Povídka o hrdiném Muffinovi (aneb Chocapic v.02)
Tma. Tma byla všechno co Muffin viděl. Jeho drobkovitý mozek netušil co se děje. V jednu chvilku stál na kopci a chystal se utnout hlavou prvnímu poníkovi banánovým mečem a pak si pamatuje až probuzení zde v této.. temné místnosti? Ano. Muffin se nacházel v místnosti. Rozhlédl se kolem sebe, ale viděl jen stíny. Postavil se a opatrně s rukou napřaženou před sebe pokračoval podél jedné ze zdí. Podařilo se mu nahmatat dřevěnou přepážku. Usuzoval, že to budou dveře a opravdu našel kliku tam, kde dveře kliku mívají. Otevřel je. To co našel ve vedlejší místnosti vypadalo jako laboratoř. U stolu s baňkami stál velmi starý Muffin s plnovousem. „Ah.. Vidím, že jsi se probral“ Odpověděl Stařec. Muffin vydějíc starce se málem robzrečel. Připomněl mu jiného Muffina... jeho jediného přítele. Stařec si všiml Výrazu Muffina a pookřel. „Je mi líto tvé ztráty, všechno jsem viděl“ Stařec se přesunul ke skříni a vytáhl něco, co vypadalo jako sklenice s mlékem. „Tady, vypij to. Pomůže ti to od smutku a dodá ti to sílu“. Stařec podal sklenici Muffinovi a ten jí bez mrknutí oka vypil. Stařec pokračoval. „Viděl jsem, co jsi udělal na tom kopci. Bylo jsi velmi statečný, ale existují i jiné způsoby jak pomstít svého padlého přitele“. Muffin se pozorně podíval na starce a teprve teď si všiml jizvy ve tvaru zubů na jeho boku. „Vy.. Vy jste..“ ale stařec ho přerušil. „Ano, také se mi podařilo uniknout.“ Odvrátil zrak. „Ale kvůli tomu tu nejsme“. „Dokážu ti pomoct, ale nebude to jednoduché. Pojď“. Pobídl Muffina, aby ho následoval. Ten se na chvilku zarazil, ale pak starce následoval. Starec ho zavedl do místnosti, které vypadala jako sklad zbraní a brnění všech tvarů a velikostí. „Oh.. Moje chování, ani jsem se nepředstavil. Mé jméno jest Sir Muffinus IV. K vaším službám“. Muffin byl zaskočen, ještě nikdy žádného Muffina z rodu sýrů nepotkal. „Těší mě“ Odvětil. Si Muffinus ho zavedl k jedné ze skříní a vytáhl meč zastrčený v pochvě. „Tohle je meč z 30 let starého chleba, nejtvrdší jaký najdeš. Prakticky nerozkousatelný.“ Měl pravdu, rukojeť vypadala obnošená, ale čepel byla bez kazu. „Ještě mám pro tebe dva dary“ Pronesl Sir Muffin. Zase začal štrachat ve skříni dokud nevytáhl kulaté brnění v tvaru muffinu a lahvičku v bílou tekutinou. „Tento lektvar“ Začal Sir Muffin. „Je ze speciálních bylin. Říká se, že dokáží zničit Démona!“ Při posledním slovu šeptal. „Démona?“ Opáčil Muffin. „\toho kterému říkáš Derpy“. Muffin strnul při zmíňce o tom... démonovi. „Já ho dostanu..“ Zašeptal Muffin. „Stačí, když mu ji hodíš do chřtánu. Můj poslední pokus nevyšel.. a jak vidíš odnesl to můj bok“. Starec se otřásl. Muffin starce obejmul. „Nebojte se Sýre. Já ho dostanu, jako že se Muffin jmenuji!“ Starec se pousmál. „Děkuji.. neděláš to jen pro nas, ale pro všechny muffiny!.... a pro mojí milou“. Zašeptal si pro sebe stařec. Starec si pak ještě řádnou dobu povídal s Muffinem, ale nakonec ho s popřáním mnoha úspěchů vyprovodil. Muffin nevěděl, kde je, ale Sir Muffinus ho obdaroval mapu, takže se dokázal dostat do Ponyvillu během hodiny. Muffin se rozhodl, že zůstane ve skrytu do setmění a pak vyrazí a zardousí toho pekelného démona Derpy během jejího spánku. Po setmění nesměle vyrazil do vesnice a snažil se najít stopy po démonovi. Procházel zrovna okolo zavřeného stánku s ovocem, když za sebou uslyšel hlasy. Otočil se a k jeho hrůze k němu mířil Poník s hnědou srstí a černou hřívou. Něco si pobrblával pod vousy. Muffin stuhl a dělal.. že je Muffin. Poník si ho všiml a došel k němu. Když stál nad ním zahlásil. „Ach jo.. Derpy si zase hrála a nechala tu po sobě nepořádek. Skoro s těmi muffiny soucítím, ještě že nemají city“. Uchopil opatrně Muffina a začal ho odnášet. Nakonec se to nevypadá tak