, tak já když jsem začal koukat na MLP:FIM a hnedka jsem si oblíbil Twilight. zatím jsem jí měl jako nejoblíbenějšího poníka, jenomže po pár dílů to se mnou nějak hnulo, něco se stalo. Twilight mě nějak okouzlila s vím vzhledem a hlavně i vnitřním osobním charakterem. A ve mě to zažehlo jiskru. A bylo to, já jsem se totálně zamiloval do Twilight. Potom jsem usiloval o to abych si sehnal Twilight v podobě plyšáka od firmi NICI (NICI Twilight sparkle 50 CM) něž přišla domů tak jsem byl traumatizovaný. No byl jsem sám a toužil jsem o tom abych jí měl doma a taky už mám. Samozřejmě chtěl bych sní být taky jako poník (by bylo nejlepší jako poník), takže mám své OC.
Je to moje kopie se vším všudy ve formě poníka. Napsal jsem povídku Bleskuv život v Equestrii. Ta povídka skrytě vypráví o tom co k Twilight cítím. A taky tam prožívám ten život s Twilight.
Musím říct že to je nádherný pocit.

A můj názor člověk + poník:
Ono je to takhle. Člověk který má rád nějakého poníka je možný že touží potom aby byl taky poník protože to jako člověk stojí za prt (u některých to zase nestojí za prt, záleží na nich)
Ať si každý rozhodne co chce, je to na něm jestli se zamiluje do poníka. No, je to jeho věc.
A chci taky říct že komu se to ještě nestalo tak se to muže stát kdykoliv. To co začne už padat se nahoru už nedostane. Tak že to s vámi docela hne a potom se možná stane že v tom budete až po uši. jako třeba já.

Tak co si o tom myslíte?

celkem nic, sem rad ze jsi ted stastny

Pokud někdo chce milovat kreslené postavy, je to jeho porucha, ne moje, takže mi to nevadí.

Vztah člověk a poník asi ne, spíš bych ocenil nějaký portál do Equestrie, něco jako v EG, kde bych se tím poníkem stal

Můj názor by se dal jednoduše schrnout slovy: Všeho s mírou. Na ideji samotné mi nic nevadí, proč by si někdo nemohl vytvořit emocionální vazbu k nějakému pro něj speciálnímu poníkovi? Sám občas přemýšlím nad tím, že kdyby bylo možné, rád bych si s Twilight někdy popovídal a dozvěděl se odpovědi na ty spousty otázek ohledně Equestrie... A kdyby na to přišlo, aj nějakej ten hug bych rozhodně neodmítnul , ale víc to... no... zůstávám nohama pevně na zemi.

Otázka proč se takováhle vazba vytváří... opět, jenom můj názor a rozhodně nezakládám na žádných oficiálních teoriích, ale možná je to kombinací toho, že jsou poníci v Equestrii něčím ojedinělý, jsou ztělesněním něčeho, co by jsmě chtěli/co nám chybí. A když to zkombinujeme ještě s originálními a 'přístupnými' charaktery, v některých to takovouhle vazbu možná může vytvořit, nebo k její tvorbě alespoň přispět.

A k extrémům, jako jeden stokrát omílaný případ na internetu kdy se někdo zasnoubil s poníkem... No... ač mi to připadá divný a ne uplně přirozený, nikdy jsem nechápal, proč do něj ostatní tolik šijou. (Až na to, jak napomínal určitého autora na dA aby přestal kreslit clop s Twilight), to už zachází až moc daleko... i když je to z jeho pohledu pochopitelný.

Takže tl;dr: Ať si kdo chce dělá co chce, pocity jsou přirozená součást života, a dokud to nebude negativně narušovat můj život, nevadí mi, ovšem chce zůstat při smyslech a brát všeho s mírou.

(16.06.2015, 16:04)Jeryk Napsal(a): Pokud někdo chce milovat kreslené postavy, je to jeho porucha, ne moje, takže mi to nevadí.

Láska k imaginární postavě je v našem světě poměrně běžná - věřících, kteří milují svého boha, jsou patrně stovky miliónů. Nevidím v tom žádný velký rozdíl.

Zamilovanost do fiktivních charakterů je imho běžná věc. Záleží jen na tom, jak s tím pak člověk naloží.

Jo jo, zamilovanost do fiktivních postav je skutečně celkem častý jev (*chrchly chrchly* Loki *chrchly chrchly* Snape *chrchly chrchly*), stačí se podívat na fandomy typu Harry Potter, Supernatural, Sherlock, Hobit a mnohé další a hlavně na ženskou část těchto fandomů

(17.06.2015, 11:10)Cagy Napsal(a): Jak Jamis a Azuliana říkali, ono to sice je běžné, jenže se většinou jedná o lidi (nebo jim velmi podobné bytosti) a většinou je v těch filmech a seriálech hrajou herci.
A teď k těm co nejsou lidi: když někdo miluje např. teda toho Boha jak Jamis říkal, tak to je úplně jiná láska, než láska k oblíbenému charakteru. Ten věřící nemá Boha jako svoje waifu, a určitě s ním nechce mít takový vztah, na který občas myslí např. brony u svého poníka. (né vždycky)

V čem je to tolik jiné? Máš nějaký charakter s nějakými vlastnostmi a ten si zamiluješ - svým způsobem, to je u každého individuální. Opět se tu ukazujou předsudky a generalizace "jak to každý s tím či oním má" - ne pro každého je objekt lásky či zamilovanosti jeho waifu. Z druhé strany: třeba takový Zeus, co plodil levobočky jak na běžícím pásu? Na co asi myslely ženy, které ho uctívaly a dnes tolik používané OMFG má taky svůj význam, že?

Citace:Když někdo cítí lásku k ponyho charakteru, a sní o tom, že by si s ním třeba rád popovídal apod. tak to chápu, pokud myslí na něco víc, tak tam už to přestává být Ok.

Něco víc? Třeba se obejmout na rozloučenou?

Mi pořád připadá, že se při vyslovení slova láska (chlapem) už se každýmu vybavuje boule na kalhotách a nadržený pohled dotyčného, který se svůj objekt zájmu právě chystá zprznit. Jasně, někdo u toho na mazlení či sex myslí (vcelku žádný div - nemít pohlavní pud, lidstvo by vymřelo a holt to funguje i na imaginární charaktery) - ale platonická láska taky existuje. Pořád nechápu, proč se z toho dělá taková věda... nevědomost, nevybouřenost?

Citace:U těch hraných charakterů bych chápal i ten druhý typ vztahu, přece jen jsou to většinou lidi, ale stejně to tak většinou není a fanoušci je spíš milují hlavně kvůli jejich charakteru.
Prostě: není láska jako láska, aby bylo jasno xD

yup, přesně tak.