21.07.2014, 17:51 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 21.07.2014, 17:55 uživatelem Martin. Edited 4 times in total.)
Fuj, to ale máme vedro, co? Vrátil jsem se ke čtení a začal matematickým článkem, který je bohužel z 90% mimo mé schopnosti.
Tudíž, článek o nekonečnu jsem moc nepochopil. Kromě začátku s množinami a topologií (ten příklad s el.obvodem byl potřeba). Alespoň už vím, že pojem "singlarita" pochází z této oblasti a je to vlastně opak slova "regulérní".
Takže jsem trávil čas přemýšlením o nesmyslech.
A má oblíbená Möbiova páska.
On se dá matematicky prostor hezky vyjádřit. Je to něco definovaného, takže může skutečně obsahovat "nic" s řídnoucím obsahem atomů na kubík. Stejně tak ho lze názorně zdeformovat a vytvořit červí díru. Nebo vytvořit trychtýř v podložce pomocí gravice.
Jenže v reálu ani nevíme, co definuje prostor, klidně může být definován plněním nějakou exotickou hmotou, tudíž hustota hmoty neklesá, ale jen klesá poměr byrionů vůči částicím jiné hmoty (zajímavá myšlenka - pokud by se ona exotická hmota, dejme tomu třeba ona "temná energie", uměla samovolně klonovat, vysvětlovalo by to zrychlující se expanzi - z 1 částice budou 2, z nich v dalším kroku už 4 + 1 další z té původní, a tedy by vlastně topologii - velikost - vesmíru určovaly ony, ale která částice se klonuje z ničeho, tj. vytváří energii a následně z ní udělá hmotu? Toto by pak ale nemuselo mít za následek roztrhání vesmíru - temná energie očividně (zatím) neumí oddělit galaxie (je slabší než temná hmota) ani planety nebo atomy (je slabší než gravitace) - třeba nebude mít nikdy takovou sílu, takže vesmír se může "roztrhat" na kupy galaxií nebo jednotlivé galaxie, následně zbydou černé díry, ale nemusí to znamenat, že by se rozpadly atomy - neměnila by se metrika vesmíru - pokud by tato "energie" byla schopná přeměny, např. při dostatečném vyčištění prostoru od okolní hmoty by se například sama přeměnila na hmotu, pak by životnost vesmíru mohla být nekonečná, včetně nových hvězd - tak jako tak, pro prvotní velký třesk se musela někde původně energie taky "vytvořit").
Energie vakua k tomu moc nepomáhá, i když ten předpoklad, že v něm vznikne částice a antičástice, které zase okamžitě zaniknou, aniž by se změnila celková energie by se mohl použít, pokud by existoval mechanismus, který by (náhodně a ne vždy) umožnil oddělit částici od antičástice po vzniku. Tím se množil počet anti/částic a klesala by energie vakua. To by se dalo potvrdit ale jedině dlouhodobým pozorováním (a řadově stovky let? Nebo miliony?). Potom by se ale expanze vesmíru časem mohla zastavit (a jak se bude chovat vakkum s energií nula? Nezhroutí se pak vesmír?).
Brzy by se snad měly dostavět nějaké obří dalekohledy, tak nám třeba ukáží, co je dál ve vesmíru (buď dohlédnou dál než je stáří vesmíru, a nebo ne).
Ono vlastně vesmír ani technicky 4. rozměrný není. Pokud neexistuje možnost minulosti a budoucnosti současně s přítomností, je to prostě jen 3. rozměrný momentální stav aktuálního stavu všech jeho částic. 4. rozměr jsme si přidali proto, abychom ukázali, že vesmír není statický.
Ale o tomhle si asi můžeme každý debatovat do zblbnutí Teorií je zatím hromada, a i kdyby se podařilo některé z nich vyvrátit, pár věcí z vesmíru asi nepochopíme (nezjistíme) nikdy. Vyjádřit je matematicky je sice hezká schopnost, ale může být na hony vzdálená od reality.
Gravitace má nekonečný dosah. Ano, neplést ale s gravitační silou. Působí pořád stejně, důvod, proč např. Země nespadne do Slunce je její pohyb po orbitě. Jenže kdyby gravitace měla nekonečný dosah absolutně, pak by např. jedna hvězda, která vznikne v jeslích, spolehlivě vcucla celý zbylý oblak plynu k sobě (ten přeci okolo ní neobíhá - nemyslím její soustavu, ale mrak o průměru stovek či tisíců světelných let). Gravitační síla slábne s druhou mocninou vzdálenosti limitně k nule (ostatně, je na to vzorec Fg=G*(m1*m2)/(r*r) Nicméně tato síla je stejná pro obě tělesa, která na sebe působí). Aby mohla temná energie způsobit rozpad všeho, muselo by platit, že její antigravitace se vzdáleností neslábne (resp. antigrav.síla - a pokud mne paměť neklame, zatím nic jako antigravitace objeveno nebylo - resp. dva magnety se odpuzují, protože jsou k sobě natočené stejně orientovanými doménami).
