[Kritika] From Tuxik´s mind to yours, aneb pohádky na dobrou noc

[Greytail]

Povídka mě rozhodně mile překvapila. S podobnou zápletkou jsem se už sice párkrát setkal, ale pořád funguje dobře, pokud se k tomu přidá ta správná omáčka okolo. Jediné, co trochu bije do očí, je ten konec, který vážně odporuje tomu jejímu předchozímu chování. Každopádně se budu těšit na tvoje další práce

[Tuxik]

Díky za konstruktivní kritiku, opravdu si toho vážím. Ano s tím koncem to je docela problém, taky mi tam nějak nesedí, ale jak se znám, tak kdybych to začal přepracovávat, nikdy bych to potom nepublikoval. K napsání povídky mě isnpiroval jeden nedávný sen (byl to sen a ty bývají mnohdy dost praštěné):

Zdálo se mi, jak jsem jeden večer strávil s Rarity v posteli. Nedělali jsme žádné nechutnosti. Jenom jsme se mazlili, hladili a líbali. Bylo to překrásné, jen si to sami představte. Trávíte čas s osobou, kterou máte opravdu rádi (i když je jen vymyšlená, ale iluze je mnohdy příjemnější než skutečnost). Vnímáte její vůni, dotyky, slyšíte jak dýchá. Srdce vám silně buší a cítíte příval elektrických impulzů. Jste opiti endorfinem a připadáte si jak v nebi. Tudíž se není divit, když své štěstí začnete opětovat.

Pak dojde k probuzení a vy si uvědomíte, že to vše byl jen sen. Jste zklamaní, jelikož kdo by si chtěl upřít něco tak úžasného. Samotné probuzení by nebylo tak hrozné, kdybyste následně nezjistili, že na jazyce cítite chlupy. Třešničkou toho všeho je zjíštění, že váš polštář je celý poslintaný a vy si pak uvědomíte, že ten sen byl opravdu až moc podezřele skutečný.

Co pak? Cítíte se trapně. Nejhorší na tom je, že o tom začnete přemýšlet a připadáte si jak blázen, který se silně zamiloval do neexistující postavy a k tomu do kresleného poníka (ano zamiloval je to správné slovo). Myšlenky mi v hlavě natolik šrotily, že jsem je musel dostat z hlavy a tak jsem sepsal tento příběh - příjemná iluze, hnusná realita. Když o tom znova přemýšlím, asi bych měl radši vyhledat odbornou pomoc.

[Black01]

Povídka se mi líbila , povedlo se ti to .

[Tuxik]

Rozhodl jsem se dodat na týden systém hodnocení. Alespoň si budu moct vést statistiku, jestli se lepším, nebo horším.

[Tuxik]

Tentokrát jsem zkusil menší experiment - anglická báseň, ale psaná volným veršem. Chtěl jsem to postnout už včera, ale pak jsem si řekl, že nebudu kazit takový pěkný den nečím takovým.

K tomuhle se můžete vyjádřit volně, nehledě na to, že mám vlákno otagované jako [kritika]. Stejně co by se na tom dalo pořádně kritizovat? Jedině tak nevhodná syntaxe a gramatika.

(Říkám si že bych pro změnu mohl někdy napsat něco veselého )

Emptiness - 2 stránky
[anglicky/poesie/smutné]
https://docs.google.com/document/d/1iQSz...sp=sharing

[krysohmyz]

Je to moc krásné. Syntaxe se u volné poezie hodnotit nedá. Občas obětuješ větu na úkor tytmu, občas rytmus na úkor smyslu. Co se týče gramatiky, sem tam bych osobně volil jiné synonymum slova nebo jiný obrat, ale funguje ti to.
Vybavilo se mi pár chvil v životě, kdy bych býval napsal něco podobného. Tedy ne, že by to někdy zašlo tak daleko, jako v tvé básni, ale v přeneseném smyslu slova... Život je plný malých smrtí. Duše i těla.
A jak říkají moudří lidé, bolest nikdy nezmizí. Jen se s ní člověk časem naučí žít.

Máš ode mě plus. A ano, zkus napsat něco, když ne veselého, tak alespoň pozitivního

[Refly]

...že mám vlákno otagované jako [kritika].

Opraveno, přidán prefix...

[Tuxik]

Krysohmyz:
Oh, to jsem rád, že se ti to líbilo Tuhle báseň jsem napsal během své cesty do školy. Šlo čistě jen o volný proud myšlenek, který ani nebyl uspořádaný. Včera jsem si řekl, že bych se mohl podívat, co jsem to vůbec stvořil a jelikož se mi to celkem líbilo, napadlo mě, že bych to mohl přepsat na google.docs a podělit se.

Ano. S bolestí je nutné se naučit žít. Možná proto mám problém napsat něco positivně laděného. Nejsem schopen se podělit o svou radost a tudíž místo toho abych lidem přinášel úsměvy na jejich tváře, tak je akorát zbytečně zahlcuji negativně laděnými příběhy.

(Just smile, smile, smile ...)

Refly:
Ah díky, jsem si nevšiml, že tam něco takového je Teď už vím

[Tuxik]

Je to tady! Zabralo mi to dost času, ale konečně mohu prezentovat svůj první delší projekt, dělený na kapitoly. Jsem rád, že po několika týdením promýšlení celého příběhu se s vámi mohu konečně podělit o svou první kapitolu, ve které se bohužel objeví mnoho náznaků, které budou odkryty až později. Plně doufám, že si tento příběh najde své čtenáře.

Ryan Cloudstorm (15+) - 7 stránek
[prvky GORE/prvky sci-fi]

Povídka se edituje a upravuje. Jelikož mám teď zkouškové, bude trvat dosti dlouho, než na její celkovou opravu budu mít čas.

[CutePenguin]

No páni. Příběh, jehož hlavní postava odpovídá mému avataru? No neříkej mi, že jsem tě tím inspiroval. To abych si otevřel inkscape a ještě na tom zapracoval.

Nicméně, k příběhu:
Já jsem s tím, jak to s Ryanem je, plně seznámen. Ale pro čtenáře, který o něm nic neví, by to mohl být poměrně rychlý začátek (nebo možná i matoucí). Místy mi přidalo (zejména ta část s prohlídkou Natalie) jako bych si četl něco o Ironmanovi.

Popis "transplantace" oka mi naháněl pocit, že se něco děje s mým vlastním levým okem a poté jsem si přečetl větu: "Zachvátil ji pocit, jako by to bylo její vlastní." No v tuto chvíli jsem nemohl jinak než se zasmát.

Já jsem v těchto podobných věcech celkem ulítlý. Bohužel na téma "ponies" člověk něco podobného opravdu nikde nenajde (nebo jenom hledám blbě). Takže jsem s tímto naprosto spokojený. Jen jediná věc mi vadí. Je to jen na 7 stran.