Hodnocení tématu:
  • 4 Hlas(ů) - 4.5 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Tajemno a záhadno
#21
Když do těchto věcí začneš jednou rýpat, už se tě budou držet, obzvláště, pokud jsi na to citlivý. Mě se to taky občas stává a myslím, že je to pozůstatek z mého "esoterického" období, kdy jsem si na tyhle věci vytvořila (nebo spíš prohloubila) cit...
You didn't choose the thug life. And the thug life didn't choose you either.

It's no problem for me, but it's a problem for you.
Odpovědět
#22
Azuliana: Problém začal být když už se začaly dít divné věci i lidem v mé blízkosti. Když jsem si s tím dal pohov tak se to znatelně uklidnilo, ale jak říkáš. Jak do toho jednou rýpneš tak to už jen tak nepřestane. Každopádně mám v zásobě pár dalších příběhů a potom i pár příběhů co se stalo lidem v mé blízkosti.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.



Odpovědět
#23
Tak pridám ešte niečo. Niečo čo sa stalo mojej mame keď bola malá.
Kedysi boli s kamoškami niekde na intráku či kde to a rozhodli sa že pôjdu vyvolávať duchov. V jednej izbe si vraj sadli a začali vyvolávať. Potom niečo povedali typu: Duchu keď si tu daj nám znamenie. A v tom bliklo svetlo. Potom sa vraj všetky rozbehli rýchlo ku dverám ako sa zľakli a strašne začali kričať. Ostatný si mysleli že im šibe.
Molestia is watching you when you are on the toilet Trollestia
I'm big Sonic fan
Odpovědět
#24
Pracuju jako pečovatelka v terénu. Tj. jezdím po Brně do bytů s důchodci a různě jim pomáhám. Tuhle se mi stalo, že jsem dojela do jednoho, začala jsem uklízet a asi uprostřed toho bytu se mě zmocnil hrozně nepříjemný pocit. Taková úzkost, možná strach, nevím, jak to popsat. Byla jsem prostě ráda, když jsem z toho bytu vypadla. Mno a pak jsem se pečovatelek tak nějak na tu paní nenápadně ptala a z nich vypadlo, že v tom bytě umřela nedávno jiná paní... Takže jsem možná narazila na jejího ducha nebo otisk posledních emocí... uff, brr, každopádně to bylo hodně nepříjemné o.o
Odpovědět
#25
Když nad tím Geri přemýšlím tak ono má tom něco bude. V jednu dobu jsem byl magií, záhadami a tak podobně doslova posedlý. Musel jsem vědět vše. No..a pak když jsem zrovna přemýšlel nad Bílou (Pozitivní) magií mi zavolala máma..prý že leží v posteli a na vozíku něco sedí a pozoruje ji to. Jednou mi zase volala že je to blíže k posteli.

Zajímavé je to že dříve to otravoval mě..erbena postava..jakoby hůl. No..a asi žena. Vystupoval z toho intenzívní strach..jako by mě to chtělo vysát. Poslal jsem to za světlem a od té doby nic.

No a pak se to objevilo u máti. Každopádně to už..nejspíš zmizelo. Tedy..osobně si tím nejsem vůbec jistej..ale máma to už nevidí.
Just a random pony with muffins!
Odpovědět
#26
JakubCZECH: To jak jsi říkal jakoby tě to chtělo vysát mohl být tak zvaný ,,astrální upír" kdysi jsem o tom četl nějaké zajímavosti. Je to jedna z nejhrosších temných bytostí co z tebe vysává vše dobré. Začneš být náhle sklíčený a unavený a většinou to končí sebevraždou dané osoby. Co jsem o tom taky četl tak to může mít i podobu některých lidí co třeba úmyslně rozhádavají lidi a pak se jakoby živí tou negativní energií. Prý na ně má údajně platit stříbro.
Prý je nejvíce dokáže přilákat EWP což je nahrávání duchů na kazetu nebo mobil (zvukové stopy) a je to ta nejnebezpečnější věc co se duchů týče. Ať jsem o tom četl kdekoliv tak před tím co njevíce varovali. Údajně je to magnet na astrální upíry a co jsem četl pár příběhů o tom tak každý kdo s tím začal tak se začaly dít v 90% děsivé věci horší než cokoliv jiného a hodně z nich to nepřežilo (sebevraždy, nehody atd.)
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.



Odpovědět
#27
Přihodím.


To jsme třeba tak jednou šli o půlnoci kolem místního hřbitova a povídali jsme si o bubácích.

Samozřejmě, že jsme tam za chvíli nalezli a sotva jsme vyšli mezi hroby, stalo se něco co jsme nečekali.