Dá se teorie, že vesmír je 3D prostor na 4D kouli (tj. prakticky nekonečný, byť s konečným povrchem) nějak sloučit s pozorováním, že vzdálenější objekty mají větší červený posuv? Pokud by se světlo šířilo po povrchu koule zvětšující svůj objem, pak myslím ano (pak by ale vesmír byl plný fotonů, jejichž energie by byla limitně nulová - cestují po expandujícím povrchu, který jim dodává červený posuv, tak dlouho, dokud se nestanou prakticky neviditelné. Neviditelný foton světlo přeci nepohlcuje. Ale energie fotonu se dá použít k pohybu - viz. sluneční plachetnice - svým způsobem to připomíná antigravitaci. Pokud je foton nesmrtelný (do doby, než do něčeho narazí), může být vesmír tvořen skoro vyhlaslými fotony? Které způsobují i jeho rozpínání? Jak by to fungovalo za předpokladu, že foton je sám sobě antičásticí? Nemohla by právě jejich anihilace být energií vakua?)
Může být rozpínání vesmíru způsobené rozpínáním atomů? Atom se dá stlačit na malou velikost (zmenšíte vzdálenost mezi jádrem a elektrony v obalu). Pokud dokáže černá díra hmotu stlačit prakticky nekonečně (teď dávali v TV dokument, který popíral vznik bílých děr v důsledku turbulencí pod horizontem událostí - a maník tam ukazoval příklad, že jde stlačit hmotu z celé nadkupy galaxií do velikosti špendlíkové hlavičky - ale TV se má brát s rezervou, viz. zprávy a obhajoba rebelů "letadlo letělo ve 10.600 metrech. Rebelové tvrdí, že jejich rakety mají dolet jen 3.600 kilo metrů"), i když ta hmotu prakticky zlikviduje, mohl by se časem i zvětšovat? A pokud je vakkum tvořeno něčím jako jsou atomy, tak se prakticky vakkum rozpíná a tím i prostor. Ale to je asi nesmysl, čím by se to dalo podložit? Jedině, že by atomy ztrácely energii ("přitažlivost", resp. jadernou sílu). Ale vesmír ztrácí energii na metr krychlový, protože chladne, a chladne proto, že se rozpíná. Ne obráceně.
(21.07.2014, 17:51)Martin Napsal(a): A pokud je vakkum tvořeno něčím jako jsou atomy, tak se prakticky vakkum rozpíná a tím i prostor. Ale to je asi nesmysl, čím by se to dalo podložit?
Říká se tomu virtuální částice a ač se to zdá neuvěřitelné, dokázat se to dá tenhle princip způsobuje tzv. Casmirův jev. Jestli je to příčina rozpínání prostoru nevím (nezjišťoval jsem).
(21.07.2014, 17:51)Martin Napsal(a): Jedině, že by atomy ztrácely energii ("přitažlivost", resp. jadernou sílu).
Energie je "nezničitelná", pouze se přeměňuje (např. hmota je jen jiná forma energie). Energie a typ interakce (gravitační="přitažlivost", elektroslabá, silná) jsou dvě různé věci.
Princess Luna: Everypony has fears, Scootaloo. Everypony must face them in their own way. But they must be faced, or the nightmares will continue.
Rainbow Dash: It feels good to help others get something they always wanted but never had. Almost as good as getting it yourself.
Aha, o nějakých deskách jsem tam četl, ale asi jsem "přeslechl" název.
No, každopádně ta zmínka o tom, že ta síla může být i odpudivá je zajímavá a mohla (ale nemusela) by na rozpínání vesmíru mít vliv (pak by vesmír musel být vyplněný nějakým druhem nehmotné tekutiny).
S těmi atomy jsem myslel možnost, že by třeba uvolňovaly postupem času nějaké další částice, čímž by se zmenšovala jejich soudržnost (může to být klidně blbost, ostatně ani jsem zatím nenašel nic o tom, že by se vůbec někdo zabýval takovým nesmyslem, jako že na rozpínání vesmíru mají vliv fotony ).
To by musela být čistě teoreticky nějaká částice na způsob protonu (ty se odpuzují), na kterou by ale nepůsobil gluon.
Ale nebudu si hrát na fyzika, stejně tomu nebudu rozumět.