zle, možná to skoncuji ještě dnes. Pomyslel si Muffin. Čekal, že ho poník donese za Derpy, ale když došel do jedné z budov, démon tam nebyl. K jeho panice byl zavřen do tmy a chladu. Nevěděl co má dělat. Věděl, že chce zabít démona? Byl tohle jeho trest? Předstíral poník své city,aby ho jen napálil? Muffin se však nikdy nevzdává, viděl malý proužek světla, který přicházel z mezírky na stěně. HA! Přece jen mě štěstí neopustilo. Strčil svůj meč do skuliny a zabral vší silou. Skulina chvíly jeho nápor vydržela, pak se ale rozšířila a dovnitř vniklo světlo. Svoboda! Pomyslel si Muffin a vyskočil z toho podivného místa. Co teď? Jak se dostanu ven? Dveře si neotevřu. Rozhlížel se, dokud si nevšiml, že ve dveřích jsou další dvířka. „Divné“ pomyslel si a vydal se k nim. Opravdu to byly dveře, ale v momentě, kdy se chystal projít skrz se otevřely a odstrčily ho ke stěně. Muffin se postavil a uviděl divné stvoření. Vypadalo jako poník, mělo srst po celém těle a ocas tam kde má být, ale nemělo to hřívu. Uši to mělo více zaostřené a dělalo to podivné zvuky které zněly jako „mňau?“. Muffin nezaváhal a pozvedl svou zbraň. Stvoření k němu přišlo a snažilo se ho olíznout. Taková drzost! Muffin se napřáhl a udeřil to stvoření do nosu. Stvoření a stáhlo, naježilo, prsklo a uteklo. Muffin s úlevou pozoroval jak jeho protivník prchá. Nezaváhal a utekl z tohoto podivného příbytku pryč. Když dorazil ven, Zjistil, že již svítá. „jak je to možné? Přece jsem tam nebyl tak dlouho?“. Dále již tuto otázku neřešil, jelikož zjistil, že na ulici není sám. Pár poníků se tu již pohybovalo a proto Muffin nezahálel a schoval se za nejbližší křoví. Pozoroval poníky a uvažoval kam jít. Rozhodl se jít na okraj města, aby mohl vymyslet plán jak najít démona. Vydal se podél budovy směrem k lesu. K jeho překvapení spatřil nad davem poníků svůj cíl. Démon! Bez váhání začal sledovat poníka, který byl více démonem, než poníkem. Všiml si, že má v ruce košík na piknik. Rozhodl se počkat, než přistane a pak toho démona sklolit. Pokračoval v plížení podél budov, ale poník pokračoval za hranice ke kopci. „Počkat! Ten kopec znám!“ a opravdu byl to ten samý kopec, na kterém čelil jisté smrti! Nebýt Sýra Muffinuse. Poník se usadil na jeho vrcholu a vysypal obsah košíku na trávu okolo. Muffin neviděl, co všechno v košíku bylo, ale pokračoval nahoru k démonovi. Když dorazil na vrchol. Zježily se mu všechny drobky. Košík byl plný muffinů a démon na nich již hodoval. Muffin znovu pozvedl svůj meč a do druhé ruky uchopil lektvar. Přistoupil ze zadu k démonovi a prohlásil. „Otoč se ke mně čelem, bestie pekelná!“. Démon se opravdu otočil, ale nic neřekl, jen se usmíval a pak zaútočil svojí ďábelskou tlamou. Muffin tento výpad čekal a ohnal se mečem. Trefil démona do čenichu a jeho útok odrazil. Démon byl však neodbytný! Pořád dotíral na Muffina a Muffin se bránil. Muffinovi docházeli síly. Musel něco udělat a musel to udělat hned teď. Proto pevněji uchopil lektvar a když démon znovu zaútočil, skočil mu na hlavu. Meč mu zabodl do nozdry aby nespadl. K jeho úleku však démon rozevřel křídla vzlétl. Stále se snažil dostat lahvičku do tlamy démona, ale měl moc krátké ruce. Síly mu ubývaly mílovými kroky. Muffin byl zoufalý a proto se uchýlil k jedinému řešení které ho v danou chvíli napadlo. Utrhl si pár drobků ze své hlavy a vhodil je démonovy do nozder. Když viděl, že se chystá kýchnout. Pustil se a jak padal vhodil lahvičku s nápisem projímadlo do chřtánu démona.
Jak tak Letěl Muffin dolů, uvažoval o svém přiteli, o sýru Muffinovi IV a o všech ostatních Muffinech. Viděl jak se blíží k zemi, ale nebyl smutný. Věděl, že zanedlouho bude zase se svým přítelem. Pocit klidu a radosti ho naplnil od drobků až po jeho čokoládové jádro. Cítil se jako král... král kopce.
END