Pánejo, to už je asi... 7 let? co se to rodina dozvěděla. Původně to bylo bráno asi jen jako puberta, teď to ale vcelku akceptují a děláme si z toho občas legraci. Brácha mě normálně bere za pošuka, takže nebyl nijak duhovými poníky překvapen. Máma mě v tom podporuje, občas mi něco koupí (G1 svetr, pižamo, atp.) a taky se ze mě v její třídě stala poníková superstar, kdy s holčičkami kreslím samé Fluttershy a Luny
Babička je jediná proti ale málokdy mi to řekne. Já to však akceptuji a snažím se jí to nestrkat pod nos.
píšu si.. "po-ša-ha-ní ú-chy-lo-vé" .. další oslovení do sbírky
Když to tak čtu tak mě moc mrzí jak má plno lidí netolerantní rodiny
U mě je to v pořádku. Otec sice není nějak nadšený, ale akceptuje to
Sám sbírá něco tak si nemáme vzájemně co vyčítat, ale od rodičů vždy něco s MLP dostanu když mamka dobře narazí
Hehe...
Jediné kde jsem se setkala s divnými řečmi byli nějací přátelé, ale pak, že to akceptují. Přeci jen mají nějaké koníčky také. Jedna jediná kamarádka a jeden strýc to vůbec nechápou... Jinak se díky velikosti setkávám často s obdivem
Zdravím všechny. Co se týče mích začátků, tak jsem to spíše tajil. Časem si však rodina všimla, že se dívám rád na jeden animovaný seriál. Trochu jsem měl obavy, ale oni to spíše brali v dobrém. Po nějaké době, když jsem začínal animovat moje první krátké snímky, jsem jim to i ukazoval. Reakce byla spíše spontání, ale při shlédnutí mého posledního dílu My little karma už byla jejich reakce velmi pozitivní. Video se strašně líbilo a pokaždé čekají co jim zase ukážu. Na každý můj snímek se všichni teší a moc mě v tom podporují. Se starším bráchou jsme často sledovaly nejraději mafiánský filmy nebo nějaký dobrý přestřelky ale My little pony mě spíš uchvátil skvělím humorem a nádherným prostředím. Zkrátka jsem se trochu rozmazlil. Nemusím furt sledovat Ramba jak 50.callem roztráháva žluťáky na hadry
Oba moji rodiče vědí, že mám rád poníky už dlouho, asi 7 let, ale stejně jsem se hodně za to styděl a když někdo přišel do obýváku, tak jsem to přepnul na jiný program, jakože nic.
Mamka i táta jsou s tím ok a mamce jsem dokonce ukazoval svoji ponysonu a zaujalo jí to, tak se mi ulevilo, že ze mě nemají srandu.
Už se nestydím být brony a dokonce celá moje třída to už ví a je jí to jedno. \(〇_o)/
Moji rodiče už dlouho ví,že koukám na poníky
nevadí jim to,občas si do mě rejpnou,ale to jen ze srandy. Taky se už několikrát stalo,že mi jen tak koupili figurku,za což jsem moc rád
Jinak, jak jsem říkal, že ve škole jsou s tím v pohodě, tak to bylo na Gymnáziu a ne na základce. Tam jsem si v informatice dovolil dát MLP tapetu a holky se hned ozvali, že: "Proč si jako dáváš na tapetu poníky??" a vedle se ozval jeden ze spolužáků, od kterého bych to nečekal: "Protože může."
D