Tento text z webu AstroNuklFyzika je dost obsáhlý, a nevěnuje se přímo jen kosmologii, ale vzhledem k tomu, že tady už bylo pár vláken týkajících se náboženství, možná by stálo si ho přečíst. O to méně budu dělat výpisky, protože to s naším tématem moc nesouvisí (ale přišel mi dost zajímavý).
Otázka stvoření inteligentního života záměrně. Ano, lidské DNA může být vytvořeno uměle. To nelze vyloučit. Ale i tak život prostě musí vzniknout sám o sobě náhodnou mutací minimálně jednou. Kdo by nás pak teda podle těch spekulantů měl stvořit?
Osobně bych problém "záhady", proč je vesmír naladěný zrovna tak, jak je, jednoduše neřešil, protože jde prostě o náhodu. Stejně jako když vzniká život mutací DNA, kdy se prostě náhodně něco zkouší, a výsledek není předem dán (také byste se mohli ptát, proč zrovna na Zemi vládne člověk a co za plán za tím stojí - jednoduše se to poslední miliardu let tak míchalo, až vzniklo tohle - pokud se nad tím zamyslíte, "člověk" rozhodně není nejdokonalejší možné seskupení živé hmoty, které lze sestavit - chybí nám i jinde v přírodě naprosto běžné mechanismy, jako je vnímání UV, nehledě na možnost žít v toxickém či žhavém prostředí). Velkých třesků mohlo být několik (desítek, miliard), a my prostě žijeme v tom, kde podmínky umožnily vznik života. Může existovat několik dalších, které se třeba zrovna teď hroutí do sebe.
"Kdyby" nehraje roli. Je jedno, jak výjimečně malou šanci dáte vesmíru, že vznikne tak a tak, a že na planetě vznikne život a zrovna inteligentní. Nemá to význam, protože se to prokazatelně již minimálně jednou stalo. Tudíž "šance" je ve skutečnosti rovna "jistotě". Kdyby nevznikl Měsíc, nebyl by život jak ho známe bla bla bla. Ale on vznikl.. Je milion proměnných, kde kdyby jen jedna neplatila, bylo by všechno jinak. Nehledě na nutnost planety zamrznout. A přesto všechno vyšlo.
Jednou z teorií je, že prostor = vakuum, které je defakto nekonečné (možná tvořeno onou temnou energií), a sem tam v něm vznikne velký třesk nějakou fluktulací. To by ale nějak muselo platit, že by temná energie nebo něco mezi ní muselo prakticky naráz nashromáždit energii na jedno místo prostoru. Co se ale stane, když se hranice těchto vesmírů setkají (za předpokladu, že jsou ve stejném prostoru a času).
Neustále se počítá s víc než 3 prostorými a 1 časovou dimenzí. Jak by mohl fungovat vesmír se 2 časovými dimenzemi? Čas neexistuje, lidi. A k čemu by vesmíru byly 4 rozměry? Jak by to asi vypadalo? Je to stejné, jako kdyby měl člověk 3 oči (jedno vzadu). Teoreticky tomu nic nebrání, a mělo by to alespoň evoluční význam, tak proč to nefunguje? (protože by to byla mega zátěž na mozek).
Kapitola věnovaná vzniku života je bohužel z mého pohledu "plná" menších chyb. Zdroj energie nemusí být vždy nutně hvězda (dokonce i Pluto daleko od Slunce může být teplé díky rozpadu radiaktivních prvků). Teoreticky mohou existovat planety (nebo i měsíce, tím pádem ani materiální nosič života nerovná se nutně "planeta"), které udržují život (byť v nejlepším případě na úrovni slepých ryb a primitivních korýšů - ovšem pokud je ona planeta "sirotek", má prakticky celou historii vesmíru na evoluci života a neskončí jen proto, že nějaká její hvězda promrhala palivo). Což je tam zmíněno jako poznámka.
Hmotnost hvězdy - právě nejideálnější po oranžové hvězdě je červený trpaslík. Je klidný, a existuje desítky miliard let. Pokud má nějakou planetu, má mnohem lepší podmínky pro život než naše Země. Byť to nebude možná tak rozmanitý život, jaký známe my (k čemu je ale rozmanitost, když 99% druhů už vyhynulo právě v důsledku nestabilnosti naší celé soustavy).
Stabilní svítivost - Slunce je možná vhodné obecně pro život, ale pro civilizaci používající elektroniku je to přímo hrozba.
Oběžná dráha - i na planetě, která je v obyvatelné zóně jen chvíli (2x do roka například), může vzniknout život. Podobně i na Zemi je v určitých oblastech po určitou část roku docela mrtvo (například většina hmyzu na zimu v našich podmínkách umírá).
Hmotnost planety - příliš velká planeta je problém je živočichy s páteří (a pro případnou vesmírnou civilizaci, rovněž stavba mrakodrapů bude problém), ale zároveň poskytuje jistou ochranu proti asteroidům (průlet naší pidi 10 km atmosférou jistě není dobrá ochrana v porovnání například s Venuší).
Magnetické pole je důležité, ale nelze zcela vyloučit, že se bude životu dařit pod povrchem i bez něj, kde se udrží i tekutá voda. Nějaké to slabé záření přežije většina organismů na naší planetě, byť i v místě jaderné katastrofy (je pravda, že proti našim atomovkám nebo jaderným elektrárnám je ale sluneční vítr trochu silnější kalibr).
Život samozřejmě může existovat i na jiné bázi než uhlík-voda-kyslík, byť nemusí dosahovat takové rozmanitosti (ale může být zase odolnější proti podmínkám, kde bychom nepřežili my - ne nadarmo platí, že čím složitější organismus, tím menší šance na přežití při změně podmínek - máte příliš mnoho proměnných, které musíte změnit).
Předpokládám, že snad už většina lidstva nevěřím tomu, že by Zemi a život stvořil Bůh a je že stará jen pár tisíc let (ostatně to vyloučili už před mnoha lety prostí lidé jen pozorováním eroze kamenů za pomoci vody).
Stejně, vezměte si, kolik asi muselo být v původním vesmíru (po vzniku) vodíku, když hvězdy, které z něj vytvářely těžké prvky (jako třeba železo, které se tvoří většinou skoro poslední) přeměňují jen relativně málo % na ty úplně nejtěžší prvky, a přesto okolo našeho Slunce obíhá celá eskadra šutrů ze železa a vody až do vzdálenosti 1 světelného roku! Skoro by se dalo až říct, že každá dost velká pevná planeta má materiál z jedné hvězdy - myšleno průměrem, ne hmotností (Země je relativně ještě malá).
Článek se zabývá také budoucností lidstva jako takového. Hlavně tu malou část o kapitalismu a socialismu by si někteří měli pročíst 3x.
Pak je tu část o náboženství, nicméně zajímavá velmi i z pohledu technického mozku Jinak, já jsem plně příznivcem verze "Jsme jen tělo, 'duše' neexistuje". Mozek je svým způsobem počítač, pouze používá elektrochemické procesy v 3D mozku pro urychlení "výpočtů", přičemž pracuje se "symboly", zatímco naše počítače jsou zatím pouze 2D, elektrické a jen binární, a pracují s přesnými hodnotami 0 a 1. I tak ale pokud počítače mohou simulovat biologické jevy v přírodě nebo vesmír, mohou (s nesrovnatelně vyšším výkonem než mozek) napodobit i lidské myšlení (fór je v tom, že osobnost člověk se jednoduše změní "přepojením" neuronu, což musí počítač simulovat složitými IFJMP instrukcemi, a jak známo, každé větvení programu je pohroma pro výkon).
Mimochodem, i ve světě vědy je podle definice v tomto článku velké místo pro náboženství ve formě poznání. Temná energie je jednou z těchto oblastí
Autor nazval článek "přednáškou". Jenom přečíst ho mi zabralo několik hodin (obecně čtení je mnohem rychlejší než poslech přednesu). S tím by asi na BronyConech nepochodil, nicméně mě si teda získal dostatečně! Pochází ale z roku 1987, tudíž některé věci asi budou dost zastaralé (ale jako celkem podle mne stále platné).
Doplněny byly poznámky o superstrunách, atd. Pokud jste nepochopili wiki, toto rozhodně doporučuji.
Ad Subjektivní pohled: ona děsivá je i myšlenka, že i oni ostatní lidé jsou vlastně jen výplodem naší mysli. Jinými slovy: vy vlastně ani neexistujete, já si myslím, že píšu na net, a přitom si i sám odpovídám
Dále se tu popisují jednotlivá náboženství. Asi ne náhodou jsou ta západní až poslední (či spíše chybí).
Zajímavá část je ta o "nejlepším náboženstvím", ze které vyplývá, že i brony "hnutí" je svým způsobem buď náboženství nebo filozofický styl. A závěr článku by se klidně mohl Copypasta hodit k rabid bronies.
Ale to jsem už trochu odbočil od tématu (já se k těm černým dírám snad nikdy nedostanu ).
Čím víc takových článků člověk pročte, tím víc se do popředí dostává jistá nevýhoda s tím související. Většina vědocko populárně naučných pořadů v televizi se tím stává docela nudnou a nezajímavou
Ullmann V.: Černé díry
(AstroNuklFyzika / Astrofyzika web)
GRAVITACE, ČERNÉ DÍRY A FYZIKA PROSTOROČASU
Konečně jsem se dohrabal k tomuto románu. Černé díry by teoreticky mohly částečně souviset alespoň se vznikem vesmíru, protože se uvnitř chovají podobně. Vůbec mne napadla otázka, zda vesmír, který vznikl ze singularity, měl skutečně nulovou velikost, jak se někdy uvádí? Na příkladu černé díry je vidět, že ani energii/hmotu sešrotovanou na maximum/ nelze dokonale stlačit na nulový rozměr.
Zřejmě stejně jako je vesmír digiální (orbitaly nemohou být libovolně umístěné, min. změna energie objektu je daná energií částice, která změnu zajišťuje), to možná s souvisí s teplotou. Když existuje min. teplota (abs.nula), kdy vesmír může fungovat, může být i maximální teplota, která zajišťuje vznik vesmíru? Trochu nelogicky, ale vypadá to, že aby ze singularity vznikl vesmír, musí se to "něco" ochladit (protože od vzniku Velkého třesku se teplota vesmíru neustále snižuje, a naopak v černé díře se teplota s přibývaním hmoty zvyšuje). To by ale znamenalo, že singularita je tvořena maximálním množstvím energie a vesmír vznikne tam, kde jí je méně než je kritická. Kde se ale bere?
Pokud by Velký třesk fungoval opačně, tj. nejdřív se na jednom místě nahromadí energie, a když její teplota přeroste kritickou, celé se to rozpadne, pak by singularita musela být něco jako normální prostor, kde by platila gravitace.
4.5:
Tady by se dalo říci "žádné nejasnosti". 50% z toho jsem pochopil, a zbytek jde natolik mimo mě, že se o to nemá cenu pokoušet.
Stručně řečeno, černá díra je daná jen třemi parametry, a bez ohledu na to, co do ní zahučelo a zahučí (tvar, barva, složení, atd.), pouze to mírně změní tyto parametry.
Katalogizovat černé díry podle typu asi musí být docela nuda
Černá díra je vlastně takový mega atom, s tím rozdílem, že dovnitř atomu vidíme, a že všechny černé díry jsou vlastně skoro stejné.
Každopádně je na 99.9% vyloučené, aby v černé díře mohl existovat nějaký pozorovatel, nebo aby ji použil jako tunel pro cestu vesmírem.
Černé díry jsou také dobrým předpokladem, že nelze cestovat ani do minulosti, protože dokonale likvidují veškerou informaci, která do nich spadla (= o minulosti není žádný záznam vyjma toho, že "něco" bylo), a dá se předpokládat, že se vesmír jako celek bude chovat podobně.
4.6:
Černá díra nemůže pohltit některé typy objektů, například velký moment hybnosti/el.náboj v poměru ke hmotnosti objektu. To ovšem závisí na tom, jaká je černá díra nyní a zřejmě to bude souviset s rychlostí rotace blízké maximální.
Je to sice pro středoškoláka nepochopitelná matematika, ale bourá mi to zažitou představu, že černá díra "žere" všechno.
"Jestliže by C bylo v nějakém bodě (udalosti) P kladné, zůstalo by dC/dl neustále kladné a nejméně tak velké jako v bodě P, takže za konečný interval afinního parametru l by bylo dosaženo fokálního bodu, v němž by se izotropní geodetické generátory začaly protínat (§2.6). Tak by vznikly události, přes které prochází více než jeden nulový generátor, což odporuje Penroseově větě 3.1. Konvergence izotropních generátorů horizontu musí být tedy menší nebo rovna nule C ł 0 (jejich divergence musí být nezáporná)"
Mluvíme ještě vůbec Česky? Když už nic jiného, rozšířím si slovní zásobu.
Takže povrch černé díry (horizontu) se může jen zvětšovat, ne zmenšovat! V základu se nemůže rozdvojit, ani být zničena.
Z černé díry lze ale vysávat energii, a to tím, že využijete její rotace. Hodíte do ní šutr, ten se rozpadne na dva, jeden spadne do díry a ten další vyletí s větší energií, než měl původní šutr. Teď už ho jen chytit (a využít). Možná by šlo využít energii gravitačních vln, ale o tom si jakožto civilizace, která ještě ani není schopna využít energii své planety (natož hvězdy), můžeme nechat leda tak zdát.
4.7:
(mám takový pocit, že jsem to už četl)
Je tu příklad se spouštěním skříňky do černé díry, avšak nevidím na tom nic závadného z hlediska zachování energie. Na to ani nepotřebujete černou díru. Když necháte kilové závaží při "pádu" roztáčet dynamo, po dopadu na zem ho uříznete, a budete vytahovat už jen samotné lano, také k tomu nebudete potřebovat tolik energie, kolik jste získali. Ale přijdete o závaží (v případě skříňky o teplo - energii - v realitě byste přišli o onu skříňku, a popravdě, ani bych to lano už nevytahoval ).
Malou černou díru si můžete vytvořit sami (jakožto příklad - k černé díře to má samozřejmě HODNĚ daleko). Vezměte bílou (nejlépe zrcadlo) plochu, a nakreslete tam černou tečku. Máte černou díru! Samozřejmě, dokonale černou a dokonale bílou plochu se vám nikdy nepovede udělat (černá barva není dokonale černá), a vaše černá díra bude pohlcovat jen záření (v nejhorším případě jen světlo). Když jí vystavíte sluníčku, tak poznáte, jak jen blbý rozdíl v barvě dělá divy, co se týče pohlcení energie (pozor, ať se to nezdá, můžete si někdy i spálit prst!). Ve skutečnosti však vaše černá díra bude vyzařovat teplo, což skutečná černá díra (téměř) nedělá.
Odbočka: tento jev se ale dá v domácím kutilství dobře využívat ve všech oblastech, ať už jde o získávání vody ze vzduchu, větrání domu solárním komínem, nebo solární ohřev vody / vytápění bez nutnosti kupovat drahé solární panely. V určitých podmínkách lze použít i pro výrobu elektřiny (bez použití fotovoltaických článků využijte buď proudící vodu nebo vzduch k roztočení turbínky a nebo Peltierův jev pro získání napětí na koncích vodiče).
Zajímavostí černé díry je to, že když pohltí teplo větší než má ona sama, vzroste její entropie (hmotnost a velikost), přitom její teplota klesne! Otepluje se paradoxně tím víc, čím víc tepla vyzáří. Je tím ale zřejmě myšlena povrchová teplota.
Černá díra teoreticky zakončí svůj život stejně jako vznikla: namísto emitace fotonů začne emitovat i elektrony, pak i protony a neutrony, až nakonec exploduje. Čím menší černá díra je, tím víc se vypařuje.
Z definice černé díry platí, že do černé díry nelze vstoupit! Nelze si tam ani něco schovat a později vyzvednout. Je to ekvivalentní, jako kdybyste vzali hromadu potištěných papírů, spálili je ve vysoké peci, a následně si chtěli přečíst, co na nich bylo napsané. Černá díra dokonce ani neuvolňuje ty samé částice, které pohlcuje (nasypete do kafemlýnku sůl, a po většinu mletí z něj bude padat cukr, až ke konci z něj možná vypadne trochu soli - a následně vám exploduje ). Tudíž černá díra nepřispívá k recyklaci hmoty. Z většiny baryonů, co do ní spadne, udělá nezajímavé fotony. Recykluje pouze energii.
Výjimkou by mohla být superstrunová teorie.
4.8:
Celkem jasný odstavec.
Kvasary (tj. to, co vidí pozorovatel, který stojí v cestě výtrysku z černé díry) by se snad časem mohly používat třeba jako zdroje energie pro naši civilizaci. Takové akreční disky ale vytvářejí spíš staré černé díry (kdy bylo dost materiálu), a ne ty největší (ty žerou hvězdy v celku, nemají tak silné slapové síly).
Hvězdné černé díry by mohly teoreticky představovat problém pro mezi hvězdné cestování (vesmír jich může být teoreticky plný a téměř ( = šance objevení blízká nula) nijak se neprojevují).
Doplnění si znalostí o vzniku černé díry (že nevznikají jen kolapsem hvězd). O systému dvojhvězd (normal+trpaslík = supernova) jsem věděl, ale nenapadlo mne, že výsledkem je černá díra.
Není vyloučena možnost vzniku děr děr hned při vzniku vesmíru, kdy měly materiálu dost. Pro srovnání, zatímco černá díra vzniklá z hvězdy váží 2-10 Sluncí, černé díry vzniklé splynutím hvězd až 100 Sluncí a obří černé díry v centrech galaxií 10.000 Sluncí až 10.000.000.000 Sluncí (schválně to nevyadřuji zápisem 10^X, aby to mělo váhu ), černé díry vzniklé těsně po Velkém třesku mohly vážit až 1.000.000.000.000.000 Sluncí (pro srovnání, je to tolik, jako průměrná hmotnost všech hvězd v naší Galaxii krát 5000 !).
To už by muselo mít na tvorbu vesmíru nějaký vliv, ne? (akorád, že gravitační vliv díry je údajně ve vzdálenosti větší než 2M už stejný jako u obyčejné hvězdy dané hmotnosti - tudíž vysaje tak možná oblast o velikosti naší sluneční soustavy okolo sebe).
Jinak, doba vypaření díry o hmotnosti Slunce (resp. libovolné hmotnosti M, kde S je hmotnost Slunce) je (10^65)*((M/S)^3) let (za předpokladu, že nebude žrát). Pokud si to neumíte představit, tak to hrozně dlouhé číslo u předchozího odstavce je jen 10^15 !!
4.9:
Novinka: Černá díra může teoreticky vzniknout i z oblaku plynu při nízké hustotě.
Černá díra nemůže pohltit celý vesmír. Nemůže proto, že má omezený akční rádius (dosah gravitace).
Nicméně časem se naše galaxie zastaví (rotace) a pak v černé díře skončí, aniž by ta musela hnout prstem. 10^20 let ale dlouhá doba
Pro lidi, kteří se bojí uryhlovače: mikroskopické díry nemohou prakticky pohltit nic na makroúrovni. Maximálně by nám vadila jejich krátkodobá radiace (vteřina by byla pro ně věčnost).
Opět pro lidi, co se bojí jaderných zbraní. Jsou to jen srandy ve srovnání se silami ve vesmíru.
V singularitě neplatí fyzikální zákony. V černých děrách je s největší pravděpobností singularita. To ruší předpoklad standardního kosmologického modelu, podle kterého všude ve vesmíru platí stejné fyzikální zákony.
Proč to čtu nelogicky odzadu? Čtu to totiž od nejmenšího souboru po největší Stejně si myslím, že ani po dočtení tohoto článku nebudu o nic blíž pochopení vesmíru.
Jenom možná dovedu trochu zpochybnit rozpínání vesmíru. Pokud je vesmír na povrchu koule, je skutečně nekonečný. Pokud by existoval mechanismus, který by světu (fotonům) ubíral energii při cestě vakuuem (na krátké (=řádově tisíce světelných let a více) vzdálenosti neměřitelný), docházelo by k červenému posuvu vesmírem i bez urychlujícího se rozpínání.
Pokud nic nestojí mezi námi a objektem, který pozorujeme, může být u něj červený posuv malý až nulový. Pokud ale objekt, který chceme sledovat, je zastíněný něčím jiným (extrémně svítivá galaxie, hustý oblak plynu, momentálně se tam nacházející černá díra), neuvidíme jej (nebo z něj uvidíme třeba jen IR složku). Protože se ale světlo šíří vesmírem všemi směry, jeho světlo může povrch koule oběhnout třeba několikrát, než se konečně "srazí" s námi, a my tedy daný objekt vidíme nejen o dost červenější, ale dost možná také i jinde (světlo přišlo z jiného směru) než ve skutečnosti je (a vzhledem k množství galaxií asi zatím není v dnešní době nikdo schopen říct, zda náhodou galaxie, kterou vidíme jen jako IR, není náhodou ta samá, kterou vidíme i ve viditelném světle, ale na opačné straně oblohy). Dobrým příkladem jsou tryskající černé díry. Jeden pozorovatel vidí jety, další kvasar/blazar - v závislosti na pozici. Rovněž je vzít do úvahy čas. Protože kvasar může časem "vyhasnout" a pak se zase probudit, pokud k nám z 10 různých směrů dojde obraz téhož objektu v různém stádiu, nedá se poznat, že to není 10 různých černých děr. O nějakém měření vzdáleností ani nemluvě.
Alespoň něco Ale je jedno, zda je vesmír sám o sobě 3D objekt v singularitě nebo je to 3D povrch na kouli. Stále chybí definice vzniku (proč, jak - myslím prvotní impulz - pokud vesmír vznikl nutně tím, že se nahromadila energie nad kritickou mez, něco jí muselo dodávat - a tedy jí může dodávat i dnes), tak i jeho rozměrů (proč je takto velký, v čem existuje, jaký je limit velikosti).
Musíme si počkat na vylepšení teleskopů. Pokud se prokáže, že viditelný vesmír (byť už jen v IR) je mnohem větší než teoretické stáří vesmíru, mohla by teorie o zrychlujícím rozpínajícím se vesmíru padnout (samozřejmě je mi jasné, že holt někdo pro záchranu kosmologického standardního modelu navrhne, že se jednoduše vesmír rozpíná s roustoucí vzdáleností prostě kvadraticky nebo exponenciálně rychle, a tedy jeho okraje nekonečně krát převyšují rychlost světla - což samozřejmě lze, mění se jen topologie - ale pak ať mi dokáže, kde na to vesmír bere energii!).
Kromě toho, pokud jsou současná pozorování vesmíru správná, pak platí, že se všechny objekty vzdalují od všech, ale my vidíme, že se vzdalují hlavně od nás! Tudíž:
a) jsme ve středu rozpínání vesmíru, pokud už to, co vidíme, dál nepokračuje = nesmysl (že jsme ve středu rozpínání je asi tak pravděpodobné, jako že Země byla středem vesmíru)
b) vesmír je skutečně na povrchu koule - tudíž (vizuálně) nekonečný
1) koule se rozpíná (do čeho?)
2) koule se nerozpíná, ale vakkum odebírá fotonům energii (v čem existuje?)
Pokud by platil bod b2, máme dost velký problém - ve vesmíru NELZE změřit vzdálenost od objektů na základě červeného posuvu! Stejně tak nelze bez detailního pozorování zjistit počet různých objektů ve vesmíru a tedy vytvořit jeho mapu.
Tato teorie se ale téměř nepřipouští. Asi ze strachu, aby to alespoň nějak dávalo smysl Protože když někdo krade, tak musí brát drogy, na které potřebuje prachy, ABY TO DÁVALO SMYSL
Nakonec to nebylo tak hrozné (=nezbláznil jsem se, zatím)
Tím neříkám, že si to pamatuji (nejsem encyklopedie, a ani nás tak ve škole neučili). Přibližně od 1/4 článku jsem si všiml, že si nepamatuji víc jak 4 věty zpátky, co jsem četl.
Hm, jsem nějak propásl potvrzení Higgsova bosonu
Co na to říct. Staří Řekové to měli snažší.
Pak se nemá člověk divit, když se zavádějí veličiny s matoucími názvy typu "barva", že se to pak BFU motá s fyzickou ze ZŠ (viz. foton a frekvence).
Jenom se docela bavím nad představou, jak existují odpůrci inteligentního života, že musel být stvořen (vlastně už DNA se jim nelíbila) uměle. Když tohle všechno vzniklo (částice) samovolně, tak z toho asi musí mít hlavu pěkně v perju
To bude tím, že jsme stále neodhalili skutečnou podstatu převodu energie na hmotu a naopak. Před pár lety byly třídy kvarků nazývány vůně. Barva je ale mnohem logičtější .
Co se týká složitosti - vždycky jsem si myslel, že při anihilaci vzniká tvrdé rentgenové záření. Bylo to proto, že se jako příklad uváděla anihilace elektronu a pozitronu. Teď jsem se dozvěděl, že anihilace protonu a antiprotonu produkuje mezony (? - asi, taky si to už nepamatuju ). A už jenom to, že může existovat kvark a antikvark v jedné struktuře, je dost zajímavé.
Před pár lety, jsem četl článek o teleportaci hmoty. Tam řekli, že bude třeba teleportovanou hmotu nahřát na 200 milionů Kelvinů, abychom vyrvali kvarky z vazeb - a najednou bum, dočtu se, že to není možné...
Poznání se posunuje. Je neuvěřitelné, jakým tempem.
03.09.2014, 10:16 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 03.09.2014, 10:18 uživatelem Martin. Edited 1 time in total.)
S tím zářením jsem na tom podobně. Také mne překvapilo, že bossony mají větší hmotnost než protony, a že to jsou vlastně částice zajišťující interakci (po třech pokusech to pochopit jsem to vzdal, takže možná plácám nesmysly ).
Já jsem četl kdysi o teleportaci, že se jim podařilo přenést myslím elektron (?). Ale už si nevzpomínám, jakým způsobem.
S tím poznáním máš pravdu. My jsme se ještě ve škole (včetně střední) učili, že atom se dělí na protony, neutrony a elektrony, a že dál už nic, tak jsem si říkal, že jsme udělali na konci století dost pokrok, a teď čtu, že v té době snad už 50 let existovaly důkazy (nebo alespoň teorie), že to sahá mnohem dál.
Jak to vidím já s tím vztahem energie a hmoty, aby se nakonec neukázalo, že nic jako energie neexistuje, a jde jen o nějaké další nestabilní exotické částice
Ale teda jako čekal jsem, že ve výrobě antihmoty jsme trochu dál (i ten antivodík by měl stačit - samozřejmě to není výroba energie, ale jde jen o to ji na Zemi draze vyrobit, a pak mít na kosmické lodi velkou zásobu pro let, podobně jako vodíkové baterie pro auta také jen energii převádějí elektrárna-baterie-motor auta).
Teorií je zatím hromada, a i kdyby se podařilo některé z nich vyvrátit, pár věcí z vesmíru asi nepochopíme (nezjistíme) nikdy. Vyjádřit je matematicky je sice hezká schopnost, ale může být na hony vzdálená od reality.
).
.