Za jedním náhrobkem začalo něco šramotit, jako by se přesýpal štěrk a ten zvuk se pohyboval k nám a pak obloukem mezi nás a hřbitovní bránu a to hodně rychle. Další sranda byla, že to podle množství hluku nebylo zrovna malé a že je tam lampa veřejného osvětlení, takže jsme viděli dokonale mezi náhrobky, ale neviděli jsme nic. Ten zvuk se přesunul asi metr a půl širokou mezerou prosvětlenou pouliční lampou a nic. Žádný pohyb, mihnutí stínu, ani pohyb trávy na okraji hrobu, jenom rychlý přesun toho tajemného zdroje hluku. A vlastně kromě toho "přesýpání" nic jiného. žádné cvakání drápků na betonu, šustění trávy...nic takového.
Cynik, pokrytec, ignorant, flegmatik, egoista. To jsou mé klady. Mám však i zápory.

Když vás uprostřed noci vzbudí syčící kozí lebka co seskočila z nočního stolku a utekla na pavoučích nohou, bude se vám spát mnohem lépe když zjistíte, kam to sakra zalezla.

Se stim smiřte
Odpovědět
#28
To asi rozflákalo dnešné kvalitné cesty Rainbowlaugh
ENFP Pinkiehappy
Odpovědět
#29
To naše rodina je taková nekromancerská. Pomalu každý z rodiny vyvolával duchy...pravidelně. Když jsem byl malý cca. 5-6 let, tak jsem přespával na zahradě se strýcem a tetou a říkalo se, že tam občas chodí mrtvý děda. Bylo kolem 23:00 a strýc mi začal vyprávět strašidelné příběhy. Samozřejmě já jsem se bál a tak jsem řekl ať přestane. Přestal...šel jsem ven na houpačku a najednou vidím menší světlo za skleníkem se strachem se tam jdu podívat a uviděl jsem něco na 1 sekundu a potom to zmizelo. A celou noc jsem měl pocit, že mě něco sleduje a nemohl jsem usnout a furt jsem na to myslel. Nikomu jsem nic neřekl protože jsem si myslel, že se mi začnou smát. Od té doby věřím na duchy. A ještě dneska citím na zahradě nějakou přítomnost něčeho.
Embrace the Darkness


"People are like dice. We throw ourselves in the direction of our choosing..."

MGQ: Paradox

Yuela! You are...beatiful female swordsman

I am not brony, but I visit this site for shit & giggles
Odpovědět
#30
No tak je na čase přihodit další polínko do ohně aby nám nevyhasl Pinkiesmile.

Taky kde bydlím tak nad námi na kopci je velká restaurace. Docela stará a taky s temnou minulostí. Stalo se to nějak v době, kdy jsem se narodil. Jedné noci tu restauraci přepadli zloději v době kdy tam byl jen její majitel. Tu noc tam všichni zemřeli za zvláštních událostí.
Majitele tam našli pripoutaného k topení, ale zemřel na utopení. Oba zloděje potom našli utopené v nedaleké přehradě. Nevím jestli k tomu měli nějaké vysvětlení nebo co přesně se tam tehdy stalo, ale jednou jsme se rozhodli, že to tam půjdeme prozkoumat.

Když jsme šli nahoru do kopce tak jsme narazili na druhou skupinku se stejným plánem. Když jsme se ptali proč tam jdou tak nám řekli, už tam před pár dny byli a že tam našli podivné zavřené dveře. Potom se tam v noci jeden od nich šel podívat znovu a ty dveře byly otevřené. Prý vedly do nějakého sklepu, kde byla voda. Když se tam chtěl podívat tak tam prý něco bylo co ho hodně vyděsilo. Tak tam teď jdou všichni a chtěli zjistit co tam tedy je.
Šli jsme tam tedy dohromady a ty dveře tam opravdu byly. Bylo na nich zvláštní, že na to, že se celá budovat skoro rozpadala, tak ty dveře byly nové, skoro až vyleštěné. Další divná věc byla, že i když byly zavřené tak šly vidět mokré stopy holých nohou co vedly na zahradu restaurace. Tehdy jsme prolezli celou tu restauraci, ale k těm dveřím se naše skupina nijak nepřibližovala. O pár roků později ji někdo koupil a udělal z toho pizzerii. Byli jsme tam pak jen jednou na večeři, ale bylo to tam změněné k nepoznání.

Další události co se děly tak byly přímo v naší ulici. Byly to spíše takové drobnosti, ale i tak to lidi dosti děsilo. Hlavně to byly různé záhadné zvuky. Jako klepání na okna, různé zvláštní škrábání, nebo se třeba náhle otevřely dveře po domě nebo šly slyšet kroky i když tam nikdo nebyl. Asi nejsilnější zážitek z toho vše jsme měli u návštěvy tety co bydlí kus nad námi v ulici. Normálně jsme se tam bavily když se ozval hlasitý hluk padajících beden ze sklepa.
Teta řekla, že je to divné protože, tam nic takového nemají a měla pravdu. Ve sklepě nebyly žádné bedny a nebylo tam ani nic spadlého. Pak jsme se dozvěděli, že i u nich se dějí tyhle věci. Podivné klepání, neznámé kroky a další takové zvláštnosti.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.



Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející tohle téma: